NIMROD a jiné ruiny

Zase zdravím z postele. Ta Bára se pořád jenom válí! Na pár dní jsem z ní vylezla, abych se tam v pátek znovu vrátila. Mám spousty nezpracovaných výletů a zajímavých tipů, ale holt to jde pomalu. Kdo už mě zná a třeba čte delší dobu, tak zná i moji vášeň k opuštěným barákům a ruinám. Obecně se tomu říká urbex, i když já se do této kategorie vůbec netroufám řadit, protože u mě je to záležitost ojedinělá, protože sama už mám strach a jinak není s kým bádat a objevovat. Není bohužel moc spřízněných duší, které mají stejnou zálibu jako já. Ale tentokrát se jedna duše našla a tak jsem poslední prázdninový týden spojila tak trochu s prací a zábavou a kromě Mikulova jsem navštívila i Karlovy Vary (tam jsem teda fotila jen mobilem na IG) a místa přilehlá. Největším zážitkem z Karlových Varů je jistojistě hotel Thermal, který byl postaven ve stylu brutalismu a to je pro mě z hlediska architektury prostě magnet. Dalším velkým lákadlem byl opuštěný penzion Nimrod, který stojí nedaleko Mariánských Lázní. Opuštěný, uprostřed Slavkovského lesa, s pohnutou historií. Místo minimálně zajímavé a záhadné, navštěvované lovci paranormálních jevů. Když jsem se o něm dozvěděla, neměla jsem stání a musela jsem tam jet taky. Můžete zkouknout tři krátké díly Po stopách času 1, 2, 3, abyste věděli, vo co go. Já teda bohužel žádného ducha nevyfotila, ale atmosféra tam byla hutná. Na konci až tak, že už jsem prostě neměla stání a musela jsem odtama vypadnout. Raději nebudu psát žádná vnuknutí, která jsem na místě měla, jinak byste si mohli myslet, že jsem zešílela úplně. Ale mám pár fotek, tak pojďte kouknout. 

 Na tomto místě se popisuje velký výskyt paranormálních jevů a existuje i několik záznamů, kde se opravdu podařilo "něco" vyfotit. Bohužel teda ne mně, i když jsem všechny fotky zvětšovala a hledala a hledala :-) Mám tedy jen fotky bez duchů, ale ten smrtelný chlad a zápach síry tam opravdu jsou. Zápach síry se dá vysvětlit docela logicky, protože v okolí jsou rašeliniště, ovšem ten příšernej chlad koncentrovaný v jednom místě se prostě vysvětlit nedá. Tak aspoň pro ten pocit :-) To byl penzion NIMROD. Jenže ono je tam toho v okolí víc a tak jsem nedala pokoj a musela ještě navštívit ještě jedno místo. Kavárma ALM, později též POLOM. Nimrod měl sice "hutnější" atmosféru, ale i tady na nás dýchl jakýsi duch místa.

Tolik k mým posledním prázdninovým výletům. A protože jsem nedávno psala, že na blog už pracovní věci dávat nebudu, tak dám alespoň odkaz, i když webové stránky ještě stále nevypadají, jak by měly. Nedalo KV jsem pro společnost Favour Design s.r.o. fotila interiéry, jejichž část si můžete prohlédnout zde. 

  

Fajn víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bývalá věznice v Brně

Poslední dobou nejsem na blogu příliš sdílná a nemám potřebu všechno hlásat do světa. Ale jsou věci, které podle mě za zmínku určitě stojí a přijdou mi jako zajímavý tip. Takovým je i bývalá káznice na Cejlu v Brně. Od prosince loňského roku ji město Brno pravidelně zpřístupňuje veřejnosti, vždy jeden den v měsíci. A tak jsem tam konečně vyrazila. Tahle opuštěná místa s pohnutou minulostí mě odjakživa přitahují jako magnet. Vlastně je to takový legální urbex. Na ten nelegální už nechodím. Je to velmi zvláštní pocit představit si, co se tu kdysi dělo, i když to nemusí být představy vždycky příjemné. Já jsem vlastně na Cejlu nějakou dobu bydlela. Právě zde začala moje další životní etapa a proto mám na tuto brněnskou část moc pěkné vzpomínky. Kolem věznice jsem denně chodila a už tenkrát mě ta budova čímsi přitahovala, aniž bych věděla, že se jedná o bývalou věznici. Komplex budov z ulic Soudní, Bratislavská a Cejl je opravdu veliký. Základní kámen byl položen již v 18. století a původně tu byl sirotčinec. Poté budova sloužila jako věznice a to až ro roku 1955, kdy byla postavena stávající věznice v Bohunicích. Máte-li chuť, pojďte nakouknout.

 

Komplex má celkem tři vnitřní dvory, přičemž ten do ulice Bratislavská, odkud prohlídka začíná, je nemladší. Pokud jsem dobře poslouchala výklad, budova je z roku 1921 a sloužila jako administrativní část. Další dva dvory byly rozděleny pro ženy a muže zvlášť. 

My se dostali pouze na ten mužský dvůr. Na ženský jsme mohli jen nakouknout škvírou ve vratech z průchozí chodby, která vedla od cely smrti. Je to taky jediná cela, která je zpřístupněná, ostatní jsou v prvním patře, kam se prý z důvodů špatného technického stavu nedá jít. Krovy jsou původní z 18. století! No každopádně jsem to zkoušela naprůvodce, protože jak se říká líná huba holý neštěstí, ale říkal, že i kdyby chtěl, nemá klíče. Tak snad někdy příště se i tam podívám. Zajímavou částí je ale vězeňská kaple. Ta svědčí o tom, že celá veznice opravdu žila svým vlastním životem.

 Co mě na ní nejvíce zaujalo, je samozřejmě podlaha. Já na tu dlažbu mám prostě nevysvětlitelnou úchylku a nutno podotknout, že tahle je opravdu skvostná a pevně doufám, že když v roce 2016 bylo zahájeno řízení o zpamátnění budovy, protože má velký historický význam, bude i záchrana celého objektu k těmto původním prvkům ohleduplná a šetrná. Objekt má být sanován a již teď v některých částech jako např. robotárna proběhla nějaká záchranná opatření. Má zde být realizován projekt Kreativního centra. 

Cely smrti byly dvě malinké místnosti, kam vodili vězně, kteří už to měli spočítáno. Ta energie tam byla tak těžká, že se tam nedalo ani pořádně nadechnout.

 

 Prostory robotárny, kde dřívě vězni museli pracovat, jsou dnes částečně zrekonstruovány a slouží jako výstavní prostory. Malinko mě zklamalo to, že jsme nemohli projít i ty ostatní cely v patře a další části budovy, ale třeba až dojde k daším opatřením, budou i tato místa přístupná. Rozhodně ta návštěva stojí za to amůžu ji doporučit.

Krásný zbytek víkendu!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Lamberk

Zříceniny, to je moje ... mám ráda ta syrová místa, která jsou přitom tak křehká a mají svého génia loci. Za tento tip musím poděkovat svojí věrné zákaznici Galině. I když tohle místo znám vlastně celý život, protože jsem tudy od malička jezdila za naší rodinou do Víru. Jen jsem nikdy nevěděla, že je to Lamberk. Vždycky tohle místo vypadalo spíš jako JZD než kulturní památka. No i dnes je bohužel v dezolátním stavu, ale přesto tu někdo bydlí. Opět jsem měla tisíc chutí zazvonit a pozvat se na návštěvu. Třeba příště, až nebudu mít boty od bláta. Zámek Lamberk je původně barokní stavbou o šestiúhelníkovém půdorysu. Hodnotný tu je už asi jen ten vstupní portál a přízemí, kde se snad dochovaly původní klenby ze 17. století. Dnes zámek vlastní soukromý majitel, najdete ho hned za Olešnicí na Moravě a pokud si chcete přečíst něco více, můžete třeba tady. A nebo pojďte jen nasát tu energii místa.

 

 

Takže ... sezóna hradů a zámků zahájena a vstříc výletům a zajímavým místům! 

Pohodový (velikonoční) začátek nového týdne všem.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.