Lezou

Pořád. A už jsem si na to zvykla. Tak jak jsem dřív umírala hrůzou při každém jejich lezení, dneska už jsem klidná. Asi jsem se nechala přesvědčit, že je to sport bezpečný, ale sama nelezu. Naposledy v srpnu ferrata a rozhodně to byl lepší zážitek, než vnitřní stěna. Asi bych si mohla natáhnout tepláky a výlezt aspoň tu menší náročnost, ale mě to prostě neba. Takže jim dělám jen fotografický doprovod, aby neřekli, že nemají žádné fotky. A když byla minulý víkend galerie, tak jsem musela dneska udělat ústupek zase já. Aspoň máme nějaké nové fotky do rodinného alba :-) Ať si lezou, mě to nevadí, ale kdo byla Adriena Šimotová nebo třeba František Kupka prostě vědět musí! Rozumíte  mi, že jo?

Starší brácha už mladšímu pomáhá, pomůže mu do sedáku, uváže smyčku. Vzácné to chvíle, kdy se nepošťuchují, nezlobí a nervou se. Vítek je kamzík. Samojistící stěnu vyleze jako nic, je jako pavouk a hlavně se abslutně nebojí. Marťa už je podstatně opatrnější, ale zase příliš abciózní na to, aby to vzdal. Holt chlapi, pořád si něco musí dokazovat a s věkem je to jen horší a horší.

 Namágovat a lezem!

Normálně by bylo řečí a řev, že jsem dala na blog fotky pana Božského, ale za tyhle se určitě zlobit nebude, že pane Božský? :-) A co vy, jak to máte doma s koníčky? Máte stejné nebo diametrálně odlišné jako my a jak to případně kloubíte dohromady? Já jsem zatím důsledná a nehodlám se vzdát, protože jak člověk jednou povolí, hned se to otočí proti němu. Takže jednou sport, podruhé kultura. 

Krásný zbytek víkendu přeju!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

První ferrata

Mám jeden velký zážitek, o který se chci podělit. Pro mnohé z Vás bude možná něčím naprosto běžným, ale pro mě to bylo poprvé. Ani nevím, jak jsem se do toho nechala uvrtat, ale kývla jsem svým chlapům na to, že s nimi polezu ferratu. Tak jsme dnes dopoledne vyrazili na Vír. Hned pod přehradou jsou ferraty dvě. Když jsem viděla, co se po mě chce, ostentativně jsem roztáhla piknikovou deku pod skálou, aby bylo jasné, že já fakt nahoru nelezu. Ovšem ani ne o hodinu později už mě strojili do sedáku. Říkala jsem si, že když to dal starší syn, zvládnu to snad taky. Ovšem já jsem bez jakéhokoliv tréninku, na lezecké stěně jsem byla jednou a to před více než rokem a ve výškách trpím závratěmi. No kdyby jen závratěmi. Ztrácím schopnost pohybu, takové to, že se najednou nemůžete pohnout tam ani zpět a když je mi fakt ouvej, přestávám dýchat. Vším jsem si na svojí první ferratě prošla a jediné štěstí bylo, že je v podstatě jednosměrná. Zpátky už to nejde a tak mi vlastně nic jiného nezbylo. Strašně jsem držkovala, dokud mi stačil dech. Na vrcholu jsem se rozkřikovala, že tohle už nikdy v životě. A s odstupem pár hodin musím přiznat, že to byl krásný zážitek. Možná už jen to, že jsem překonala sama sebe a možná, že to vlastně ani není poslední ferrata. Možná ..... A jestli si tohle bude číst pan Božský, tak doufám, že na Vánoce nedostanu ferratový set!

M + M ostřílená lezecká dvojka. Už mají natrénováno a já nemám v plánu se jim rovnat.

Mobilová koláž. Moc pořádných fotek nemám, protože lézt nahoru s foťákem nešlo. Každopádně pokud někdo zvažujete něco takového podniknout, Via ferratu pod vírskou přehradou můžu doporučit. Zvládne ji každý začátečník, když už i já! Dokonce ji bravurně vylezl i náš pětiletý Vítek, který byl z nás tří začátečníků nejlepší. Prostě ty malé děti nemají takové zábrany. 

Přeju krásný podvečer a příjemný start do nového týdne!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Nechce ...

lyžovat ani jezdit na kole. Ovšem atletická přípravka a běhání ho baví moc. Krásné sváteční dopoledne přeju. A protože se to všude vajíčky a mazanci jen hemží, mám tu něco z jiného soudku. Děti a sport. Každý z našich kluků to má úplně jinak. Starší jde do všeho, mladší dělá jen to, co chce. Bez kompromisu. V pěti letech odmítá lyžovat a sednou na šlapací kolo místo firstbiku taky nechce. Nejdřív jsem si říkala, že mu odrážedlo prostě schováme, ale na druhou stranu, proč ho nutit do něčeho, co sám nechce. Akorát nás to trochu brzdí. Tak zkoušíme a čekáme, jestli se to zlomí. Lyže jsme letos nepokořili, i když pokusů byla spousta, tak snad aspoň to kolo! Těšila jsem na krásné jarní počasí a na to, jak budeme na horách, ale nakonec je všechno jinak. Počasí škaredé a kvůli focení klientů jsme nakonec nikam nejeli, protože jsem vstřícná a někdy až zbytečně moc. A za to jsem byla po zásluze potrestána, protože mi na poslední chvíli focení odřekli. Takže dnes plánujeme výlet na rozhlednu do mandloňového sadu, pokud tedy nezačně pršet a zítra hory.

 

  

Jak trávíte Velikonoce Vy?

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Ráda pro Vás nafotím

Vaši rodinnou oslavu, párty či jinou akci nebo společenskou událost. Užijte si a vychutnejte každý okamžik, foťák nechte doma a tuhle starost přenechte mně. S radostí zachytím Vaše důležité okamžiky. Přirozeně a čistě. Ano, vím, všechny jsou černobílé, ale já je mám takto prostě nejraději a klient samozřejmě dostane fotografie jak barevné tak dle přání i černobílé. Každému, co se líbí :-) V případě zájmu si rezervujte svůj termín dostatečně dopředu.

  

     

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Lezení zakázáno!

Začalo to více než před rokem. Nejdřív na mě zkoušeli nízké lezení po menších skalách, potom přišli s lezeckou stěnou a teď  už mají lezečky a sedáky. Lezení jsem striktně zakázala proto, abych na to po roce rezignovala. Nechci mít doma horolezce a tak doufám, že tahle aktivita zůstane jen ve škatulce "hobby".  Na druhou stranu jsem ráda, že mají kluci tolik zájmů a aktivit. Ale lezení se neúčastním. Vnitřně nějak nedávám, že mi pan Božský z kluka dělá horolezce. Lezení nepovažuji za bezpečný sport, ale tentokrát mě hoši přemluvili, abych udělala pát fotek. 

Chápete, že si někdo koupí boty, který jsou mu malý a tlačí ho? Lezečky, maglajz ... pomalu abych si pořídila i slovník! Pozitivní na tom lezení však je, že mám tipy na vánoční dárky pro oba. Vitoušek zatím neleze ... naštěstí, ale hned, jakmile na něj bude celotělový úvaz, ho pan Božský uváže do všech těch karabin a lan a poleze taky. To je mi jasný. Zakazovat nemá cenu. Stejně budou lézt, abych to neviděla.

A tak jim raději držím pěsti, aby jim to lezení šlo a všechny karabiny a lana fungovala tak jak mají a bezpečně plnila svoji funkci.  Od příštího týdne má horolezec opět atletické tréninky a nově ZUŠ - výtvarný obor! Aspoň něco málo z těch uměleckých sklonů snad má a na výtvarku se těšil. Po první hodině je nadšený, takže lezení až po výtvarce, jo? A já se těším taky, protože mám v plánu kurz linorytu pro dospělé. Takže všem zálibám a kroužkům zdar, doufám, že jste všichni ve zdraví přežili první (hektický) školní týden a teď už jen ...

PRIMA VÍKEND!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Porčův mlýn

Na cyklo výlety jezdíme poměrně často, akorát o nich moc nepíšu. A přitom je to docela škoda, protože některé opravdu stojí za to. No pravdou je, že ne vždy s sebou vozím foťák a obvykle cvakám jen na mobil na instagram. Ale tentokrát jsem foťák vzala a dobře jsem udělala, protože v Býkovicích je opravdu krásně a jedno moc prima místo - Porčův mlýn. Přitom z Blanska do Býkovic a zpět jsme ujeli jen 33 km a kromě jednoho většího kopce je to trasa úplně na pohodu.  Takže pokud jezdíte na kolech, určitě se tam vydejte. A zpět to vezměte údolím Býkovky, je totiž nádherné.

Dá se tu i dobře najíst, takže s sebou nemusíte táhnout svačinu a krásně tu zrelaxujete u rybníka s výhledem na zrekonstruovaný mlýn. Do mlýna je možné zajít i na prohlídku, ale bohužel jsme se trefili zrovna do polední pauzy, kdy se neprovázelo. Ale už samotné okolí stojí za návštěvu. Tak hurá na kolo!

Foto © Barbora Grünwaldová 

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.