pátek 22. července 2016

čtvrtek 21. července 2016

Skopje (Čaršija) - Makedonie

Tak tohle je bezsporu ta zajímavá část Skopje, na kterou jsem byla velmi zvědavá a těšila jsem se. Z internetových průvodců  jsem měla načteno o Bit Pazaru jako o voňavém tržišti a o Čaršii jako o srdci starého Skopje. Návštěva tohoto starého města nebo také Čaršija jak se mu říká, je pro Středoevropana určitě velkým zážitkem. Jestli tak úžasným, jak se někde píše, nevím, ale slíbila jsem můj vlatní názor a pohled na věc. Bit Pazar - spousta malinkých krámků se vším možným, na těch prestižnějších místech jsou to samozřejmě zlatnictví a různé zboží, jen těch řemeslných krámků, které slibovali, jsem tak moc nenašla. Ovšem je to velká přehlídka tureckého stavitelství, malé, jednopatrové domečky, o kterých jsem už psala v minulém příspěvku, přečkali i to silné zemětřesení. Většina jich je původních, s opravami se tu nikdo netrápí. Celou Čaršiji potom zakončuje ono věhlasné tržiště, kde koupíte snad všechno, ale protože jsem měla možnost ho vidět i večer, kdy už tam nikdo a nic není, bylo to trochu ouvej. Přes den bych si tam klidně nakoupila zeleninu a ovoce, ale večer bych se tomuto místu raději vyhnula. Taky se z některých zdrojů můžete dočíst, že v albánské části města není bezpečno. Nevím. Sama bych tam večer nešla, protože jsem si mohla na vlastní kůsi okusit, jak pohlížejí na nás ženy - Středoevropanky. Jednoduché přirovnání bych použila - něco jako hadr na podlahu či ještě méně.  Samozřejmě ne všichni, protože když jsme se bavili s jedním Albáncem, říkal nám, že dnes už je to tak 50 na 50. Ne všichni praktikují islám. Každopádne starou část nesmíte při návštěvě Skopje vynechat! Už pro tu atmosféru, kterou má a to množství linoucích se vůní v celém Bit Pazaru a okolí. Je tu spousta stánků a bister s jídlem, ale i restaurací. Jídlo je velmi lahodné a levné. A tak jsme i mi chtěli okusit jeden večer pojíst na "druhé straně ". Což jsme taky udělali, ale musím přiznat, že pro mě to tedy nebyl takový zážitek jako v pravoslavné části. Jídlo bylo výborné, to ano, ale ten přístup! Jasně mi dávali najevo, že tam nepatřím. Ani jeden ze tří číšníků se mnou nechtěl komunikovat, pouze s panem Božským, když jsem je o něco požádala nebo jsem chtěla jídlo pochválit, ani se mi nepodívali do očí. Při odchodu z restaurace nám neodpověděli na pozdrav. Chtěli jsme zažít Čaršiji, tak jsme ji zažili. Rovněž jsem byla svědkem, jak se muslim chová ke svojí ženě na ulici. Měla jsem sto chutí mu jednu praštit. Takže už se nesnažím jejich mentalitu pochopit, není to možné.





Uličky byly ale úžasné, rozpálené sluníčkem do běla měly zvláštní kouzlo. Využívali jsme každý kousek stínu, protože Skopje je velmi horké město.


Všude zlatnictví.



A jak se říká ... "kdo chce s vlky  žíti, musí s nimi výti" ... no proto cestujeme, abychom poznali a zažili. Nenavštěvuji města kvůli shoppingu, ale proto, abych zažila alespoň malinko mentalitu zdejších. A protože pan Božský nestihl zkrotit svůj vlasový porost ještě před odjezdem, statečně se odvážil navštívit zdejšího kadeřníka. Pánské kadeřnictví, dá-li se to tak na naše poměry vůbec nazývat, je tu na každém kroku a přes den má stále plno. A tak jsme zašli v podvečer. Samozřejmě mám i jeho fotku sedícího v onom retro zařízení. Retro je možná špatný výraz, středověk by odpovídal více, ale musím respektovat to, že nechce, abych jeho fotky publikovala víc, než je nezbytně nutné :-) Ovšem i pro mě to byl zážitek. Nejdříve jsem čekala poslušně venku i s klukama, protože ženu tam neuvidíte, ale asi po 10 minutách nás pan kadeřník vyzval, abychom šli dovnitř. Kupodivu si se střihem opravdu vyhrál a stálo to asi 1,5 eur :-)





 Tady můžete krásně vidět, že z Čaršije je opravdu vidět na ten obří kříž na kopci Vodno.



 Mešita Mustafy - paši.

Jak bych tuhle část města shrnula. Jednoduše. Východní živel zde jednoznačně vítězí a už si tady nepřipadáte jako v Evropě. Nad historickým centrem se zdvíhají monumentální hradby pevnosti Kale, odkud jsou krásné výhledy na město. Pod pevností můžete vidět majestátní mešitu Mustafy - paši. Jedná se o významnou stavbu osmanské sakrální architektury v rámci celého Balkánského poloostrova! V poledním slunci působila tak důstojně, že jsem s respektem fotila jen za plotem. I když jsem s sebou nosila šátek, ani do zahrady jsem se neodvážila. Ženu tam nepotkáte, ani turistku. Nechtěla jsem tak zbytečně provokovat. 





Náš kamzík vyleze na každej šutr, co potká :-)
 
Pevnost Kale je spíše než opravená, znovu vystavěná. Nicméně skýtá krásné výhledy na město.  Obecně ty rekonstrukce tady mi přijdou dost necitelné a na některých místech je vidět, že se s tím moc nepářou. Vstup na pevnost se neplatí, ovšem opět ani tady se nedostanete ani na jednu z vězí, přitom tam mají nainstalované dalekohledy. Prostě Balkán.


 

Pohled na sportovní stadion.








Kluci byli naprosto úžasní. I přes velké horko bez řečí a se zájmem absolvovali naše poznávací výlety. Mladšího jsme občas museli motivovat zmrzlinou, ale i tak, klobouk dolů. Zvládli to výborně.


A tady se s Vámi prohlídkou hlavního města rozloučím. Dále budeme pokračovat směrem na jih, do kaňonu Matka a potom do krásného historického  města Ohrid, zapsaného v Unesco. A bude první koupačka u Ohridského jezera. Makedonie je nádherná!

Přeju prima den a omlouvám se za chyby, které ve spěchu dělám :-)



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

středa 20. července 2016

Skopje - Makedonie

Tuhle část musím rozdělit do více příspěvků. Ve Skopje jsme strávili dvě noci a myslím, že je to tak akorát.  I ve svém kýči mě město docela uchvátilo. Kýč vysvětlím později. Má úžasnou atmosféru, hlavně tu podvečerní. Řeka Vardar město rozděluje na dva odlišné světy. Jedna část je pravoslavná a druhá muslimská. Zásadní odlišnost tu je nejen etnická, ale i architektonická. Stačí přejít řeku po nádherném kamenném mostě z 15. století a jste někde úplně jinde. A to doopravdy! Dnes bych chtěla napsat něco o té pravoslavné části města. Do Čaršije, jak se nazývá ta stará muslimská část, Vás vezmu později. No a Skopje potom završím výhledy na město z pevnosti Kale. Do města jsme dorazili odpoledne. Cesta nebyla nijak vyčerpávající, takže jsme se ubytovali ve velmi pěkném a velkém bytě. Kluci měli svůj vlastní pokoj, my zase ložnici a společně potom obývák s kuchyní. Parkování před domem. Jedinou nevýhodou byla vzdálenost od centra cca 1 km. Na druhou stranu taxíky jsou tu tak levné, že nemělo smysl nic řešit a aspoň jsme si mohli dát v klidu pivko a aperol. Prohlídku jsme zahájili přesně v tom okamžiku, kdy se sluníčko začalo sklánět ke kopci. V tento okamžik mělo město nepopsatelnou atmosféru. Tu vůni a barvu si budu pamatovat už navždycky.





Centrum Skopje je velmi živé a turistické. Pravoslavná část působí tak trochu jako filmové kulisy. Na každém kroku narazíte na monumentální sochy, pomníky a velkolepé budoby rádoby v antickém stylu. Ovšem žádná z těchto budov, ani Vítězný oblouk, nejsou historické, ale staré pouze několik let. Ve Skopje se hodně staví a to místy až kýčovitě. Jedinou historickou chloubou je nádherný kamenný most přes řeku Vardar z 15. století. Na něm se mísí zvláštní energie obou etnik. V roce 1963 postihlo Skopje velké zemětřesení, které v podstatě srovnalo tu pravoslavnou část se zemí, proto se moc historických budov nedochovalo. Oproti tomu v muslimské části, kam Vás vezmu příště, byly domky vystavěny pouze nízké, jednopatrové a tak se taky dochovala většina z nich dodnes.


Kamenný most rozdělující město. Údajně nejstarší  most v Makedonii. Poměr etnik je prý vyrovnaný. Kromě Makedonců a etnických Albánců tu žijí také Turci a Romové. Taková pestrá směska.





I když rádoby kýč, má svoje kouzlo. V pravoslavné části najdete spoustu restaurací a všude se tu výtečně vaří. A protože jsme tu byli dvě noci, rozhodli jsme se, že jednou zajdeme na večeři k "našim" a podruhé k muslimům. Omlouvám se všem za vyhraněný název "našim", ale po této cestě na Balkán jsem konečně pochopila, že je jakkoliv zbytečné se snažit pochopit muslimskou mentalitu. Není to v našich silách a i když jsem se o to léta snažila a pořád jsem hledala něco, čeho se chytit, letos jsem to vzdala. Definitivně, ovšem s velkým respektem, nikoliv pohrdáním.



Jídlo jsem sdílela hojně na instagramu a bylo opravdu úžasné. Zatím jsem nejedla lepší. 


Moje oblíbená fotka. Podvečer ve Skopje. Vy to asi necítíe, ale já tu vůni a barvu mám zarytou hluboko pod kůží.


Balet a Opera.



Tady jsem konečně provětrala hedvábné šatičky, i když s tím batohem ... :-))) Ale co, dneska už se to tak neřeší a jestli někdo tvrdí, že batoh se k ženě od určitého věku nehodí, tak kecá! :-) Taky jsem si musela koupit klobouk, protože bez něj to prostě nešlo. Počasí bylo velmi horké i v podvečer.






Spousta domů i celé nábřeží je ve výstavbě. Myslím, že Skopje tímto budováním dává jasně najevo, kdo je tady pánem. Ten kontrast se starou částí je obrovský. Však uvidíte. A samozřejmě pár nočních fotek nesmí chybět. Fotek mám k jedné části města až moc, vím. A to zdaleka nejsou všechny,! Ale chtěla jsem Vám tu atmosféru města co možná nejvíc přiblížit. Nevím, jestli se to povedlo, ale jestli pojedete do Makedonie, Skopje rozhodně nevynechejte!






Na té úplně první fotce nahoře můžete vzadu na kopci Vodno vidět největší kříž na světě - Kříž Milénia. Co tím chtěli obyvatelé Skopje říci? Myslím, že odpověď je jednoduchá, vezmete-li v potaz, že je kříž vidět právě z té druhé části města. I tam jsme se vydali, protože ke kříži vede lanovka, jenže jsme měli smůlu, v pondělí lanovka nepremávala a tak jsme se alespoň pokochaly výhledy na město.




A to je z té pravoslavné části Skopje vše. Jen co zpracuji další část fotek, bude pokračování. 

Prima den!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

úterý 19. července 2016

Sarma

Balkánská kuchyně je úžasná! A zdaleka není jen o mase, i když to tu hraje prim. Převážně jehněčí, toho jsem si užila hojně. Ale taky ryby, výborná zelenina, ať už syrová nebo pečená a luštěniny. O ovoci, které chutná jako ovoce, asi psát nemusím. Co jsem si ale zamilovala, je sarma - plněné zelné závitky. Každá země ji dělá malinko jinak. Srbská kuchyně přidává slaninu, bulharská ji podlévá jíškou a makedonská zase rajčatovou šťávou. A protože jsem si přivezla kromě spousty koření, bylinek, olivového oleje a marmelád taky keramický hrnec, musela jsem Sarmu hned vyzkoušet. V těchto keramických nádobách dostanete v Makedonii naservírováno téměř všechno. Od malých, po velké a taky kotlíky, ve kterých servírují snové jehněčí maso dušené se zeleninou. Ach! A tak to byl první jasný suvenýr. V Albánii jsem si k tomu přikoupila pořádnou hand made vařečku z olivového dřeva a hurá do toho. Co se týká vaření, mám syndrom vyhoření. Dřív mě to hodně bavilo, vymýšlela jsem vlastní recepty, spoustu jídel mám i nafoceno. Po letech mně ale došla inspirace a stala se z toho rutina. Až teď, v Makedonii, se mi opět vrátila chuť do vaření. Makedonská kuchyně je nepopsatelná. Tak lahodná a skvěle připravená jídla jsem snad (vlatně určitě) ještě nejedla! Konec řečí, jdeme na tu sarmu! I když co si budeme povídat, ta moje má do makedonské ještě daleko. Ještě musím hodně trénovat, aby to bylo dle mých představ. Recept jsem tak nějak poskládala z dostupných zdrojů, ale chystám se napsat paní Anně z Ohridu, jestli by mi neposlala recept na tu pravou nejpravější ze všech :-)




CO BUDEME POTŘEBOVAT?

zelné listy (kupte raději větší hlávku),
ocet, 
sůl.

Náplň:
1 velká cibule,
olivový olej,
600 g mleté maso (půl hovězí, půl vepřové),  
sůl, 
čerstvě umletý pepř, 
sladká paprika mletá, 
a 150 g rýže.

Dále:
snítek kopru, 
rajčatová šťáva na zalití. 




A ten kopr určitě nevynechejte, dodá tomu takovou příjemnou vůni!


JAK SE DOPRACUJEME VÝSLEDKU?
No tedy jak se uvádí, že je to jednoduché jídlo, tak podle mě moc není. Resp. to balení musím ještě vychytat.  Hlávku zelí rozkrojíme a rozebereme na jednotlivé listy. Opatrně, aby nepopraskaly. Potom je dáme do vroucí vody s trochou soli a octa. Já je vařila 10 minut, ale myslím, že to už je docela dost. Byly zbytečně moc měkké a při balení se mi malinko rozpadaly. Necháme je vychladnou a mezitím si připravíme masovou náplň. Na olivovém oleji zesklovatíme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme mleté maso, okořeníme mletým pepřem, paprikou a osolíme. Orestujeme a přidáme propranou (nevařenou) rýži. Promícháme, ještě chvíli restujeme a nakonec plníme. To je na tom asi to nejtěžší! Listy si na jedné straně, kde byl košťál seřízněte, případně košťál odřízněte, pokud je tvrdý. Dávala jsem tak půl hrsti připravené směsi, dala na list a ten jsem zprava pěkně ohnula. Potom už jsme smotala a protože jsem měla malou hlávku, nezbylo mi moc materiálu na dobalení listu. No nevadí, příště. Závitky skládejte pěkně nahusto vedle sebe do zapékací mísy. Až ji máte plnou a fakt namačkanou, podlijte malinko vodou a zalijte rajčatovou šťávou. Nejdříve tak 250 ml, potom ještě v průběhu pečení znovu podlijme stejným množstvím rajčatové šťávy. Peče se cca 50-60 minut. 





Na fotce názorně vidíte, že ty závitky nejsou příliš pěkné, ale podruhé už to snad bude lepší. Podává se s pečivem, ovšem to, co k tomu rozpékali v Makedonii, tady asi neseženu. A někde se k tomu dávala ještě zakysaná smetana. Lahoda největší! A pokud někdo z Vás sarmu dělá a má nějaké fígle, postřehy a rady, sem s nimi! Ráda se přiučím. Tak to bylo zatím moje první makedonské jídlo, ale určitě ne poslední. Jen co seženu jehněčí masíčko, pustím se do dalšího vaření. Makedonie mě uchvátila nejen jídlem. Příště se můžete těšit na první zastávku ve Skopje, ale protože mám opravdu hodně fotek, chvíli mi potrvá, než je upravím, protože musím taky pracovat :-)

Mějte krásný den a dobrou chuť!

PS: prostírky k zakoupení tady.



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.