Člověk by neměl být jako štvaná zvěř, měl by si umět udělat čas i na věci jen
tak, sám pro sebe. I já si občas chci vyfotit něco jen tak, třeba z
balkonu, když se mi to líbí. Nemůžu pořád dělat jen něco pro ostatní, ale taky sama pro sebe. Mně se totiž líbí věci, kterých si třeba mnohdy ostatní ani nevšimnou, natož potom chápat, proč si to člověk fotí :-) Ale taková už jsem já a trendům ve fotografii nepodléhám. Nedávno se mi dostala do rukou kniha fotografií Jana Lauschmanna Umělecká fotografie, což je velká paráda. Jenže tenkrát ještě fotografové byli takoví opravdovější. O knížce se tu ještě zmíním samostatně. I když už jsem si ve fotce ledacos vyzkoušela, s pokorou a láskou se vracím k tomu, v čem se cítím dobře. Protože je to přesně tak, jak se říká. Každý svého štěstí strůjcem jest.
První dvě fotky jsou čerstvé, třetí je archivní, i když už taky aktuální. Včera mi zamrzla letní směs v ostřikovačích, ale naštestí přes den je ještě nad nulou, tak jsem stihla dolít směs nemrznoucí a zásobit se rozmražovači skel, protože já po ránu děsně nerada škrábu námrazu na autě. Vytáhli jsme zimní boty a bundy. Zima je sice úžasně fotogenická, protože se sněhem a ledem je prostě čistá a neúprosná, ale už s posunem času nabývám pocit, že bych nejraději zalezla do peřin a vzbudila se na jaře nebo v lepším případně odjela někam, kde nebudu potřebovat péřovou bundu ani rukavice. A v pátek přijede Martin na bílém koni. Teda doma jsem ty svoje Martiny chvíli přemnouvala, že ještě ne, tak uvidíme, jestli mi vyplní moje přání.
Mějte fajn den!
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
