Bukurešť - poslední zastávka

Příjemné páteční odpoledne a úplně jarní dnes! Konečně jsem dodělala posledních pár fotek z Bukurešti a mám pro Vás poslední zastavení. Z Piata Unirii se dostaneme do historického centra Lipscani, které jste si už mohli prohlédnout v noci. Nutno přiznat, že noční město je hezčí, ale i za denního světla má rozhodně něco do sebe. Nakoukněte.

Tak třeba Biserica Domneasca. To je taková krása! Tyhle kostely a kláštery mě opravdu fascinují! Historickým centrem můžete korzovat křížem krážem, není nijak veliké a dá se projít celé za poměrně krátkou dobu. Nejvíc to tu však žije až večer. A v létě to musí být ještě větší paráda. 

Na Balkáně mě fascinuje ta jejich syrovost. Mám pocit, že se s ničím nepárají, dělají věci tak nějak laxně a na pohodu. I když pozor! Rumuni prý nemají rádi, když jsou označování za součást Balkánu. Ono to vymezení není zcela přesné, ale např. wikipedii uvádí, že Rumunsko je ještě považováno za Balkán. Já ho za Balkán také považuji a pod označením Balkán nevidím nic hanlivého. Naopak! Já tyto země prostě miluju. Nic se tu nehrotí, alespoň tak to na mě vždycky působí. A proto už se nemůžu dočkat naší letní expedice. Tentokrát bude více než čtrnáctidenní a v plánu máme Srbsko, Makedonii, Albánii a Černou Horu. Opět moře, památky, hory, prostě expedice. Jediné, co mě mrzí, že nestihneme Bosnu a Hercegovinu. Ale než ji ošidit dvěma dny, raději si na ni necháme více času a bude cílem naší další dobrodružné výpravy. A to je konec virtuální procházky. Vlastně ne tak úplně! Ještě dva tipy pro Vás mám. 

26 metrů vysoký Vítězný oblouk -  Arcul de Triumf na Piata Arcul de Triumf. Bohužel byl částečně zakrytý, protože dokončují nějaké restaurátorské práce.

Zajímavou moderní stavbou je Muzeum sportu, kde taky zasedal výbor Olympijských her a najdete ho hned kousek od Vítězného oblouku. 

Biserica Casin - tento nádherný kostel je rovněž kousek od Vítězného oblouku a narazíte na něj pokud půjdete po Alexandru Constantinescu. Na této ulici jsme bydleli. A když už budete u Vítězného oblouku, naplánujte si návštěvu bukurešťského skanzenu. Tvoří ho lidové stavby z různých koutů Rumunska a jde o jeden z nejzajímavějších etnografických parků pod širým nebem. Skanzen jsem viděla už jen z taxíku, protože moje páteční plány překazil déšť, takže tuto atrakci mám na seznamu pro příští návštěvu Bukurešti. 

A to už je z Bukurešti opravdu vše. Návštěva to byla krátká, ale intenzivní, určitě by bylo fajn mít alespoň tři dny čistého času na poznání místních krás. Budu ráda, když moje typy poslouží ostatním. Proto to taky píšu a taky trochu sama pro sebe. Je to něco jako můj elektronický cestovatelský deník. A doufám, že brzy sem přibudou další zápisky z Balkánu.

Užijte si pohodový víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bukurešť - Palác Parlamentu

Onemocnělo mi jedno dítko, tak jsem zrušila všechny aktivity pro dnešní den a vrhla se na další část fotek. Tak jo, jsme tady! To je on, mého srdce šampión. Casa Poporului - Dům národů nebo i Palác Parlamentu. Zkrátka sídlo rumunského parlamentu. Jedná se o největší administrativní budovu v Evropě a druhou největší budovu (hned po Pentagonu) ve světě. A kdyby Vás ta architektura a brouzdání Bukureští už náhodou nudilo, číst nemusíte ;-) A protože je tohle stavba, která si opravdu zaslouží pozornost, připojím i pár faktů. Palác má 21  křídel, z toho jsou čtyři  pod zemí. Více jak šest tisíc místností! Konají se tu politická, kulturní a vědecká setkání. Některé zdroje uvádí, že na stavbu bylo použito milion kubíků mramoru a sedmsettisíc tun oceli. Na výzdobu interiérů padlo devětset kubíků dřeva. Výstavba začala v roce 1984 a budova měla sloužit jako rezidence diktátora Ceaucesca, ale dříve, než byl palác dostaven, jeho vláda padla. Palác je přístupný veřejnosti a je tu i Národní muzeum moderního umění. Z časových důvodů jsem musela prohlídku uvnitř vynechat, což mě teď hodně mrzí, protože ty interiéry musí stát za to. Palác Parlamentu zkrátka musíte vidět, je to podle nejen symbol Bukurešti, ale hlavně Ceaucescovy moci. Kdyby se prý v paláci rozsvítila všechna světla, bylo by město bez elektřiny.

A víte jak vůbec došla k výstavbě? V roce 1977 bylo v Rumunsku silné zemětřesení, které poničilo spoustu historických budov. Toho využil vládnoucí Ceaucesco a nechal strhnout domy v původní městské čtvrti. Tím vlastně vznikl prostor pro stavbu tohoto monumentu a zároveň pro bulvár Unirii - Belevardur Unirii. Ten je hlavní tepnou Bukurešti. Podle informací, které jsem se dočetla, by měl být ještě o metr širší než slavná Champs Elysées. Parlament tento bulvár uzavírá. No a architektura je tu opravdu skvostná. 

Přímo u Paláce Parlamentu můžete vidět náměstí Piata Constitutiei, známé rovněž jako Palácové náměstí, které je zároveň největším v Bukurešti. Je půleno bulvárem Unirii. Je to opravdu krása! Dále budeme pokračovat procházkou po bulváru Unirii zpět do historického centra Lipscani, které si zítra prohlédneme za denního světla.

   

 

Bulvár Unirii ústí do náměstí Piata Unirii. Odtud se zítra vydáme do historického centra, prohlédnout si ho pěkně za světla a taky přidám tip na další místa v Bukurešti, která stojí za návštěvu.  Slíbila jsem Lucii z Luckyblog fotku v její nové super mikině, ale bohužel se mi to nepodařilo. Tak aspoň kožený přívěsek, aby mi věřila, že Luckylimit cestuje se mnou!

Pohodové odpoledne přeju.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bukurešť - cestou necestou

Dnes nejen popisné informace a fotky, ale i pár zákuslisních. Asi bych měla (mohla) nebo spíš chci prozradit, že pan Božský má v Bukurešti kancelář. Tedy ne přímo on, ale společnost, pro kterou pracuje. Takže ve čtvrtek ráno jsme po snídani vyrazili do kanceláře, seznámil mě s místem, kde pracuje a jeho milými kolegy. On potřeboval řešit pracovní záležitosti, ovšem já toužila po kultuře a poznání. Byla jsem natěšená poznat město. Vyfasovala jsem tedy peníze, mapu a hurá do víru velkoměsta. Teda přiznám se, že s mojí jazykovou "nevybaveností" jsem měla malinko obavy, ale na domluvu s rumunskými taxikáři  a příležitostnou komunikaci to stačilo. Taxikáři jsou zřejmě všude stejní. Bohužel šmejdi. Zde je taxi služba velmi levná. Za kilometr zaplatíte necelých 9 Kč. A protože jsme bydleli v hotelu Domenii Plaza kousek od centra, bylo mi doporučeno cestovat taxíkem. Z hotelu probíhalo vše hladce, tam problém nebyl, ale story, kterou jsem zažila při zpáteční cestě, úplně příjemná nebyla. Nejen, že mě ten šmejd chtěl obrat o prachy, ale taky se jako šmejd choval. Takže na jedné z křižovatek, když svítila červená, opustila jsem rychle jeho vůz :-) Holt sama samotinká a ještě k tomu ženská, nemusí být vždycky výhodou. Ale vše dopadlo dobře. Na třetí pokus jsem si vybrala. Rozuměl anglicky, nabídl mi košér cenu a vypadal slušně. Ani si nechtěl vzít celé spropitné! Jinak jízda zdejších taxíků byla chvílemi o život, jezdí jako hovada. Ale zpět na trasu. Z centra města po prohlídce Náměstí republiky a Muzeum umění jsem se vydala s mapou v ruce k Parlamentu. A protože nemám další fotky zpracované, Casa Poporului bude příště. I s největším bulvárem města. Teď pokračujeme po Calea Victoriei. Nestačila jsem kroutit hlavou a obdivovat. Tak alespoň pár fotek, jakože nekecám a ta architektura je tam opravdu úchvatná.

Někde se ke mě dostala informace, že v Bukurešti je cca 24tis. taxíků. Jestli je to pravda nebo ne to jsem nezjišťovala, ovšem jsou opravdu všude. Však to vidíte na fotce. A levné jsou zřejmě proto, že jezdí na plyn.

 Cercul Militar National postavený v roce 1911 ve fracouzském klasicistním stylu.

Uprostřed činžovních domů krásný kostel Zlatari. Biserica Zlatari. Nemůžete ho minout. 

A tento dům mě učaroval. Odvahu jít dovnitř sama jsem ovšem neměla.

A další muzeum, těch je tu taky spousta.

No a kousek za mostem už čeká sídlo rumunského parlamentu. Tak tam jdeme příště a bude to velká paráda, slibuju. 

Prima den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bukurešť - Piata Revolutiei

Příjemný začátek nového týdne! Pondělní start byl rychlý až překotný. Ale co už, lepší práce hodně, než málo. Slíbila jsem Vám další procházku Bukureští a tak jsem dala dohromady pokračování. Raději to rozdělím, ať se v tom neztratíte. Alespoň Vy, co máte v plánu Bukurešť navštívit. Dnes Vás zavedu na překrásné Náměstí revoluce nedaleko historického centra Lipscani. Na jednom místě tu najdete hned několik významných budov a zajímavých staveb. Tak pojďte kouknout.

 

Náměstí republiky je rušnou tepnou a nese název podle revoluce z roku 1989, kdy byl svržen nechvalně známý diktátor Ceausescu. Přesto, že nemá příliš dobrou pověst, myslím, že o pár chvályhodných věcí se zasloužil, alespoň co se stavitelství týká. Třeba takový Dům národů. Ale o tom až příště, to je kapitola sama pro sebe.

Jednou ze zajímavých staveb je určitě tento zvláštní dům, na který jsem dostala doporučení. Jeho spodní část je původní, ale protože horní část domu byla rozstřílená a nebylo možné ji zachovat, poradili si s její dostavbou takto a vyrostl tak Dům architektů. Elegantní řešení, nemyslíte? A hlavně nápadité. Mohla jsem na něm oči nechat. 

Další významnou budovou, která sice není přímo na Náměstí revoluce, je Athenaeum. Z náměstí je ale skoro vidět a najděte ji hned vedle na Piata Enescu. Něco jako naše Národní divadlo v Praze. Athenaeum bylo postaveno z dobrovolných příspěvků, budova je krásně zdobená a od roku 1888 je to nejprestižnější koncertní síň v Rumunsku a taky zde sídlí rumunská filharmonie. Najdete ji v malém parku, který už byl zcela jarní, stromy kvetly a Bukurešť tak ukázala svoji přívětivou tvář. Možná se Vám zdá, že fotky nejsou focené ve stejný den, ale je tomu tak. Některé jsem fotila ráno, než jsem zalezla do Národní muzea umění, kde jsem se pravda zdržela déle a když jsem vylezla ven, bylo nádherně jarně.

 

A tohle už je zmiňované Národní muzeum rumunského umění. Ano, šla jsem dovnitř, abych alespoň letmo nakoukla do historie této země. I když je moje angličtina stále stejně mizerná, něco jsem si přece jen přečetla a hlavně jsem koukala. Ta historická část je zajímavější, tu doporučuji, moderní umění byly v podstatě jen obrazy a pár soch. I tak návštěvu nevynechejte, už jen proto, že vstupné je pouhých 15 lei na oba okruhy, což je asi 90 Kč. Za focení si malinko připlatíte. Pokud by někoho zajímaly interiéry muzea, vydržte, taky budou, jen co se k tomu prokoušu.

Hned vedle muzea potom najdete kostel Kretzulescu z roku 1722. Určitě nakoukněte i dovnitř. Má užasně tajemnou atmosféru a voní samozřejmě kadidlem. Fotit se tu nesmělo ani za příplatek a vstup je volný.

A poslední zajímavou budou je Národní knihovna. Myslím, že na jedno náměstí je toho tady opravdu hodně. 

Ten prostřední dům! V něm bych klidně bydlela :-)

A naše cesta bude pokračovat po Calea Victoriei k nejdůležitější památce Bukurešti, Domu národů nebo chcete-li Casa Poporului - sídlo rumunského parlamentu. Cestou nás ale čeká ještě pár zajímavých odboček, krásných domů a staveb. Teď jsem dost zasekaná pracovními fotkami, takže na ty z Bukurešti musíte ještě chvíli počkat. 

Přeju krásný den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.