pátek 18. srpna 2017

Coimbra

Tak teď už je mi jasný, že číslovku 100 u fotek z Portugalska rozhodně nedodržím. Stovka už byla pokořena a to jsem teprve u Coimbry, dalšího překrásného města Portugalska, kam jsme letos zavítali. No není to jednoduché, to mi věřte, jak postupně dělám další fotky, nejraději bych emigrovala! Asi se tomu říká depka nebo co. Světlým bodem na konci tunelu je ještě Španělsko v září, jinak by to pnutí bylo nesnesitelné. Dneska mi stačilo vidět dav lidí nastupujících do žlutého studenta a byla jsem v pasti. Prostě to budu muset překonat nebo přepít portským :-))) Coimbru jsme navštívili čtvrtý den naší expedice, při přesunu z Lisabonu do Porta. Leží někde napůl cesty. Mimochodem Porto je nejvíc a tam vás vezmu příště. Teď zpět do Coimbry. Je to malebné univerzitní město plné úzkých uliček  a kaváren a hlavně tu najdete nejstarší univerzitu, založenou 1290 a zapsánou mezi památkami UNESCO. Nevím, jestli to bylo tím pekelným horkem, ale moc turistů tu v daný čas nebylo. No jo, teploměr se taky šplhal nad 40 stupňů celsia a to není na prohlídku města zrovna ideální, ale i tak se Coimbra dostala hluboko pod kůži. 











Stále zastávám názor, že nejslepší škola je škola života, cestování a poznávání. Jen tak se ty dětičky naučí mít přehled a budou nasávat jako houby. Náš školní systém jim to dát nemůže. Sice si to  zatím moc nedovedu představit, že jednou vyletí z hnízda, ale udělám všechno proto, abych v tom kluky maximálně podpořila, aby studovali třeba v zahraničí nebo aby alespoň formou cestování získali přehled a vědomosti. 
 








A dokonce znám osobně někoho, kdo na této nejstarší univerzitě studoval!



 


A tak jestli jste se alespoň malinko pokochali, věřte, že příště se budete kochat ještě víc. Jen ještě nevím, kdy to příště bude, ale jistě ještě do konce prázdnin.

Krásný víkend všem!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 9. srpna 2017

František Skála

Byla jsem tam! Viděla jsem to a totálně mě to rozsekalo. František Skála. Najednou máte pocit, že mu rozumíte, že chápete. Naprosto úžasný zážitek. Instalace citlivá k prostředí, hraje s ním v harmonii, podporují se, vyzdvihují se. Budete brečet! To fakt musíte vidět. Do 3.9.2017 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Go!








Původně jsem jela s klukama na Adolfa Borna, ale když mi kamarádka řekla o této výstavě, nemohla jsem se dočkat. Měla jsem obavy, aby to kluky bavilo, ale jak sami konstatovali, Skála byl víc než Born. Takže ... co se v mládí naučí ... doufám, že jim v těch hlavách zůstane.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 6. srpna 2017

Sintra město králů

Zase po nějaké době zdravím čtenáře, pakliže tu ještě nějaké mám, protože víme ... Včera jsem do půl druhé v noci dělala fotky ze Sintry a dneska se konečně dostávám k tomu, abych aspoň něco málo sepsala. Takže máte-li chuť, zvu vás na virtuální prohlídku města králů. Leží asi 20 km severozápadně od Lisabonu. Byl to jeden z výletů, který jsme podnikli právě z Lisabonu a rozhodně stál za to, i když Sintra je hodně turistické místo. Sintra bývala dříve letním sídlem králů a rozhodně je to znát. Je na seznamu UNESCO a myslím, že by byla velká chyba návštěvu tohoto místa vynechat. Tady si totiž přijdou na své nejen milovníci historie a architektury, ale rovněž vyznavači přírody, protože Sintra leží na úbočí zalesněných kopců a nabízí překrásné výhledy. Jdeme na to!



Musím prozradit, že pro psaní blogu čerpám ze svého cestovatelského deníku, protože toho bylo tolik, že to časem začně splývat. No a když otevřu deník tak například vím, že ráno před výletem do Sintry jsme museli koupit dětské autosedačky, protože jejich půjčení vyšlo skoro tak draze jako auto na celou dobu pobytu. V Lisabonu jsme se pohybovali pěšky, protože tam se autem moc jezdit nedá, no spíš vůbec, o parkování nemluvě. Takže dřív než jsme opustili Lisabon, vyrazili jsme na shopping, což ukrutně nesnáším. K potěšení nás všech měli zrovna 50% slevy, takže jsme dětské podsedáky pořídili za pár korun. Do Sintry jsme dorazili lehce po poledni. Sice nás čekal pořádný výšlap, ale protože jsme šli krásnými zahradami, ani nám to nepřišlo. V Portugalsku totiž pořád chodíte nahoru a dolu. Možná proto jsem nepřibrala, i když jsem pořád jedla a pila plnotučné portské :-)







Romantika v podobě Palácio da Pena, extravagantního paláce postaveného v roce 1840. Směs gotiky, renesance a maurských prvků. V mnohém už byl na mě trochu moc. Moc na nás hranaté minimalisty, ale ne zase tolik pro obdivovatele architektury obecně. 



Můj absolutní výraz blaha se zakloněnou hlavou. Ten jsem vlastně prožívala pořád. Nebojím se tento výlet nazvat architektonickým orgasmem a pokud by to náhodou někoho pobuřovalo, nechť nečte. Myslím, že jsem nakonec napočítala šest fotek z Portugalska, které mám a to tam počítám i vlastní selfíčka v odrazech. Tak si dovolím sem jednu sebestředně dát. 





 


Strašně nerada bych vás zahrnovala nudnými fakty, takže pokud budete chtít, určitě si historické údaje dohledáte, protože strýček google ví všechno. Možná jen prozradím, že palác byl postaven jako hnízdečko lásky zamilovaným manželem královny a jeho barvy ostře žluté a červené barvy nelze přehlédnout. Jakový jedůvky vysoko na kopci. Ale Portugalsko je prostě barevný. Tak si teď říkám, nestala se někde chyba? Proč ještě nemám svůj palác? :-) ... Z paláce byl samozřejmě úchvatný výhled na Maurský hrad Castelo dos Mouros postavený v 8. století. I tam nakoukneme. 



Palácio da Pena obklopuje překrásný park Parque da Pena plný opravdu bujné vegetace, exotických stromů a keřů. Fotek od tama mám taky moře, ale myslím, že to tu nebudu zbytečně zahlcovat. Ani je všechny nemám zpracované.









Z hradu, i když byl překrásný, mám jen několik fotek. Maurský hrad je nejstarší památkou Sintry a je odtud úžasný výhled do národního parku Sintra-Cascais. Tady jsme potkali mladý slovenský pár, studenty, od kterých jsme dostali tip na soutěsku Passadicos Do Paiva, kterou jsme navštívili cestou do hor. Ale nepředbíhejme, i tam se dostaneme, doufám, že dřív než o Vánocích, protože moje tempo je momentálně hodně letní. Jedu na summermoodu. I když práce mám momentálně dost a tak spíš sedím u pracovních zakázek než soukromých fotek. Ovšem do toho nějaký ten večírek, výstava a máte týden pryč, ani nevíte jak. Takže s chutí do dalšího týdne a příště se můžete těšit na návštěvu univerzitního městečka Coimbra. 

Příjemný start nového týdne!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.