Game is over

Klišé o ubíhajícím čase si odpustím, protože tím sama dost trpím. Konec prázdnin nemám vůbec ráda a tak jsem vlastně dost potěšená, že už se to přehouplo. Jakmile je totiž 1.9., člověk je hozen do vody a už musí plavat. Letošní prázdniny patřily opět k těm nekrásnějším. K těm, na které se nezapomíná. A tak to má být. I když ještě nemám hotové fotky z dovolené, no nemám hotové ani zakázky nafocené na začátku srpna, tak se do toho musím konečně položit.  Právě jsem vyexpedovala obě děti a v klidu a hlavně tichu snídám. Nedalo mi ale nenapsat pár řádků, protože 1.9. je pro mě prostě důležitý milník. Něco krásného končí, něco nového a ještě krásnějšího začíná a tak to prostě je. Nezbývá, než se těšit na další zážitky a plánovat další expedici. I když mám ještě jednu cestu před sebou a na to se nesmírně těším. Proto možná taky ten optimismus, protože co si budeme povídat, k tomu, abych mohla být v trapu celoročně, jsem zatím ještě nedospěla (bohužel). Ale jednou to přijde, vím to a já budu moct cestovat tak, jak budu mít zrovna chuť. Všem přeju úspěšný začátek nového školního roku a  taky děkuji za zaslání spousty fotek do letní soutěže, která tímto skončila. Do 15.9. se objeví na blogu užší výběr fotek a vy sami potom budete vybírat ty nejlepší. 

Foto opět archivní a myslím, že motivem tak trochu příznačné. Mimochodem taky moje oblíbená fotka. Krásný den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Dnes trochu "industry"

Krásný začátek nového týdne! Vždycky, když pro klienat tisknu nějakou fotku ve větším rozměru, tak si říkám, že si ji musím nafotit v interiéru. Ale ne vždycky to zvládnu, obvykle hned zabalím a rovnou posílám, jako třeba korunu stromu 50 x 75 cm, kterou jsem posílala minulý týden. A chvála České poště! U těchto rozměrů jsem přes pečlivé balení pokaždé dost nervózní, ale dorazila opět v pořádku! Gata deska je totiž pevná, ale na rožky se musí dávat velký pozor. A dneska jsem vyzvedla v tiskárně další velkoformátovou fotku na gata desce, tentokrát Turbínu, kterou už zřejmě všichni znáte. A protože ji předávám klientovi až zítra, zvládla jsem pořídit pár fotek pro představu, jak takový rozměr 60 x 90 cm na gata desce vypadá na zdi. Jen bych ráda předeslala, že tisk na gata desku není to stejné co na kapa desku, pozor! Gata je výrazně dražší, výrazně elegantnější a výrazně odolnější. Je prostě kvalitnější ve všech směrech. Bohužel i cena takového tisku tomu odpovídá. Ovšem fotka na gata desce se v tomto rozměru již neprohýbá a drží tvar, narozdíl od kapa desky. Gata se ani nehne, má mnohem pevnější povrh a může se otírat i vlhkým hadříkem. Je to prostě držák. Kdo chce kvalitu, doporučuji právě gata desku. Tento rozměr najdete i v eshopu, doba dodání je jeden týden. A už jsem moc zvědavá, jak jí to bude slušet v novém interiéru. 

Prima den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Dolní oblast Vítkovice

Jestli milujete industriál stejně jako já, tady budete v sedmém nebi. Vítkovice mě dostaly. Chystala jsem na jejich návštěvu dlouho a i když jsem dřív jezdila do Ostravy pracovně, vždycky jsem jen zamáčkla slzu, když jsem chvátala kolem. Tentokrát jsem nechvátala a zarezervovala jsem si prohlídku vysoké pece s návštěvou Bolt Tower Cafe, odkud byl ten nejlepší industriální výhled. A taky nejdražší kafe v Ostravě, ale s tím se tak nějak počítalo. Zřejmě jsme měly s kamarádkou štěstí na průvodce, protože ten náš byl naprosto úžasný. Protože ve Vítkovicích více než dvacet pracoval, přidal i vesele neveselé historky z natáčení. Docela by mě zajímalo, jaký to musel být hukot, když Vítkovice jely na plné obrátky. Ani si to nedovedu představit. A ten, kdo vymyslel udělat z Vítkovic skanzen, měl teda úžasnej nápad. Nebudu nic předstírat, kam se hrabou hrady a zámky, tohle byla prostě industriální pecka a obávám se, že už ji nic jen tak nepřekoná. Díky Vítkovicím jsem ochotná Ostravě odpustit teplý víno i neochotu, se kterou jsme se setkaly. Prostě Vítkovice forever.

Po ochoze můžete sejít několik pater. Pokud se vám tedy nemotá hlava. A pokud ano, dá se použít výtah. Následuje pár obrázků z kavárny. Malá, útulná a nejkrásnější industriální výhledy od kávy.

Odrazy a zrcadlení mám ve fotografii moc ráda. 

A vám všem přeju krásný víkend a vlastně i celé léto, protože my dnes slavíme vysvědčení a začátek prázdnin!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Industriálně

Asi to vypadá, že tento týden mám na blogu jen reklamu na focení. No jo, jenže když mám koníčka i jako práci, tak o čem jiném psát než o tom, co mě baví, že jo? Ve středu jsem ve Valašském Meziříčí fotila pro developerskou společnost jejich stavbu. Industriální focení mě hodně baví. A myslím, že i fotky ze stavby mohou být koukatelné jinak. Takový krásný prostory! Tam by se fotily modelky :-) Mě vlastně baví všechny možné žánry, tedy kromě sportu. Občas slýchám názory, že fotograf by se měl profilovat, ale mně se naopak líbí ta častá změna. Myslím, že to člověka žene stále dál a stále se učí nové věci. A hlavně to není nuda. Ale kdo ví, třeba budu za rok mluvit jinak.

 

   

Původně jsem plánovala, že ve Valmezu navštívím výstavu grafik Tomáše Pernického, ale znáte to ... ráno rozvést děti do školy a k babičce, do Valmezu kus cesty, nafotit a rychle zase zpět, protože i školní družina má omezenou provozní dobu (bohužel). Občas chodím na poslední chvíli a stydím se za to! Pracovní dny jsou obvykle hektické a člověk musí plánovat doslova každou minutu, aby všechno klaplo. Ale abyste si nemysleli, že je to zase taková hrůza .... není! Stihla jsem i nakoupit, udělat teplou večeři a v mezičase si ještě pořídit nové pouzdrové šaty od Zuzky Machorkové. Byla to láska na první pohled. Budu doufat, že se i to počasí vzpamatuje, abych je mohla co nejdříve provětrat .

 Užijte si pohodový víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bývalý muniční sklad

Nedělní průzkum bývalého vojenského areálu muničního skladu na Drahanské vrchovině. Ale žádné velké objevy se tentokrát nekonaly, bývalý muničák zřel prázdnotou a na všech dveřích visel zámek. Areál je schovaný v drahanských lesích a skládá se z několika budov. Většina z nich slouží jako skladiště palivového dřeva.

Tak co, kdo z vás se taky vydal na nějaký ten urban exploratin?

Foto © Barbora Grünwaldová

Zase něco rezavýho, poděkování a tak ...

Většina mých čtenářů už ví, že ráda fotím staré a vybydlené budovy, polorozpadlé zámky, opuštěné fabriky, industriální prostředí vůbec a taky nádraží. A  zkoušeli jste někdy jít jen tak po kolejích? Člověka to pořád táhne jít dál a dál a taky je tam celkem dost rzi a industriálu. Mám kolejiště strašně ráda. Trochu jsem se bála, že jestli to kolejiště bude monitorované, seberou mi foťák a ještě dostanu pár facek hned, jak dorazím na nádraží. Naštěstí se tak nestalo a mohla jsem pár snímků pořídit a docela (hodně) jsem si to užila.  Tak snad se vám budou líbit.

 

Najde se tu někdo, kdo má taky rád nádraží? Naposledy jsem fotila nádraží v Brně, ale tam jsem spíš odchytávala lidi. Dnes (asi z přemíry toho vánočního pozlátka) jsem zatoužila po něčem rezavém :-)

Některé fotografie jsem nechala barevné, jiné záměrně černobílé. Černobílé mám moc ráda, ale tam zase nevynikne ta nádherná barva rzi, kterou kov může mít.

 Jak asi vidíte u některých fotek, nedají se fotit ze stoje ani z podřepu. U některých si holt musí člověk lehnout na koleje. No a když držíte v pravé ruce foťák, levou rukou podepíráte objektiv a prsty pravé ruky nastavujete ostřící body, moc času na sledování vlaků zrovna nezbývá, takže vřele doporučuji najít kolej, po které již bezpečně nic nejezdí :-)

Holt zákazy jsou někdy od toho, aby se porušovaly.

Kdo doroloval až sem, má u mě malé plus. Možná si teď někdo klepe na čelo co z toho jako mám, lozit po kolejích, ale věřte, že rozhodně víc než dobrý pocit. Baví mě to a jsem ráda, že můžu fotit co chci. A jelikož se blíží konec roku a tohle je asi jeden z posledních letošních příspěvků (i když já to bez blogu déle než dva dny nevydržím), chtěla jsem všem svým čtenářům a příznivcům mých fotografií poděkovat. Vážím si vaší přízně, vážím si všech vašich emailů, které od vás dostávám a jsem vděčná za  nová blogová přátelství. Vážím si i těch lidí, kteří  mi řeknou, že se mu moje fotografie nelíbí  a dokonce i názoru, že moje fotografie jsou depresivní a že bych možná měla uvažovat o nějakém léčení :-) Možná měla, ale zatím neuvažuji :-) A můj velký dík patří všem těm, kteří si ode mě nějakou fotku koupili. Díky výstavě, která právě končí, jich šlo do světa celkem dvanáct a to mě strašně moc těší! Vím, že to není moc, ale myslím, že ani málo. Vždyť i fotografie je druhem umění a viset někomu na zdi, to je pocta pro fotografa snad největší. Díky moc všem a věřím, že i v nadcházejícím roce se tu budeme všichni hojně potkávat.

Krásný podvečer!

Foto: Barbora Grünwaldová