Zobrazují se příspěvky se štítkemEXHIBITIONS / VÝSTAVY. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEXHIBITIONS / VÝSTAVY. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 1. března 2020

BEZ MASKY


Letos to bude 5 let, co jsem měla naposledy v našem městě samostatnou výstavu. A protože jsem byla loni oslovena naší městskou knihovnou, výzvu jsem přijala a je to tady. Jste srdečně zváni!





Výstava fotografií Báry Grünwaldové z Projektu 365 – 2019

Výběr z vlastního fotodeníku autorky v rámci Projektu 365.
Každý den jedna fotka, někdy doplněná slovem či krátkou básní.
Mozaika roku 2019.

Městská knihovna Blansko, kulturní místnost
Vernisáž výstavy: 20. 3. 2020 v 18 hodin



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 13. ledna 2018

Paneland. Největší československý experiment.

Mám pro vás další tip na zajímavou výstavu. V Moravské galerii v Brně právě probíhá výstava s názvem Paneland. Největší československý experiment, věnující se tématu výstavby panelových sídlišť v 70. a 80. letech. Musím říct, že místy jsem cítila až stísněný pocit této doby, svazující, omezující a nesvobodný. Nevím, jestli to umocnily ještě ty právě probíhající volby, ale úplně se mi vybavil nicotný pach této doby. Každopádně velmi doporučuji. Výstava trvá do 18.3.2018, tak si udělejte výlet.



















Pěkný zbytek víkendu!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pátek 5. ledna 2018

Karel Otto Hrubý a Tadeáš Kotrba

Aby (nejen) ten začátek roku byl pěkný ... Málokdy mě nadchnou obě výstavy současně, tak jako právě tyhle dvě. Obě jsou v Domě umění města Brna a trvají až do 4.3.2018, tak jsem si říkala, že vám o nich musím napsat, protože rozhodně stojí za vidění. Dole jsou vystaveny malby Tadeáše Kotrby, které jsou opravdu velmi podmanivé a  v horním patře potom úžasná výstava fotografií K.O. Hrubého a průřez celou jeho tvorbou. Od jeho úplných fotografických začátků, přes folklór, krajinu až po inscenovanou fotografii. V roce 2016 by totiž autor oslavil sto let. Pokud půjdete chronologicky, což doporučuji, na konci výstavy narazíte i na Hrubého obrazy. Ty už pro mě neměly takovou sílu jako fotky, i když inspirace fotografií je tam dost značná. Každopádně jeho práce je tak rozsáhlá stejně jako mimořádná. Vyhraďte si dostatek času, stojí to za to! 








Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

čtvrtek 7. září 2017

A tak to prostě je ...

Tento příspěvek bych klidně mohla začít textem písničky Maxim Turbulenc  ... "ne-ne-ne nestíhám, nestačím, nesnídám a nesvačím - promiňte vážení, mám veliké zpoždění... A tak to prostě je. Nicméně, mám tu pro Vás jednu rychlou pozvánku na moji neplánovanou výstavu fotografií v Café GAVIOTA v Moravské zemské knihovně v Brně. Můžete tam vidět soubor devíti fotografií, které byly vystaveny letos v květnu v rámci mezinárodní výstavy Fotografia Europea v italském Scandianu. Jedná se o tři samostatné příběhy na společné téma "Časové mapy". Výstava potrvá do 29.9.2017 a je prodejní a kdyby někdo náhodou zatoužil po některé z fotografií, stačí mi napsat. Celý prostor je moc příjemný. Na jeho redesignu se podílela bytová designérka Dana Kundrátová,  tak přijde posedět u kávy a třeba potěšit oko. A kdo to ještě nestihl zaregistrovat na facebooku či instagramu, už jsou v oběhu nové diáře 2018 a některé jdou docela na dračku. Slibuji, že do konce týdne vložím info i sem, na stále pospávající blog. Pracovní věci už sem ani nedávám a protože opravdu jedu podle slibu, který jsem dala sama sobě a fotím jen interiéry, můžete sledovat inspiraci na mých stránkách zde.




 
Už samotná budova Moravské zemské knihovny je zajímavá, tak jestli pojedete kolem, přibrzděte :-)

Mějte se krásně!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 9. srpna 2017

František Skála

Byla jsem tam! Viděla jsem to a totálně mě to rozsekalo. František Skála. Najednou máte pocit, že mu rozumíte, že chápete. Naprosto úžasný zážitek. Instalace citlivá k prostředí, hraje s ním v harmonii, podporují se, vyzdvihují se. Budete brečet! To fakt musíte vidět. Do 3.9.2017 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Go!








Původně jsem jela s klukama na Adolfa Borna, ale když mi kamarádka řekla o této výstavě, nemohla jsem se dočkat. Měla jsem obavy, aby to kluky bavilo, ale jak sami konstatovali, Skála byl víc než Born. Takže ... co se v mládí naučí ... doufám, že jim v těch hlavách zůstane.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 7. května 2017

Robert Vano - Memories

Trochu nestíhám psát, ale děje se toho pořád dost. Už mám slušný seznam, co bych chtěla na blog přidat, ale zatím jen na papíře. Na instagramu se toho děje o něco více, tak zkuste občas kouknout třeba tam :-) V pátek večer jsem si odskočila na vernisáž výstavy Roberta Vano - Memories do Galerie Pekařská v Brně. Sice to byla rychlá akce, protože jsem s sebou měla malého prudiče, který zatím umění zase tak neobdivuje, ale přesto jsem si to náramně užila. Knize Memories jsem samozřejmě neodolala, je totiž úžasná, natož potom fotce s Robertem samotným. Náhoda tomu chtěla, že jsem se na vernisáži potkala s kamarádkou Janou Jano, které patří díky za společné foto. Já se nefotím moc ráda, ale kdybych to neudělala, určitě bych později litovala. Pár náladovek pro sebe jsem taky pořídila, i když to bylo jen tak halabala, ale památka musí bejt. Víkend jsem měla příjemně pracovní a zítra mě konečně čeká volno! Květen je na roztrhání, ale mě moje práce moc baví, takže si to vlastně užívám a děkuju za to, že můžu. 












Fotografa Roberta Vano asi nemusím nikomu představovat. Jen chci dodat, že moje první osobní setkání s ním bylo velmi příjemné a fakt to byl pro mě velký zážitek. Protože i zdánlivě malé věci dělají svět velkým.

Užijte si zítřejší den volna!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 18. dubna 2017

Příběh oken

Třetí a zároveň poslední příběh na téma "Časové mapy", který poputuje na evropskou výstavu Fotografia Europea 2017 do Scandiana. A už vám s tím dám pokoj, slibuji! Překlady jsou dokončeny a vše je připraveno na předání. Trochu mně vadí, že nemůžu dohlédnout na tisky samotné, ale holt budu důvěřovat. Musím přiznat, že jsem fakt nervózní jako nikdy předtím. Ale všechno nějak dopadne, tak snad i tohle. Už nemám potřebu vysvětlovat proč nejraději fotím tohle. Nemám totiž potřebu hledat krásu tam, kde již byla objevena, ale v tom, kde ji ostatní nečekají nebo nevidí.



Příběh oken (okno / oko, světlo / život, hmota jako svědek historických a emočních proměn, náhled do života uvnitř a zevnitř zase ven, pozorování)
Panely: Dukla a její příběh (architektonická dominanta necitlivě vystavěná v centru (1980), výstavní skříň budování komunismu / chátrající luxus / ubytovna pro sociálně slabé v srdci města. Na konci roku 2016 byl hotel srovnán se zemí a nyní na jeho místě vzniká odpočinková zóna.)
Prolínání: propojení
Světla: živoucí grafika

Výběr fotografií a autorka textů Jana Jano, které tímto nejen jako mojí kurátorce, velmi děkuji za pomoc.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 12. dubna 2017

Příběh druhý o pomíjivosti a zastavení

Připravuji fotky do tisku na již zmíněnou výstavu Fotografia Europea 2017 v italském Scandianu a chci vám představit příběh druhý, který z mých fotografií seskládala a textem opatřila umělkyně a kurátorka Jana Jano. Trochu se mi ulevilo, že všechny fotografie splňují tiskové požadavky. Přece jen jsem si je fotila spíše pro sebe bez nějakých vyšších ambicí, ale třeba ten sníh na parkovišti už jsem na tisk nedávno použila na diářích. Teď už jen chybí přeložit texty do angličtiny. No a koho zajímá i ten poslední příběh, přijďte nakouknout po Velikonocích!




Příběh o pomíjivosti a zastavení
Vozovka: téma: cesty jako báseň, notový zápis, mapa života, mapa pohybu, komunikace na „komunikaci“, dokument o zrychlení v dnešní době, o pomíjivosti, o proměně, i v účelné každodennosti lze najít půvab, všichni lidé jsou si podobní/všechna města jsou si podobná
Splav: téma: čas proudí jako voda, v zastavení je možné spatřit pomíjivou krásu, obrazy jsou všude kolem nás
Chodník: téma: neočekávaná krása, pohyb, cyklus, statika vs. dynamika

Výběr fotografií a autorka textů: Jana Jano



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 10. dubna 2017

Fotografia Europea 2017

Tak už s tím můžu konečně ven a mám z toho fakt velkou radost! V únoru jsem byla oslovena městem Blansko, abych se zúčastnila společné evropské výstavy Fotografia Europea 2017 v italském Scandianu. Scandiano je partnerské město Blanska. Jen pro vysvětlení. A protože je to moje první zahraniční výstava, kde neprezentuji jen sama sebe, ale i naše město, pojala jsem to zodpovědně a požádala jsem o pomoc moji kamarádku, umělkyni a kurátorku Janu Jano, zda-li by pro mě sestavila výběr fotografií na dané téma. Tím tématem jsou “Časové mapy. Vzpomínky/paměť, archiv, budoucnost.” Jana nejen, že sestavila výběr fotografií, ale provázala je myslím, působivým textem, který všemu dodal hlubší význam. Mám z toho neskutečnou radost a zároveň docela trému, tak mi držte pěsti :-) Vernisáž se koná 5.-7.5.2017 a protože je to malinko z ruky, přináším Vám první příběh. Celkem budou tři, i když fotek mělo být maximálně 7, ale výběry, které jsem poskytla se líbily a tak poputují do Itálie všechny. A pokud Vás zajímají i další dva příběhy, zůstaňte ve spojení, určitě se tu objeví. Krásný den!




Modlitebny (téma kontemplace/modly/ potkávání a sdílení)
Kostel: téma: klasická představa modlitebny, tradice, pojítko s minulostí, bohoslužby, společenství
Kino: moderní modlitebny - nákupní centra a kino (konzum a cizí příběhy)/ sdílení s přáteli / uvolnění / svět na jednom místě/ kultura
Kapky: téma: introspekce, prostota, krása pomíjivosti - neměnná po věky, životodárná voda/ propojení mezi všemi živými bytostmi/ nositelka informace, tajemství za sklem, vnitřní svět/vnitřní ticho

Výběr fotografií a autorka textů: Jana Jano

Jani, děkuju!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 10. prosince 2016

Konečně Praha!

Dlouhé plány nikam nevedou. Člověk se musí rozhodnout rychle, protože jinak pořád upřednostňuje jiné věci. A protože jsem nedávno dočetla knihu o Medě Mládkové Můj úžasný život, nakoplo mě to k rychlému jednání. Neměla jsem v plánu začít Prahu vánoční, ani nakupovací, ale čistě kulturní. Dvě naplánované výstavy byly až moc, ale protože jsem s sebou vzala i oba kluky, jejichž zájmy jsou malinko odlišné, skupinka se rozdělila. Já s Marťou jsme vyrazili do Musea Kampa a do Tančícího domu na Jana Kaplického a Vítek s babičkou na Petřín, do hračkárny a taky do slíbenýho mekáče. A protože mám namožený záda ze středečního focení v Olomouci, tak jsem vyrazila jen na lehko s pevnou padesátkou. První zastávkou byla Kampa. 





Tučňáci na Vltavě a můj nejlepší parťák na výstavy a galerie. Jsem na něj fakt pyšná, že sám chce a jeví zájem, aniž bych ho do nečeho tlačila. Jsem pyšná, že ví, co jsou Sovovy mlýny, kdo byl František Kupka, že má alespoň nějaké povědomí o jeho díle a ví, kdo je Meda Mládková. Dávkujeme to postupně a nenásilně, aby ho to bavilo, protože osobně se domnívám, že to jsou věci, které prostě k obecnému přehledu nesmí chybět. A čím dřív to do nich začneme hustit, tím lépe. 


Sovovy mlýny a Kampa. To je překrásná kombinace. Můj velký obdiv patří paní Medě Mládkové, které našemu národu věnovala tak jedinečnou sbírku. Kupku jsem viděla naživo poprvé zde a úplně mi vyrazil dech. Prošli jsme si to s Marťou dvakrát a já se nemohla nabažit. Teď už vím, že si nastřádám na ten katalog, který před nedávnem vyšel a kde je otištěna celá jeho sbírka. Je sice finančně dost nákladný, ale takto investovaných peněz mi není líto. 



S tímto prvkem prý měla paní Meda velké potíže, než si ho prosadila. Za mě je to jednička s hvězdičkou. Historická budova s ostrým kontrastem moderny je zajímavá kombinace a když k tomu ještě přidám ten výhled na Hradčany, je to vážně pecka. 


Vystavená díla uvnitř se pochopitelně fotit nemohla, ale jsou dechberoucí. Sbírka Jana a Medy Mládkových je úžasná a velmi doporučuji přečíst knihu, než se sem vydáte.


 

V zahradě soch najdete nejen Olbrama Zoubka, ale třeba taky Evu Kmentovou. Já byla vážně v rauši.  Nemám ani napečeno, ani umytá okna a místo běsnění po nákupech, běhám po galeriích  a to je zase můj úžasný život.




Na Karlův most pouze pohled z dálky. Staromák mi bohatě stačil a to jsme jen koukli na orloj a koupili pečený kaštany. Ty davy mě nelákají čím dál víc. Galerie prázdné, centrum praská ve švech. Ale Vítek orloj ještě neviděl, tak jsme to museli napravit. 




Z Kampy jsme pokračovali rovnou do Tančícího domu. Ginger a Fred, jak se mu taky říká, mě nikdy nepřestane fascinovat a jsem ráda, že i Marťovi se hodně líbil. 



Hlavním důvodem návštěvy byla právě probíhající výstava Jana Kaplického s názvem Nekonečno. Sice jsme neměli tolik času, kolik bych si přála, ale prolítli jsme ji a ještě vyjeli nahoru na terasu.




Byl tak spokojenej a nadšenej. Myslím, že tento výlet je pro něj víc než den ve školní lavici.



Tady sice vypadám, že jsem toho svařáku vypila moc, ale zdání klame. To je výraz absolutního štěstí.



Výhledy jsou fascinující. 



Cestou zpět ještě zastávka, která nemolha chybět. Říkejte těm dětem, co byl 17. listopad a choďte k volbám! Nebo skončíme tam, kde to před rokem 1989 začalo.


Zastávka v Sani Gelato na Jugmanově náměstí. 




Kiosek plný italských dobrot, na zahřátí svařák a na chuť luxusníní káva. Zastavte se!



Tento se ve světě rozhodně neztratí. Piknik na Jungmanově náměstí klidně i v zimě. Není problém :-) A Prahu chci dát do Vánoc ještě jednou. Láká mě výstava fotek Tomkiho Němce - Havel v Doxu a k tomu ještě něco zajisté vyberu.

Krásný víkend přeju! My jdeme konečně péct perníčky.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.