pátek 16. června 2017

Léto budiž pochváleno!

Každý, kdo miluje cestování, zná dobře ten šimravý pocit tam někde uvnitř, tu touhu rozjet se, poznávat, ochutnávat a užívat. Letos vyrážíme dříve než loni, protože volání těch toulavých bot už nešlo utišit.  Miluju to a možnost cestovat bych nevyměnila za nic na světě, protože není nad vzpomínky a zážitky, to je prostě nejvíc. Na blogu to teď tak trochu skomírá, ale slibuju, že až se vrátíme, tak to tu zaplním fotkami a zážitky z cest. Letos to nebude Balkán, ale Slovinsko a hlavně Portugalsko a no potom ještě po prázdninách Barcelona, protože loni mě úplně dostala. Víte, že já bez fotek nežiju, takže I N S T A G R A M  bude jistě plný fotek a vy tak můžete aktuálně sledovat naše cestování. Mějte se jak nejlíp to jde, užívejte si prázdnin, pohody a ...

K R Á S N É   L É T O   V Š E M !


 


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 14. června 2017

Čas na relax

Ještě než se úplně oddám cestování a nazuju ty toulavý boty, mám pro vás jeden moc příjemný tip na relax. Masážní studio Tomáše Rudolfa TRelax na statku Samsara v Blansku - Klepačově. Jak sami víte, takové ty PR články a placenou reklamu prostě nepíšu, ale jsou věci, které zmínit chci, protože opravdu stojí za to. Tomáše jsem poznala někdy na podzim loňského roku. Vzhledem ke svým častým potížím se zády jsem chodila opravdu pravidelně a velmi brzy, vlastně hned po první návštěvě, jsem překonala předsudek, že k chlapovi na masáž zkrátka nepůjdu. Ovšem stačila jedna masáž a byla jsem v nebi. Dokonce i takové prekérky, jako úplně zablokovaný krk, dokázal Tomáš vyřešit okamžitě a já tvrdím, že není jen výborný masér, ale i psychoterapeut. To, co dělá, dělá srdcem a je to velmi znát. Ke každému přistupuje naprosto individuálně, udělá si na vás prostor a čas, který vám beze zbytku věnuje a vlastně díky němu jsem se ve svém osobním životě posunula zase o krok dál. A když mě požádal, jestli bych pro něj jeho studio nafotila, samozřejmě jsem souhlasila. Příjemný a čistý prostor studia dekorují keramické objekty Zuzky Strakové a celý prostor se krásně doplňuje a prolíná. Nejhezčí na tom všem je ale ta energie, kterou tam vnáší sám Tomáš a já jsem moc ráda, že jsem ho mohla poznat osobně. Vám můžu alespoň virtuálně zprostředkovat prohlídku a pokud hledáte takovou malou oázu na zemi, určitě si na Samsaru zajeďte nejen kvůli masáži. Překrásné prostředí v přírodě, výborná kuchyně a příjemné wellness vám zaručeně dodají chybějící energii. Celou fotogalerii s můžete prohlédnout zde.




 


 

 


 Mějte krásný den!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

čtvrtek 1. června 2017

Zase nový měsíc

A můj blogový seznam vesele zahnívá. Vzdávám to, blogování je zřejmě konec. Možná sem občas jako výkřik do tmy něco přihodím, ale tento příspěvek mám rozepsaný skoro týden a nejsem schopna jej dokončit. Obzvlášť teď, když začne venku léto, člověk by byl nejraději pořád venku. Což o to, pracovně si to dokážu hodně přizpůsobit, i když teď tu svoji novou pracovnu využívám opravdu svědomitě, abych zvládla předat všechny zakázky dřív, než odjedeme na dovolenou. Letos podstatně dřív a na delší dobu. Čeká nás Slovinsko a Portugalsko a já se těším neskutečně moc. Společně stráveného času s rodinou teď bylo opravdu málo, prakticky každý víkend mám pracovní a pořád se doma míjíme. Minulou sobotu jsme se ale konečně sešli a vyrazili jsme na výlet do překrásného Znojma. O něm už jsem tu sice psala, ale holt jsou místa, kde člověk zaručeně dočerpá energii. Takže jeden tip na výlet pro vás.


 




 


Já si od toho foťáku vážně chtěla odpočinout, ale copak to jde? Na poslední chvíli jsem hodila do batohu aspoň pevnou padesátku, protože ta se tolik nepronese a zase jsem musela. Když Lea Fousková na svých stránkách psala, že focením žiju, měla vlastně pravdu. Já prostě nemám jediný den, kdybych na to nesáhla a pořád mě to baví, celý ty roky a pořád dokola. A teď jsem dokonce začala fotit i naše kluky, takže už nejsem kovářova kobyla. Ale zpět ke Znojmu. Tohle město se prostě neokouká. 







No není to božská mana? Já sice nejsem vinař, ale ve Znojmě se to prostě musí. Pokaždé na stejné vyhlídce, stejné víno a stejná slast. Rulanské šedé z vinařství Lahofer mě tu vždycky dostane. K tomu pár střech a kostelů a jsem v nebi. 





Samozřejmě nechyběla vyhlídka z věže, dobrý oběd a toulky městem. Jen to podzemí jsme zase nedali, protože to krásné počasí nám to zkrátka nedovolilo. Zvládli jsme i dětský den, který jsme pro velký úspěch oslavili i dnes koupáním na přehradě a návštěvou kavárny i hračkárny. Ale o tom to je, ne? Užít si ten život na maximum a vymáčknout z něj co to dá. 






A nakonec i pár mých oblíbených "archi industriálek". Mám dneska noční šichtu, abych zase pohnula se svatbou z minulého týdne a mohla po víkendu předat fotky. Nerada totiž odjíždím, když nemám čistý stůl. Ale třeba se ještě ohlásím, než zvedneme kotvy.

Mějte se krásně a užívejte života. Kdy jindy, když ne teď hned :-)



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 21. května 2017

Místo pro práci

Předně Vás všechny po delší odmlce zdravím. Moje plány na to, jak doplním blog nějak ztroskotaly, resp. práce je tolik, že nevím co dřív. A aby to bylo všechno veselejší, měla jsem do toho celý týden byt vzhůru nohama, protože jsem se konečně pustila do  realizace nového pracovního koutu. Musím říct, že už bych nechtěla jinak, než že všechno zadám odborníkům. Malíři strhli tapetu a vymalovali, podlaháři položili koberec a udělali lišty, stolaři vyrobili nábytek a na mě toho  už vlastně moc nezbylo, když pominu vše vystěhovat, nastěhovat zase zpět a hlavně všechno roztřídit a uklidit. A nesmím zapomenout na skvělou spolupráci s Leou Fouskovou, která mi dělala návrh a přiznám se, že tentokrát to se mnou neměla jednoduché.  Měla jsem pár přání, na kterých jsem vlastně trvala a všechny mi je splnila. Chtěla jsem plechovou skříňku,  něco z překližky, krásný pracovní stůl a protože mám pracovní zázemí v ložnici (ano, vím, že je to ta nejhorší varianta), chtěla jsem optické oddělení pracovní části od spací. Jak to dopadlo se už koukněte sami.






Největší peripetie byly s pracovním stolem.  Pořád jsem si vymýšlela a původně měl být s potiskem, ale jak se  znám, dlouho by mi to nevydrželo. Potřebuji mít vše čisté, jednoduché, minimalistické a neutrální. A taky jsem se zamilovala do Master &  Master, protože jsem patriot českých firem a  podnikatelů vůbec a co můžu, řeším takto. Ikea sice nabízela podobné i podstatně levnější řešení, ale myslím, že je třeba podporovat  hlavně české firmy, potažmo naši ekonomiku, když pominu, že je to fakt krásná a precizní práce. A hlavně takový stůl mám na hodně dlouho. Musím kluky pochválit, protože mi vyšli vstříc a desku mi uřízli přesně na míru  dle mých potřeb.  Dodali šroubky i imbus, takže jsem si celý stůl lehce smontovala sama. Deska z bělené březové překližky je jednoduše úžasná a mít ruce položené na dřevu, to prostě chceš.





Další oříšek byly skříňky z obyčejné překližky. To taky dneska jen tak někdo neumí, hlavně, když chcete jen dvě. Ale nevzdala jsem to, i když už jsem měla tendence se na všechno vykašlat a udělat to z lamina. Naštěstí máme v rodině šikovné české ručičky a ty mě tyhle dvě skříňky vyrobily. Plechová skříňka je Ikea, protože pro mě bylo jednodušší koupit ji hotovou než schánět nějakou k renovaci a následně ji renovovat. Na to prostě nemám prostor ani čas.





Protože jsem chodila na večerní školu feng-shui, moc dobře vím, že mít pracovnu v ložnici není dobré a proto jsem chtěla alespoň opticky tohle vyřešit. A můžu  Vám říct, že se to povedlo excelentně a opravdu to funguje! Když sedím za stolem, nevnímám, že jsem v ložnici a když ležím v posteli, nevnímám, že je tam pracovna. I když  teď chodím spát tak  vyšťavená, že  usnu dřív, než si lehnu :-) Lejka to vymyslela elegantně, zavěšením plastových čtvrců Koziol. Neruší, nezavazí, naopak je to pastva pro oči, když večer zapadá sluníčko a u stolu se mi zrcadlí  efektní stíny. Dušička v peříčku? Ještě ne!



 Kdo má židli, ten bydlí!  A tuhle překrásnou Merano židli jsem si přivezla v sobotu přímo  z TONu, kam jsme si s Lejkou udělaly výlet.  Myslím, že se to vyplatilo. Barevně umírněný prostor laděný tón v tónu  jsme totiž záměrně rozbily touhle modrou židlí od Tonu :-) 




 No a potom ty detaily ... ty my rády, že? Původní prvorepubliková lampička, kterou si svítil spisovatel Čestmír Jeřábek se konečněla dočkala svého čestného místa, mapa Barcelony, kam se letos ještě jednou podívám, zase dostala nový rámeček a  Pepíček spokojeně koukám ze skříňky nad stolem. I  kniha Memories od Roberta Vano má svoje čestné místo a tak už je ta dušička v peříčku. A moc pěkně o celé realizaci píše Lejka na svých stránkách tady.


 Jediný pokoj a kolik to dalo práce! Doma se se mnou nebavily ani dveře od sklepa, protože jsem si "zase něco vymyslela". Ženy, jistě mě chápete, protože jak to tak poslouchám, je to všude stejné a já tvrdím, že u nás extrém. I tak ale musím poděkovat panu Božskému, protože jistý výkon jsem po něm chtěla a on tyhle věci má prostě nastavený jinak. Příště to udělám až odjede na týden pryč a bude klid. Už jsem se naučila řešit různé drobnosti po své vlastní ose. Jako třeba PC servis. Technik přijede, zapojí, přepojí, vymění kabely, aby byly data rychlejší, ještě mi tu celou kabeláž elegantně schová, zkontroluje zálohu dat a to vše bez řečí a já nemusím škemrat a čekat měsíce. A tuhle službu mi zajišťuje místní firma PCS Blansko. Od dodání počítače přes věškeré blbiny jako jsou baterky do myši či nov klávesnice. A opět je to o tom, že raději podpořím místní firmu než řetězce. Mě teď čekají zasloužené tři dny volna a potom zase spousta práce, než odjedeme na dovolenou.  Nemám moc prostor vkládat nové věci na blog, ale můžete kouknout na moje stránky, protože ty ještě aktualizuji pravidelně nebo na facebook. Z posledních akcí tam najdete třeba focení Lady Weekendu v Uhřínově, krásný minimalistivký obývák nebo prodejnu kávy a prosecca. Spousta nafocených zakázek čeká na zpracování a já se těším, že si udělám léto volnější. I když práce v novém mě snad baví ještě víc.

Krásný zbytek víkendu!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 7. května 2017

Robert Vano - Memories

Trochu nestíhám psát, ale děje se toho pořád dost. Už mám slušný seznam, co bych chtěla na blog přidat, ale zatím jen na papíře. Na instagramu se toho děje o něco více, tak zkuste občas kouknout třeba tam :-) V pátek večer jsem si odskočila na vernisáž výstavy Roberta Vano - Memories do Galerie Pekařská v Brně. Sice to byla rychlá akce, protože jsem s sebou měla malého prudiče, který zatím umění zase tak neobdivuje, ale přesto jsem si to náramně užila. Knize Memories jsem samozřejmě neodolala, je totiž úžasná, natož potom fotce s Robertem samotným. Náhoda tomu chtěla, že jsem se na vernisáži potkala s kamarádkou Janou Jano, které patří díky za společné foto. Já se nefotím moc ráda, ale kdybych to neudělala, určitě bych později litovala. Pár náladovek pro sebe jsem taky pořídila, i když to bylo jen tak halabala, ale památka musí bejt. Víkend jsem měla příjemně pracovní a zítra mě konečně čeká volno! Květen je na roztrhání, ale mě moje práce moc baví, takže si to vlastně užívám a děkuju za to, že můžu. 












Fotografa Roberta Vano asi nemusím nikomu představovat. Jen chci dodat, že moje první osobní setkání s ním bylo velmi příjemné a fakt to byl pro mě velký zážitek. Protože i zdánlivě malé věci dělají svět velkým.

Užijte si zítřejší den volna!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.