neděle 18. listopadu 2018

365 - 46. týden

Dny kolem narozenin jsou vždycky nejhorší, takže tak.


316/365 ... 12.11.2018


Hned z rána kafem politá, tváří v tvář s realitou konfrontovaná a následně zhnusená. Zlatej podzim, ten aspoň není hysterickej.


317/365 ... 13.11.2018


Méně trápit! Méně trápit!


318/365 ... 14.11.2018


Kdesi v Kobylnicích ... to je tak, když všude chodím s předstihem.


319/365 ... 15.11.2018


Konečně došlo na ten antikvariát! John Steinbeck - Na plechárně / Sladký čtvrtek.


320/365 ...  16.11.2018


Poslední? ... Poslední!


321/365 ... 17.11.2018


Jen prázdno je dost klidné ...


322/365 ... 18.11.2018

Café New One, Olomouc.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 11. listopadu 2018

365 - 45. týden

Hodně číst, hodně. Hodně kultury, hodně. Balet - choreografie Jiří Kylián. Nejvíc! Instalace Františka Demetera a obrazy Josefa Šímy. A pořád hladová. Častá sebereflexe jako projev vnitřní komunikace se sebou sama. Jen prázdno je dost klidné. Amen!


309/365 ... 05.11.2018


... pořád jsme v zajetí něčeho ...


310/365 ... 06.11.2018


Dneska mám žravou ...


311/365 ... 07.11.2018


 Čerstvé úlovky z antikvariátu ... Franz Kafka a John Steinbeck.


312/365 ... 08.11.2018


 " Lidská bytost je svou podstatou lehkomyslná, svou přirozeností létající prach, nesnáší být spoutána. Spoutá-li se sama, brzy začně šíleně lomcovat svými okovy a rozmetá i zeď, řetězy, i samu sebe do nejzazších končin vesmíru ". Franz Kafka


313/365 ... 09.11.2018


Balet ... moderní ... nádhernej!
4 Elements - Hidden order (Skrytý řád), Národní divadlo Brno.


314/365 ... 10.11.2018


František Demeter - Open form. Galerie města Blanska.


315/365 ... 11.11.2018



Mezi čtyřicítkou a smrtí ... (ze škatulky sebereflexe)



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 4. listopadu 2018

365 - 44. týden

Listopad je pro mě těžkej měsíc, tak se mnou mějte strpení, prosím. Asi se tu teď častěji objeví pokusy o vyjádření sebereflexe, protože chápejte, listopad je můj měsíc. Proto asi více vnitřní komunikace a poznávání sebe sama.


302/365 ... 29.10.2018


Cesta do jiné galaxie. Kdo letí se mnou?


303/365 ... 30.10.2018


" ... A někdy v nich umdlíš se zavřenýma očima, nebezpečné letní poledne; a tu přijdu po špičkách, maje jen něhu pro Tvé zavřené oči ... " Fráňa Šrámek, Milostný listář


304/365 ... 31.10.2018


Stala se mi ve středu taková hodně podivná věc až z ní mám husí kůži ... byla jsem na obědě na Samsaře a když jsem se vracela zpátky, nepochopitelně mě to táhlo pod most u ČKD, takovej ten hlas v hlavě, Bára odboč, jeď tam, musíš! Já ty hlasy občas poslouchám, takže jsem sjela z hlavní, jenže tam byl zákaz odbočení, protože se most opravuje. Tak jsem se jela otočit až úplně dozadu a vracela jsem se zpátky do Blanska, jenže ten hlas uvnitř ne a ne být zticha. Báro, objeď to kolem nádraží, jeď tam pod ten most! No dobře, já tak občas někde zastavím, čumím, udělám si pár fotek a zase jedu. Jenže tentokrát to bylo jiný. Pod tím mostem vedou schody nahoru na Klepák a já netušila proč, vyšla jsem je až nahoru, s foťákem v ruce samozřejmě. Koukám kolem, říkám si dobrá ... udělám fotku ... hledám, co by mi oko přitáhlo a nechápavě zjišťuju, že mi to absolutně neostří tam, na co ostřím já. Už se vztekám, co zase ten krám vyvádí a proč mi ostří úplně někam mimo. V nastavení nenalézám žádnou chybu a potom se kouknu, na co mi to vlastně ostří ..... Zkrátím to, i když se klepu ještě teď. Nevím, jestli to byl skokan, ale naštěstí nakonec neskočil.Když jsem později procházela ty fotky zpětně, celou dobu tam byl ON! Ten foťák se mi jen snažil ukázat, kam se mám koukat.


305/365 ... 01.11.2018  


Kdyby si někdo náhodou myslel, že focení interiérů je děsná pohoda, tak ho ráda vyvedu z omylu. Ve čtvrtek jsem fotily jednu velmi zajímavou chalupu kousek za Křetínkou a pořádně jsme si mákly. Ale myslím, že to stálo za to a na mých stránkách se brzy objeví nové fotky.


306/365 ... 02.11.2018 


Chce se mi řvát, dejte mi žrát! Aneb dušební potrava pro nadcházející dny.


307/365 ... 03.11.2018


Úzkost, J. Čapek (1915, olej na plátně). Výstava Rozlomená doba 1908 - 1928, Avantgardy ve střední Evropě. Muzeum umění Olomouc.


308/365 ... 04.11.2018


Osamělé já v zajetí vlastních myšlenek ...



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 28. října 2018

365 - 43. týden

Jako co dodat. Ve čtyři odpoledne tma, shit! Padá to na mě jako deka zase. Už aby byl aspoň leden, listopad a prosinec nemám vůbec ráda. To budou zase výživný fotky! A koukám, že tento týden byl ve znamení listů, ale toho jsem si všimla fakt až teď.


295/365 ... 22.10.2018


Přemýšlím, jak přežít do jara, ale i v šedé kotlině se pár pěkných detailů najde. Zachrání mě?
BARDO. Vladimír Matoušek, 2009.


296/365 ... 23.10.2018


Někdy mám pocit, že jsem neviditelná. Stejně jako duše.


297/365 ... 24.10.2018


Některý filmy dneska už prostě neuvidíte ... Galerie města Blanska.


298/365 ... 25.10.2018


Tvary podzimu.


299/365 ... 26.10.2018


Smíření ...


300/365 ... 27.10.2018


Výroční a zrovna taková uslzená. Ale co taky jinýho dneska? A do konce roku zbývá už jen 65 dnů!


301/365 ... 28.10.2018

 
Osvobození mysli ...


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 22. října 2018

365 - 42. týden

Poslední výlet letošního roku než tady kompletně zapadnu sněhem. Miláno. Proč právě tam? Protože Itálie se zřejmě stane mým druhým domovem, i když je to teprve ve fázi mého vroucího přání. Teda alespoň v měsících od října do března. To by mi tak stačilo. A teď vážně. Do Milána jsme měli koupený lístky na koncert Davida Garretta, který byl mimochodem úžasnej. Možná jste viděli videa na instagramu. Jinak Miláno je poměrně moderní město, přesto nějaké ty historické památky má a stojí za to je navštívit. Třeba katedrálu. A taky jsme jeden den navštívili Bergamo, které se nám líbilo ještě víc. Časem bude samostatná reportáž, ale nejdřív musím dodělat Amsterdam a Neapol. Letos toho bylo fakt hodně a já jsem si to úplně nejvíc užila. Teď si dám do konce roku pohov, protože mám naplánovanou péči o zdraví a ta je ještě důležitější než cestování. A taky mě čeká fůra práce, takže vzhůru do toho!


288/365 ... 15.10.2018



Prasklé srdce, autor Kamena Blansko. Další výtvarný počin v naší šedé kotlině, tentokrát v parku pod hřbitovem.


289/365 ... 16.10.2018


Neobyčejně obyčejný věci ... a ty mám nejraději.


290/365 ... 17.10.2018
(To číslo se mi zdá naprosto šílený! 290 dní jsem vydržela denně vložit jednu fotku! )

 
... než si ráno doma uvařím kafe ...


291/365 ... 18.10.2018

 
Japanese people. Piazza Duomo, Miláno, Itálie.


292/365 ... 19.10.2018


Krypta bergamské katedrály. Bergamo, Itálie.


293/365 ... 20.10.2018


Rooftop a výhledy ze střechy katedrály v Miláně. Piazza Duomo, Miláno, Itálie.


294/365 ... 21.10.2018


 Parco Sempione, Miláno.




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 14. října 2018

365 - 41. týden

Tak trochu ártovej týden to byl, takže vlastně jako ryba ve vodě. Marťova hlava je už v cajku a protože nemůže zatím sportovat, vzala to mother do svých rukou. Úžasnej divadelní festival Kolotoč, který každý rok v říjnu pořádá naše městské divadlo, k tomu výstava prací výtvarného ateliéru Kolárka, Salon blanenských výtvarníků a workshop v městské galerii. Co si víc přát? Já bych takhle mohla žít pořád asi. Jen teď musím sednout k práci neděle neneděle a musím začít makat, protože termíny hoří.


281/365 ... 08.10.2018


Ráno cestou na kardiologii, potkala jsem Buňku. Není to však buňka ledajaká, je vápencová a je od sochaře Jiřího Marka z roku 1969. Nemocnice Blansko, ul. Sadová.


282/365 ... 09.10.2018

.....


283/365 ... 10.10.2018


Být matkou na full time je pěkně náročný job ...



284/365 ... 11.10.2018


Konečně zase v práci ... Praha, Karlín.


285/365 ... 12.10.2018


Dneska jsem si teda zodpovědně zafotila ... Akorát mě ta povinnost denně jedné fotky místama už vážně neba.


286/365 ... 13.10.2018


Tak jsem šla dneska s klukama na výtvarnou dílnu do galerie s tím, že jdu jako doprovod a nakonec jsem tři hodiny vyráběla deník.


287/365 ... 14.10.2018

 

Byl to trochu kolotoč, ale byl úžasnej! Za tři dny tři divadelní představení, dvě výstavy a jeden workshop. Tak to bych mohla, fakt. Učitě zajděte do blanenského kina, jsou tam vystavené práce výtvarného ateliéru divadla Kolárka a jsou fakt moc povedený.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 9. října 2018

Amsterdam III. - Eye a A'dam Lookout

Tohle si prostě zaslouží samostatný příspěvek. Blog píšu už sedm let a i když jsem prošla jistým vývojem, většina z vás ví, že kromě cestování a focení, miluju taky baráky. A pokud máte stejné vášně jako já, snad vás potěší tyto dvě moderní budovy, které stojí  na břehu řeky Ij místo přístavních skladišť. Budova Eye je sídlem Holandského filmového institutu a musea a svým tvarem má připomínat vesmírný koráb. Mně se tohle místo ale líbilo nejen z důvodu architektonických, ale i díky velmi příjemné atmosféře, která byla nejen v Oku, ale i v bývalém mrakodrapu firmy Shell, který rovněž prošel rekonstrukcí a který tvoří patu celé stavby. Nahoře je totiž vyhlídková restaurace a ještě výš potom vyhlídková terasa, na které je umístěna nejvyšší houpačka v Evropě. Je sto metrů nad zemí a čekací doba na zhoupnutí byla tak dlouhá, že jsme si raději daly večeři v restauraci a užívaly si parádní výhledy z A'dam Lookout, jak se tento bývalý mrakodrap Shell jmenuje. Pokud se rozhodnete vydat se sem a že to vřele doporučuju, rozhodně si rezervujte houpačku předem! Tady byl asi jediný okamžik, kdy jsem litovala, že s sebou nemám zrcadlovku s širokoúhlým objektivem a tak jsou fotky takový jaký jsou. 







Tohle je úplně jinej Amsterdam, než jste mohli vidět v minulém příspěvku. Teda až na ty kola.  Mimochodem přes řeku k věži se dostanete trajektem, který jezdí z druhé strany Station Amsterdam Centraal a je zdarma. Jezdí prakticky pořád dokola. 








Na žádný film jsme si sice nezašly, zato jsme si daly ve foyer alespoň kafe v příjemné kavárně, odkud máte příjemný výhled na řeku.






 




 Vypsanou architektonickou soutěž na tuto budovu vyhrála v roce 2005 vídeňská kancelář Delugan Meissl. No není to parádní barák? A až se dostatečně pokocháte, můžete vyšlápnout na horní terasu do A'dam Lookout.





Možná bych nejdříve doporučila houpačku a potom večeři či oběd, v opačném pořadí hrozí jisté riziko :-)





Návštěvou tohoto místa vlastně můžete zabít hned dvě mouchy jednou ranou, protože od A'dam Lookout odjíždějí autobusy do Zaanse Schansna na větrné mlýny. Ještě nejsem cestovatelka, zatím pořád turistka nebo možná tak někde napůl, takže jsme si s Bárou koupily organizovaný výlet i s průvodcem. Autobus nás zavezl až na místo a odtama bude poslední reportáž z Holandska.






Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.