Albánie - Butrint II.

V posledním příspěvku z Balkánu jsem slíbila ještě jednou Butrint, tak tady je. To už je úplně poslední závěrečná část naší letošní expedice. Takže pokud vás zaujal národní park Butrint, můžete si dát ještě jednu jeho část, která je součástí a to kanál Vivar. Ten spojuje Butrintské jezero s mořem a v jeho deltě se nachází pevnost Ali Pasha, která kdysi chránila vstup do Butrintu. Po kanálu jste tam za dvacet max. třicet minut. Turisté tam kromě nás byli pouze tři, takže nehrozí, že byste se někde tísnili v davu. Plavba je příjemná, motorový člun i s kapitánem si můžete pronajnout asi za 25 euro a myslím, že jako zakončení návštěvy Butrintu je to pěkná tečka. Co říct k Albánii na závěr? I když jsem tu nebyla poprvé, pořád je to jen špička ledovce a stále zůstává spousta míst, která bych tam ráda navštívila. Třeba už zmiňovanou Gjirokastru nebo Berat, který jsme letos nezvládli. Ovšem o to víc jsme si užili průzračného moře s bílými plážemi a věřte nebo ne, tu pláž čistili několikrát denně! Jen ty rodinné "plážovky" si nakonec schovám do rodinného alba a pár fotek místní pláže jste už jistě viděli na IG. Co dál? Spřádat plány na příští léto, ve hře je Bosna a znovu Albánie, ale raději bych si je schovala na později a příští léto zamířila na Sicilíi a do Kalábrie. Prý mám ale boty z toulavýho telete a tak tímto příspěvkem cestování na blogu nekončí! Přístě si zaskočíme do Holandska. A pro vás poslední fotky, moje krásná vzpomínka na Albánii. 

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Albánie - Butrint I.

Kdybych měla jednou fotkou popsat národní park Butrint, byla by to hned ta první. Jedná se totiž o jedinečný komplex historických památek a okolní přírody.  Národní park má status mokřadní oblast a žije tu 246 druhů ptáků, 105 druhů ryb a 39 druhů savců. Pokud jde o flóru, najdete zde 800 druhů rostlin! Tak to jen trochu statistiky, abyste si mohli udělat obrázek. Jinými slovy krása střídá nádheru a pokud budete v Albánii, tohle místo nesmíte vynechat. Park je velmi dobře dostupný, vstupné lidové a najdete tu opravdové skvosty. Nevím, jestli jsem byla v minulým životě architekt nebo archeolog, ale tady jsem si rozhodně přišla na své. Centrem parku je starověké město Butrint, které představuje nejnavštěvovanější albánskou památku. Ale i přesto se nemusíte obávat davu tuiristů, to se tady nekoná. Spousta dochovaných architektonických klenotů jako např. antické divadlo, římské lázně, baptisterium nebo třeba basilika. Vše volně přístupné, žádné zákazy, chodíte mezi stavbami a kam to jde, můžete si vlézt. Jistě chápete, že jsem byla ve svém živlu. A teď vám sem nahrnu pár fotek právě z města Butrint. Ale to není zdaleko všechno, ještě vás vezmu na kanál Vivar a pevnost Ali Pasha, která je součástí národního parku. Tak postupně ....

Na prohlídku Butrintu (rozuměj pozůstatků města) si vyhraďte tak dvě tři hodiny, protože je toho tady opravdu hodně. 

Pozůstatky pagody.

Baptisterium.

Velká Basilika z 6. století př. n.l. 

 

Můžete posedět v antickém divadle.

Zbytky kostela s původní mozaikovou výzdobou, pro mozaiky mám obzvláště slabost.

A římské lázně. Je toho tady daleko více, ale tolika fotkama vás tu nechci nudit, protože chápu, že každej nemá stejný postižení jako já. Mám pocit, že tohle byl výlet stvořený přesně pro nás. Přišli si tu na své jak milovníci přírody tak milovníci architektury. Sice jsem pořád slyšela vzdechy typu "zase další kostel", ale klobouk dolů, zvládli to všichni i ti nejmenší a já věřím, že až budou ve škole probírat Albánii, dost jim to pomůže udělat si představu. Pač cestování je nejlepší způsob vzdělávání se. Jo a u nás se osvědčilo slíbit výlet lodí, to vždycky zafunguje jako motivace.

Butrintské jezero a okolí.

 

Poslední fotky jsou výhledy z benátského hradu na kanál Vivar a benátskou tvrz u přívozu. No a když to všechno projdete, mile vás překvapí moc pěkná kavárna, taková hodně evropská. A dobrý kafe tu měli celkem všude, prý ho vozí z Itálie. Celá procházka nebyla vůbec náročná, zvládnou i mladší děti, místy se schováte do stínu nebo si vychutnáte vánek od jezera. A příště teda na loď, resp. člun.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Albánie - poloostrov Ksamil

Albánie. Moje podruhé, ale taky zároveň osobní challenge, která se nakonec tak trochu zvrhla, protože díky změně destinace na poslední chvíli, jsme kompletně změnili plány, protože moře a pláž bylo prostě nejvíc.  Už jsem tu někdy psala, že svoji první Albánii, resp. Tiranu, jsem prostě nerozdýchala a tak jsem se malinko obávala, jak to letos zvládnu. Náš původní plán byla Saranda. Nevím ani proč jsme to naplánovali zrovna tam, ale když jsem pár dnů před odjezdem pročítala průvodce, zjistila jsem, že nedaleko Sarandy jsou jedny z nejkrásnějších pláží a tak jsem mimo návštěvy Beratu a Gjirokastry naplánovala taky jednodenní koupání v Ksamilu. Jenže kostky byly hozeny jinak a během našeho pobytu v řecké Paralii nám ubytovatel zrušil rezervované ubytko. To oni tak občas dělají, ale já tuhle hru tentokrát hrát nechtěla. A tak jsem si řekla, že se to vlastně hodí a operativně jsme našli ubytování na poloostrově Ksamil, přímo v Ksamilu, v překrásném národním parku Butrint nedaleko od hranic. A myslím, že to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Nejbohatší část Albánie a přitom nebyla nacpaná turisty. No jestli to nebude tím, že sem se moc turistů stále nehrne. Hlavně, oni vůbec netuší, co mají! Butrint bude příště jako samostatný příspěvěk a víc fotek vlastně ani nemám, protože jsme týden strávili na pláži. Plánovaný Berat a Gjirokastru jsme přesunuli na neurčito, protože já doufám, že se tam ještě vrátím. Hned po příjezdu nás čekalo překvapení číslo jedna. Přívoz.

 

Benátská pevnost hned u přívozu.

 

No přívoz ... to je možná silné slovo. Něco jako stará ztrouchnivělá deska na zrezivělých barelech, na které vás pomocí lana a motoru dostali za 4 eura na druhou stranu. Pro děti samozřejmě zážitek a nám nezbylo nic jinýho, než věřit, že se to nepotopí. Problém byl, že s mým chlapem je to někdy fakt dobroudružný a poslední eura, který jsme měli, jsme utratili za mýtné v Řecku. A s myšlenkou, že penízeme vybereme až v Albánii, jsme fakt neměli ani vindru. Takže jak se dostat na druhou stranu s prázdnou kapsou, když boss vypadá jako boss. Dopadlo to dobře, boss rozhodl, že nás převeze, když se neprodleně vrátíme s platbou. Naštěstí to nebylo daleko, takže jsme se ještě večer vrátili a svůj dluh vyrovnali. Potom už následovalo jen dočasné rozčarování z ubytování, které se naštěstí velmi rychle vyřešilo.

Silnice se místy ztratí ....

Zato stáda ovcí jsou všude ...

 

Když jsme přijeli do místa určení, rozumněj kamsi mezi olivovníky a stáda ovcí a konečně našli krásný kamenný dům, který jsme si na bookingu rezervovali, zavedla nás mladá Albánka do našeho apartmánu v onom kamenném domě. No já bych to apartmánem vůbec nenazývala, byl to kutloch a tečka. Ono vůbec ubytování na Balkáně je docela divočina, pokud nechcete být izolovaní v hotelu a být aspoň trochu součástí, což mi chceme. Jakožto začínající cestovatel už si umím říct, že mi něco nevyhovuje, protože pokud chcete cestovat, je základním předpokladem být v pohodě. A tak jsem Albánce svojí velmi jednoduchou angličtinou sdělila, že o takový malý kuloch nemáme zájem a že si přeju, aby mi ukázala jiný. Nejdřív, že jiný nemá, potom že má, ale za jiný peníze. Pochopila, že si nedělám legraci a tak nám ukázala přesně ten, který jsme si vybrali na bookingu. Takže nakonec jsme měli celé jedno patro i s velkou terasou jen pro sebe. Z toho plyne ponaučení, že líná huba je skutečně holé neštěstí a i když nám paní nejdřív tvrdila, že je víc než jednou tak drahý, zaplatili jsme za něj stejně jako za kutloch.  Byli jsme asi 300 m od pláže, večer to sice bylo na chození s čelovkou, protože veřejné osvětlení je na tom asi tak jako silnice. Velmi bídné, místy zcela mizivé.  Ale ten výhled z terasy, pěkně od snídaně a filtrované kávy ... ten byl v pořádku.

První foto je výhled z terasy, druhé potom pohled na Ksamil z kopce nad městem. Nečekejte žádné architektonické skvosty, novobodá architektura ja masakr a odpadky najdete už jen kousek od pláže či za domem. Oni to prostě neřeší. Z pláže mám fotek jen pár, protože nosit s sebou foták se mi nechtělo, ale několik jste jich mohli vidět na IG.  Možná jich do příště pár udělám, ale možná si je taky necháme jen do rodinného alba. 

Určitě vás ale neušetřím Butrintu, protože od tama mám fotek velkou spoustu. Butrint je jednak středověké město a taky národní park, který zahrnuje jak nádhernou přírodu tak starověkou archeologii. A taky vás vezmu na plavbu po kanálu Vivar, který je součástí parku. Všechno bude, jen co zase udělám pár fotek a najdu čas na psaní.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Řecko - kláštery Meteora

Nejvyšší čas pokročit, co říkáte? Pokud byla Paralia nejslabší částí naší expedice, potom naopak kláštery Meteora byly jednoznačně nejsilnějším zážitkem z Řecka. Až teď, když dělám fotky, jsem si uvědomila, jakou sílu okamžiku tohle místo pro mě mělo. Genius loci by se tam dal nožem krájet a i když to byla jen zastávka cestou do Albánie, rozhodně stála zato. Jsem ráda, že se díky psaní a fotkám k tomu takto vracím, protože si tím třídím zážitky a vůbec si říkám, jaký mám štěstí a kolik míst jsem mohla letos navštívit. I když ono to možná není o štěstí, ono je to spíš o hlavě. A přiznám se, že tímto pro mě léto nekončí a mám v plánu prodlužovat až do podzimu. Čeká mě krásná Neapol a taky Miláno. Hezky si to dávkuju, každej měsíc něco, abych mohla procvičovat angličtinu. Akorát teda nevím, co budu dělat v zimě. Nejspíš usnu zimním spánkem a probudím se nejdřív v březnu. Máte to taky tak, že se toho léta držíte zuby nehty a prodlužujete, jak se dá? 

Kláštery Meteora. V překladu Meteora znamená  „vznášející se mezi nebem a zemí“. Prostě si tam tak levitují. Jedná se o komplex byzantských klášterů vystavěných na vrcholcích pískovcových skal a prý kdo nebyl v Meteorách, nebyl v Řecku. Za mě je to opravdu výjimečné místo s neuvěřitelnou energií. 

 

Úchvatná architektura s ještě úchvatnější přírodní scenérií je prostě velkým zážitkem. Několik kláštěrů se dá navštívit, jsou otevřeny pro turisty, no tohoto jsme se nezúčastnili, protože jsme to vyhodnotili, že nic lepšího než exteriér nemůžeme zažít. A taky mě malinko jímala hrůza, když si představím, jak lezu po vytesaných schodech ve skále, protože mám takový závratě, že mi občas ztuhne tělo do pozice "neodvladatelné" a nemůžu ani nahoru ani dolů. I když k některým se dá dojet v klidu autem. Ale pro mě i takto maximální zážitek a krásné zakončení Řecka. A příště už se konečně dostaneme k Albánii, třešínka na dortu letošního Balkánu. Trochu jsem se jí bála a nakonec mi ukázala svoji vlídnou tvář. A taky se to celé posunulo jinam, když mám ještě v řecké Paralii zrušili ubytování. Původně jsme měli být v Sarande, ale nakonec jsme skončili na poloostrově Ksamil v nádherném přírodním parku Butrint. Tak o tom příště, milí. 

Užijte si krásný víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.