sobota 3. prosince 2016

Lezou

Pořád. A už jsem si na to zvykla. Tak jak jsem dřív umírala hrůzou při každém jejich lezení, dneska už jsem klidná. Asi jsem se nechala přesvědčit, že je to sport bezpečný, ale sama nelezu. Naposledy v srpnu ferrata a rozhodně to byl lepší zážitek, než vnitřní stěna. Asi bych si mohla natáhnout tepláky a výlezt aspoň tu menší náročnost, ale mě to prostě neba. Takže jim dělám jen fotografický doprovod, aby neřekli, že nemají žádné fotky. A když byla minulý víkend galerie, tak jsem musela dneska udělat ústupek zase já. Aspoň máme nějaké nové fotky do rodinného alba :-) Ať si lezou, mě to nevadí, ale kdo byla Adriena Šimotová nebo třeba František Kupka prostě vědět musí! Rozumíte  mi, že jo?





Starší brácha už mladšímu pomáhá, pomůže mu do sedáku, uváže smyčku. Vzácné to chvíle, kdy se nepošťuchují, nezlobí a nervou se. Vítek je kamzík. Samojistící stěnu vyleze jako nic, je jako pavouk a hlavně se abslutně nebojí. Marťa už je podstatně opatrnější, ale zase příliš abciózní na to, aby to vzdal. Holt chlapi, pořád si něco musí dokazovat a s věkem je to jen horší a horší.


 Namágovat a lezem!








Normálně by bylo řečí a řev, že jsem dala na blog fotky pana Božského, ale za tyhle se určitě zlobit nebude, že pane Božský? :-) A co vy, jak to máte doma s koníčky? Máte stejné nebo diametrálně odlišné jako my a jak to případně kloubíte dohromady? Já jsem zatím důsledná a nehodlám se vzdát, protože jak člověk jednou povolí, hned se to otočí proti němu. Takže jednou sport, podruhé kultura. 

Krásný zbytek víkendu přeju!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

čtvrtek 1. prosince 2016

Petra

V sobotu jsme si s holkama užily zase jedno moc fajn focení. Záměrně nechci psát boudoir, protože tuto disciplínu tak jak ji ode mě znáte, už fotit nebudu. Na stávajícíh stránkách ji sice ještě mám, ale už jim tikají poslední hodiny. Je to disciplína, kterou bych si ráda ponechala, protože mě pořád baví, ale pojala bych ji malinko jinak a hlavně decentněji. Jak? O tom se můžete přesvědčit, přikládám pár obrázků na nové doméně www.barboragrunwaldova.com, která je zatím jen přesměrovaná na staré webovky. Protože jsem ale potřebovala nutně nové vizitky, vymysleli jsme to takto. Aktuálně si můžete celou sérii prohlédnout zde. Tentokrát jsme nefotily na hotelu, ale v soukromém bytě, kde je vše stylově čisté, soukromí a pohoda zaručena. Mám ráda jednoduchost a přesně takové prostředí Vám nyní můžeme nabídnout. Samozřejmě se službami skvělé vizážistky Kristýny, která Vám upraví i účes, pokud si vyloženě nebudete přát kadeřnici. Tu máme samozřejmě k dispozici taky a těšíme se na Vás! 











Chtěla bych paní Petře poděkovat. Je totiž ženou, která umí přijmout sebe samotnou takovou, jaká opravdu je. A to je pro mě skutečná žena. Přirozená, decentní a svá. To jsou ženy, jak je chci fotit. Nepíše se mi to úplně lehce a nevím, jestli si můžu dovolit to říct na plná ústa, ale já to řeknu. V dnešní době je spousta žen posedlá dokonalostí. Potom se retušuje každá drobná nedokonalost, která naopak činí ženu dokonalou. A já to v té hlavě mám prostě nastaveno jinak, proto klasické boudoiry končí. Nahradí je focení podobné, přesto jiné, pro ženy, které umí sami sebe přijmout, pro ženy, které chtějí zachytit svoji skutečnou krásu. Já zkrátka nemůžu fotit to, co se mi zároveň ekluje a hlava nebere. Nově fotíme i v jiném prostředí a pokud máte zájem obdarovat třeba svoji kamarádku nebo pánové svoji drahou polovičku, můžete si u nás zakoupit dárkový poukaz přesně na tento typ focení. Takže dámy, foťte se, zachycujte svoji krásu, ale dělejte to hlavně pro sebe, ne kvůli ostatním a buďte sami sebou. Amen :-)

Krásný den!


Make up a vlasy: Kristýna Vodstrčilová Kristýna V.isage
Asistence: Eva Jelínková
Photo: www.barboragrunwaldova.com



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 30. listopadu 2016

ART IS HERE

Tu svoji myšlenku, že se budu v prosinci věnovat galeriím a výstavám místo přelidněných adventních trhů, jsem myslela vážně a proto jsme na první neděli adventní vyrazili do Pražákova paláce Moravské galerie v Brně. A pokud si myslíte, že se tu budou vaše děti nudit, tak se mýlíte! Nebudete se tu nudit ani Vy. Velkým tahákem pro děti je totiž obří skluzavka a moc fajn herna, takže nakonec odtama nebudou chtít ani jít. A protože zastávám heslo, že všechno má být vyvážené, je třeba sportovní vyžití mého týmu doplnit kulturními zážitky.  Takže náš dvent nebyl o vánoční výzdobě, adventním věnci ani jiných vánočních dekoracích, ale o společně stráveném čase v galerii. Mimochodem letos vůbec nemám chuť se účastnit žádného předvánočního šílenství a tak jsem místo adventu, který jsme neměla chuť tvořit, vytáhla keramický svícen, který dělal Marťa už loni v rámci ZUŠ. A taky to šlo :-)





Vidíte to nadšení do umění, jo?




Pražákův palác je překrásná neorenesanční budova, kterou nechal postavit Alois Pražák původně jako nájemní dům a je krásný zvenku i uvnitř. Moji slabost pro schodiště a zábradlí asi znáte (nemám těch slabostí příliš mnoho?). A ta skluzavka jede fakt hodně rychle, bacha na to! V budově je umístěna stálá expozice ART IS HERE. V prvním patře najdete umění po roce 1945 - uměleckou sbírku Jiřího Valocha, v patře druhém potom tvorbu české moderny a meziválečné avantgardy. Netvrdím, že všemu rozumím a všechno znám, naopak! Některé věci stále nechápu a jiné mi docházejí postupně, ale snažím se nasávat informace. Dějiny umění jsem bohužel nikdy nestudovala a zřejmě trpím nějakým nedostatkem, proto se snažím předat dětem to, čeho se mi v dětství ani v dospívaní nedostávalo. Každopádně si myslím, že to svoje si tu najde každý. Milan Knížák, Adriena Šimotová, Marian Palla, Jan Zrzavý, Josef Čapek a mnoho dalších. Pojďte nakouknout alespoň obrazem.












Adriena Šimotová - 1986 expresivní figura  Úzkost,  1984 fragment hlavy.


Marian Palla 13 minut, 17 minut, 61 minut, 24 hodin.


 Milan Knížák


Vítka to samozřejmě ještě nezajímá, ale chci, aby si zvykal, že je to součást vzdělávání se a  návštěvy galerií k tomu rozhodně patří. Jednostranné zaměření neschvaluji. Je třeba je vést ke všemu a v tomto ohledu to máme doma velmi dobře rozděleno. Marťa už se zajímá a ptá. Musím říct, že u geometrických abstrakcí jsem mu nedokázala ani pořádně odpovědět. Kubismus je pro nás oba hodně líbivý. Některé exponáty ho vážně zaujaly a překvapilo mě, jak se zajímal o obrazy.



 


 Sochařský ostrov zpracovaný Maximem Velčovským, prezentuje mimo jiné i plastiky Otty Gutfreunda.


Zaujal však i Josef Čapek.


A samozřejmě Jan Zrzavý. Toho mám ráda moc.



To nejlepší nakonec. Samozřejmě dětská herna. A plány na příští týden? Tančící dům v Praze s Janem Kaplickým a konečně Museum Kampa. Těším se moc.
Mějte fajn den!

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 29. listopadu 2016

Poslední ...

... diáře 2017! Ze šedesáti vyrobených diářů zbývá k prodeji posledních deset kousků! Mám z toho obrovskou radost a taky jeden bonus pro Vás navíc! Pro ty z Vás, kteří jste mi psali o diář s motivem Ornamenty, který už byl delší dobu vyprodaný, mám dobrou zprávu. Dávám do oběhu ještě posledních pět kousků, tak neváhejte! Máte je v eshopu.



  K odeslání bude do dvou týdnů, takže do Vánoc, potažmo do konce roku, stíháme. Původně jsem sázela na jiné motivy, ale tento jednoznačně vede a protože jsem potřebovala nechat dotisknout ještě další zápisníky, přihodila jsem těch pět kousků navíc. A fakt mě těší, že tolik z Vás bude mít diáře ode mě. Děkuju!

Krásný den!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.