neděle 8. října 2017

Barcelona 2017

Na konci září jsem byla v Barceloně. Dočerpat energii (sakra, kam se tak rychle vytratila), nasát sluneční paprsky a užít si moře. A podařilo se. I to opálení mi letos snad déle vydrží. Loni jsem s kamarádkou Evou prolezla všechny památky, letos jsem se opravdu poflakovala převážně na pláži se skleničkou sangrie a hrníčkem kávy. Mimochodem ta je ve Španělsku rozhodně horší než v Portugalsku. Přesto jsem si zašla do Casa Batlló, k věži Torre Agbar a taky jsem navštívila pavilon od Ludwiga Miese van der Rohe. Uplně nejvíc pro mě bylo stejně moře a pláž. Přidávám tedy pár možná ne zrovna typických obrázků z dovolené a až trochu zpacifikuji zakázky, vrhnu se zase na pokračování naší portugalské výpravy. 




Pláž Barceloneta.





Casa Batlló, nechť mi Gaudí promine ten můj černobílý minimalismu, o kterém Gaudího rozhodně není .





Cestou k Torre Agbar.



  Barcelonský pavilon.

Krásný zbytek víkendu!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 26. září 2017

Soutěska Passadicos do Paiva

Už nějakou chvíli mám předpřipravený tento příspěvek, ale až dneska se mi podařilo ho dokončit. Po návratu z Barcelony mám zase virtuální šuplík s fotkami narvaný k prasknutí, tak doufám, že to letos nějak všechno zvládnu zpracovat :-) Zkrátka do konce roku se tu na blogu bude cestovat. Ještě vás chci vzít na skok do Slovinska, ale nepředbíhejme!  Jak už jsem psala v posledním příspěvku, z Porta jsme vyrazili do hor s malou, asi půldenní zastávkou v jedné nádherné soutěsce Passadicos do Paiva. Tato zastávka původně nebyla v plánu a já jsem malinko remcala, protože jsem si říkala, že hor a přírody si ještě užijeme dost. Ale stálo to za to! Byl to vlastně sedmý den naší expedice. Na tento výlet jsme dostali tip od dvou studentů, které jsme potkali v Sintře. Soutěska, kterou protéká řeka Paiva, je příjemnou procházkou po dřevěných chodnících, i když ta závěrečná pasáž byla velké stoupání. Jednosměrně jsme ušli asi 9 km a ten den bylo docela příjemné počasí a 23 stupňů. Ano, pamatuji si to, protože čerpám info z cestovatelského deníku :-)   







Fascinováni všude přítomným eukalyptem. Byly ho tu celé háje, zřejmě uměle vysazené. Rozumíte, to, co u nás obtížně sháním každou zimu, tu rostlo jako plevel všude kolem. 





Malá zastávka, kde se dalo  v řece vykoupat. No a potom se taky dalo skákat do vody z takových těch klacků uvázaných na laně. Zastavovali jsme kvůli tomu asi třikrát, což už jsem nesla dosti nelibě, protože tohle nejsou aktivity, které bych zrovna vyhledávala. Ale budiž. Stejně, v okamžiku, kdy jsme zaznamenali přítomnost vodního hada, by mě do vody nikdo nedostal. 








Jinak opravdu paráda a při návštěvě Portugalska vřele doporučuji navštívit. Bylo to rozhodně příjemnější než nejvyšší vrchol pohoří Serra de Estrela, kam pokračovala naše cesta. Nutno říct, že velmi strmě a klikatě, což způsobilo moji značnou nevolnost a tak jsme nakonec v rámci zachování mého zdraví zvolili trasu asi o 50 km delší, ale po dálnici a nemuseli jsme tak každý kilometr zastavovat :-) Východní část Portugalska mě vůbec překvapila bujnou vegetací, místy úplná džungle! To se změnilo až v horách, kam jsme dorazili později večer a znaveni cestou jsme uvítali služby **** hotelu. Ptáte se proč hotel? Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme na naší expedici využili hotelových služeb, protože v dané lokalitě prostě jiné vhodné ubytování nebylo. Ovšem cena za čtyřhvězdičkový hotel byla o hodně nižší než naše ubytování u oceánu, které ani zdaleka nemělo ty kvality. Takže jsme si hotel vlastně užili. Nejvíc asi já, protože 1) dobrý kafe kdykoliv se mi zamanulo, 2) snídaně formou bufetu a fakt bylo z čeho vybírat 3) každý den uklizený pokoj bez mého přičinění a konečně, když dorazíte utahaní z túry, velmi oceníte komfort poskytovaných služeb. A že jsem se mnohokrát cítila jako terén koza, o tom zase příště. 

Fajn podzimní dny mějte!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

sobota 16. září 2017

NIMROD a jiné ruiny

Zase zdravím z postele. Ta Bára se pořád jenom válí! Na pár dní jsem z ní vylezla, abych se tam v pátek znovu vrátila. Mám spousty nezpracovaných výletů a zajímavých tipů, ale holt to jde pomalu. Kdo už mě zná a třeba čte delší dobu, tak zná i moji vášeň k opuštěným barákům a ruinám. Obecně se tomu říká urbex, i když já se do této kategorie vůbec netroufám řadit, protože u mě je to záležitost ojedinělá, protože sama už mám strach a jinak není s kým bádat a objevova Není bohužel moc spřízněných duší, které mají stejnou zálibu jako já. Ale tentokrát se jedna duše našla a tak jsem poslední prázdninový týden spojila tak trochu s prací a zábavou a kromě Mikulova jsem navštívila i Karlovy Vary (tam jsem teda fotila jen mobilem na IG) a místa přilehlá. Největším zážitkem z Karlových Varů je jistojistě hotel Thermal, který byl postaven ve stylu brutalismu a to je pro mě z hlediska architektury prostě magnet. Dalším velkým lákadlem byl opuštěný penzion Nimrod, který stojí nedaleko Mariánských Lázní. Opuštěný, uprostřed Slavkovského lesa, s pohnutou historií. Místo minimálně zajímavé a záhadné, navštěvované lovci paranormálních jevů. Když jsem se o něm dozvěděla, neměla jsem stání a musela jsem tam jet taky. Můžete zkouknout tři krátké díly Po stopách času 1, 2, 3, abyste věděli, vo co go. Já teda bohužel žádného ducha nevyfotila, ale atmosféra tam byla hutná. Na nkoci až tak, že už jsem prostě neměla stání a musela jsem odtama vypadnout. Raději nebudu psát žádná vnuknutí, která jsem na místě měla, jinak byste si mohli myslet, že jsem zešílela úplně. Ale mám pár fotek, tak pojďte kouknout. 











 Na tomto místě se popisuje velký výskyt paranormálních jevů a existuje i několik záznamů, kde se opravdu podařilo "něco" vyfotit. Bohužel teda ne mně, i když jsem všechny fotky zvětšovala a hledala a hledala :-) Mám tedy jen fotky bez duchů, ale ten smrtelný chlad a zápach síry tam opravdu jsou. Zápach síry se dá vysvětlit docela logicky, protože v okolí jsou rašeliniště, ovšem ten příšernej chlad koncentrovaný v jednom místě se prostě vysvětlit nedá. Tak aspoň pro ten pocit :-) To byl penzion NIMROD. Jenže ono je tam toho v okolí víc a tak jsem nedala pokoj a musela ještě navštívit ještě jedno místo. Kavárma ALM, později též POLOM. Nimrod měl sice "hutnější" atmosféru, ale i tady na nás dýchl jakýsi duch místa.









Tolik k mým posledním prázdninovým výletům. A protože jsem nedávno psala, že na blog už pracovní věci dávat nebudu, tak dám alespoň odkaz, i když webové stránky ještě stále nevypadají, jak by měly. Nedalo KV jsem pro společnost Favour Design s.r.o. fotila interiéry, jejichž část si můžete prohlédnout zde. 
  
Fajn víkend!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 11. září 2017

Porto forever ♥

Jakýsi bacil v důsledku vyčerpání zahnal mě do spárů peřin a tak jsem si řekla, že je na čase sepsat další příspěvek z Portugalska. Ano, hádáte správně, tímto tempem to do Vánoc nedokončím :-) Ale co už. Září je pro mě každý rok nejnáročnějším měsícem. Ať už po stránce pracovní, protože je toho zkrátka hodně a taky tzv. "sklízím  ovoce" svojí práce během celého roku. No a ta druhá stránka, ta je snad ještě náročnější, protože rozdivočená Bára se zase musí vyklidnit. A to je pro jednoho úkol nelehký, natož pak pro mě. Úžasné prázdniny ale jednou musely skončit a tak malinko trpím, zmítám se ve vlastních prožitcích a zavzpomínat na Portugalsko mi přišlo vlastně vhod. Dneska to může znít jako osobní zpověď, ale snad to dáte. Ovšem zpět k cestě do Portugalska. Poslední příšpěvek, ve kterém jsem vás vzala do nádherné Coimbry, může vlastně hned navázat na Porto, protože z Coimbry jsme jeli rovnou tam. Na Porto nikdy nezapomenu. Vzpomínky na něj mi může vzít snad jedině případný Alzheimer, protože jinak se Porto navždy a nevratně zarylo hluboko uvnitř mě.  Jestli se mi jinde pletou zážitky a místa, tady ne, tady prostě vím. I bydlení tu bylo fajn. Asi tři minuty chůze od našeho bytu byla skvělá kavárna, kam jsem vždy hned po ránu běžela pro svoje oblíbené ristretto. Jen coffeeloveři pochopí, že dobrá káva po ránu musí bejt. Nebo i  dvě. Jen tak, pro tu chuť i pro jistotu, že později tak dobrá nebude. Byla to kavárna, kde turistu nepotkáte a taky jsem se s panem baristou okamžitě skamarádila. Chodila jsem tam jak je mým dobrým zvykem třikrát denně. V Portugalsku je káva obecně velmi dobrá téměř kdekoliv a to i na čerpacích stanicích. Takže jsem nikterak netrpěla a hojně si užívala svoje kofeinové orgie. Tak se pojďte pokochat, protože Porto je prostě nejvíc!








První seznámení s Portem a jeho úchvatnými mosty. Zamilovala jsem si je. Některé fotky už jste asi viděli i jinde, tak se omlouvám, beru to jak to přicházelo. Samozřejmě projít si město je fajn, ale vidět ho musíte hlavně z lodi! Výlet lodí po řece Douro musíte absolvovat, i když je to čistě turistická záležitost. Cena pro 4 člennou rodinu byla 45 eur, což si myslím, že je přijatelná price a za výlet to rozhodně stojí. Nemluvě o tom, že v době naší návštěvy bylo opravdu pekelné horko a tak jsme se na lodi aspoň příjemně osvěžili. Zvu vás tedy na malou prohlídku Porta ať už z lodi či po souši.


 




Ta rozmanitá poslepovaná architektura plná barev, je prostě úžasná. I když jsem milovník strohých linií a krabiček, tohle je prostě paráda, která se oku jen tak neomrzí.




 Aby bylo jasný, že tam s náma taky byli. A ještě nezbytné výhledy z mostu Luis. Jen pár fotek, protože jinak jich mám fakt spoustu. Nedokázela jsem se toho pohledu nabažit.









 


Ponte Dom Luis - dominanta celého města. Jeden den jsme si dali Porto zespodu, druhý den pěkně shora. Oboje mělo svoje kouzlo. Ze spodního patra mostu se skáče do řeky Douro, která ústí do Atlantiku právě v Portu. Skákání z mostu jsem ovšem zatrhla hned první den. Jistě chápete, že mít zkaženou dovolenou už na začátku, nebylo žádoucí.  A co si budeme povídat, ONI by skočili!







Památky jsme příliš nehrotili, spíše jsme nasávali atmosféru města a taky portské, protože kde jinde než v Portu, že jo? Tato závislost mi zůstala až doteď a už bych s tím vážně měla něco udělat :-) I když do tohoto počasí je sklenička portského jako stvořená! A příště už se přesuneme do pohoří Serra da Estrela, což je jediné místo v Portugalsku, kde padá sníh. Cestou se ale ještě zastavíme v jedné parádní soutěsce Passadicos do Paiva. Nejdřív jsem trochu mrčela jako že hory máme v plánu na docela dlouho, ale nakonce musím uznat, že soutěska se mi líbila asi víc než celý hory. Tak příště!


Dešti zdar!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.