Předně Vás všechny po delší odmlce zdravím. Moje plány na to, jak doplním blog nějak ztroskotaly, resp. práce je tolik, že nevím co dřív. A aby to bylo všechno veselejší, měla jsem do toho celý týden byt vzhůru nohama, protože jsem se konečně pustila do realizace nového
pracovního koutu. Musím říct, že už bych nechtěla jinak, než že všechno zadám odborníkům. Malíři strhli tapetu a vymalovali, podlaháři položili koberec a udělali lišty, stolaři vyrobili nábytek a na mě toho už vlastně moc nezbylo, když pominu vše vystěhovat, nastěhovat zase zpět a hlavně všechno roztřídit a uklidit. A nesmím zapomenout na skvělou spolupráci s
Leou Fouskovou, která mi dělala návrh a přiznám se, že tentokrát to se mnou neměla jednoduché. Měla jsem pár přání, na kterých jsem vlastně trvala a všechny mi je splnila. Chtěla jsem plechovou skříňku, něco z překližky, krásný pracovní stůl a protože mám pracovní zázemí v ložnici (ano, vím, že je to ta nejhorší varianta), chtěla jsem optické oddělení pracovní části od spací. Jak to dopadlo se už koukněte sami.
Největší peripetie byly s pracovním stolem. Pořád jsem si vymýšlela a původně měl být s potiskem, ale jak se znám, dlouho by mi to nevydrželo. Potřebuji mít vše čisté, jednoduché, minimalistické a neutrální. A taky jsem se zamilovala do
Master & Master, protože jsem patriot českých firem a podnikatelů vůbec a co můžu, řeším takto. Ikea sice nabízela podobné i podstatně levnější řešení, ale myslím, že je třeba podporovat hlavně české firmy, potažmo naši ekonomiku, když pominu, že je to fakt krásná a precizní práce. A hlavně takový stůl mám na hodně dlouho. Musím kluky pochválit, protože mi vyšli vstříc a desku mi uřízli přesně na míru dle mých potřeb. Dodali šroubky i imbus, takže jsem si celý stůl lehce smontovala sama. Deska z bělené březové překližky je jednoduše úžasná a mít ruce položené na dřevu, to prostě chceš.
Další oříšek byly skříňky z obyčejné překližky. To taky dneska jen tak někdo neumí, hlavně, když chcete jen dvě. Ale nevzdala jsem to, i když už jsem měla tendence se na všechno vykašlat a udělat to z lamina. Naštěstí máme v rodině šikovné české ručičky a ty mě tyhle dvě skříňky vyrobily. Plechová skříňka je Ikea, protože pro mě bylo jednodušší koupit ji hotovou než schánět nějakou k renovaci a následně ji renovovat. Na to prostě nemám prostor ani čas.
Protože jsem chodila na večerní školu feng-shui, moc dobře vím, že mít pracovnu v ložnici není dobré a proto jsem chtěla alespoň opticky tohle vyřešit. A můžu Vám říct, že se to povedlo excelentně a opravdu to funguje! Když sedím za stolem, nevnímám, že jsem v ložnici a když ležím v posteli, nevnímám, že je tam pracovna. I když teď chodím spát tak vyšťavená, že usnu dřív, než si lehnu :-) Lejka to vymyslela elegantně, zavěšením plastových čtvrců Koziol. Neruší, nezavazí, naopak je to pastva pro oči, když večer zapadá sluníčko a u stolu se mi zrcadlí efektní stíny. Dušička v peříčku? Ještě ne!
Kdo má židli, ten bydlí! A tuhle překrásnou Merano židli jsem si přivezla v sobotu přímo z TONu, kam jsme si s Lejkou udělaly výlet. Myslím, že se to vyplatilo. Barevně umírněný prostor laděný tón v tónu jsme totiž záměrně rozbily touhle modrou židlí od Tonu :-)
No a potom ty detaily ... ty my rády, že? Původní
prvorepubliková lampička, kterou si svítil spisovatel Čestmír Jeřábek se konečněla
dočkala svého čestného místa, mapa Barcelony, kam se letos ještě jednou
podívám, zase dostala nový rámeček a Pepíček spokojeně koukám ze
skříňky nad stolem. I kniha Memories od Roberta Vano má svoje čestné
místo a tak už je ta dušička v peříčku. A moc pěkně o celé realizaci píše Lejka na svých stránkách
tady.
Jediný pokoj a kolik to dalo práce! Doma se se mnou nebavily ani dveře od sklepa, protože jsem si "zase něco vymyslela". Ženy, jistě mě chápete, protože jak to tak poslouchám, je to všude stejné a já tvrdím, že u nás extrém. I tak ale musím poděkovat panu Božskému, protože jistý výkon jsem po něm chtěla a on tyhle věci má prostě nastavený jinak. Příště to udělám až odjede na týden pryč a bude klid. Už jsem se naučila řešit různé drobnosti po své vlastní ose. Jako třeba PC servis. Technik přijede, zapojí, přepojí, vymění kabely, aby byly data rychlejší, ještě mi tu celou kabeláž elegantně schová, zkontroluje zálohu dat a to vše bez řečí a já nemusím škemrat a čekat měsíce. A tuhle službu mi zajišťuje místní firma PCS Blansko. Od dodání počítače přes věškeré blbiny jako jsou baterky do myši či nov klávesnice. A opět je to o tom, že raději podpořím místní firmu než řetězce. Mě teď čekají zasloužené tři dny volna a potom zase spousta práce, než odjedeme na dovolenou. Nemám moc prostor vkládat nové věci na blog, ale můžete kouknout na
moje stránky, protože ty ještě aktualizuji pravidelně nebo na
facebook. Z posledních akcí tam najdete třeba focení
Lady Weekendu v Uhřínově, krásný
minimalistivký obývák nebo
prodejnu kávy a prosecca. Spousta nafocených zakázek čeká na zpracování a já se těším, že si udělám léto volnější.
I když práce v novém mě snad baví ještě víc.
Krásný zbytek víkendu!
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
