Peklo v řetězech

Před více než rokem jsem se tomuto (přiznávám převzatému) slovnímu spojení děsně smála, jakože haha, mě nerozhodí nikdo a nic. Ovšem velmi brzy mě smích přešel a pravý význam jsem poznala záhy a v plném rozsahu. Byl to naprosto šílenej rok a fakt si nepamatuju, kdy jsem zažila horší. A trval a trval a trval ... Nebralo to konce a postihlo to komplet všechno, nejen partnerský vztahy, ale i práci, protože jak známo, všechno se vším souvisí. A že se vám nadpis příspěvku nehodí k tomuto jemnému obrázku? No to mně taky ne, ale v podstatě je výsledkem více než ročního osobního procesu. Ale jak známo, člověk si musí hrábnout na úplný dno, aby se měl od čeho odrazit. Jsem vděčná všem aktérům, kteří se tohoto představení zúčastnili, ať už těm, co mi nakopali zadek,  nebo těm, co mi naopak pofoukali bolístku. A že jsem si tu hubu namlátila řádně. Lekce byla tvrdá, jinak bych ji prostě nepochopila. Lidi jsou totiž hloupí a málo pokorní, mě nevyjímaje. A já bych to chtěla (u sebe) změnit. Moc.  Dneska už si troufám říct, že je tohle dějství za mnou. Hnůj mám vykydanej, ještě si umeju gumáky a očistím vidle. A potom už dojde tento obrázek naplnění. Slastně spočinu pod tatérovou jehlou a beze zbytku si vychutnám tu bolest. A proč to píšu? Protože to tak prostě mám. Tečka. Možná jistý druh exhibicionismu, co já vím. Stejně jsou tyhle příspěvky z kategorie "vostrá jako šmirgl" jednoznačně nejčtenější. A protože je dneska poslední den v měsíci a taky konec prázdnin, tak to beru jako onu pověstnou tečku. Nic nikomu nevyčítám, dokonce ani sama sobě ne. 

A strašně důležitý je taky odpustit. A tady si dovolím použít jeden moc pěknej citát americké spisovatelky Louise L. Hayové ... "Odpustit ještě neznamená, že schvalujete dané chování. Odpuštění probíhá ve vaší mysli, s tím druhým to nemá nic společného. Podstatou odpuštění je osvobodit se od bolesti. Odpustit neznamená dovolit druhým, aby vám svým chováním a jednáním dále způsobovali boles."  A nezapomeňte odpouštět taky sobě. Popasujte se se svými bolístkami co možná nejlépe, ale nikdy to nevzdávejte. Amen!

Co možná nejpříjemnější přechod na školní povinnosti přeju!

Jo a ještě musím dodat, že autorkou kresby je výtvarnice Markéta Jinochová alias Myyna a jsem strašně ráda, že do toho se mnou (zase) šla. Její empatičnost je neuvěřitelná. A já doufám, že tahle kérka už bude fakt poslední!

Foto © Barbora Grünwaldová

Obrázek podléhá autorskému zákonu. Jeho další užití není možné.

Poslední?!

Těžko ... Tohle je prostě vášeň, která se nedá reálně vysvětlit. Jak se říká, kdo jednou ochutná, u jednoho se nezastaví, to bude asi pravda. Pro mě ty moje obrázky mají ale i hlubší význam. Nejsou to "jen obrázky" na ozdobu a o to víc si je užívám. Všechny.  Samozřejmě, že to estetično tam hraje prim, ale všechno má i svůj životní příběh. Tohle je pokračování příběhu minulého a něco mi říká, že finále teprve přijde. Teď si ale budu užívat tu volnost a svobodu a až přijde ten správný čas, tak se uzemním. Stále se mě všichni ptají na význam. Ani po půl roce, co mám svoje srdce, nemám potřebu ho vysvětlovat, ovšem oba motivy jsou odrazem stavu mojí duše. Jsou mantrou v obrázku, protože opakování je matka moudrosti. A některé věci si chce člověk připomínat a mít je na očích pořád.  Našla jsem v sobě konečně tu ženu, kterou jsem dlouho hledala. Spokojenou a šťastnou. A je jedno jestli splňuje něčí požadavky, jsem to konečně já. Učím přijímat dary, které mi život nabízí. Bez výčitek, s radostí a s pokorou. Ještě že ty moje ztřeštěný nápady má kdo dávat na papír. Opět děkuji Markétě Jinochové, že do toho šla podruhé. Nikdo jiný by to totiž nedokázal vystihnout tak, jako ona. Konec filozofického okénka a přeju krásný víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Další

Mám divný období. Plné pochybností, váhání, jestli jo nebo ne. Pochybuji o smyslu mojí práce, občas si říkám, že jsem si měla nechat focení jen jako koníčka, protože za dané situace nemám na koníčky potažmo volnou tvorbu vůbec čas. Začala jsem řešit diáře na rok 2017. Nejsem pako? Na jednu stranu chci, na druhou bych si nejraději lehla pod rozkvetlý strom a četla si. Jen byla. Měla prostor rozkvést, jak to včera nazvala jedna moje kamarádka. Rozumíte mi, že jo? To je tak krásný slovní spojení "čas rozkvést". No jo, jenže je to fakt těžký, dát si jen tak voraz a třeba dva měsíce vůbec, ale vůbec nic nedělat! A já si tohle naplánovala. Nevím, jestli to zvládnu, ale prostě si chci udělat volné léto. Chci i nechci, co já vím. Pořád pochybnosti. Ale jediné, o čem nepochybuji, je další tetování. V tom mám naprosto jasno. Už se narodilo, tedy zatím jen na papíře a trpělivě čeká na svůj termín. Navrhla a nakreslila opět Myyna. Pokračování mého příběhu. Těším se! A už mám pro Vás připravenou tu letní cestovatelskou fotosoutěž. Jen ji spustím až od června, nebo chcete už teď?

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Never ending story

Ani nevím, proč tu vlastně tyhle věci ventiluju, ale asi proto, že píšu blog nejen jako součást mojí práce, ale i jako takový malý soukromý deníček, který občas něco utrousí. A když už jsem tu založila téma tattoo, měla bych občas něco aktuálního přihodit :-) Navíc čtenáři mají rádi, když je nechám kouknout pod pokličku, že jo? I když tahle kérka tak úplně aktuální není, ale je konečně dokončená. Má za sebou dlouhý příběh, který se začal před více než 17ti lety. Vlastně už 18ti. Už tenkrát jsem byla postižená esoterikou a různými alternativami, což mi zůstalo dodnes, ostatně jako láska k tetování. A tak jsem jako mladá rebelka přišla do tetovacího salonu s tím, že chci vytetovat keltský měsíc a slunce jako symboly yin a yang. Jenže už ani nevím proč, na slunce nikdy nedošlo. Asi proto, že jsem nemohla najít takové, které by se mi líbilo. A jak čas běžel, kérka bledla a já se jednou před kamarádkou zmínila, že ji musím nechat dodělat nebo dát pryč. Prostě jsem to cítila jako nedokončenou záležitost. My štíři to máme v životě tak ... buď černá nebo bílá :-) Nemůžeme věci tak nějak napůl. Tak jsem to nechala loni na podzim dodělat. A světe div se, jako by to slunce tomu měsíci opravdu chybělo a energie se srovnaly. Akorát nastal stejný problém při výběru. Všechna mi připadala děsně rozšklíbená a ošklivá a tak jsem vybrala pouze symboliku slunce a tou je kruh. A to je všechno. Takže teď už je yin yang v rovnováze, já spokojená a protože myšlenky plynou a jednou kérkou to nikdy nekončí, bude pokračování. Pokračování myšlenky, která začala tady.

Prima den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Narozeninový dárek

Už jsem o něm psala tady a teď konečně můžu říct, že návrh na papíře se stal skutečností. Není nad to dát narozeninový dárek sama sobě, že? Narozeniny mám sice až ve středu a abych pravdu řekla, na jejich oslavu si nijak nepotrpím. Ale z tohoto dárku mám opravdu radost. A nemůže mi ji nikdo vzít, protože jsem si to nechala udělat sama pro sebe a je mi úplně jedno, jaký názor na to má moje okolí. Je to můj příběh, který znám jen já a Markéta a nemám absolutně žádnou potřebu nikomu vysvětlovat jeho význam. Jen jsem se chtěla pochlubit. Možná to je počínající krize středního věku, ale i kdyby byla, tak co? Není to můj první obrázek a rozhodně to byl čin uvážený a velmi dlouho plánovaný. A neodradil mě ani fakt, že podle tatéra je vnitřní předloktí jedno z nejbolestivějších míst. Jo, bolelo to a cítím to ještě teď, ale za tu bolest mi to stálo. Ve středu mě čeká ještě dodělání toho starého obrázku, který mám už sedmnáct let. Dlouho jsem zvažovala, jestli ho nechám odstranit nebo dodělat a nakonec vyhrála varianta dokončení a těším se na to. 

Tak přeji prima nedělní odpoledne! U nás prší a je typicky listopadově, tak jdeme s kamarádkou lepit mozaiku do kuchyně.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Tattoo

Abyste neřekli, že tu mám jen samé tipy na cestování, výlety a výstavy nebo svoje pracovní věci, přidám i něco osobního. Velmi osobního! Dnes bude hodně písmenek a málo obrázků. Vlastně jen jeden. Moje budoucí tetování! Konečně jsem se dočkala. Mám svoje vlastní tetování, rozumějte přesně podle mých představ, snů a přání. Teda zatím je to jenom návrh na papíře, ale už to samo o sobě, že moje přání a myšlenky dostaly hmatatelnou podobu, je pro mě úžasné. A za to všechno vděčím Markétě Jinochové alias Myyně, která pro mě obrázek nakreslila, protože já jaksi malovat neumím. Nemám potřebu vysvětlovat, co obrázek znamená, protože tetování je pro mě dost osobní záležitost. A byť vlastně Markétu neznám osobně, svěřila jsem jí svoje myšlenky a pocity a nechala jsem ji nakouknout do mojí třinácté komnaty. Když jsem jí psala první email s prosbou, zda-li by do toho chtěla jít, vůbec jsem netušila, že se toho ujme s takovou chutí. Vlastně jsem se trochu bála, že odmítne. Protože já osobně to vnímám jako jistý svazek či spojení, jestli mi rozumíte. Ale podvědomě jsem cítila, že ona mě může pochopit a jen ona to dokáže umělecky ztvárnit podle mých představ. Pro mě je totiž tetování jistým druhem umění, ať si každý říká co chce. Neříkám, že se mi líbí každé, musí být vkusné a dobře provedené a hlavně by mělo mít nějaký smysl a význam. Líbí se mi černobílé, stejně jako bude tohle a jako mám už sedmnáct let to stávající, ale krásné je i watercolor tattoo. Nejsem vyznavačem srdíček, diamantů ani podobných a mnohdy sezóních výjevů, proto jsem čekala dlouho. Velmi dlouho. Až se kruh uzavřel a já mám příběh, který si chci denně připomínat a denně se koukat na tu mantru v obrázku. Zajímavé je, že Markéta tu moji představu, kterou jsem měla v hlavě, trefila dost přesně a hned napoprvé. A jestli se ptáte, jak to bude vypadat až budu stará bába, tak nevím a je mi to vlastně fuk. Ale jedno vím určitě .... až bude kůže stará, vrásčitá a scvrklá, při pohledu na tento obrázek si budu moct říct, že jsem měla alespoň tu odvahu to udělat. Markéta možná ani netuší, co pro mě udělala, ale její obrázek budu hrdě nosit dokud neumřu. Amen :-) Na realizaci si sice ještě chvíli počkám, protože termín mám až v listopadu, o to víc se těším! A až to bude hotové, určitě se tou novou ozdobou pochlubím.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.