neděle 21. května 2017

Místo pro práci

Předně Vás všechny po delší odmlce zdravím. Moje plány na to, jak doplním blog nějak ztroskotaly, resp. práce je tolik, že nevím co dřív. A aby to bylo všechno veselejší, měla jsem do toho celý týden byt vzhůru nohama, protože jsem se konečně pustila do  realizace nového pracovního koutu. Musím říct, že už bych nechtěla jinak, než že všechno zadám odborníkům. Malíři strhli tapetu a vymalovali, podlaháři položili koberec a udělali lišty, stolaři vyrobili nábytek a na mě toho  už vlastně moc nezbylo, když pominu vše vystěhovat, nastěhovat zase zpět a hlavně všechno roztřídit a uklidit. A nesmím zapomenout na skvělou spolupráci s Leou Fouskovou, která mi dělala návrh a přiznám se, že tentokrát to se mnou neměla jednoduché.  Měla jsem pár přání, na kterých jsem vlastně trvala a všechny mi je splnila. Chtěla jsem plechovou skříňku,  něco z překližky, krásný pracovní stůl a protože mám pracovní zázemí v ložnici (ano, vím, že je to ta nejhorší varianta), chtěla jsem optické oddělení pracovní části od spací. Jak to dopadlo se už koukněte sami.






Největší peripetie byly s pracovním stolem.  Pořád jsem si vymýšlela a původně měl být s potiskem, ale jak se  znám, dlouho by mi to nevydrželo. Potřebuji mít vše čisté, jednoduché, minimalistické a neutrální. A taky jsem se zamilovala do Master &  Master, protože jsem patriot českých firem a  podnikatelů vůbec a co můžu, řeším takto. Ikea sice nabízela podobné i podstatně levnější řešení, ale myslím, že je třeba podporovat  hlavně české firmy, potažmo naši ekonomiku, když pominu, že je to fakt krásná a precizní práce. A hlavně takový stůl mám na hodně dlouho. Musím kluky pochválit, protože mi vyšli vstříc a desku mi uřízli přesně na míru  dle mých potřeb.  Dodali šroubky i imbus, takže jsem si celý stůl lehce smontovala sama. Deska z bělené březové překližky je jednoduše úžasná a mít ruce položené na dřevu, to prostě chceš.





Další oříšek byly skříňky z obyčejné překližky. To taky dneska jen tak někdo neumí, hlavně, když chcete jen dvě. Ale nevzdala jsem to, i když už jsem měla tendence se na všechno vykašlat a udělat to z lamina. Naštěstí máme v rodině šikovné české ručičky a ty mě tyhle dvě skříňky vyrobily. Plechová skříňka je Ikea, protože pro mě bylo jednodušší koupit ji hotovou než schánět nějakou k renovaci a následně ji renovovat. Na to prostě nemám prostor ani čas.





Protože jsem chodila na večerní školu feng-shui, moc dobře vím, že mít pracovnu v ložnici není dobré a proto jsem chtěla alespoň opticky tohle vyřešit. A můžu  Vám říct, že se to povedlo excelentně a opravdu to funguje! Když sedím za stolem, nevnímám, že jsem v ložnici a když ležím v posteli, nevnímám, že je tam pracovna. I když  teď chodím spát tak  vyšťavená, že  usnu dřív, než si lehnu :-) Lejka to vymyslela elegantně, zavěšením plastových čtvrců Koziol. Neruší, nezavazí, naopak je to pastva pro oči, když večer zapadá sluníčko a u stolu se mi zrcadlí  efektní stíny. Dušička v peříčku? Ještě ne!



 Kdo má židli, ten bydlí!  A tuhle překrásnou Merano židli jsem si přivezla v sobotu přímo  z TONu, kam jsme si s Lejkou udělaly výlet.  Myslím, že se to vyplatilo. Barevně umírněný prostor laděný tón v tónu  jsme totiž záměrně rozbily touhle modrou židlí od Tonu :-) 




 No a potom ty detaily ... ty my rády, že? Původní prvorepubliková lampička, kterou si svítil spisovatel Čestmír Jeřábek se konečněla dočkala svého čestného místa, mapa Barcelony, kam se letos ještě jednou podívám, zase dostala nový rámeček a  Pepíček spokojeně koukám ze skříňky nad stolem. I  kniha Memories od Roberta Vano má svoje čestné místo a tak už je ta dušička v peříčku. A moc pěkně o celé realizaci píše Lejka na svých stránkách tady.


 Jediný pokoj a kolik to dalo práce! Doma se se mnou nebavily ani dveře od sklepa, protože jsem si "zase něco vymyslela". Ženy, jistě mě chápete, protože jak to tak poslouchám, je to všude stejné a já tvrdím, že u nás extrém. I tak ale musím poděkovat panu Božskému, protože jistý výkon jsem po něm chtěla a on tyhle věci má prostě nastavený jinak. Příště to udělám až odjede na týden pryč a bude klid. Už jsem se naučila řešit různé drobnosti po své vlastní ose. Jako třeba PC servis. Technik přijede, zapojí, přepojí, vymění kabely, aby byly data rychlejší, ještě mi tu celou kabeláž elegantně schová, zkontroluje zálohu dat a to vše bez řečí a já nemusím škemrat a čekat měsíce. A tuhle službu mi zajišťuje místní firma PCS Blansko. Od dodání počítače přes věškeré blbiny jako jsou baterky do myši či nov klávesnice. A opět je to o tom, že raději podpořím místní firmu než řetězce. Mě teď čekají zasloužené tři dny volna a potom zase spousta práce, než odjedeme na dovolenou.  Nemám moc prostor vkládat nové věci na blog, ale můžete kouknout na moje stránky, protože ty ještě aktualizuji pravidelně nebo na facebook. Z posledních akcí tam najdete třeba focení Lady Weekendu v Uhřínově, krásný minimalistivký obývák nebo prodejnu kávy a prosecca. Spousta nafocených zakázek čeká na zpracování a já se těším, že si udělám léto volnější. I když práce v novém mě snad baví ještě víc.

Krásný zbytek víkendu!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 7. května 2017

Robert Vano - Memories

Trochu nestíhám psát, ale děje se toho pořád dost. Už mám slušný seznam, co bych chtěla na blog přidat, ale zatím jen na papíře. Na instagramu se toho děje o něco více, tak zkuste občas kouknout třeba tam :-) V pátek večer jsem si odskočila na vernisáž výstavy Roberta Vano - Memories do Galerie Pekařská v Brně. Sice to byla rychlá akce, protože jsem s sebou měla malého prudiče, který zatím umění zase tak neobdivuje, ale přesto jsem si to náramně užila. Knize Memories jsem samozřejmě neodolala, je totiž úžasná, natož potom fotce s Robertem samotným. Náhoda tomu chtěla, že jsem se na vernisáži potkala s kamarádkou Janou Jano, které patří díky za společné foto. Já se nefotím moc ráda, ale kdybych to neudělala, určitě bych později litovala. Pár náladovek pro sebe jsem taky pořídila, i když to bylo jen tak halabala, ale památka musí bejt. Víkend jsem měla příjemně pracovní a zítra mě konečně čeká volno! Květen je na roztrhání, ale mě moje práce moc baví, takže si to vlastně užívám a děkuju za to, že můžu. 












Fotografa Roberta Vano asi nemusím nikomu představovat. Jen chci dodat, že moje první osobní setkání s ním bylo velmi příjemné a fakt to byl pro mě velký zážitek. Protože i zdánlivě malé věci dělají svět velkým.

Užijte si zítřejší den volna!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 1. května 2017

Osázeno!

Dnes poslední keramický příspěvek, slibuju! V sobotu jsem se hecla a vyrazila na nákup netřesků do zahradnictví. Byla jsem překvapená, kolik druhů se mi podařilo vybrat a tak jsem konečně mohla osázet zbývající keramické objekty, které jsem si vytvořila na kurzech keramiky. Nebudu lhát, že výběr rostlin je záměrně takový nenáročný. Tedy doufám, že nenáročný! Snad netřesky přežijí i delší nepřítomnost mojí láskyplné péče a vydrží krásné až do podzimu! Teď už spokojeně trůní na venkovním parapetu, tak jim držte pěsti :-)




 


Krásný prvomájový den!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 29. dubna 2017

Vypáleno!

Konečně jsem si s velkou radostí přivezla moje zbylé keramické počiny a protože jsem tu dokumentovala celý keramický workshop, který trval 10 týdnů, musím se pochlubit i s výsledkem. Čím dál tím více dokážu ocenit práci všech, kteří umí tvořit rukama, ať už je to keramika, kresba, výroba nábytku nebo svítidel. Není nad to si věci vyzkoušet na vlastní kůži a potom soudit, proč se takový krásný talířek prodává třeba za 390 Kč. Dneska Vám ukážu moje dvě vázy, protože ostatní výtvory teprve čekají na osázení a já doufám, že počasí se konečně umodří a já zajedu do zahradnictví a pustím se do práce.



Malá a velká. Nejdříve vznikla malá, potom větší. Na velkou jsem opravdu pyšná. Dala mi spoustu práce a mám z ní fakt radost. Je to něco úplně jiného si vázu koupit a sama vyrobit. Sice není dokonalá a měla vypadat trochu jinak, ale nakoc mám ty nedokonalé věci asi raději. Je v tom jejich krása a tak rychle se neokoukají. Sice ty vázy za chvíli nebudu mít kam dávat, protože další dvě jsem si přivezla z Brokisu, ale jednou, až bude ten větší byt, určitě jako když najde :-)





Industriální vzhled jí nelze upřít a proto bude stát na plechové skříňce v mojí nové pracovně. Je dělaná válečkovou metodou a glazovaná efektní měděnou glazurou, které je prostě úžasná. Její odstíny od temně hnědé přes rezavou a kovově šedou mě dost baví. Navíc jak je těžká, tak není glazovaná souměrně, ale je polívaná a tak vznikl docela zajímavý efekt. 




Její malá sestřička na ikebany je narozdíl od velké industriální jemná a decentní. Japonský minimalismus a přírodní materiály. Glazovaná na dva pokusy oxidem manganu (burelem), ale stejně vyšla jinak, než jsem chtěla. No a v tom je to kouzlo. Nikdy nevíte, co z pece vyndáte. Vždycky je to napínavý a tak trochu vzrůšo. Keramika mi moc chybí, ale bohužel, teď je třeba se zase více věnovat svojí práci. Chtěla bych poděkovat  Janě Jano za vedení, které mi opravdu mnoho dalo. Ono to není jen o tom dělat s hlínou, ale důležitý je, jak Vás lektor vede a co Vás naučí. Tyhle lekce byly velmi svobodné a to se mi moc líbilo.

Prima víkend!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 26. dubna 2017

BROKIS DESIGN TRIP

Možná už jste zaregistrovali na fcb či instagramu, že proběhl BROKIS Design Trip, který jako už tradičně organizují designérky Lea Fousková a Jana Boháčková. Tento, v pořadí již třetí výlet za designem,  byl tentokrát za poctivým českým sklem do sklárny Janštejn a firmy BROKIS, která je bezesporu špičkou na našem, ale převážně i zahraničním trhu. Stejně jako po návštěvě TONu musím konstatovat, že naprosto chápu, proč jsou tyto výrobky cenově "výraznější", protože kdo projde celým výrobním procesem a pozná, kolik práce se za takovým svítidlem skrývá, pochopí. Od návrhu až po výrobu samotnou. Jsem tímto výletem za designem nesmírně nadšená a protože jsem celou akci nafotila, mám pro Vás poměrně velkou fotoreportáž. Je prostě úžasné, když je práce i koníčkem, protože to v podstatě nikdy nepracujete :-) Tak pojďte nakouknout do zákulisí sklárny, kde se fouká nejen český Brokis, ale i světoznámé značky zvučných jmen. Jste připraveni na pořádnou nálož fotek? Jestli ano, račte vstoupit!










Nevěděla jsem kam dřív koukat! Byl to fakt silný zážitek a obdivuji tohle řemeslo, protože to vůbec není jednoduchá práce. O to víc, že skláři už prostě nejsou. Je to nedostatkové zboží. Krásné skleněné věci, který se rodí v jejich rukách, jsou neuvěřitelné!



Stejně tak neuvěřitelné jsou i nástroje, který používají.  Třeba původní počítadlo v koláži vlevo nahoře nebo dřevěné a hliníkové formy.





Sklo chládne celé čtyři hodiny, jedině tak je zaručena jeho pevnost. Už samotný proces vkládání jednotlivých kusů do chladící pece byl fascinující. A taky žena, který tento proces ovládala. Klobouk dolů, já bych asi měla velký problém s tou píšťalou jen manipulovat.




 





Každé zákoutí, každé zastavení ve sklárně bylo nesmírně zajímavé. Od řezání skla, přes broušení, leštění či leptání kyselinou do matné podoby. 









Tolik nádherných industriálních detailů, až mi zrak přecházel a karta nestačila zapisovat pořizované snímky.  Fotky jsem zpracovávala skoro dva dny v kuse, jak jsem byla lačná. 




A co teprve až nás sympatický průvodce Honza vzal do staré haly. Industriální ráj tohleto! Jen času jsem moc neměla, vydržela bych tam s foťákem bloumat celé hodiny.  




Prošli jsme i kompletačním střediskem  a stylovým završením prohlídky sklárny byl raut v nefalšované retro jídelně, kam chodí samotní mistři skláři. Holky to měly fakt perfektně zorganizované a promyšlené do posledního detailu.





Po obědě následoval workshop. Úkolem designérek bylo navrhnout svítidlo a odprezentovat ho. Zúčastnila jsem se taky, i když neumím ani kreslit, ale nechtěla jsem trhat partu. Vznikaly opravdu zajímavé návrhy a tři z nich byly porotou vybrány a ohodnoceny.  







 















Porota se svého úkolu v čele s majitelem firmy panem Rabellem zhostila s velkou zodpovědností a určitě to neměla jednoduché. Zatímco vybírala nejlepší tři návrhy, my jsme hrabošily v hrabárni, odkud jsem si přivezla dva zajímavé kousky, ale o těch třeba až příště. 




Celou akci jsme potom završily na společné večeři v nejlepším Bistrot De Papa, kde mají vybrané francouzské dobroty a bez přejezení odtud neodejdete. No a některé z nás jsme tu i přespaly, takže jsme si ráno užily ještě i luxusní snídani. Co dodat? Prostě tohle nemělo chybu a pokud jste s námi ještě na žádném Design Tripu nebyli, rozhodně příště neváhejte! Nezbývá než holkám poděkovat za výbornou akci a těšit se na další. A pokud by někomu tahle nálož fotek nestačila, koukněte na moje stránky, pár navíc jich tam ještě možná najdete :-) A protože neumím psát tak hezky jako Lejka, doporučuji i její příspěvek, věnovaný Design Tripu.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.