úterý 17. ledna 2017

RD Olomouc podruhé

Možná to vypadá, že se nic neděje, ale opak je pravdou. Dělám několik nových věcí současně a tak nějak stále doufám, že se mi podaří je do konce tohoto týdne dotáhnout. A aby to tu zbytečně nezahnívalo, přidávám poslední interiér z prosince loňského roku. RD - ložnici s obývákem, jídelnou a kuchyní. I tento dům je podle návrhu Ing. Zuzany Staňkové. Neobvyklá na tomto interiéru je jeho barevnost. Oranžová barva, které dominuje obývacímu prostoru, byla volbou klientů, kteří tuto barvu mají rádi. Přesto, že já oranžovou příliš nemusím, tady jsem se s ní nějak sžila. Tak nakoukněte!






Jednoduchá ložnice v příjemných tlumených tónech. Takto nějak bych si ložnici klidně představovala i já a taková má i podle Feng Shui být. Žádná velká divočina. Naše ložnice zatím tak trochu divočina ještě je, navíc s pracovním koutem, což je úplně špatně, ale už se pracuje na změnách. Lejka navrhuje její redesign a hlavně nový pracovní kout, který bohužel nelze umístit jinam. Zatím. V této ložnici se mi velmi líbila nika, která volně navazuje na krb v další místnosti.




 







Spojené prostory mám ráda. Vlastně si dnes ani nedovedu představit, že bych měla kuchyni oddělenou.  Zde se mi líbí knihovna, která je navržena tak, že je do ní zakomponovaná TV, která se dá jednoduše schovat. Můj sen, nemít TV :-) A na novou knihovnu u nás snad taky brzy přijde řada.









Kuchyně je jednoduchá, čistá, nikde žádné zbytečnosti. A to mám taky ráda. Dneska si jdu hrát pro změnu s hlínou, abych si trochu vyčistila hlavu od toho věčného sezení u PC, protože teď u něj trávím v kuse několik dní po sobě, abych konečně naplnila web a odladili jsme s grafikem a programátorem poslední drobnosti.

Fajn den přeju!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 14. ledna 2017

La Pedrera

Přiznám se, že na páteční večer jsem měla úplně jiné plány než dělat fotky z Barcelony, ale člověk míní a děti mění. Víkend jsme měli strávit na horách. Měli jsme zarezervovaný hotel v Říčkách a já už se těšila, že si užijeme čerstvý povětří, sníh, lyže a horké alkoholické nápoje. Jenže když jsem k večeru začala balit věci, přišel za mnou junior, že je unavený a jeden pohled mi stačil na to, abych věděla, že v balení nemusím pokračovat. Horečku pozná asi každá matka i bez teploměru a tak jsem s povzdechem začala věci zase vracet zpět. A tak jsem večer sedla k počítači a dodělala jsem Barcelonu. Hurá! Mám pro Vás tedy poslední zastávku - La Pedrera nebo chcete-li Casa Mila. Přesto, že vrcholným dílem Gaudího je Sagrada Família, tohle pro mě bylo natolik fascinující a dojemné, že jen co jsme vyšplhaly na střechu, normálně jsem se rozbrečela. No jo, asi to bude věkem, že se nad spoustou věcí dojímám, ale tohle byl pro mě neopakovatelný úžasný zážitek. Dodnes cítím tu zvláštní energii, která prostupovala celým domem. Ale půjdeme postupně, protože i přízemí Pedrery rozhodně stojí za to. Kochejte se!








 


Opět jsem se pokusila zachytit Pedreru i jinak než typicky. A protože jsme chtěly nasát atmosféru celého domu, vyšly jsme si nahoru pěšky. Jednak stála na výtah fronta líných turistů a za další bych si přece nenechala ujít schodiště Pedrery. I když nebylo ničím zase tak zvláštní, ta atmosféra tam prostě byla stejně jako v celém přízemí. Ovšem jakmile poprvé vstoupíte na střechu, připadnete si jako ve StarWars :-) Komíny připomínají bojovníky a všechna ta mozaika a detaily jsou prostě šílené. Šíleně krásné! Mimochodem Pedrera v překladu znamená kamenolom, což pochopíte, když se na celou stavbu podíváte zvenčí. Oficiální název je Casa Mila. Více informací si můžete přečíst třeba tady.



 





Jediná společná fotka s Evuš, kterou mám. Teda když pominu noční selfíčko na ruském kole po pár skleničkách červeného :-)









 




Až se nabažíte výhledů ze střechy a všech těch zákoutí na ní, můžete si projít muzeum, které je součástí prohlídkového okruhu a taky neméně zajímavé interiéry nebo navštívit některý ze shopů se suvenýry. Neodolala jsem a přivezla jsem klukům (mimo jiné) velkou sadu nádherných pastelek a obrovský plakát Pedrery, který společně po večer vykreslujeme. 





 







A tady je vlastně konec! Konec naší holčičí dovolené v Barceloně. Sice mám ještě několik momentek od Casa Batló,  potom z naší čtvrti, kde jsme bydlely, z tržnice, z několika obchůdků, ale tohle bylo to stěžejní, čím jsem Vás chtěla do Barcelony nalákat. A jestli jste byli doposud na vážkách, tak neváhejte a leťte! Nebudete litovat, protože Barcelona je čistý zásah do srdce. Tedy alespoň v mém případě. A já se sem vrátím ... nejpozději v roce 2026, ale možná taky dřív. Doufám, že jste si to virtuální cestování se mnou alespoň trochu užili a v záložce Barcelona můžete vidět vše, co jsme viděly my. 

Krásný víkend všem!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.