Nový přírůstek do rodiny

Ze Zahrady na niti. Protože to byla prostě láska na první pohled. Nejdříve jsem si pořídila kořenokvětku, potom aerária s tillandsiemi a teď, dlouho vysněnou parožnatku. Tentokrát přicestovala poštou, naprosto v pořádku, ubytovala se a dělá společnost tillandsiím. Obě kokedamy jsem vybírala s ohleden na tvar a místo, pro které jsem si je vyhlídla a hlavně podle náročnosti na pěstování. Obě dvě jsou prý nenáročné. Tak uvidíme, jestli tu moji nenáročnou péči přečká i parožnatka. Kořenokvětku mám od listopadu loňského roku a zdá se, že se jí daří. Mám ji v zákoutí kuchyňské linky (koláž je archivní) a má spoustu nových výhonků. Mechový bal malinko zhnědnul, ale to není na škodu. Miluju tyhle kytky na niti, takže kdyby mě chtěl někdo udělat obr radost, nekupujte mi k narozkám řezané kytky, ale vyberte mi další nenáročnou krásku u Lenky Hrubé.  Její kokedamy jsou prostě nejvíc nejúžasnější a přiznám se, že jsou to taky první kytky, se kterýma jsem schopna komunikovat nahlas :-)

Přiznám se, že tillandsie nejsou již původní. Bohužel, nepřežily moji péči. Přitom jsem je rosila destilovanou vodou jednou týdně, ale umřely. Tak jsem si pořídila další a tentonkrát jsem pod ně dala na doporučení kamínky, aby po rosení neležely ve vodě. Uvidíme, jak tentokrát. Kamínky mají z pláže Sveti Stefan, tak už by si nemusely moc vymrčovat :-) Navíc samý vybraný celebrity tu v koutku momentálně mám! Lenku Hrubou alias Zahradu na niti doplňuje Markéta Jinochová alias Myyna. A tohle mě na tom prostě baví, dělat si vlastní bydlení z kousků, které pro mě mají osobní kouzlo a který nekoupím jen tak v nákupním centru. Ženy, děkuju!

Kokedamy jsou prostě kytky, co mají styl! Krásný začátek nového týdne.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Velikonoce 2016

Tak jsem si původně myslela, že letos velikonoční výzdobu nebudu dělat žádnou. Když jsem ale viděla ukázku z pořadu Polopatě, kde Monika Chmelařová dělá krásnou velikonoční dekoraci z květin, neodolala jsem. Sice nebudeme o Velikonocích doma, ale tak snad aspoň tento týden mi to vydrží. Ne že bych neměla Velikonoce ráda, ale nesnáším kýčovité ozdoby, růžové zajíce a já nevím co ještě. Tak jsem to pojala velmi jednoduše a hlavně přírodně. Ony ty přírodní dekorace jsou stejně nejlepší. Přesný postup jak vykouzlit tyto jemné a decetní "kraslice" najdete ve videu. Tentokrát to sice není záležitost na dvacet minut, ale výsledek stojí za to!

Sehnat bílá vajíčka se mi nedaří už několik let, takže je natírám už třetím rokem Balakrylem :-) Nejdřív si uděláte větší otvor do vajíčka, obsah z něj vylijete do misky, vymyjete a necháte vyschnout. Potom už jen natřete barvou. Natírala jsem ve třech vrstvách, aby to vypadalo opravdu pěkně. No a když už budete v tom natírání, natřete si i plato, které Vám z vajíček zůstane. Až budete mít hotovo, stačí Vám hmota na aranžování květin a květiny podle Vašeho gusta. Abych to neměla jen čistě bílé, přidala jsem pudrově růžovou gypsophilu. A když necháte jedno vajíčko původní, krásně se tím rozbije ta monotónnost.

Vypadá to úžasně, nemyslíte? Z aranžovací hmoty uříznete špalíčky tak, aby se Vám vešly do skořápky a do nich zapíchnete květinu. Já jsem pro jistotu potom ještě přilila více vody, aby hmota pořádně nasákla a jsem tuze zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Můžete použít plata dvě a vajíčka do nich rozdělit, působí to vzdušněji nebo prostě naplníte jedno celé plato. Úplný balzám na moje smysly.

Takže díky moc Vintagelover za inspiraci a užijte si pohodový den.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Kusamono

Mám ráda japonský minimalismus. A  tak jsem si chtěla jeden v podobě kusamono vyzkoušet. Co to vlastně kusamono je? Je to taková malá japonská minizahrádka. Kusa znamená tráva a mono věc. Něco jako trávová bonsaj. Ale nemusí se nutně vysazovat jen traviny, můžete v podstatě použít všechny rostliny, které mají podobné nároky na pěstování. Jediným pravidlem je, že substrát musí být zakrytý buď rostlinou samotnou nebo mechem. Nevím jak vám, ale mně se se tyhle mini zahrádky hodně líbí. Mají v sobě tolik klidu a harmonie! No a protože jsem měla jít se starším pirátem v úterý na workshop kusamono a protože ho zrušili, vyzkoušeli jsme si ho sami. Doufám, že náhradní termín vyjde a já se dozvím o tomto vysazování a pěstování víc. Zatím to máme hodně neohrabané, ale to časem vypilujeme. Možná se nám to ani neuchytí, uvidíme. U kusamona se nejvíce cení vyzrálosti výsadby a tak zatím musíme počkat.

 

  

Zkoušeli jsme osadit i kůru, ale tady musíme vyčkat, jestli se to chytne či ne. Zatím to vypadá tak neuhlazeně. Dají se použít i bylinky, máme vysazenou matřídoušku a různé druhy skalniček jako netřesky a jim podobné. Potřebovat k tomu budete ještě mech, substrát a misky nebo třeba kousek kůry. Výsledkem by měla být zahrádka, která působí čistým dojme a přesto divoce. Sama jsem zvědavá, jak se naší mini zahrádce bude dařit. Každopádně už teď vím, že u jednoho pokusu nezůstane.

Užijte si fajn víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Pozitivní myšlení

Něco se změnilo. Teda já vím naprosto přesně co, ale protože ne všichni čtenáři jsou schopni to pobrat (bez urážky), zaonačím to do dvou doslova magických slov. Pozitivní myšlení. Něco zdánlivě tak samozřejmého a jednoduchého, co umí každý z nás a nic ho to nestojí. A přitom je to začátek všeho. I když zase tak jednoduché to úplně není, dá se tomu naučit a dá se na tom pracovat.  Kdo četl knihu Čtyři dohody, tak naprosto přesně zná ona čtyři pravidla. 1. Nehřešit slovem 2. Nebrat si nic osobně 3. Nevytvářet domněnky 4. Dělat všechno tak, jak nejlíp to umím. A když k tomu přidáme  svobodu svého vlastního já a jsme sami sebou, ze života máme rázem doslova ráj na zemi. Jednoduché, že jo? A vážně to funguje. To, co z nás vyzařuje, byť jen v myšlenkách, se nám jako bumerang dříve či později vrátí. Udržet si pozitivní myšlení pro mě třeba znamená, že: nesleduji zprávy v televizi, vlastně televizi nesleduji vůbec, kromě vybraných pořadů na ČT art nebo zajímavých cestopisů či přírodovědných filmů nebo dokumentů. Nečtu noviny, alespoň ne ty s politickým děním, protože tam se nic pozitivního nedozvíte. Nečtu články o nemocech a katastrofách a vyhýbám se lidem, kteří si v jednom kuse na všechno stěžují. A potom se žije o poznání lépe. Naopak se snažím myslet na úspěchy místo neúspěchů, na to, že něco zvládnu než že to nezvládnu a světe div se, funguje to! Opravdu a na všech úrovních. Zdraví, vztahy, práce i finance. A když se člověk ještě naučí nelpět na materiálních statcích (uff, to je ale děsně těžká věc), najednou zjistí, že má všeho dostatek a že je skutečně šťastný. A to je nepopsatelná lehkost bytí. Jsem šťastná! A už se to nebojím říct nahlas, protože vím, že tohle štěstí bude trvat tak dlouho, jak dlouho budu pozitivní já a už si nebudu malovat žádný bubáky do budoucnosti. A vám všem jsem chtěla popřát, abyste taky pozitivně mysleli a třeba někomu tento článek přijde vhod. Tak buďme šťastní, protože štěstí si děláme jen my sami a užívejme si života všemi smysly. Třeba s novou Soffa, která je tentokrát právě o smyslech!

Krásný den!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Dobré ráno!

Tak přesně takhle si ho představuju. Klidná a kulturní snídaně s kvalitním čtením a minimálně hodinou času. Voňavý toust z žitného chleba a kozím sýrem, k tomu nejvoňavější černá káva s kapkou datlového sirupu + Soffa magazín, který stále ještě nemám celý přečtený = ideální start nového dne. Minulý týden byl velmi hektický, víkend navíc celý pracovní a pondělí jakbysmet. To co jsem o víkendu nafotila, jsem se snažila co nejrychleji zpracovat a tyhle snídaňové fotky jsem už jen tak vysypala z foťáku. Takže vás opožděně zdravím v tomto týdnu a dnešní den mám v plánu si užít v poklidu. Navíc to jarní počasí, které se má ve čtvrtek opět pokazit, je třeba jarně si užít. Včera jsem absolvovala úřadové klání v podobě zdravotní pojišťovny, sociálního a úřadu práce. Když už jsem si všechny instituce oběhla a myslela, že zdravotní pojišťovna je poslední štace, byla jsem vyvedena z omylu a celou anabázi jsem kvůli jednomu banálnímu zanedbání musela absolvovat znovu. Ale sláva, mám to zdárně za sebou stejně jako mateřskou dovolenou, která mi dvanáctým březnem skončila. Cítím svobodu! Školka bude sice až od září (doufám), ale i tak jsem se na tu změnu těšila, i když se zatím prakticky vůbec nic nemění. Jen už nebudu pobírat kapesné od státu a naopak mu značnou část budu zase sypat zpět. Poslední dobou nabývám stále silnější pocit, že v našem státě se někdo urputně snaží vymýtit drobné živnostníky. Tak mi držet pěsti, budu to potřebovat.

Krásný den všem!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Květinové DIY

Krásné sobotné odpoledne! Je sice víkend a já o víkendu obvykle nepublikuji, ale dnes udělám výjimku. Jelikož už se cítím o dost lépe, připravila jsem si pro vás jednoduché květinové DIY, na které není třeba zvláštního nadání ani zkušeností. Venku je opět pošmourno, tedy alespoň u nás a tak trochu slunce do bytu nikdy nezaškodí. Barevné vitamíny dovnitř i ven :-)

Postup bohužel žádný nemám, každému jak se líbí a co má rád. Já jsem použila oblíbené tulipány, pryskyřníky, větvičku břízy a ty zelené kytky, které nejsem schopna si zapamatovat, jak se jmenují. Aranžovat můžete do čeho chcete, třeba staré zavařovačky a kdyby byly kytky neposlušné a nechtěly držet v požadovaném tvaru, pomozte si izolepou. To jsem nedávno obkoukala u Moniky z  Vintagelover na jejím krásném videu. A potom už jen aranžujete do požadované kytky.

 

Dneska doma trochu jarním byt a tahle kytka na stůl tomu nemálo pomohla. Kdo by tyhle živé dekorace neměl rád! Krásný víkend všem a dnes poslední den soutěž, zítra losujeme!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Kdo by neměl rád tulipány

Najde se tu někdo takový? Jedna obyčejná kytka pro vás a užijte si víkend!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

Trochu zeleně

Doma momentálně moc nedekoruju. Máme nedodělaný obývák, který čeká a snad se i on brzy dočká. Kuchyňská linka už je zase vcelku a asi konečně hotová. Chystám report na zítřek. Nicméně cílová meta dokončení byla posunuta na říjen. A protože jsem pěstitelka pokojovek tak trochu na baterky, zlikvidovala jsem další tři drátovce (oni teda prioritně nejsou určený pro pěstování doma, což mě tak trochu omlouvá). Takže mi suma sumárum zůstal jeden zamioculcas, araucaria a aloe vera. Tudíž jsem minulý týden zavítala za kamarádkou do květinářství, ať mi něco nenáročného nabalí. Odnesla jsem si tlustice a tuhle krásku. Její jméno jsem samozřejmě zapomněla dřív, než jsem došla domů, ale je to taky sukulent, takže prý nenáročný.Tak uvidíme.

No není to nádherná kytka? Baví mě ten zelený chaos s drobnými občas lístečky. Vypadá vznešeně. A jelikož jsem neměla vhodný obal ani papír, abych jí vytvořila provizorium jako tady, vyfasovala tahle kráska zatím jen prachový pytlík od nějaké kabelky :-) Myslím, že jí nakonec zůstane. Aspoň jedna malá oáza ze staré bedny, lahví a kytky. Sukulenty mám ráda, tak snad budou mít více štěstí než drátovci.

Příjemný start do nového týdne!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.