pondělí 15. ledna 2018

365 - 2. týden

Krásný začátek týdne! Zatím to jedu tématicky a doufám, že se mi daří dokumentovat to, co vždy nejvíce charakterizuje můj den. Tak tady máte druhý lednový týden. I když ještě s bacilem, už jsem toho zvládla docela dost. A Posvátnou prostitutku už jsem sehnala :-) 


8/365 ... 08.01.2018


Knihy si moc nepůjčuji, ráda je vlastním. Přesto se nedá sehnat každá, třeba jako Posvátná prostitutka od Nancy - Qualls Corbettové.


9/365 ... 09.01.2018


Cestou na Kolárku ... koukat přes mříže do stavu beztíže?


10/365 ... 10.1.2018


Na nákupních centrech mě baví jen ty jejich stavební konstrukce. Galerie Vaňkovka, Brno.


11/365 ... 11.01.218


Setkání ... Café Pilát, Brno

12/365 ... 12.01.2018


Prezidentské volby 2018.


13/365 ... 13.01.2018


Výstava Paneland. Největší československý experiment. Moravská Galerie, Brno.


14/365 ... 14.01.2018


Trochu industriálu z té naší šedé kotliny. Zatopený kamenolom, Blansko.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 13. ledna 2018

Paneland. Největší československý experiment.

Mám pro vás další tip na zajímavou výstavu. V Moravské galerii v Brně právě probíhá výstava s názvem Paneland. Největší československý experiment, věnující se tématu výstavby panelových sídlišť v 70. a 80. letech. Musím říct, že místy jsem cítila až stísněný pocit této doby, svazující, omezující a nesvobodný. Nevím, jestli to umocnily ještě ty právě probíhající volby, ale úplně se mi vybavil nicotný pach této doby. Každopádně velmi doporučuji. Výstava trvá do 18.3.2018, tak si udělejte výlet.



















Pěkný zbytek víkendu!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 8. ledna 2018

365 - 1. týden

Krásný začátek nového týdne a jak jsem slíbila, tak činím. Už se ta mozaika pomalinku začíná skládat a tady je můj první týden obrazem. Bohužel mě o víkendu skolil bacil, ale i tak jsem se snažila o vypovídající foto. 


1/365 ... 01.01.2018 


Mlhavý novoroční den na vesnici.


2/365 ... 02.01.2018 


Duševní potrava aneb co se v mládí naučís ... Výstava fotografií K.O. Hrubého, Dům umění města Brna.


3/365 ... 03.01.2018 


Prostě leden. Obvykle nejtišší a nejklidnější měsíc v roce. Mám ho ráda, je upřímnej a šedobílej. 


4/365 ... 04.01.2018 


Místo uprostřed Brna, kde zastavil se čas. Kamenka nebo-li Kamenná kolonie. Osada, která vznikla (prý nelegálně) ve vytěženém pískovcovém lomu. A přesně tam mě vítr zavál, aby mi ukázal cestu. 


5/365 ... 05.01.2018 


Pod Petrovem, Brno.


6/365 ... 06.01.2018 


V sobotu nebyla rozhodně žádná poetika, spíš postelový trojboj. Rýma, kašel bolehlav.


7/365 ... 07.01.2018 


Není to se mnou asi tak úplně zlé, když už si v neděli vařím svoje espresso oblíbené. Na bolehlav kofein pomáhá, jsem totiž závislá.


Tak takový byl můj první týden. Pokud mě chcete sledovat, můžete aktuálně na mém instagramu pod hashtagem #bg365_20018 nebo mi můžete vyjádřit podporu na mém fcb profilu, budu moc ráda! Co si budeme povídat, nevím, jak dlouho to vydržím. Jak jde totiž o nějakou vytrvalou disciplínu, jsem lajdák. Nedokážu brát pravidelně ani vitamíny :-) Ale když máte vedle sebe někoho, kdo vás v tom hecuje nebo vás to prostě jen baví sledovat, je to velká výzva a hnací motor. 


Tak fajn den všem. Doufám, že dneska se z těch peřin už vyhrabu!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pátek 5. ledna 2018

Karel Otto Hrubý a Tadeáš Kotrba

Aby (nejen) ten začátek roku byl pěkný ... Málokdy mě nadchnou obě výstavy současně, tak jako právě tyhle dvě. Obě jsou v Domě umění města Brna a trvají až do 4.3.2018, tak jsem si říkala, že vám o nich musím napsat, protože rozhodně stojí za vidění. Dole jsou vystaveny malby Tadeáše Kotrby, které jsou opravdu velmi podmanivé a  v horním patře potom úžasná výstava fotografií K.O. Hrubého a průřez celou jeho tvorbou. Od jeho úplných fotografických začátků, přes folklór, krajinu až po inscenovanou fotografii. V roce 2016 by totiž autor oslavil sto let. Pokud půjdete chronologicky, což doporučuji, na konci výstavy narazíte i na Hrubého obrazy. Ty už pro mě neměly takovou sílu jako fotky, i když inspirace fotografií je tam dost značná. Každopádně jeho práce je tak rozsáhlá stejně jako mimořádná. Vyhraďte si dostatek času, stojí to za to! 








Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 2. ledna 2018

365 - můj fotodeník 2018

Někteří z vás jistě vědí, že jsem se v roce 2015 pokusila o projekt 365. Ovšem neúspěšně. Vzdala jsem to. Uplynul nějaký čas a mě zase popadla touha. Touha zdokumentovat rok 2018 a doufám, že to tentokrát dotáhnu. Tak mi držte, prosím, pěsti! Tato fotka je jen takový malý předskokan, ta se ještě nepočítá, i když je to novoroční ohňostroj. Ale už příští pondělí se můžete těšit na první týden 2018. I se stručným popisem fotek. Mimochodem, tento blog jsem začala psát v roce 2011, tak snad to udržím i v tomto roce. 




Udělejme si krásný rok 2018!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

neděle 31. prosince 2017

PF 2018

Konečně! Máme tu poslední den v roce. Většinou píšu příspěvek až na nový rok, ale letos to udělám trochu jinak. Ne, nejásám, už roky Silvestra neslavím, na pokyn se nebavím. Jen tiše vyčkávám, až to přejde. Koneckonců, pařila jsem celej rok, tak dneska nemusím.




Teď trochu odbočím, abych se mohla zase vrátit. Testuju novej foťák. Kompakt od Fujifilmu. Ano, čtete správě. Neopouštím však zrcadlovku, jen už mě nebaví se s ní pořád vláčet a tak jsem zvolila něco podstatně menšího a hlavně skladnějšího s velmi dobrým výkonem. Opravdu jsem mile překvapena, co tahle hračka umí, i  když místy ještě bojuju s ovládáním a nastavením, pač Canon to teda není. Myslím, že si ale rychle zvyknu.





Ne, není to dárek od Ježíška, kdybyste si to náhodou chtěli myslet. Letos jsem totiž nebyla hodná. Zato jsem byla svá, bez přetvářek a kompromisů. Aspoň občas se mi to, doufám, dařilo. Taková, jakou mě ani moji nejbližší neznají a nutno podotknout, že ne všichni to rozdýchali. Kompromisy jsou dobrá věc, ale nesmí jich být moc. Tento novější, upgradovaný  model Báry, už na skálu nepoleze jen kvůli tomu, že potom budeme všichni šťastnější. Všichni ne. Je to nesmysl. Je to jen další berlička, díky které se můžeme životem šourat poměrně dlouho. Ale my se přece nechceme šourat, my chceme jít a volně dýchat. 




Přesto jsem za uplynulý rok nesmírně vděčná. Nejdřív byl pohodový, potom divoký, s těžkým a náročným finále. Finále, na jehož konci stojím opravdu já. A neměnila bych. Díky všem událostem a skutečnostem tohoto roku, jsem potkala nové přátele a pročistila ty staré, což bylo rovněž nezbytné. Ještě ale zdaleka není všem dnům konec. Teď budu muset na kobereček a nejen já, půjdeme tam všichni a všichni budeme tázáni. Kdo opravdu jsme a co skutečně chceme. A já bych vám všem chtěla do nového roku popřát, abyste si uměli odpovědět. Ani já to ještě nevím a taky se přece jen trochu obávám, co odpovím, až budu tázána. Ale už v tom není strach, spíš odhodlání to vyslovit nahlas. Trochu jsem se tu rozepsala, tak doufám, že jste to dočetli až do konce. Buďte zdraví, dělejte to, co vás opravdu baví a obklopujte se lidmi, před kterými si nemusíte dávat pozor na to, co říkáte.




Vychutnávejte si každý doušek toho, co milujete, úplně nejvíc naplno. Adiós 2017! 



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

čtvrtek 7. prosince 2017

Lublaň

Krátce předtím, než jsme odcestovali do Portugalska, navštívili jsme ještě Slovinsko. S téměř půlročním zpožděním se tedy dostávám k tomu, abych zpracovala alespoň pár fotek. Nepůjde to po sobě ale chronologicky. Začnu tím, co mám nejraději a co je mému srdci nejblíže. Jsem prostě štatlař a je mi v tom dobře. Mám sice ráda hory a přírodu, ale momentálně to mám takto a nechci to kvůli nikomu a ničemu měnit. Možná, že mě to jednou přejde, možná ne. Miluju prostě města, kavárny, metropole, kde to žije. Potom ale potřebuji tu svoji ulitu, kam si zase zalezu pro kousek toho klidu, to jo. Ve Slovinsku jsme bydleli v horách, na krásné chalupě vysoko v kopcích. Přesto jsem toužila navštívit Lublaň a tak jsme jednoho dne vyrazili na celodenní výlet. Na prohlídku města nepotřebujete mnoho času, je to město malé, ale malebné, s kouzelnou atmosférou, na které má velký podíl slovinský architekt Josip Plečnik.  Tak pojďte nakouknout, Lublaň za to určitě stojí!






Hauptmanův dům z roku 1873, který jako jeden z mála přečkal zemětřesení. 





Na prohlídku města jsem byla samozřejmě řádně připravena. Nakonec jsem ale původně 28 bodový seznam toho, co chci vidět, seškrtala, protože bylo velmi horké počasí a Vítek zatoužil po výletu lodí, což se nakonec ukázalo jako výborný nápad. Na lodi příjemně foukalo a viděli jsme město z jiného úhlu. Jako bonus jsme se opalovali a nemuseli v tom horku tolik chodit. Seznam mám samozřejmě schovaný, stejně jako pohlednice, vstupenky, účtenky a všechny jiné drobnosti, které mají svoje místo v cestovatelském deníku. Ráda se k tomu vracím, pročítám si zápisky a koukám na fotky z polaroidu. 




Slavné Trojmostí od Plečnika. Nádherná záležitost a hlavní symbol Lublaně. Jde o trojici mostů přes řeku Ljublanici a řekla bych, že právě z vody vyniká mnohem více než z náměstí. 





Po osvěžující plavbě jsme se vydali na prohlídku města. Všechno je od sebe kousek, nic není daleko, takže se to dá projít v relativně krátkém čase. Z lodi jsme zamířili na hrad.






Z hradu jsou krásné výhledy na město, hlavně potom na Nebotičnik, místní mrakodrap, na který jsem se těšila nejvíc, protože co je víc, než úžasný výhled na město s šálkem kávy v ruce? :-) Dovnitř hradu jsme nešli. Ty tam jsou časy, kdy jsem musela podle průvodce prolézt všechny významný baráky ve městě, navštívit všechna muzea a výstavy. Stále jsem lovec, ale teď už spíše zážitků. Ráda courám městem jen tak. 





Cestou z hradu jsme se zastavili u Kašny tří kraňských řek, protože je překrásná. Zářila a lákala už z dálky. Život jí vdechl slovinský sochař Francesco Robba a jak sami vidíte, je to čistý baroko. Hoši se tu řádně vymáchali, někteří víc, než byli schopni psychicky zvládnout a tak jsme za hurónského řevu pokračovali dál městem. Ze Slovinska mám asi tak tři fotky. Tohle je jedna z nich. No co už, zvykla jsem si, protože to, co u nás jeden miluje, druhý nesnáší. 





Náměstí bylo zavlažované, takže kdo chtěl, mohl se tu příjemně osvěžit. V Lublani je velká spousta cyklistů. Kola jsou všude. Ovšem my, kavárenští povaleči, dáváme přednost plíživé chůzi a kochání se výhledy na krásy města, neustále ve střehu, jestli náhodou nepotkáme nějakou zajímavou kavárnu. 





Poslední zastávkou ve městě byl Nebotičnik - mrakodrap z roku 1933. Nahoru nemusíte pěšky, dostanete se tam pohodlně výtahem a nahoře vás přivítá nádherný výhled na město a hrad.  Kavárna nechybí, takže se tu můžete kochat do nekonečna. Tady taky vznikly hned dva motivy mých diářů. Schodiště uvnitř mrakodrapu a dlažba pod ním. A zde prohlídka města končí. Příště už budou jen zelené kopce a hory. 

Fajn den!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.