Umělecký kovář Radomír Bárta

Musím se s vámi podělit o jeden velmi příjemný zážitek. Občas napíši na blogu o někom, koho považuji za zajímavého nebo mě nějakým způsobem motivuje a inspiruje. I když pana Radomíra Bártu jsem až do dnešního dne osobně neznala, dneska můžu s jistotou říct, že je dalším impulzem v mém životě. Měla jsem tu čest navštívit ho osobně v jeho bezmála tři sta let starém žondru v Sebranicích. Odkaz na žondr si určitě rozklidněte, je to velmi zajímavá a ojedinělá stavba! Už jako dítě jsem toužila nahlédnou dovnitř a dneska se mi to splnilo. Foťák jsem samozřejmě měla s sebou a tak doufám, že za laskavého souhlasu pana Radomíra se mi alespoň částečně podaří přenést kousek té úžasné atmosféry a jiného světa i vám. 

Moc děkuji za laskavý souhlas s publikováním fotografií. Snažila jsem se o citlivý výběr s respektováním soukromí. Za zprostředkování rovněž děkuji designérce a mojí kamarádce Lejce Fouskové. Pan Bárta nám ukázal nejen svoji tvorbu, která mimochodem není jen tak obyčejné umělecké kovářství, pod kterým si třeba můžete představit bránu nebo zábradlí, ale je originální a výtvarně pojatá. Jeho plastiky mě rozhodně nenechaly chladnou. Nevím, jestli mě víc dostal žondr nebo právě jeho tvorba, potažmo zcela odlišný svět, ve kterém pan Bárta žije a kam jsem se mohla alespoň na chvíli "uchýlit" z běžné reality. Díky za ten únik, zanechal ve mě hlubokou stopu a já doufám, že jsem v Sebranicích nebyla naposledy. 

 Vonělo to tu ohněm a železem a obrovskou mužskou sílou, která dokáže z tak drsného materiálu, který kombinuje například se sklem nebo kameny, vytvářet něco tak křehkého jako jsou květiny!

Jeho dvorek prostě kvete a rostou tam stromy. Ocelové, rozumějte! Nezapře ani lásku ke kamenům a sklu, které si rovněž sám opracovává. 

Tahle kombinace je pro mě úplně nejvíc. Nad velikostí některých plastik se tají dech. Vznikají podle malých modelů, které potom mistr zpracuje v požadovaném měřítku a mnohdy "slepí" z mnoha dílů. Jeho tvorba se prodává po celém světe a přitom je to člověk velmi skromný a pokorný. Pokora je také znát ve zpracování, přestože je ocel tak syrová, působí neskutečně jemně. A samozřejmě, že nás vzal i k sobě domů. Žondr je památkově chráněný a probíhá jeho rekostrukce a pan majitel s ním má velké plány.

 

 

 

Tak to je ona, nezvyklá stavba na dřevěných trámech, které si musí všimnout každý, kdo projíždí kolem. Pravda, ještě velký kus práce ho čeká, ale rozhodně to bude stát za to. Ta představa, že je objekt tři sta let starý a jeho historie sahá až do středověku, ta nemůže nechat v klidu snad nikoho. Jen houšť takových nadšenců! A jestli jste i vy příznivci tohoto řemesla a umění, neváhejte kouknout přímo na stránky pana mistra. Pracuje i na zakázku a už samotná návštěva tohoto místa je opravdovým zážitkem!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Jana Jano

Další velmi příjemná návštěva, na kterou jsem byla pozvána i s fotoaparátem. Tentokrát to bylo ale trochu jinak, protože Jana Jano, má oblíbenou Literární čajovnu Skleněná louka, kde je téměř jako doma a jako doma se tu i cítí, a tak se naše "návštěva" odehrávala právě tam. Důvodů je hned několik.

Jana se podílela na úpravě interiéru čajovny, v roce 2002 tu měla svoji první samostatnou výstavu a následně několik dalších, je spoluautorem loga čajovny a ráda se zde potkává s přáteli.

Kdo je vlastně Jana Jano? Výtvarnice působící v Brně, využívající ke svému vyjádření především malbu, grafiku, koláže a keramiku. Její umělecké sklony se začaly projevovat už v dětství, kdy chtěla být malířkou, herečkou, zpěvačkou nebo tanečnicí. Vždy ji také fascinovala příroda.

Vystudovala gymnázium a ekologické pomaturitní studium na Střední průmyslové škole chemické, poté obor Technologie potravin na Mendělově zemědělské a lesnické univerzitě, ale svá studia využila pouze jedním rokem vědecké praxe, kdy ji to k umění táhlo silněji než kdy dříve. Proto se od roku 2001 věnuje právě výtvarnému umění, a jak sama popisuje tuto změnu profesního směru: "rozumná už jsem byla dost".

Její láskou je hlína, od roku 2008 je členkou Sdružení keramiků Brno – Unie výtvarných umělců ČR , a právě přes práci s hlínou se dostala i k malbě. Tvorbu vyvozuje z pozorování okolního světa, tedy např. i z východní teorie pěti prvků. Keramice se Jana věnovala dlouho. Její keramické plastiky jsou jedinečné. Sama mám dvě ve zmenšené podobě a dělají mi radost každý den. Některé z nich můžete zakoupit například v Galerii z ruky v Křížovicích. Jak sami vidíte, plastiky jsou vhodné jak pro interiér tak třeba zahradu. Ne jednou jsem se při focení interiérů setkala právě s keramikou či obrazy Jany Jano. Svoje umělecká vnuknutí umí ztvárnit nejen pomocí hlíny či barev a plátna, ale rovněž se realizuje v interiérech. Věnuje se i nástěnným autorským malbám.

 
Vůbec se jí nedivím, že si oblíbila tuhle čajovnu, protože je to místo s osobitou, poklidnou atmosférou. Najdete ho v Brně na ul. Kounicova v pavlačovém domě, který už sám o sobě má veliké kouzlo. A pochopitelně tu můžete často potkat i Janu. Ani já, milovnice kávy, jsem tu netrpěla, protože čaje tu mají opravdu špičkové!

Zde také vznikla Jany první vytrhávaná srdce pro koláže i samotné hravé slovní spojení „HEARTCORE“, což je název jejího nejnovějšího uměleckého projektu. Proto jsou pro Janu v poslední době typické právě koláže a grafika. S těmi pracuje v podobě kolekce s celým názvem HEARTCORE by Jano, o jejímž vzniku píše více na Fleru. Celá tato kolekce zahrnuje trička pro ženy i muže, tašky, polštáře, hrnky či zrcátka a placky s potiskem těchto koláží a je doplněna i korálkovými náušnicemi.

 Tašky HEARTCORE.

 Hrnky HEARTCORE.

Vše je veselé a hravé a i já, milovník minimalismu a umírněných barev, už mám doma dvě tašky a chystám se na tričko. HEARTCORE má totiž šmrnc, nápad a perfektní zpracování.

A jak jsem se s Janou vůbec seznámila? Bylo to na jednom z vánočních večírků u designérky Leony Fouskové a už když jsem ji viděla poprvé, bylo jasné, že najdeme společnou řeč. Jsme si vzdálené i blízké, ale po umělecké stránce si rozumíme. Já kupuji její keramiku, obrázky a věci z kolekce HEARTCORE by Jano a Jana zase moje fotky. Má zvláštní pohled na svět, je jemná, ale přitom pevná, je to bohém a taky realista. Je múza a umělec každým coulem. A krásná žena k tomu. Navenek i uvnitř.

Nejbližším a nejniternějším vyjadřovacím prostředkem je pro Janu abstrakce. Obrazy z cyklu „Affiniti“ jsou součástí nejdéle trvajícího, a jak Jana sama říká: „pravděpodobně celoživotního“, výtvarného cyklu a tématu. Jedná se o cyklus abstraktních, vzájemně komunikujících tvarů, který vzniká již několik let za použití různých výtvarných technik. I já mám jeden obrázek, který má svoje čestné místo v naší malé domácí galerii. K abstrakci mám celkem hodně blízko.

 

A co na ni můžu ještě prozradit? Ráda relaxuje u šálku dobrého čaje nebo výletem do lesa či k vodě, užívá si cestování a propadla kouzlu bretonského oceánu, dlouhodobě se věnuje taiji, miluje tanec a umění, ráda zajde do divadla či na koncert. Je taky trochu ztřeštěná, ale který umělec není? Každopádně je to člověk se širokým záběrem a hloubkou, kterému se snažím naslouchat a porozumět. Někdy je zvláštní, jací lidé se nám v životě objeví, jakou mají roli a co v nás zanechají. U Jany se mi to opravdu jen těžko popisuje a těžko hledám slova.

 Trička HEARTCORE.

Bylo mi velkou ctí, že mě Jana nechala nakouknout "pod pokličku". Janu můžete najít na Fleru, ale taky na facebooku, kde můžete sledovat její aktuální dění. A pokud se vám tato sekce NA NÁVŠTĚVĚ líbí, neváhejte mě kontaktovat, ráda se s vámi dohodnu na spolupráci. Vždyť zajímavých osobností je velká spousta a jsem ráda, že i u nás na Moravě jich máme dost.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

U bytové designérky

Strávily jsme spolu jedno velmi příjemné dopoledne. Pohodové povídání o všem možném, žádný strojený styling a přípravy. Prostě autenticky. Přesně tak jsem Vám chtěla přiblížit bytovou a textilní designérku Leonu Fouskovou, kterou už z mých blogových stránek nějaký ten měsíc znáte. Tak pojďte a nahlédněte pod pokličku. S Lejkou jsem se seznámila na podzim 2013. Oslovila mě na základě mojí první samostatné výstavy a nabídla mi spolupráci.  Byla jsem velmi potěšena a nabídku jsem přijala. Náš pracovní vztah se brzy změnil i na přátelský a musím říct, že Lejka pro mě byla v mnoha ohledech posuvným měřítkem. Zkrátka nový vítr do plachet. Díky ní jsem si uvědomila, že moje práce nemusí nutně podléhat trendům a že i já mám svoji klientelu a příznivce, kvůli kterým můžu zůstat svá. Ne, nechci jít s davem a dělat to, co je komerčně nejvýhodnější. Chci mít svůj rukopis a pracuji na tom. Lejka už ho má a právě to se mi na její práci strašně líbí. Je svá a nepodléhá módním novinkám. A to je moc fajn. Nevím jak vy, ale já už jsem skandinávských interiérů celkem přejezená, ba co víc, dokonce mám poslední dobou pocit, že kdo nemá černobílý interiér ve skandinávském stylu, je úplně mimo mísu. Už je toho nějak moc. Možná je to jen další vývojové stádium nebo přechodná záležitost, každopádně takhle to teď cítím. A jestli chctee nakouknout jak bytová designérka bydlí, kde pracuje a relaxuje, pojďte dál!

Jak vidíte, Lejka bydlí osobitým způsobem, obklopuje se věcmi, které má ráda a vytváří tak útulný domov nejen sobě, ale hlavně svojí rodině. Ráda podporuje místní umělce a od některých z nich má doma již několik pěkných kousků. Nejen Vitra dokáže udělat byt krásným. A já jsem velmi potěšena, že moje velkoformátová fotografie na plátně STÍN, kterou jsem Vám nedávno představila na blogu,  visí právě u ní. Ale nejsou to jen fotografie a obrazy, kterými se obklopuje. Je to i keramika a třeba netkané tapiserie ART Protis. A umí skloubit všechno dohromady.

 

 

Obraz olejomalba od Jany Jano.

U Lejky doma je vždycky fajn. Má ráda retro styl v kombinaci s modernou a jejímu bytu to moc sluší. Svůj pracovní prostor má vymezený v obývacím pokoji a protože sama pracuji taky z domova, můžu jen potvrdit nespočet výhod, které to má. Jednou z nich je vybalancování prostoru pro práci a "volnočasových aktivit".  Rozumnějte rodina, domácnost a ostatní :-) I když to vždycky není jednoduché, aspoň se člověk nemusí nikomu zodpovídat, jen sám sobě. Myslím, že Lea už má svoji klientelu, která jejích služeb využívá opakovaně. Mnohdy to začíná návrhem jednoho pokoje a končí celým bytem nebo domem. I já jsem jí svěřila návrh dětského pokoje pro naše piráty a už se moc těším na realizaci. Bude zbrusu nový a úžasný! První návrhy už jsem viděla a teď už ladíme jen detaily. Ovšem realizace bude až po prázdninách.

Židle 002 s podpisem přímo od designéra Jardy Juřici, kterou navrhl pro TON.

  ART Protis od Pavlíny Kuchařové.

Když nepracuje, dělá spoustu jiných aktivit. A nebo jen tak odpočívá v houpací síti zavěšené na balkoně, listuje časopisy o bydlení a kochá se svojí balkonovou zahrádkou. Tu jí teda závidím, protože ta moje letos značně pokulhává. A teď ještě nějaká fakta. Lejka úspěšně absolvovala ekonomickou fakultu, ale v oboru nikdy nepracovala. Ostatně tak to má spousta kreativně zaměřených lidí. K navrhování interiérů se dostala před sedmi lety. Vystudovala roční kurz bytového designu a založila si vlastní ateliér. Kromě toho, že design vyučovala, napsala taky několik knih. Z toho ta poslední, na níž se podílela, Průvodce bytového designéra, měla opravdu velký úspěch a vyžádala si i dotisk. Ale to není vše. Leu baví textilní tvorba a tak sama vyrábí textilní doplňky jako prostírky, ubrusy, kabelky a polštářky. Část její tvorby můžete vidět a zakoupit na Fleru. 

Více o tom, jaký styl práce Lea má, se můžete dočíst přímo na jejích stránkách ATELIER FOUSKOVÁ. A to je z pod pokličky vše. Věřím, že se vám návštěva líbila a příště třeba zase u vás. 

Mějte krásný zbytek víkendu a příjemný začátek nového týdne!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.