Itálie 2019 (začínáme v rakouském Salzburgu)

Ani nevím, jak začít, aby to nevyznělo blbě, ale Salzburg je prostě drahý město. Tedy alespoň pro čtyřčlennou rodinu. Původní plán byl strávit zde dvě noci, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Odjezd na rodinnou dovolenou nebo spíše expedici, se z pracovních důvodů (opět a jak jinak mého muže) krátce posunul. Což nakonec nebylo na škodu, protože na Salzburg Vám opravdu stačí necelé dva dny, potažmo jedna noc. Pokud vyrážíte ve čtyřech a chcete tu přespat, připravte se, že budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Ubytování je tu totiž poměrně drahé. Nechci tu dělat konkrétní výčet, co nás kolik stálo, protože low cost cesta to nebyla a nerada bych někomu kazila klidné spaní. Pakliže ale budete mít zájem, určitě Vám ráda poskytnu tip na přespání za přijatelný peníz v dochůzkové vzdálenosti centra. A protože jsem nic neočekávala, Salzburg mě velice mile překvapil. Multikulturní a živé město, kde jak známo se narodil W. A. Mozart. Hurá, tak to bychom měli první rodný domek. To je u nás takový výraz pro kulturu obecně. Rodné domky a balet, to frčí. Asi Vám tu nebudu vypisovat přesné názvy a místa, která jsme navštívili, bo si to stejně už nepamatuju přesně, ale spíše Vám příblížím atmosféru města. Ostatně poslední dobou už spíše vyhledávám stinná zákoutí pěkných kaváren a restaurací, pač na našich cestách moc paštiky nemažeme (pardon) a prostě rádi jíme a ochutnáváme. To ostatně k poznávání patří. Mimochodem najíst se tu můžete od 50-60 EUR až po částky daleko vyšší, kdy v krásné panoramatiké restauraci venku pod hradem při západu sluníčka (velká romantika!) musíte vytáhnout více než 100 EUR. Volba je na každém z nás a než mě zase ukamenujete názory, že to se někdo má, tak Vás předběhnu a ujistím, že na začátku všeho jsme jezdili do kempů a pod stan, mazali jsme si již zmíněné paštiky a byli rádi, že někde jsme. Všechno se ale nějak vyvíjí a zaplať pánbůh za to. 

Už chápete, proč miluju ty výhledy? Kdo by je nemiloval. Dominantou města je dle mého názoru hrad, odkud jsou ty božské výhledy na Salzburg a cesta k němu vede příjemnou procházkou podél řeky Salzach, která městem protéká a kolem níž to na nábřeží pěkně žije. Hojně tu posedává omladina, piknikuje, popíjí, hraje hudba a vládne taková ta letní pohoda.

Jak už jsem zmínila, Salzburg je rodným městem Mozarta a kolem jeho rodného domu půjdete okruh směrem k hradu. Všude jsou suvenýry s jeho podobiznou, od známých Mozartových čokoládových koulí, které jsme snědli dřív, než jsme vylezli kopec až po bizarní žluté gunové kačenky viz foto na IG.  Komu se nechce chodit, může se k hradu nechat vyvézt lanovkou, ale v tomto případě to není nic tragického, co by se nedalo vystoupat. Už si sice nepamatuju přesný čísla, kolik jsme denně nachodili, ale vím, že to byly docela slušné vzdálenosti. Např. v Benátkách 18 km. 

Do rodného domku W.A. Mozarta jsme sice nešli, ale v Salzburském dómu jsme nějaký čas strávili. Moc doporučuji, i když jste třeba ateista, protože ta atmosféra uvnitř byla nepopsatelná a my jsme to trefili zrovna, když se sluníčko sklánělo k obzoru. Všude vonělo kadidlo a zrovna probíhala zkouška nějakého hudebního tělesa, takže jsme to měli i s kulturním zážitkem (v překladu byl balet). 

Fakt je to nádherný město a už asi stárnu, ale ty západy sluníčka mě letos hodně berou. Tohle všechno a ještě víc se dá zvládnout za jedno odpoledne a večer. Druhý den po snídani jsme ještě vyrazili na zámek Mirabell, resp. do jeho nádherných zahrad, schovat se před horkým sluncem a kam jinam, než do zámecké kavárny ve stínu starých líp.

A tady Salzburg končí. Po prohlídce  a zahálce v zámeckém parku se vracíme do naloženého auta a pokračujeme směr Riva del Garda, města, které leží v severní části Itálie u jezera Lago di Garda, kde strávíme čtyři noci. A až zvládnu udělat zase pár fotek, budeme pokračovat.

Mějte krásný týden!

PS: omluvte případné chyby a překlepy :-)

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Bergamo 10/2018

Bergamo je město starší než Milán a má taky úplně jiný charakter. A já z něj nemám skoro žádné fotky, jak jsem teď zjistila. Nevadí, v hlavě to zůstalo. Byl to jednodenní výlet vlakem, takové malé zpestření pobytu, protože na Milán vám skutečně stačí dva dny. Účelem bylo nasávat atmosféru, courat se historickými uličkami, ochutnat typické jídlo a prostě jen tak být. Tím typickým jídlem je Casoncelli alla Bergamasca, což je něco jako těstoviny plněné místní klobásou, vejcem, česnekem a posypané opečeným špekem . Luxusní! Bergamo leží od Milána asi 40 km a dělí se na dvě části. Horní město a Dolní město. Citta alta je středověké historické město, která vás okouzlí svojí atmosférou úzkých uliček, kostelů a náměstí. Dolní město je více novodobé, i když i tam bylo příjemně. Jediné místo, kde jsem se dobře necítila, bylo vlakové nádraží v Bergamu. Narozdíl od vlakové nádraží v Miláně, které je hotový architektonický skvost, tam doporučuji zajít, i když vlakem nikam cestovat nebudete, fotky najdete na mým instagramu.

 

Spíš jsme courali venku, ale třeba Bergamská kategrála včetně podzemní krypty byla neodolatelná, takže tu jsme si prošli. 

No a tímto výletem jsem završila cestování roku 2018. V lednu 2019 jsem měla letět do Porta, úžasného města, které už jsem sice navštívila, ale do Portugalska se kdykoliv ráda vrátím zpět. Tentokrát za to nemohl můj chlap, že jsem neodletěla, ale choroba, která mi nedovolila odletět a tak jsem teď momentálně už fakt ve stavu abstinence, protože cestování mně strašně chybí a tak tiše doufám, že se zase nic nepodělá a za čtrnáct dnů odjedu do Slovinska. A příště vás vezmu do Rakouska a malého kousku Itálie, kde jsme byli letos v únoru.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Milán 10/2018

Tak jsem se konečně dokopala, abych trochu pohnula s fotkama z cest. Sice je to na úkor mého nočního čtení, ale někdy to dodělat musím. Nějak jsem se zasekla loni v říjnu na výletě do Milána a od té doby se to se mnou veze. Takže ... Začnu trochu obšírněji, ale k jádru věci se nakonec dopracuju. Kdo můj blog sleduje už delší dobu (píšu ho od roku 2011!) ví, jaké vztahy panují u nás doma co se cestování týče. Muž hory, já metropole a občas si vyměníme role. A  protože mám chlapa pořád pryč, aspoň jednou za rok ho chci mít jen sama pro sebe (4 dny obvykle bohatě stačí). A tak vyrážíme na společné prodloužené víkendy bez dětiček, které většinou spojíme s nějakou kulturou. Akorát nám ty společné cesty poslední dobou malinko haprují. Loni v říjnu jsme si naplánovali výlet do Milána a Bergama. Na druhý pokus to klaplo, pač ten první byl neplatný. Uletělo nám letadlo. A letošní výlet do Londýna, který se měl uskutečnit po Velikonocích, dopadl o něco hůř, protože jsme se otáčeli ještě před letištěm. Letadlo nám sice tentokrát neuletělo, ale když práce zavelí, chlap nezná bratra, natož vlastní ženu. Ano, s mým mužem je občas velká legrace, ale už jsem si za ta léta zvykla, pač když on to bere s humorem, já se z toho hroutit nebudu. Do Milána jsme nakonec odletěli o dvě hodiny později, protože jsme měli kliku a další let měl volná místa. Kdybychom ale neměli zaplacený lístky na koncert Davida Garretta, jistě bychom operativně zvolili jinou destinaci, protože poplatky za přebukování jsou  nekřesťanské a podstatně dražší než nové letenky. Koncert byl vlastně hlavní důvod návštěvy Milána a nutno říct, že David byl boží a celé Miláno vlastně taky.

 

V polovině října mělo město velmi příjemnou atmosféru. První cesta nás zavedla kam jinam, než k dominantně historického centra - Milánské katedrále. Byla ohromující, vlastně je ohromující. Katedrála Narození Panny Marie je pátá největší katedrála na světě a já jakožto milovník nejen sakrální architektury, jsem ji prolezla kompletně celou (ano, můj laskavý muž se mnou). Vůbec celé náměstí Piazza del Duomo je živé, ostatně je to Itálie. Dalším významným zastavením na náměstí je Galerie Viktora Emanuela II., což je proslulé obchodní cetrum.

Přiznám se, že víc než obsahem (rozuměj obchody světových značek) mě zaujala stavba jako taková. Autorem nádherné budovy je italský architekt Giuseppe Mengoni. Kromě obchodů luxusních značek tam najdete si luxusní restaurace a kavárny. Samozřejmě i další části centra Milána mají svoje kouzlo, např. Apple Store Milano.

A jak nejsu "jablíčkář", prodejnu Apple jsme si prošli, protože je nádherná architektonicky, zapuštěná do podzemí s krásnými vodotrysky nahoře. A večeře s výhledem na tuhle parádu byla prostě nejvíc. Dokonce si ještě pamatuju, že jsem měla spaghetti aglio olio e peperoncino, protože je miluju.

Za návštěvu určitě stojí i hrad Castello Sforzesco, kostel Santa Maria delle Grazie a nebo třeba vítězný oblouk Arce della Pace, který je v těsné blízkosti městského parku Parco Sempione. Kdo ale hledá typické úzké uličky a staré domy, v Miláně jich moc nenajde. Milán je poměrně mladé město a rozhodně mě víc uchvátila Neapol, to je místo, kde chci jednou trávit podzim a zimu.

Parco Sempione a příště Bergamo!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.