neděle 15. července 2018

365 - 28. týden

Aktuálně mávám z Albánie a hlásím se s pravidelnou týdenní reportáží. Tento týden jsme strávili v Řecku a dnes večer jsme  dorazili do Albánie. Na instagramovém profilu, který někdo nahlásil jako závadný, najdete spoustu fotek barevných. Teda zatím  mě profil nezablokovali úplně, ale jen hashtagy, tak snad to brzy bude fungovat zase jak má. Sice nechápu tu závadnost obsahu, ale budiž, někdo byl zase horlivej, tak si mě musí zřejmě prověřit. Kdo mě trochu víc zná, jistě tuší, že jsem ve svém živlu, protože cestuju strašně ráda, ale bližší report sepíšu až doma. Mějte se krásně!


190/365 ... 09.07.2018


Kamkoliv přijedu k moři, nejdřív zamířím do přístavu ... Soluň, Řecko.


191/365 ... 10.07.2018


Bílá (dříve taky Krvavá) věž. Nejznámější soluňská památka. Proč Krvavá? Protože roztahovačný Turek tu zmasakroval všechny odpůrce turecké nadvlády. Po nabytí nezávislosti ji obyvatelé města natřeli vápnem na bílo, proto Bílá věž. Soluň, Řecko.


192/365 ... 11.07.2018


... nějaký ty selfíčka z pláže taky budou,  nebojte se nic ... Paralia, Řecko.


193/365 ... 12.07.2018


Když si dáte šanci a úplně vypnete, zažijete pocit beztíže, protože jen tak levitujete světem  ... Olympská riviéra, Řecko.


194/365 ... 13.7.2018


Rybičky, rybičky, rybáři jedou! Přístav  Paralia, Řecko.

195/365 ... 14.07.2018


Večer na pláži je stejně nejvíc ... Paralia, Řecko.


196/365 ... 15.07.2018


Kanál  Vivar spojující Butrint s Jónským mořem. Albánie mě nakonec přece jen dostane  ...


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 8. července 2018

365 - 27. týden

První týden na cestách. Miluju to, i když někdy je to malinko náročný. Hlavně ty přejezdy, ale už to děláme tak nějak rozumně a nikam se neženeme. Az se vrátím, pokusím se sepsat i všechny tipy na ubytování.

183/365 ... 02.07.2018


Balím a v mezičase depiluju nohy, pač i to je důležitý na dovolenou! No a co? Mají to být fotky ze života, ne?


184/365 ... 03.07.2018


Expedice Balkán 2018 vyrazila. Jak vidíte, každý účastník má svoje úkoly. Dnešek na cestě a prvních 720 km za námi. Přesuny jsou vždycky náročnější, ale bez toho se člověk nikam nedostane. Dvě noci spíme v Bělehradě, ale tahle očista vozu je ještě z Maďarska.


185/365 ... 04.07.2018


Miluju Bělehrad. Je to úžasná pulzující metropole plná chutí a vůní a takovýho toho opravdovýho života, kde si nikdo na nic nehraje. Dechberoucí architektura, kde polorozpadlé baráky žijí s těmi novými a báječně si rozumí. Prostě Balkán. Ten buď milujete nebo nenávidíte, nic mezi tím. Je syrovej a upřímnej.


186/365 ... 05.07.2018


Nišská tvrz s trochou té moderny. Niš je třetí největší město Srbska, ale není tak pěkné jako Bělehrad. Je jiné. Jak jsme se ale dnes dozvěděli od našich nových domácích v horách, jsou tam lepší lidé. No nevím, neměli jsme čas to posoudit. Každopádně ti v horách mají těžkej chlebíček.


187/365 ... 06.07.2018


Je jedno jak jsi vysoko, ale tam nahoře seš prostě free. Divocí koně na Midžoru o tom ví svoje.


188/365 ... 07.07.2018


Když stojíte víc než tři hodiny na hranicích a k tomu hodinu časový posun, hned máte čtyři hodiny v háji. Ale to k tomu bohužel někdy patří.


189/365 ... 08.07.2018


Jelikož jsme včera měli slušnou sekeru na hranicích, na prohlídku Sofie jsme měli jen dnešek, protože zítra už nás čeká Řecko. Nicméně těch zásadních památek tu není mnoho a zvládli jsme je všechny.  Je tu i pár opravdových architektonických skvostů. Mešita Banja Baši je jedinou mešitou v Sofii a pochází z osmanské nadvlády. 

A to je z tohoto týdne všechno! Na víc asi nezbývá čas, možná něco od moře sepíšu. Přeju krásný podvečer ze Sofie, pač tady máme o hodinu víc.

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 1. července 2018

365 - 26. týden

Tento týden byl náš první prázdninový, protože vysvědčení hoši přinesli už v pondělí 25.6. a měli samý jedničky. Přesto byl týden dost náročný a dost pracovní a taky bylo třeba zajistit ještě pár věcí před dovolenou. No dovolená ... spíš to bude cestování, čeká nás několik států a dost přesunů, ale tak nejedeme to poprvé, tak už máme nějaké zkušenosti a z nároků pomalu ubíráme. Jde o zážitky a ty jsou nejvíc! Taky jsem konečně zprovoznila vkládání fotek do bloggeru z tabletu, tak snad se přihlásím i z cest, bude-li čas, pač v plánu toho máme dost. Největší výzvou pro mě osobně bude asi Albánie, i když letos nebume v Tiraně (ta mi jednou stačila), ale u moře v Sarandě. No a pro hochy (ty dva nejstarší) to jistě bude dvoudenní výstup na Olymp. Vida a prvního půl roku projektu 365 mám za sebou a ani to tolik nebolelo! Přichází moje nejoblíbenější měsíce a protože je těch slunečných dnů v rámci roku dost málo na můj vkus, je potřeba si je užít! Tak i vy si užívejte a expedici Balkán 2018 držte pěsti. Čeká nás víc než tři tisíce kilometrů a pokud vás Balkán ještě nedostal, tak můžete čekovat naše dvě předchozí expedice v letech 2015 a 2016.


176/365 ... 25.06.2018


Když má dítě skvělýho učitele ... aneb prázdniny zahájeny. Yes!


177/365 ... 26.06.2018


Stahují se mračna ...


178/365 ... 27.06.2018


... když se vám to ne a ne protnout ve stejným bodě ...


179/365 ... 28.06.2018


... vlastně se mi hodí, že prší a to prádlo zase uschne ...


180/365 ... 29.06.2018


Občas jezdím cvičit do Letovicc a ani jsem netušila, že na náměstí u řeky mají takovou relax zónu! Rozuměj, nejsem šílenec, kterej se žene za iluzí dokonalosti, pač v tom štěstí nevězí a rozhodně nedrtím tělo třikrát týdně v posilovně. Mám totiž lepší věci na programu, ale mám kamarádku Janu, která je skvělou fitness trenérkou a výživovou poradkyní, takže k ní už nějaký ten měsíc či možná rok chodím. Ona to má totiž nastavený jinak a má úplně jinej, zdravej přístup a filozofii. Navíc od loňskýho léta provozuje výborný tréninky EMS, který jsou skvělou alternativou ke kruhovým tréninkům a doporučuju je všem, kdo stejně jako já, nechtějí ztrácet drahocenný čas zavření někde ve fitku. A navíc jezdí úterky i do Blanska! Takže dámy, pokud ladíte figuru, vřele doporučuji Janu Streckovou a Fitko JA.S.


181/365 ... 30.06.2018


V Brně jsem žila dlouho a miluju ho. Zastávka Obilní trh, Oskar Poříska.


182/365 ... 01.07.2018


Takhle brzy ráno jsem snad ještě foto dne neměla. Jenže tohle jsou věci, co dělají můj den. Můj kávový ansámbl jsem rozšířila o dalšího člena týmu. Jenže teď mi jednu polovinu kufru na cesty zabírá cafe servis a druhou technické zázemí.

Have a nice holiday!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 30. června 2018

Slovinsko 2018 - Luče a tip na ubytování

Poslední slíbený díl ze Slovinska je z Luče, kde jsem byli ubytovaní. Malá vesnice s dostačujícím zázemím (pekárna, obchod, pošta, kavárny). Překrásný výhled z balkonu a řeka Savinja pod barákem. Nechyběla ani terasa na grilování. V řece se dalo i koupat, no teplota byla šílená, někde kolem 10 - 12 stupňů, ovšem našim borcům to nevadilo, sjížděli ji na paddleboardu. Ráno luxusní zurčení vody, zpěv ptáků a vlastní filtrovaná káva. Byla to fakt idylka a letošní destinaci určitě ráda doporučuji, protože v okolí je spousta možností na výlety. Pokud vás zajímá konkrétní ubytování, klikejte sem. Moc milí domácí, paní nám dokonce přinesla domácí koláč a kluci se mohli povozit na koni. Nás teď čeká třítýdenní dobrodružství Evropou a kdo chce, může nás sledovat na Instagramu. Pod hashtagem #bgtravel2018 můžete potom odfiltrovat pouze cestování. Těším se moc, čeká nás Srbsko, Bulharsko, Řecko, Albánie a Makedonie. Státy, které jsme už sice v minulosti navštívili, ale letos se vypravíme zase na jiná místa. Řídím se totiž tím, co řekl Dalajláma: "Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli". A projekt 365 snad poběží i na cestách a sledovat ho můžete tady.








Marťas jde absolutně do všeho! Nevím, jestli říct bohudík nebo bohužel. Rozmyslete si to, potenciální nevěsty, nebudete to mít lehké!



Doporučuji navštívit i krásnou zahradu v Mozirje. Platí se tam sice nějaké drobné vstupné, ale stojí to za to!


Nebo třeba nedaleko Luče Žagerski Mlin. To jsou takové dva tipy na malé výlety do okolí Luče. Slovinsko je prostě boží, uvidíme, jestli bude příští rok zase.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pátek 29. června 2018

Slovinsko 2018 - Bled

Říkám tomu "líbivá" dovolená tahleta místa.  To se prostě neokouká, no na druhou stranu je to spíš turisticky dost profláknutý místo. Byla jsem tam už pár let nazpět a protože jsme bydleli "jen" hodinu a půl odtama, vzala jsem další den kluky na vejlet přes kopec. O čem je řeč? Jezero ledovcového původu - Bled.  Když vyjde počasí a nám samozřejmě vyšlo, dá se tu podniknout více aktivit. My zvládli výlet malou lodí ke kostelíku na ostrůvku uprostřed jezera, vylezli jsme dokonce až do věže, jenže tč. bylo kolem dokola lešení, tak to nebylo úplně 100%, ale kluci si aspoň v kapličce zazvonili na zvon. Jsem jim tam chtěla udělat fotku alespoň na mobil, protože to bylo prostě pěkný, jak spolu tahají za jeden provaz a zvoní zvonem, ale jsou turisti magoři, kteří vám se svýma selfie tyčkama prostě nedají šanci. Ach jo. Občas mám sto chutí tou tyčkou někoho umlátit, protože jim zřejmě nejde ani tak o to, co vidí a co si můžou užít jako o to, aby měli tísíc fotek na hov@ a na každé pochopitelně byli oni. Mimochodem samozřejmě, že nám i fotky kluků a chlapa, ale nemám potřebu je všude a pořád vystavovat.  A ano, i moje děti jsou úžasné, inteligentní a taky měli oba dva samé jedničky na vysvědčení, no není třeba to stále publikovat a fotit. Ale zpět k jezeru. Celé se dá obejít, je to příjemná cca šesti kilometrová nenáročná procházka, kterou můžete jako my spojit s koupáním. V zadní části jezera je velká a moc příjemná pláž. Koupali se jen ti otužilejší, i když voda v jezeře oproti řece Savinji byla docela teplá. Já jen po kolena. Výlet je to určitě na  víc než půl dne, protože my se vraceli skoro za tmy. Dokonce jsem začala tak nějak samovolně konverzovat v angličtině, konečně! Ono vám taky nic jinýho nakonec nezbude, obzvlášť, když potom chcete v restauraci vrátit něco, co jste si k večeři fakt neobjednali. Normálně vše vykomunikuje chlap, ale letos se to změnilo a deru se o slovo já. Sice je to pořád děs běs, ale díky mojí skvělé lektorce už se nebojím mluvit bez toho, aniž bych se musela posilnit skleničkou něčeho :-) Tak pojďte kouknout na pár fotek z Bledu. 





Jo, fakt tam byli se mnou a fakt jsou to taky zlatíčka, i když někdy na zabití, ostatně jako všichni.
 






No a snad ještě do odjezdu stihnu naši malou vesničku, kde jsme bydleli a ještě jeden mini vejlet do Mozirje, kde byla pro změnu nádherná zahrada. 


Prima víkend!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

čtvrtek 28. června 2018

Slovinsko 2018 - Velika Planina

Jsem se v noci neflákala a sepsala jsem další pokračování. Tady ho máte! Ve čtvrtek ráno chlap odjel na Adventure Race Slovenia. A pač jsem matka, co nevydrží chvíli sedět na zadku a taky jsem chtěla poznat další místo, kde jsem ještě nebyla, vyrazila jsem, i přes varování výskytu mědvědů v horách, na překrásnou náhorní plošinu Velika Planina, která se nachází cca v 1500 mnm, v Kamnicko - Savinjských Alpách. Jedná se o jednu z mála původních pasteveckých oblastí v Evropě se spoustou krav a malých salaší. Jako vypadá to na děsnou pohodičku, ale nahoru jsem potila krev. I když se dá vyjet vozem poměrně vysoko, ne zase tak moc, abyste si nedali pořádně do těla. No vyjet ... spíš vyskákat, protože jedete opravdu lesem v horách, tzn. co chvíli chytnete spodkem auta, pokud teda nevlastníte terénní vůz. Ale nic z toho nevyteklo, jelo se vzhůru dál. Navíc ještě ten fakt, že jdu do hor sama s klukama a mám báječnou schopnost absolutní ztráty i podle mapy, mě chvílemi malinko děsil. No dobře, měli jsme pláštěnky a nepromokavé oblečení, svačinu i pro medvědy a obrovské odhodlání, že to prostě dám. Ne pro tu čárku, ale pro ten pocit. Klopím oči, ne, nechci už soutěžit, ale jo, zvládla jsem to! Já, kavárenský povaleč sama v horách. Naštěstí Marťas má geny po svém otci a v mapách se orientuje velmi dobře, takže prostě mapoval on. A pokud má někdo z map stejnou hrůzu jako já, tak se nebojte, je to turisticky velmi dobře značeno.






Samá kráva a pochopitelně poklady všude, kam noha došlápla, ale prý to přináší štěstí šlápnout do hov@! Jenže potřebuju já ho víc než mám? Myslím, že ne. Když se vydrápete nahoru, otevřou se před vámi úchvatné a jedinečné scenérie. Nejdříve projdete Malou Planinou a potom už jen za mírného stoupání a zvonků krav dojdete až na Velikou Planinu. A to je teprve žrádlo! Sice tam fučelo a byla kosa, museli jsme vytáhnout veškeré oblečení, které jsme s sebou měli, dokonce i čepice, ale tu svačinu jsme si tam prostě dát museli, chápete, že jo?








No uznejte sami, není to pecka? Krása střídala nádheru a potom už jen pěkně z kopce dolů. Ale tím Slovinsko nekončí. Příště jedno "famous" jezero ledovcového původu a koupačka jinde, než v deseti stupňové řece Savinji, která nám tekla pod barákem. Tu vám taky ještě ukážu.

Pěknej den!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.