Algarve - poslední část Portugalska

Tak sláva! Po téměř pěti měsících jsem konečně dodělala fotky z Portugalska. Limit jsem samozřejmě nedodržela, ale už se těším na výběr k tisku a nové album z letošních cest. Ještě mi teda chybí zpracovat Slovinsko, ale to do Vánoc dám. Posledním místem pobytu bylo samozřejmě Algarve. Nejkrásnější pláže Evropy, rozpálený písek, skály všude kolem, sluníčko ... Bože, jak mi to chybí! Na pobřeží jsme strávili týden. Byl to úžasný závěr naší expedice, taková třešínka na dortu. Měli jsme v Lagosu pronajatý domek skoro u pláže, ovšem nutno podotknout, že ty ceny jsou tady několinásobně vyšší a kvalita ubytování naopak nižší. i když jsme se každý den koupali na jiné pláži, nemám odevšad fotky, protože vláčet s sebou zrcadlovku se mi každý den nechtělo. Nejvyšší čas pořídit nějaký fešný kompakt. Vlastně už mám vybraný, ale nevím nevím, jestli jsem byla dostatečně hodná. 

Myslím, že vypisovat názvy pláží je zbytečné, člověk by je měl navštívit všechny, jsou opravdu překrásné! Některé jsou přeplněné, protože jsou to jen malé plážičky zakousnuté do skal, ale i tak to stojí za to. Jiné, jako třeba v Portimau (první dvě fotky), jsou dlouhatánské a lidí je tu méně.  Na některé se suchou nohou nedostanete nebo jen obtížně a tak je dobré si pronajmout člun a nechat se provést grottami, do kterých byste se normálně nepodívali. Stojí to za to!

Projeli jsme kus pobřeží a nechali se pohoupat na vlnách a že to na otevřeném moři fakt hodně houpalo! Koupání v zátoce, kam se nedá dostat jinak než z lodi. Vyfoť mě, jak skáču šipku! Tak jo :-)

Selfíčka moc nefotím, ale tohle se prostě nabízelo a nedalo odmítnout. Tváře větrem ošlehané, princ to není, jasný pane! A tady naše portugalská expedice končí. Strašně mi chybí oceán, písek a taky to úžasný jídlo, kterýho se člověk mohl přejíst a nepřibral. No jo, nemůže být každý den posvícení, tak hurá do života!

Krásné a hlavně klidné předvánoční dny. PS: nehroťte to, já taky nebudu!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Serra Da Estrela

Další krátké pokračování Portugalska 2017. Opět v horách, tentokrát jen malý kousek pod nejvyšších vrcholem pohoří Serra Da Estrela - Torre - 1993 mnm. Na vrchol se dá velmi pohodlně vyjet autem, protože tady horská turistika moc nekvete. Nicméně ono to není až tak úplně špatné, protože to počasí v horách se velmi rychle měnilo a na nejvyšším vrcholu bylo opravdu hnusně. Silný vítr, mlha a 10 stupňů nás přinutilo se vrátit do nižších poloh.

Cestou nahoru se dá všude zastavit a kochat se nekonečnými výhledy. Kamenný památník v horách, uměle vytvořené přehrady a pěkná odpočívadla. 

Torre 1993 mnm a nic tam. Placatej vrchol a větrná hůrka. Počasí 6.7.2017 tam bylo opravdu chladné, pouhých 10 stupňů. Jediné místo v Portugalsku, kde sněží. Takže hurá dolů.

Během malé chvíle jsme zažili větrno, mlhavo i slunečno a ve stejný den i koupání v horském jezírku. Teplota v rozmezí 10 - 17 stupňů byla na červenec nic moc, ale to jsou prostě vysoké hory. Už za pár dnů jsme si to vynahradili na nejkrásnějším evropském pobřeží Algarve.

Z tohoto výstupu a následného sestupu mi je zle ještě teď. Vodopád Poco Do Inferno, kam jsme vyrazili z malého městečka Manteiga. I když to tak nevypadá, byla to pořádná rokle. Nejdřív se vydrápat nahoru, přežít závrať a potom zase zpět, byl výkon hodný odměny. Fakt jako terén koza. Někdy to mám s tou mojí smečkou vážně těžký, navíc je to pořádná přesilovka a tak jsem si řekla, že tyhle výpravy už zkrátka podnikat nebudu. Není třeba se stále k něčemu hecovat. Příště počkám dole. 

Koupat se v horských jezírkách může být sice velkým lákadlem, pokud ovšem za pár dnů nelehnete s angínou. Ale tatínci ví vždycky všechno nejlíp.

Výhled od hotelu. Počasí slibovalo krásný den, což ale nemusí být pravda na dlouho. Ke slovu přišly i pláštěnky těsně před cílem. Tím byla tentokrát Ďáblova ústa - Covao Dos Conchos. Cesta tam vedla krásnou krajinou a díky střídajícímu se počasí a mrakům, jsem si někdy připadala jako v měsíční krajině. 

Krása střídá nádheru. Tady ještě sluníčko.

Nad Ďáblovými ústy. Bylo jasné, že nás cestou dolů nejspíš chytne déšť, přesto jsme se rozhodli pokračovat. A taky že jo. Než jsme slezli dolů, museli jsme vytahovat pláštěnky. Dole ale přestalo na chvíli pršet a tak jsme si mohli vychutnat krásná Ďáblova ústa a široko daleko nikde nikdo. V Portugalsku je horská turistika teprve v plenkách. 

Covao Dos Conchos. Místo, které určitě stojí za návštěvu. Tohle byla poslední horská výprava a příště už pobřeží Algarve, Atlantik, sluníčko a koupání.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Soutěska Passadicos do Paiva

Už nějakou chvíli mám předpřipravený tento příspěvek, ale až dneska se mi podařilo ho dokončit. Po návratu z Barcelony mám zase virtuální šuplík s fotkami narvaný k prasknutí, tak doufám, že to letos nějak všechno zvládnu zpracovat :-) Zkrátka do konce roku se tu na blogu bude cestovat. Ještě vás chci vzít na skok do Slovinska, ale nepředbíhejme!  Jak už jsem psala v posledním příspěvku, z Porta jsme vyrazili do hor s malou, asi půldenní zastávkou v jedné nádherné soutěsce Passadicos do Paiva. Tato zastávka původně nebyla v plánu a já jsem malinko remcala, protože jsem si říkala, že hor a přírody si ještě užijeme dost. Ale stálo to za to! Byl to vlastně sedmý den naší expedice. Na tento výlet jsme dostali tip od dvou studentů, které jsme potkali v Sintře. Soutěska, kterou protéká řeka Paiva, je příjemnou procházkou po dřevěných chodnících, i když ta závěrečná pasáž byla velké stoupání. Jednosměrně jsme ušli asi 9 km a ten den bylo docela příjemné počasí a 23 stupňů. Ano, pamatuji si to, protože čerpám info z cestovatelského deníku :-)   

Fascinováni všude přítomným eukalyptem. Byly ho tu celé háje, zřejmě uměle vysazené. Rozumíte, to, co u nás obtížně sháním každou zimu, tu rostlo jako plevel všude kolem. 

Malá zastávka, kde se dalo  v řece vykoupat. No a potom se taky dalo skákat do vody z takových těch klacků uvázaných na laně. Zastavovali jsme kvůli tomu asi třikrát, což už jsem nesla dosti nelibě, protože tohle nejsou aktivity, které bych zrovna vyhledávala. Ale budiž. Stejně, v okamžiku, kdy jsme zaznamenali přítomnost vodního hada, by mě do vody nikdo nedostal. 

Jinak opravdu paráda a při návštěvě Portugalska vřele doporučuji navštívit. Bylo to rozhodně příjemnější než nejvyšší vrchol pohoří Serra de Estrela, kam pokračovala naše cesta. Nutno říct, že velmi strmě a klikatě, což způsobilo moji značnou nevolnost a tak jsme nakonec v rámci zachování mého zdraví zvolili trasu asi o 50 km delší, ale po dálnici a nemuseli jsme tak každý kilometr zastavovat :-) Východní část Portugalska mě vůbec překvapila bujnou vegetací, místy úplná džungle! To se změnilo až v horách, kam jsme dorazili později večer a znaveni cestou jsme uvítali služby **** hotelu. Ptáte se proč hotel? Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme na naší expedici využili hotelových služeb, protože v dané lokalitě prostě jiné vhodné ubytování nebylo. Ovšem cena za čtyřhvězdičkový hotel byla o hodně nižší než naše ubytování u oceánu, které ani zdaleka nemělo ty kvality. Takže jsme si hotel vlastně užili. Nejvíc asi já, protože 1) dobrý kafe kdykoliv se mi zamanulo, 2) snídaně formou bufetu a fakt bylo z čeho vybírat 3) každý den uklizený pokoj bez mého přičinění a konečně, když dorazíte utahaní z túry, velmi oceníte komfort poskytovaných služeb. A že jsem se mnohokrát cítila jako terén koza, o tom zase příště. 

Fajn podzimní dny mějte!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.