neděle 14. října 2018

365 - 41. týden

Tak trochu ártovej týden to byl, takže vlastně jako ryba ve vodě. Marťova hlava je už v cajku a protože nemůže zatím sportovat, vzala to mother do svých rukou. Úžasnej divadelní festival Kolotoč, který každý rok v říjnu pořádá naše městské divadlo, k tomu výstava prací výtvarného ateliéru Kolárka, Salon blanenských výtvarníků a workshop v městské galerii. Co si víc přát? Já bych takhle mohla žít pořád asi. Jen teď musím sednout k práci neděle neneděle a musím začít makat, protože termíny hoří.


281/365 ... 08.10.2018


Ráno cestou na kardiologii, potkala jsem Buňku. Není to však buňka ledajaká, je vápencová a je od sochaře Jiřího Marka z roku 1969. Nemocnice Blansko, ul. Sadová.


282/365 ... 09.10.2018

.....


283/365 ... 10.10.2018


Být matkou na full time je pěkně náročný job ...



284/365 ... 11.10.2018


Konečně zase v práci ... Praha, Karlín.


285/365 ... 12.10.2018


Dneska jsem si teda zodpovědně zafotila ... Akorát mě ta povinnost denně jedné fotky místama už vážně neba.


286/365 ... 13.10.2018


Tak jsem šla dneska s klukama na výtvarnou dílnu do galerie s tím, že jdu jako doprovod a nakonec jsem tři hodiny vyráběla deník.


287/365 ... 14.10.2018

 

Byl to trochu kolotoč, ale byl úžasnej! Za tři dny tři divadelní představení, dvě výstavy a jeden workshop. Tak to bych mohla, fakt. Učitě zajděte do blanenského kina, jsou tam vystavené práce výtvarného ateliéru divadla Kolárka a jsou fakt moc povedený.


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 9. října 2018

Amsterdam III. - Eye a A'dam Lookout

Tohle si prostě zaslouží samostatný příspěvek. Blog píšu už sedm let a i když jsem prošla jistým vývojem, většina z vás ví, že kromě cestování a focení, miluju taky baráky. A pokud máte stejné vášně jako já, snad vás potěší tyto dvě moderní budovy, které stojí  na břehu řeky Ij místo přístavních skladišť. Budova Eye je sídlem Holandského filmového institutu a musea a svým tvarem má připomínat vesmírný koráb. Mně se tohle místo ale líbilo nejen z důvodu architektonických, ale i díky velmi příjemné atmosféře, která byla nejen v Oku, ale i v bývalém mrakodrapu firmy Shell, který rovněž prošel rekonstrukcí a který tvoří patu celé stavby. Nahoře je totiž vyhlídková restaurace a ještě výš potom vyhlídková terasa, na které je umístěna nejvyšší houpačka v Evropě. Je sto metrů nad zemí a čekací doba na zhoupnutí byla tak dlouhá, že jsme si raději daly večeři v restauraci a užívaly si parádní výhledy z A'dam Lookout, jak se tento bývalý mrakodrap Shell jmenuje. Pokud se rozhodnete vydat se sem a že to vřele doporučuju, rozhodně si rezervujte houpačku předem! Tady byl asi jediný okamžik, kdy jsem litovala, že s sebou nemám zrcadlovku s širokoúhlým objektivem a tak jsou fotky takový jaký jsou. 







Tohle je úplně jinej Amsterdam, než jste mohli vidět v minulém příspěvku. Teda až na ty kola.  Mimochodem přes řeku k věži se dostanete trajektem, který jezdí z druhé strany Station Amsterdam Centraal a je zdarma. Jezdí prakticky pořád dokola. 








Na žádný film jsme si sice nezašly, zato jsme si daly ve foyer alespoň kafe v příjemné kavárně, odkud máte příjemný výhled na řeku.






 




 Vypsanou architektonickou soutěž na tuto budovu vyhrála v roce 2005 vídeňská kancelář Delugan Meissl. No není to parádní barák? A až se dostatečně pokocháte, můžete vyšlápnout na horní terasu do A'dam Lookout.





Možná bych nejdříve doporučila houpačku a potom večeři či oběd, v opačném pořadí hrozí jisté riziko :-)





Návštěvou tohoto místa vlastně můžete zabít hned dvě mouchy jednou ranou, protože od A'dam Lookout odjíždějí autobusy do Zaanse Schansna na větrné mlýny. Ještě nejsem cestovatelka, zatím pořád turistka nebo možná tak někde napůl, takže jsme si s Bárou koupily organizovaný výlet i s průvodcem. Autobus nás zavezl až na místo a odtama bude poslední reportáž z Holandska.






Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

pondělí 8. října 2018

Amsterdam II.

A tady to vlastně všechno začalo. Nádherná budova vlakového nádraží (Station Amsterdam Centraal). Tady mi hned po vystoupení z vlaku (v tom užaslém šoku nad tou krásou asi) vypadl mobil z ruky hned při první fotce a zarazil se těsně nad vodou. Fotit na dva přístroje se někdy holt nevyplácí a protože jsem dala už spoustu fotek na instagram, na blogu už jich bude jen pár (snad). Každopádně druhý a třetí den jsme couraly městem bez přesně vytyčených cílů. Amsterdam je krásný i z lodi, plavbu kanálem jsme si samozřejmě nemohly nechat ujít. Počasí bylo takové všelijaké, občas nějaké ta přeháňka byla, ale tu jsme využily k přestávce na kávu a skleničku něčeho dobrého. 



Station Amsterdam Centraal.


Po městě jsme chodily víceméně pěšky, od hotelu do centra to byly cca čtyři zastávky metrem. Občas bylo výhodnější přiblížit se "šalinó"  a ať žijí google mapy. V nich jsme hledaly opravdu hojně a vždycky nás dovedly správným směrem. Fotky nemám chronologicky seřazené, takže spíš jen tak v bodech.








Krásné Rijksmuseum. Ne, fotku u nápisu I amsterdam fakt nemáme! Tady jsme se vlastně ocitly tak nějak ne úplně plánovaně, prostě jsme se vracely ze čtvrti De Pijp, kam jsme jely hlavně kvůli tržnici s jídlem a vystoupily jsme přímo u muzea. Náhodou :-)



 Citlivá kombinace moderní architektury s tou historickou. Úžasné, jak vkusně to umí udělat.




Necouraly jsme ale jen po památkách, navštívily jsme i překrásný Vondelpark, přesněji řečeno jeho malou část, protože je opravdu rozlehlý. Určitě ale plní svoji funkci, ne jako u nás. 




 







 Amsterdam je krásnej i z lodi, jinak krásnej. Být v Amsterdamu a nesvézt se lodí po kanálu, to by byla asi velká chyba!



 Samozřejmě jsme musely navštívit i lákavou atrakci, kterou je bezesporu Red Lights District nebo-li čtvrť červených luceren. A víte co, mně se ta legální marihuana a sex za peníze líbí. Aspoň si na nic nehrají.  Poprvé jsme čtvrť navštívily přes den, ale zvědavost byla veliká  a tak jsme se rozhodly, že tam zajdeme i v noci. No ... jenže než jsme cestou povečeřely, trochu se nám rozpršelo. Takže jsme bloudily uličkami s deštníkem a očekávaly horečné zástupy dychtivých pánů, ovšem nic takového se nekonalo. Možná proto, že byl opravdu slušnej slejvák. A když přišla v jedné z potemnělých uliček první nabídka k sexu, vzaly jsme nohy s durch mokrýma nohavicema na ramena a pádily jsme jako slušný holky na metro. Tož to byla naše návštěva Red Lights District. Jinak jsou to prostě velký okna červeně svítící, kde ženy pěkně ve výloze nabízejí za peníze sex. Některý byly pěkný, jiný starý nebo mladý, s velkejma i malejma, prostě úplná směsice. Nedokážu to posoudit, nejsem chlap, ale nijak to neodsuzuju. Když jim to nevadí a je to tam legální ... 







 Krása střídala nádheru.


Amsterdam je město na dřevěných kůlech, což je vidět na první pohled. Všechny domy jsou tu křivé, opírají se jeden o druhý. 





 Takový Benátky severu.


Dokonce i Královský palác na náměstí Dam stojí na smrkových kůlech a někde jsem vygůglila, že jich na tuto stavbu bylo třeba 13659!




A na závěr důkaz místo slibů, kola naprosto všude. Většinou staré prosté modely, protože čím dražší kolo tu máte, tím vyšší částku musíte investovat do jeho zabezpečení. Kola tu mají jednoznačně přednost, pokud do vás narazí cyklista, je to vaše vina. A na poslední fotce už můžete vidět, odkud bude report příště! Eye Amsterdam a A'dam Lookout tower.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.