středa 24. srpna 2016

Chrudim II.

Můj včerejší stav přetrvává a tak jsem v návalu zlosti měla chuť všech fotky z Chrudimi smazat, protože ve skutečnosti byla Chrudim mnohem působivější než mám zachyceno na fotkách. Samozřejmě je dobré, být poháněn vlastní nespokojeností, ale já mám vztek. Nejraději bych se vším praštila, někam zalezla nebo lehla pod strom a přemýšlela o nesmrtelnosti brouka. A nutně potřebuju vidět výstavu Andy Warhola v Olomouci, ta mi snad udělá dobře. Nicméně jsem slíbila, že Chrudim bude pokračovat, tak tady je další část. Snad udělám tipem na návštěvu krásného města aspoň někomu radost. 









Hlavnímu chrudimskému náměstí dominuje hned několik krásných staveb. Je to opravdu pastva pro oči. Jednak je to stará radnice (hned první foto), která byla postavena v polovině 15. století. Nepřehlédnutelný je i kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 13. až 14. století a taky sloup Proměnění Páně s kašnou. Tohle vše a ještě mnohem víc najdete na Resselově náměstí.



Pokud se vydáte jednou z bočních ulice z náměstí, přijdete k nádhernému Mydlářovskému domu. Nachází se v Břetislavově ulici a jedná se o původně gotický dům , který byl přestavěn na renesanční s arkádovým průčelím s krásnými gotickými reliéfy. Nyní se v budově nachází Muzeum loutkářských kultur. I ze zadní strany je dům velice zajímavý, musíte ho ale obejít, sejít po ulici Široké až dolů k Chrudimce a tam ho uvidíte z druhé strany.


Mimochodem řeka Chrudimka, která protéká městem, je velmi pěkně zkulturněna. Podél vody můžete spočinout na obrovských kmenech, mají tu rybí přechod a v řece hojně ryb. Když půjdete stále podél řeky, dojdete až k bývalému Koželužskému mlýnu (ul. Čs. Partyzánů).




Dnes slouží mlým ke komerčním účelům, ale můžete tu vidět zrekonstruovaný středověký náhon. Podél řeky potom pokračujte až k divadlu Karla Pippicha, které je jedno velké ach! Nemohla jsem se nabažit.







Naprosto čistá forma ve stylu civilního konstruktivismu, což je jakási ranná forma funkcionalismu. Prostě tohle mě oslovilo. Víc než cokoliv jiného miluju tento architektonický směr a vlasně nejen v architektuře mám ráda čistý styl. Dokonce až tak moc, že jsem si musela navrhnout svoji vlastní kabelku, protože nabídka na trhu mě příliš neoslovila. Všechno je moc cingrlátkový a to já nemusím. Tak snad mi ji pan brašnář ušije přesně podle mých představ. Konec vsuvky. Škoda, že zrovna byly  divadelní prázdniny, protože něco mi říká, že uvnitř to bude velká paráda stejně jako navenek. Snad příště!




Další zajímavostí ve městě je tzv. myší díra, též Tmavá fortna, kterou najdete ve Štěpánkově ulici nedaleko rodného domu Jana Nepomuka Štěpánka. No a blížíme se do finále. Ovšem Chrudim má spoustu dalších krásných uliček a zákoutí.

 Pohled od našeho hotelu z ulice Fortenská na budovu staré radnice zezadu.

 Pohled z Břetislavovy ulice od Mydlářovského domu na Resselovo náměstí .

Pohled nahoru kdesi v jakémsi podloubí. 

Ty oprýskané staré domy jsou stejně nejvíc. V kontrastu těch zrekonstruovaných památek mají obrovské kouzlo a mě přitahují jako magnet. Už jsem dlouho nepodnikla žádný urbex, nechtěl by se někdo přidat?




Ovšem i ta úplně prachobyčejná místa mají velké kouzlo. Mám ráda tyhle retro zastávky, kde se zastavil čas. A samozřejmě to nejdůležitější! Kde se dobře najíst a v klidu si vychutnat šálek ristretta či dva?


Na jídlo jednoznačně a bez kompromisů doporučuji restauraci U Paluků. Jsem mlsná huba a tady jsem neměla sebemenší výhradu. Snad jen to, že mi jedna slávka ze smetanové omáčky přistála v klíně na bílých šatech, ve kterých jsem potom šla do divadla. Ale jsou horší věci na světě. A ten creme brulee byl fantastický! Příjemná zahrádka na terase domu, odkud máte výhled na muzeum. K tomu Chardonnay a jste v nebi. Doporučuji tohle nebe rezervovat předem!


 

A kam na kávičku? První kavárnu, kterou jsem navštívila a kam jsem se potom vracela, bylo Atrium Café na Resselově náměstí 12. Všechno tu měli dobré, nejvíc kávu, ledové čaje a Campari s džusem. A taky knihovnu, takže jsem neměla problém si tu víc než hodinu číst na atriové zahrádce, když byl pan Božský běhat. Švejk nikdy nezklame! Navštívila jsem i kavárnu U čerta, ale tam jsem se otočila na podpatku (vlastně v žabkách), protože nemám ráda, kde je moc nahuleno. A pro milovníky umění mám tip na krásnou galerii Art gallery ve stejné budově jako Atrium Café. 




Galerie je opravdu velmi vkusně zásobena českými i evropskými autory. Najdete tu Adolfa Borna, Jiřího Anderleho, Josefa Čapka, Olbrama Zoubka, Maxe Švabinského, Františka Kupku, Jana Zrzavého a spoustu dalších. Navíc tu teď v gotickém sklepení ze 14. století probíhá výstava soch Igora Kitzberga. Doporučuji! No a to je z Chrudimi téměř všechno. Jelikož jsme s sebou měli kola, podnikli jsme i cyklo výlet do blízkého okolí a tak se pokusím připravit ještě třetí pokračování. Tyto příspěvky jsou časově opravdu velmi náročné a tak to neslibuji na sto procent. Každopádně na prohlídku města si rezervujte dva dny. Já měla v plánu ještě Kotěrovu vilu, Ptačí ostrovy a další místa, ale to mám překazil déšť. I když on ten postelový relax v neděli dopoledne taky nebyl k zahození. 

Prima den přeju všem!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 23. srpna 2016

Chtěla bych ...

Někdy věci vidím a vím přesně, jak je chci vyfotit. Někdy mi stačí přihmouřit oči a navnímat moment, který chci zachytit, jenže "on" mě zradí a udělá to jinak, než jsem to viděla já uvnitř. Moje představa se potom rázem rozplyne a moment, ta vzácná chvíle, je nenávratně pryč. Někdy je to prostě na hov@. Mám tisíc chutí zahodit tu "cihlu" (rozumějte Canon) a jen vnímat a cítit. Není to jeho chyba, je to jen moje netrpělivost  a chtíč umět všechno hned. Sotva jsem se vydala na cestu, už se mám vzdát? Nikdy! Miluju to. Ovšem někdy mě to doběhne natolik, že to vnímám jako vlastní tápání. Záměrně nechci použít slovo krize. Ale co s tím dál? Nechci trávit hodiny u počítače a přidávat vinětaci do fotek, nedej bože jiné prasárny jako třeba Hazelnut filtr. Jenže momentálně to neumím uchopit. Jen jsem to potřebovala říct nahlas. Nechám to plynout, protože stejně nevím, jak bych to řešila. Nějak to dopadne, protože vždycky všechno nějak dopadne a vždycky dobře. Dobře pro nás. Aneb jak řekl Thomas Hoepker - "Budete šťastni, pokud vyfotografujete jednu, možná dvě dobré fotografie za rok". A tak to prostě je.


 Fotka na hov@? Ale já ji mám pořád ráda! (archiv)




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 22. srpna 2016

Chrudim I.

Chrudim mě překvapila, velice. I když jsem na ni dostala tip, raději jsem žádné očekávání neměla, o víc jsem byla potěšena. A začnu tam, kde jsme začali my. U Fortny. V hotelu Fortna na Fortenské ulici jsme totiž bydleli. Původně jsem sice měla v merku Penzion U Paluků, ale byl plný a tak jsme vzali za vděk hotelem. K Palukům ale doporučuji zajít alespoň na večeři. Výtečná kuchyně, výhled na Muzeum a krásné prostředí. Rezervaci předem! Ale i v hotelu jsme byli spokojeni, až na malé výhrady ke snídaním z mojí strany, přece jen ty mohly být pestřejší, protože já ten snídaňový repertoár mám značně omezený. Hotel je příjemný, čistý a voňavý, s příjemným personálem a přímo v centru, v klidné ulici v budobě s historií.




Fortna je totiž původně spjatá s Ceregettiho domem ze 14. století. Vedle něj byla v 15. století zřízená branka pro pěší, tzv. Pardubická fortna. V domě - dnes hotelové restauraci je nádherný štukovaný strop z poloviny 18. století, který je podle všeho dílem malíře Josefa Ceregettiho. Ten jste mohli vidět jako koláž na instagramu, který jsem bohatě zásobovala.



Když projdete fortnou po schodech dolů a zabočíte doprava, dostanete se podél zbytků hradebního opevnění ke klášterním zahradám s baštou Prachárnou a kapucínskému klášteru s kostelem sv. Josefa na Školním náměstí. 



Klášterní zahrady jsou součástí komplexu bývalého kapucínského kláštera. Součástí je i bašta Prachárna, kde se momentálně nachází expozice o městském opevnění. Tu jsme navštívili v noci, jako součást krátké večerní prohlídky, která byla zase součástí úžasného divadelního představení v rámci Letní barokní scény 2016. Vstupenky jsme si koupili na sobotní večer, kdy byla na programu barokní pantomima s prvkami opery i baletu. První kus, který jsme shlédli, byl Arion podle režie Tomáše Hanzlíka z olomouckého souboru Ensemble Damian. A následoval Georg Friedrich Händel - Alchymista. Byl to úžasný zážitek! Vše se odehrávalo v kostele sv. Josefa, kde je dnes Muzeum barokních soch.




Barokní kostel sv. Josefa je ze 17. století a je součástí kapucínského kláštera budovaného od roku 1656. Je to nádherné místo a Letní barkoní scéna do něj překrásně zapadla. Výborná akustika a herecké výkony zasloužily aplauz ve stoje a samozřejmě jsem musela pískat. Byli totiž úžasní! Kostel je dnes již odsvěcený a slouží jako Muzeum barokních soch a jsou tam pořádány koncerty a výstavy. Pokud Chrudim navštívíte, určitě si tam zajděte. A další, malinko ukrytý kostel je hned kousek odtud.




 

Pozdně gotický kostel sv. Michaela se zachoval v téměř původné podobě. Po vnějších stěnách nese zazděné náhrobky, které pocházejí ze zrušeného hřbitova, který byl původně kolem kostela. Některé z nich jsou renesanční z druhé poloviny 16. století. Hřbitov byl zrušen v roce 1881 a nyní je z něj park. A tuhle naši první procházku Chrudimí zakončíme krásným městským parkem.





Cestou budeme míjet komplex muzejních budov, tzv. Muzeum. Tvoří ho dvě budovy, které byly postaveny podle návrhu architekta Jana Vejrycha . V odpoledním sluníčku jim to moc slušelo. 



No a potom ještě přejdeme řeku Chrudimku, která mi v těchto místech připomímala pražskou Čertovku. Ani nevím proč, snad tou atmosférou, kterou odpoledne měla. Vůbec, to dopolední zlatavé světlo od sklánějícího se sluníčka mám na focení nejraději.





A tady, v krásném městském parku, naše první procházka Chrudimí končí. Příště se koukneme dominantní historické památky a taky Vám dám tipy kde se dobře najíst a kde posedět v příjemné kavárně. Přeju příjemný začátek nového týdne!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.