neděle 16. prosince 2018

365 - 50. týden


344/365 ... 10.12.2018


Něco se žene ...


345/365 ... 11.12.2018


Tak trochu snesitelnější Vánoce ...


346/365 ... 12.12.2018


Yes, I know!


347/365 ... 13.12.2018


Tenis sice nehraju, ale zvenku to večer vypadá dobře.


348/365 ... 14.12.2018


Mám jedinou ambici ... dokončit konečně tento projekt!


349/365 ... 15.12.2018


Už si pro mě přišli!


350/365 ... 16.12.2018 


Hledala jsem, kam se ukrýt před běsnícím davem. Galerie to jistí, pochopitelně. Ketty La Rocca - Kraniologie. Rentgenový snímek s vloženou fotografií. Feministická avantgarda 70. let. Dům umění města Brna.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 9. prosince 2018

365 - 49. týden

Tři týdny do konce! Já to nakonec fakt dokážu! Každej den jinej, každej den zdokumentovanej. Nejvíc mě baví ty z kaváren. Tak ať se v tom předvánočním kalupu moc neuženete! Já na všechno kašlu. Upekla jsem včera s Marťou perníky, čímž pečení končí, na výzdobu netrpím, ale nakoupila jsem si nový knížky, na ty trpím dost :-)

337/365 ... 03.12.2018



A trochu té kruté reality ... připadám si úplně stejně jako ty kytky.


338/365 ... 04.12.2018


Vánoční cukroví? Ale jistě! Taky mám svůj oblíbený druh!


339/365 ... 05.12.2018


Za stolem ...


340/365 ... 06.12.2018


Another café ...


341/365 ... 07.12.2018


Once upon a time ... kdesi u Zlína


342/365 ... 08.12.2018


Pracnému zdobení perníků jsem učinila jednou pro vždy přítrž a pár let nazpět jsem si pořídila embosovanej váleček. Ušetří nejen spoustu času, ale taky dost nervů.


343/365 ... 09.12.2018


Charles Bukowski - Nikomu nezvoní hrana. A dneska ji dám!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 3. prosince 2018

Capri - Itálie 2018

Tak konečně! Popojedem! Ostatně co taky dělat v tomto počasí, než zavzpomínat na letní cestování, kdy sluníčko příjemně pálilo a moře bylo ještě teplý. Pro ty z vás, co Vánoce zrovna neprožívají a pečení cukroví nepatří mezi jejich hobby, je to ideální. Takže Itálie. S kamarádkou Bárou jsme zjistily, že si na cestách (a nejen tam) vyhovujeme. A tak jsme po Amsterdamu usoudily, že se můžeme společně toulat Evropou, protože ani jeden z našich manželů tyhle cesty moc neprožívá a naše nadšení pro metropole nesdílí. Tak si je užíváme spolu. Ale tentokrát to byl tak trochu jinej level cestování a  to musím hned na začátku vysvětlit. Na tuhle výpravu jsem byla přizvána a vlastně jsem poprvé v životě nemusela vůbec nic řešit ani plánovat, jen abych byla včas na letišti. A to v tomto případě klaplo, narozdíl od naší funny story v říjnu, kdy jsme letěli s mužem do Milána. Ale o tom až později. Bára má dva fajn kamarády Radka a Tomáše, takže jsme do Itálie letěli ve čtyřech. Ano, vím, na co se chcete zeptat a tak vám rovnou odpovím. Nikdo s tím neměl problém, všichni jsou s tím srovnaní včetně našich manželů, takže pokládám za zcela zbytečné se k tomu více vyjadřovat. Dva na dva a my jsme se měly jako královny. Nemusely jsme nic plánovat, řešit dopravu ani výlety, nemusely jsme dokonce chystat ani snídaně. Ty totiž kluci chystali nám a jaký! Prostě vejlet typu nic neřeš a o nic se nestarej. Kluci už tu jednou byli a tak bylo vše naplánováno. První den jsme jeli, resp. se plavili na ostrov Capri. Základnu jsme měli v Neapoli a cesta na Capri lodí trvala už nevím přesně jak dlouho, asi tak hodinku a půl. Cena za lístek tuším kolem 40 eur a byla to velká loď. Ovšem ostrov nasadil laťku hodně vysoko. Byla jsem tu poprvé a protože kluci jsou cestovatelé, nikoliv turisté, tak jsme to taky tak pojali. Takže žádné fronty na lanovku, která vás vyveze nahoru na vrcholek ostrova, ale pěkně jsme si celý ostrov obešli a fakt to byla pecka! Hlavně nikde nikdo. 









Těch parádních výhledů jsem se nemohla nabažit, ale i druhá strana ostrova byla nádherná. Počasí v září bylo pořád horký a na závěr nechyběla samozřejmě koupačka. Dokonalý! Pokud se někdy vyskytnete poblíž, určitě si na Capri udělejte minimálně vejlet, protože to vážně stojí za to!



Bára a Bára, krásný domy a uličky a malinko přecpané hlavní náměstí. Výhledy pořád a stále. PS: tomu slonovi se vůbec nic nestalo, je to pouze maketa a přiznám se, že nevím, proč tam byl a pokud to někdo ví, pište!








Pláže z druhé strany ostrova nebyly zrovna dobře přístupné, ale o to krásnější. Poplatek za vykoupání byl ale nehoráznej, pokud se pamatuju dobře, tak 26 eur za jednoho člověka, takže jsme to vyhodnotili tak, že se vykoupeme až na zpáteční cestě na veřejné pláži. Jo, je tu malinko dráž, spoustu jachet a plachetnic a drahých pláží, ale dá se tu koupat i zadarmo. Kafe je tu o něco málo dražší než v Neapoli, ovšem chutná stejně dobře.



Za sebe musím říct, že mě ostrov uchvátil. I když mně se prý líbí všude, tak se mnou je to těžký. Nebo naopak jednoduchý! Na Capri jsme strávili celý den a zpáteční cestu mám ještě v živé paměti, protože i když jsme se nevraceli žádnou kocábkou, ale pořádnou lodí, trochu to houpalo, no ... trochu víc a je mi jasný, že ze mě mořeplavec nikdy nebude. Naštěstí to dobře dopadlo a pohotovostní igelitovej pytlík nebyl potřeba. Takže tolik Capri a příště nás čekají Pompeje!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 2. prosince 2018

365 - 48. týden



330/365 ... 26.11.2018


S nadhledem ... zase se blíží Vánoce, ach jo. A tak mi nezbývá, než tuhle dobu přečkat s nadhledem, nerozčilovat se, že jdu do pekárny pro rohlíky a všichni jančí jako pominutí, povznést se nad to, že už teď jsou všichni podráždění a štěkají nebo pro změnu neblafnou vůbec. A to ještě nezačal advent! Já prostě Vánoce nemám ráda. Tečka. Nemám ráda vánoční kýč a ani žádný nevyrábím a pokud budu píct cukroví, tak jen kvůli dětem. Tři druhy maxinálně! Rozjímat budu nad knížkou v kavárně, zabalená do deky a budu se těšit na leden. Kdo to má stejně jako já, tak hodně zdaru. Amen!



331/365 ... 27.11.2018 


Kdy se to stane, že se člověk tolik vzdálí a přestane se dotýkat?


332/365 ... 28.11.2018


Rozšiřuju svoji soukromou galerii. Olbram Zoubek to sice zatím není, ale tenhleten Vítámvás, jak mu říkám, má pro mě možná mnohem větší cenu. Autor starší syn.


333/365 ... 29.11.2018


Úsměv, který se ztrácí na ústech. Mluvím nahlas a jsem upřímná, promiňte. Mám dost vašich dobrých způsobů. Vítejte v mém skutečném světě.


334/365 ... 30.11.2018


Dáma a pánové mi jistě prominou ...


335/365 ... 01.12.2018


Nějak se v tom kruhu začínám ztrácet asi ...


336/365 ... 02.12.2018


Jedno z nejkrásnějších schodišť. Nikdy mu neodolám, když jsem v Pražákově paláci.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 26. listopadu 2018

Zaanse Schans - Holandsko 2018

Ty fotky z cest mi jdou jako psovi pastva, přiznávám. A protože jsem měla minulý pátek nastoupit na zákrok a  protože moje tělo pět hodilo protest  a protože jsem měla naplánované dva týdny na rekonvalescenci, mám teď aspoň čas se zase vrhnout na fotky z léta. Takže poslední část našeho výletu do Holandska. Skanzen Zaanse Schans. Bylo to teda takový spíš turistický než cestovatelský, ale i tak to orzhodně stálo zato. Malebná vesnice s ukázkou řemesel typických pro Holandsko. Výroba dřeváků, sýrů a třeba čokolády. Zaandam, kde se skanzen nachází, leží asi 20 km od Amsterdamu a můžete si sem koupit výlet autobusem přímo z Amsterdamu, jako jsme to udělaly my dvě. Najdete tu spoustu mlýnů a dobových stavení, které sem byly převezeny z celého Holandska. Každý mlýn nese svůj název a v jednom z nich můžete třeba navštívit pilu. Dřeváky jsem si odtama sice nepřivezla, protože jsem si je koupila raději už před odjezdem u nás, ale zato jsem vezla sýry, protože jsme navštívily jejich výrobu spojenou s ochutnávkou a tak jak mléčné výrobky vlastně skoro nejím, tyhle byly vážně moc dobrý. Počasí, jak jinak, jsme měly objednáno přesně tak akorát, aby nebyla obloha ani moc šedá, ani moc modrá, ale taková akorát dramatická!














Kdybych měla shrnout jedním slovem tento výlet, použila bych slovo úžasný. Škoda, že Holandsko neleží více na jihu a klima tak není o něco teplejší, protože tohle by byla beze sporu země, kde bych chtěla žít. Jenže já potřebuju víc sluníčka a větší horko. Jinak je to země mimořádně kultivovaná, vkusná a plná milých a vstřícných lidí a to si troufám tvrdit, i když jsem byla jen v Amsterdamu a v Zaandamu. A určitě to není tím, že jsou všichni zhulení :-) Amsterdam je prostě voňavej! A protože letos se mi v cestování mimořádně dařilo, můžete se těšit na další místa, jako třeba ostrov Capri, Neapol a Pompeje, který jsem s Bárou a dvěma jejími kamarády navštívila v září. A protože jsem si již zcela jistá, že jsem se narodila, abych cestovala, v lednu letíme do Portugalska. Když jsem tam byla minulý rok, ani jsem netušila, že se tam tak rychle vrátím. A těším se úplně nejvíc! A pokud jste neviděli poslední příspěvky z Holandska,  najdete je tady.


Mějte prima dny a jestli máte rádi Vánoce, užijte si nadcházející advent. Já je ráda nemám a respektuju je jen kvůli dětem a tak se hodlám do ledna 2019 pročíst. Na mým instagramu pod hashtagem #kdonecteadlouhospihovnovi, najdete moje knižní tipy.  A ten hashtag si neberte osobně! Já tady ráda dlouho spím!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.