Poslední dobou nejsem na blogu příliš sdílná a nemám potřebu všechno hlásat do světa. Ale jsou věci, které podle mě za zmínku určitě stojí a přijdou mi jako zajímavý tip. Takovým je i bývalá káznice na Cejlu v Brně. Od prosince loňského roku ji město Brno pravidelně zpřístupňuje veřejnosti, vždy jeden den v měsíci. A tak jsem tam konečně vyrazila. Tahle opuštěná místa s pohnutou minulostí mě odjakživa přitahují jako magnet. Vlastně je to takový legální
urbex. Na ten nelegální už nechodím. Je to velmi zvláštní pocit představit si, co se tu kdysi dělo, i když to nemusí být představy vždycky příjemné. Já jsem vlastně na Cejlu nějakou dobu bydlela. Právě zde začala moje další životní etapa a proto mám na tuto brněnskou část moc pěkné vzpomínky. Kolem věznice jsem denně chodila a už tenkrát mě ta budova čímsi přitahovala, aniž bych věděla, že se jedná o bývalou věznici. Komplex budov z ulic Soudní, Bratislavská a Cejl je opravdu veliký. Základní kámen byl položen již v 18. století a původně tu byl sirotčinec. Poté budova sloužila jako věznice a to až ro roku 1955, kdy byla postavena stávající věznice v Bohunicích. Máte-li chuť, pojďte nakouknout.
Komplex má celkem tři vnitřní dvory, přičemž ten do ulice Bratislavská, odkud prohlídka začíná, je nemladší. Pokud jsem dobře poslouchala výklad, budova je z roku 1921 a sloužila jako administrativní část. Další dva dvory byly rozděleny pro ženy a muže zvlášť.
My se dostali pouze na ten mužský dvůr. Na ženský jsme mohli jen nakouknout škvírou ve vratech z průchozí chodby, která vedla od cely smrti. Je to taky jediná cela, která je zpřístupněná, ostatní jsou v prvním patře, kam se prý z důvodů špatného technického stavu nedá jít. Krovy jsou původní z 18. století! No každopádně jsem to zkoušela naprůvodce, protože jak se říká líná huba holý neštěstí, ale říkal, že i kdyby chtěl, nemá klíče. Tak snad někdy příště se i tam podívám. Zajímavou částí je ale vězeňská kaple. Ta svědčí o tom, že celá veznice opravdu žila svým vlastním životem.
Co mě na ní nejvíce zaujalo, je samozřejmě podlaha. Já na tu dlažbu mám prostě nevysvětlitelnou úchylku a nutno podotknout, že tahle je opravdu skvostná a pevně doufám, že když v roce 2016 bylo zahájeno řízení o zpamátnění budovy, protože má velký historický význam, bude i záchrana celého objektu k těmto původním prvkům ohleduplná a šetrná. Objekt má být sanován a již teď v některých částech jako např. robotárna proběhla nějaká záchranná opatření. Má zde být realizován projekt Kreativního centra.
Cely smrti byly dvě malinké místnosti, kam vodili vězně, kteří už to měli spočítáno. Ta energie tam byla tak těžká, že se tam nedalo ani pořádně nadechnout.
Prostory robotárny, kde dřívě vězni museli pracovat, jsou dnes částečně zrekonstruovány a slouží jako výstavní prostory. Malinko mě zklamalo to, že jsme nemohli projít i ty ostatní cely v patře a další části budovy, ale třeba až dojde k daším opatřením, budou i tato místa přístupná. Rozhodně ta návštěva stojí za to amůžu ji doporučit.
Krásný zbytek víkendu!
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
