pondělí 13. srpna 2018

365 - 32. týden

Náramnej týden jsem měla. Sice začal podivně, ale nakonec stál za to, další vzpomínky, který budu mít dlouho v hlavě, protože vejlet do Amsterdamu byl nejvíc. Už jsem to psala všude jinde na sítích, ale tak pokud to náhodou ještě někdo neví, Amsterdam mě přímo učaroval! Naprosto odlišná mentalita lidí, ano, možná i díky tomu, že marihuana je tam legální stejně jako sex za peníze. A oboje má díky legalizaci jistou úroveň. No a co? Mně se to líbí, protože to není pokrytecký a oni se k tomu hrdě hlásí. Lidi vstřícní, usměvaví a ochotni vždy poradit a pomoct. Žádnej stres a raplování jako u  nás v mimoňově a rozhodně o tom bude samostatný report. No teď už zase zpátky, ale pořád se mám na co těšit a  s pokorou bych měla klonit hlavu k zemi, že prostě můžu. A taky jak se říká ... přej a bude ti přáno. Funguje to! V Holandsku jsem byla s novou kamarádkou. Jako jo, jsme silná dvojka Bára & Bára. Trvá to teprve víc než rok, ale je to natolik intenzivní, že doufám, že to jen tak neskončí. Baru, díky za krásnej vejlet ♥


218/365 ... 06.08.2018


Strašně divnej den ...


219/365 ... 07.08.2018


Prostě punk ...


220/365 ... 08.08.2018


Amstel river, Amsterdam.


221/365 ... 09.08.2018


Město kol, vodních kanálů a krásnejch baráků. A´ Dam  Lookout  věž vpravo.


222/365 ... 10.08.2018


Rijksmuseum ... moderní a staré.


223/365 ... 11.08.2018

Nejvyšší houpačka v Evropě 100 metrů nad zemí, čekací doba 2,5 hodiny byla příliš, ale i tak byla vyhlídka z věže A' Dam Lookout úžasná.


224/365 ... 12.08.2018

Cesta do mimoňova (rozuměj domů). Letiště Schiphol, Netherlands.

Užívejte léta a krásnýho počasí!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 6. srpna 2018

Řecko - Soluň

Chtěli jsme vidět památky, no nechtěli jsme úplně Athény, ale spíše něco turisticky poklidnějšího. Vybrali jsme Soluň. A jsem moc ráda. Opravdu ne moc turistické město s příjemnou přímořskou atmosférou a vůní, plné krásných památek. Nenavštívili jsme všechno, ale udělali jsme si tu dva pohodové dny. Na naší výpravě to bylo vlastně první zastavení u moře, i když v Soluni se koupat nedá. Navíc nás Soluň opět přivítala deštěm, což jsem jí ale vzápětí odpustila, protože večerní Soluň v západu slunce byla prostě úžasná a více už nám na dovolené nesprchlo. Bydleli jsme přímo v pěší zóně v centru u moře, což má svoje výhody, ale i nevýhody, protože hned druhý den jsme dostali pokutu za parkování. Nicméně jsme to riskli (auto neodtáhli) a setrvali na stejném místě, pač vláčet zavazadla sem a tam není moc příjemný a i když to mám za ty roky vychytaný, příští rok budu ještě víc minimalizovat. Koneckonců taková menší zkouška mě čeká už ve středu, protože letím do Holandska jen s příručním zavazadlem, tak hyn sa ukáže, jak moc jsem zpovykaná :-) Ale zpět k Soluni. První kroky vedly samozřejmě do přístavu. Naladili jsme se na příjemnou atmosféru města a druhý den náš čekalo to nejzajímavější ze Soluně. 







Soluň byl náš sedmý den expedice, přesně takový ten čas, kdy se člověk konečně přeladí do moodu dovolená, nikam nespěchá, nic neřeší, už nekontroluje emaily a konečně si užívá nic nedělání. Proto jezdíme spíš na expedice než dovolený, protože týden je prostě málo. Starý přístav je centrem kulturního dění, podél moře vede kolonáda a když chytnete (náhodou) zlatou hodinku jako my, je to fakt paráda. Soluň je rušná, plná kaváren, restaurací a taveren. Já těch fotek mám samozřejmě víc, ale myslím, že pro dokreslení atmosféry to stačí.






Další den v Soluni byl horký. Doba, kdy jsme měli do detailu propracovaný itinerář, je dávno pryč. Máme povědomí, co chceme vidět, navíc města spíš plánuju já, ale i tak je cestováním s mým chlapem easy. Zná mapu, nemusím nic hledat, nosí mi batoh a s angličtinou, narozdíl ode mě, nemá problém. Někam chci jít, tak mu to ukážu a on nás tam zavede. Takový můj osobní guide. Nutno dodat, že jeho trpělivost se mnou je veliká, ale ta moje s ním taky. Zkrátka a dobře se na cestách výborně doplňujeme a letos nebyla ani žádná ponorka. Dokonce ani po návratu, takže jupííí. Ono to totiž není jen tak, vydržet spolu tři týdny v kuse, když na to nejsme zvyklí. Každopádně Soluň probíhala asi tak .... vylezli jsme z bytu ... Kam jdeme? Nevím, třeba tudy doleva. Na každým kroku je totiž něco a není třeba nic dlouze hledat. Prostě krása střídá nádheru a památka památku. První, co nás cvrnklo do nosu, byly stařičké osmanské lázně. Tedy již nefunkční, narozdíl od těch, ve kterých jsem se koupala v únoru v Budapešti. Ale byly tááák nádherný! Já teda nevím, co mě na těch starých osmanských lázních tak přitahuje, ale miluju je stejně jako kostely a kláštery. Jedinou vadu měly na kráse ... asi po půlhodině nás paní vyhnala, že zavírají. Přes poledne se tu prostě nemaká. Takže jsme je neviděli úplně celé, ale byly top. 



 Přiznám se, že jména některých kostelů už prostě nevím a vlastně to není ani tak moc důležitý. A třeba tento byl uprostřed horkého centra v takové nádherně zelené zahradě. Buď byl nejstarší nebo něčím jiným významný, ale co já vím, prostě se nám líbil.



A jdete kousek dál a narazíte na Roman Forum. A krásná náměstíčka a nikde nechybí nějaký ten kostel. A věřícího poznáte už zdálky, protože se křižuje už tak 300 metrů od kostela.




 

Tento kostel si ovšem pamatuju! Je to Basilika sv. Sofie a je nejznámější v Soluni. A my se tam vydali hned dvakrát. Naštěstí jsme bydleli hned u ní. Do této basiliky vás totiž v ničem, co je nad kolena nepustí a tak jsme si jeho návštěvu nechali až na večer, pěkně naslušno odění, při procházce na kávičku. Uvnitř je moc krásný (viz koláž na instagramu). Všechno ve foťáku nemám, protože fotit na tři foťáky, je někdy prostě moc.








Další zastávkou byla Bílá věž (též Krvavá).  Moc pěkný monument. A proč Krvavá? Protože zde Turci zmasakrovali odpůrce turecké nadvlády  a pozdější obyvatelé ji natřeli na bílo. Je z ní z ní krásný výhled na Soluň.




Moc se mi líbil taky Galeriův oblouk, taky mešita a vůbec, prostě Soluň je nádherná! Ta města s mořem mají totiž úplně jinou atmosféru než ta vnitrozemská. A taky jsme tu jedli nejlepší gyros z celého Řecka. Restaurce a bistra vybíráme podle aplikace Tripadvisor a zatím jsme nikdy nebyli zklamaní. Ale abyste si nemysleli, že jsou to jen samá pozitiva a jistoty, tak nás tu pěkně poštípali komáři. Takže doporučuji s sebou odpuzovač komárů do zásuvky nebo jakýkoliv jiný. Večer jich tu bylo dost. Po dvou nocích v Soluni se přesunujeme na Olympskou riviéru do Parálie, která se na čtyři noci stala naším basecampem. Resp. pro sportovně zdatnější část našeho týmu, který absolvoval výstup na Olymp a nejvyšší vrchol Mytikas (2917 mnm), ale tam já se rozhodně nepočítám. O tom až potom, až se vrátím z Amsterdamu.

Hezkej večer přeju!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 5. srpna 2018

365 - 31. týden

Horký týden, hodně koupání ... Druhá půlka prázdnin běží a já se těším na všechno, co přinese. Užívejte!


211/365 ... 30.07.2018


Koupání bez plavek je zdravé ...


212/365 ... 31.07.2018


Selfie, ovšem nikoliv z mobilu, ale z foťáku a tudíž bez automatického vylepšení obličeje. Není tam absolutně žádná úprava ani retuš. Jen převedený do BW. Dokonce jsem si sundala i brejle, abych byla poctivá. A víte proč to všechno? Pardon, ale už mě se@ všechny ty vyhlazený úžasný selfie ksichty vokolo. Ženy, přestaňte furt obelhávat sebe i okolí, vykašlete na se na ty filtry, vono se pak žije o malinko líp. A tu skutečnou krásu a hlavně šmrnc stejně nespasíte v posilovně ani u kosmetičky, koneckonců ani ten filtr vám jiskru nepřidá. Ta jde prostě zevnitř. Nemám vůbec nic proti pěkně nalíčeným ženám, ale fakt se na to vykašlete. Je to humáč, jak to přežehlí ksicht. Navíc co ten chudák chlap, kterej se vedle vás ráno probudí a zří vás jak vás ten nahoře stvořil? Jo a když už jsem u té kritiky, přiznám barvu. Mám řasenku a mám microblading obočí, aby to teda bylo fér, pač jsem ho vytrhávala tak dlouho, až mi tam nic nezbylo a barva mi moc nevydržela. Tož tak. Mějte se rády takový, jaký jste a žehlete jen oblečení, ne obličejíčky. Amen!


213/365 ... 01.08.2018 


Mám ráda první den v měsíci. Je to nový začátek! I když je takový horko, že když se rozhodnete fotit z balkonu lidi, žádní nechodí, protože město je prázdný.


214/365 ... 02.08.2018


Supr koupák Svitavy ...


215/365 ... 03.08.2018


Viadukt Hradec nad Svitavou. Cestou ze Svitav objeveno krásné údolí ...


216/365 ... 04.08.2018


...fesťáček ...


217/365 ... 05.08.2018

 
... než ji sklidí ...



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 1. srpna 2018

Bulharsko - Sofie

Konečně pokročíme dál. Jak jsem psala minule, Bulharsko jsem si tak trochu vymrčela já, konkrétně Sofii, pač mám ráda ty metropole a chtěla jsem tuze moc kouknout právě tam. No zajížďka to nebyla, vlastně to bylo skoro po cestě, takže chlap souhlasil. Bohužel se nám to celé malinko pošouplo jinak, než jsem si plánovala, protože na hranicích jsme trčeli víc než tři hodiny a ještě hodinový časový posun k tomu způsobil, že jsme do Sofie dorazili s pětihodinovým zpožděním a rovnou vyfasovali flastra za pozdní check in. No nedalo se nic dělat, jsou věci, které prostě neovlivnítme. Tím se nám celý pobyt o fous zkrátil, navíc jsme přijížděli do Sofie za vydatného deště a předpověď byla nemilosrdná, takže ve hře bylo i to, že prostě pojedeme až do Řecka. Naštěstí jsme zůstali dvě noci a i přes několik dešťových přeháněk jsme si prošli město. A když pršelo nejvíc, zalezli jsme do restaurace a hodovali, protože bulharská kuchyně je výborná a velmi levná. Všechny zásadní památky jsou koncentrovaný blízko sebe, takže to nebyl až takový problém to zvládnout v poměrně krátkém časovém úseku. Asi nejvýznamnější památkou je katedrála sv. Alexandra Něvského. Z té se mi fakt tajil dech a myslím, že by se tajil i těm, kteří nejsou architekturou a památkami posedlí jako já. Miluju totiž kostely, katedrály, kláštěry a všechny další sakrální stavby. Mají neskutečnou atmosféru a myslím, že i ten největší neznaboh tu bude cítit nějakou zvláštnost a pocit pokory. Možná se vám zdá, že jsem poslední dobou až příliš osobní (*vysvětlím na konci příspěvku), ale tak teda rovnou přiznám, že většinou skrývám slzy. I když jsem člověk, kterej normálně skoro nebrečí (bohužel pro mě), tahle místa mě vždycky totálně dostanou a někdy to prostě nejde udržet a já mám pocit, že všechno dává smysl a tak to pustím. Možná pocit sounáležitosti, možná už jsem úplnej magor, těžko říct.






Tady mě opravdu zamrzelo, že nemám zrcadlovku a širokáč, protože Fujina to nepobrala, asi byla taky úplně paf. A taky poprvé jsem podvodně fotila, protože poplatek za focení uvnitř ktedrály byl nesmyslně drahý a tak jsem usoudila, vnímaje okolí fotící na mobil, že se tam v tom davu fotografů ztratím. No neztratila, pán na mě doběhl dřív, než docvakla spoušť a tak jsem se omluvila, že nemám zaplacený focení a že to teda schovám. No škoda. Jinak katedrála vznikla na počest ruského cara Alexandra II. , díky kterému Bulharsko získalo nezávislost. Kousek od katedrály je kostel sv. Sofie. A tam jsme si zašli do podzemí, což byl ten nejlepší nápad, protože kostel je původně ze 6. století a i když prošel mnohými přestavbami, tam dole se dochovaly původní části. A tady jsem si to focení zaplatila, i když v té tmě z ruky se toho moc nepovedlo, ale je to jednoznačně nejlepší zážitek z celé Sofie a hlavně to prolízání bavilo i kluky. 





Moc fotek typu myself z dovolené nemám, rozhodně ne víc než deset a tady jsem se prostě vyfotit  musela, chápete? Když jsme potom ukončili prohlídku a pokračovali jsme dál, byla jsem z toho tak rozněžnělá, že jsem i nějaký peníz té žebračce hodila, ale bylo mi děsně blbý si ji vyfotit zblízka. A ona byla šťastná a bylo to krásný ... Jo a  podle tohoto kostelu získalo město svoje jméno. Dalším místem, který byste neměli při prohlídce Sofie vynechat, je mešita Banja Baši.





Jediná mešita ve městě, která slouží svému účelu. 




Další krásnou památkou je obrovská a nádherná synagoga.  Je největší v Evropě! Ovšem marně jsem se pokoušela dostat dovnitř. Jak jsem se později dozvěděla, dovnitř se dostanete pouze na pozvánku nebo doklad, že patříte ke komunitě. No škoda, ale i zvenku stála za to, jen jsem bohužel neměla vhodný sklo k focení.




A na každým kroku totální kontrast architektury. A to mě na tom dost baví. Pravda, někdy je to velká divočina, ale Balkán prostě divokej je, Sofii nevyjímaje. Rotunda sv. Jiří a postkomunistický hotel v pozadí jsou toho důkazem.




Dokonce tu narazíte i na  práci českýho architekta! Pomník národního hrdiny Vasila Levski je dílem Václava Koláře, který tu postavil i další významné budovy. Jinak je tu spousta dalších zajímavých kostelů a jistě i dalších míst, kam už jsme se nedostali. Každopádně myslím, že dvě noci v Sofii jsou tak akorát. Takže se můžeme pomalu přesunout do Řecka. Zatím máme z minulosti projetý ostrov Rhodos a Krétu, no na pevnině jsme ještě nebyli a Soluň, kde jsme strávili další dvě noci, se mi líbila moc. Tak o té příště! Jo a ještě vám dlužím to *vysvětlení, proč jsem poslední dobou tak osobní. Použiju k tomu jeden citát, protože se mi prostě líbí a naprosto vystihuje podstatu věci. 

"Uvažujte chvíli o tom, kolik energie je potřeba na ukrývání něčeho před sebou a před světem. Zkuste si vzít kousek ovoce, třeba grapefruit, a noste jej s sebou v ruce celý den. Držte jej tak, abyste ho neviděli, a dejte pozor na to, abyste ho ukryli i před ostatními lidmi tak, aby jej nemohli vidět. Po několik hodinách si uvědomte, kolik energii jste vydali. A tohle musejí naše těla dělat celé dny. Až na to, že neskrývají jen jeden kousek ovoce, musejí se vypořádat se všemi kousky ovoce, které se pokoušíte skrýt před sebou a před světem. Když konečně dovolíte těmto pravdám o sobě vyplout na povrch, budete volní. Budete moci všechnu tu přebývající energii vynaložit na svůj osobní růst a na dosažení svých nejvyšších cílů. Jsme tak nemocní, jako jsou naše tajemství. Tato tajemství nám znemožňují být svým autentickým já. Ale když se usmíříte sami se sebou, svět vám bude zrcadlit stejný mír. Když budete v harmonii sami se sebou, budete i v harmonii se všemi ostatními".  

(z knihy Temné stránky hledačů světla od Debbie Fordové)

Já s sebou prostě nechci vláčet tolik ovoce. A mám jednoduchou radu pro ty, kterým můj přístup a vyjadřovaní nesedí. Jednoduše nesledujte. Mimochodem, když jsem u toho vyjadřování ... vím, že dělám chyby, někdy jsou to jen překlepy a chápu, že ruší, přesto děkuji anonymnímu komentáři za upozornění na chybu, byl to opravdu překlep. Díky!


Přežijte vedra ve zdraví!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.