úterý 4. září 2018

Albánie - poloostrov Ksamil

Albánie. Moje podruhé, ale taky zároveň osobní challenge, která se nakonec tak trochu zvrhla, protože díky změně destinace na poslední chvíli, jsme kompletně změnili plány, protože moře a pláž bylo prostě nejvíc.  Už jsem tu někdy psala, že svoji první Albánii, resp. Tiranu, jsem prostě nerozdýchala a tak jsem se malinko obávala, jak to letos zvládnu. Náš původní plán byla Saranda. Nevím ani proč jsme to naplánovali zrovna tam, ale když jsem pár dnů před odjezdem pročítala průvodce, zjistila jsem, že nedaleko Sarandy jsou jedny z nejkrásnějších pláží a tak jsem mimo návštěvy Beratu a Gjirokastry naplánovala taky jednodenní koupání v Ksamilu. Jenže kostky byly hozeny jinak a během našeho pobytu v řecké Paralii nám ubytovatel zrušil rezervované ubytko. To oni tak občas dělají, ale já tuhle hru tentokrát hrát nechtěla. A tak jsem si řekla, že se to vlastně hodí a operativně jsme našli ubytování na poloostrově Ksamil, přímo v Ksamilu, v překrásném národním parku Butrint nedaleko od hranic. A myslím, že to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Nejbohatší část Albánie a přitom nebyla nacpaná turisty. No jestli to nebude tím, že sem se moc turistů stále nehrne. Hlavně, oni vůbec netuší, co mají! Butrint bude příště jako samostatný příspěvěk a víc fotek vlastně ani nemám, protože jsme týden strávili na pláži. Plánovaný Berat a Gjirokastru jsme přesunuli na neurčito, protože já doufám, že se tam ještě vrátím. Hned po příjezdu nás čekalo překvapení číslo jedna. Přívoz.



 

Benátská pevnost hned u přívozu.
 




No přívoz ... to je možná silné slovo. Něco jako stará ztrouchnivělá deska na zrezivělých barelech, na které vás pomocí lana a motoru dostali za 4 eura na druhou stranu. Pro děti samozřejmě zážitek a nám nezbylo nic jinýho, než věřit, že se to nepotopí. Problém byl, že s mým chlapem je to někdy fakt dobroudružný a poslední eura, který jsme měli, jsme utratili za mýtné v Řecku. A s myšlenkou, že penízeme vybereme až v Albánii, jsme fakt neměli ani vindru. Takže jak se dostat na druhou stranu s prázdnou kapsou, když boss vypadá jako boss. Dopadlo to dobře, boss rozhodl, že nás převeze, když se neprodleně vrátíme s platbou. Naštěstí to nebylo daleko, takže jsme se ještě večer vrátili a svůj dluh vyrovnali. Potom už následovalo jen dočasné rozčarování z ubytování, které se naštěstí velmi rychle vyřešilo.



Silnice se místy ztratí ....


Zato stáda ovcí jsou všude ...

 


Když jsme přijeli do místa určení, rozumněj kamsi mezi olivovníky a stáda ovcí a konečně našli krásný kamenný dům, který jsme si na bookingu rezervovali, zavedla nás mladá Albánka do našeho apartmánu v onom kamenném domě. No já bych to apartmánem vůbec nenazývala, byl to kutloch a tečka. Ono vůbec ubytování na Balkáně je docela divočina, pokud nechcete být izolovaní v hotelu a být aspoň trochu součástí, což mi chceme. Jakožto začínající cestovatel už si umím říct, že mi něco nevyhovuje, protože pokud chcete cestovat, je základním předpokladem být v pohodě. A tak jsem Albánce svojí velmi jednoduchou angličtinou sdělila, že o takový malý kuloch nemáme zájem a že si přeju, aby mi ukázala jiný. Nejdřív, že jiný nemá, potom že má, ale za jiný peníze. Pochopila, že si nedělám legraci a tak nám ukázala přesně ten, který jsme si vybrali na bookingu. Takže nakonec jsme měli celé jedno patro i s velkou terasou jen pro sebe. Z toho plyne ponaučení, že líná huba je skutečně holé neštěstí a i když nám paní nejdřív tvrdila, že je víc než jednou tak drahý, zaplatili jsme za něj stejně jako za kutloch.  Byli jsme asi 300 m od pláže, večer to sice bylo na chození s čelovkou, protože veřejné osvětlení je na tom asi tak jako silnice. Velmi bídné, místy zcela mizivé.  Ale ten výhled z terasy, pěkně od snídaně a filtrované kávy ... ten byl v pořádku.




První foto je výhled z terasy, druhé potom pohled na Ksamil z kopce nad městem. Nečekejte žádné architektonické skvosty, novobodá architektura ja masakr a odpadky najdete už jen kousek od pláže či za domem. Oni to prostě neřeší. Z pláže mám fotek jen pár, protože nosit s sebou foták se mi nechtělo, ale několik jste jich mohli vidět na IG.  Možná jich do příště pár udělám, ale možná si je taky necháme jen do rodinného alba. 




Určitě vás ale neušetřím Butrintu, protože od tama mám fotek velkou spoustu. Butrint je jednak středověké město a taky národní park, který zahrnuje jak nádhernou přírodu tak starověkou archeologii. A taky vás vezmu na plavbu po kanálu Vivar, který je součástí parku. Všechno bude, jen co zase udělám pár fotek a najdu čas na psaní.





Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

2 komentáře:

  1. V Ksamilu jsme byli v červnu, nádherné pláže, restaurace a bary. Jídlo vynikající, naprostá spokojenost. Levnější a lepší ubytování je v Saranda, tam jsme měli apartmán za 25e za noc pro dva a jezdili jsme ten kousek do Ksamilu autem. Lidi milí, pohodoví. U nás naprostá spokojenost a těším se tam příští rok znovu. A to jsme jeli přes Chorvatsko autem. Další cesta bude přes Srbsko. Zdravím Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ksamil je určitě dražší než Saranda, ale našimi preferencemi byla jednoznačně pláž v dosahu 500 metrů max. Přes Srbsko je to výhodnější, jezdíme tak i my, akorát my to vždycky plánujeme s několika zajímavými zastávkami v okolních státech, takže kromě Srbka i Bulharsko a Řecko. Taky se tam chceme vrátit, máme v plánu to spojit s Bosnou, ale příští rok možná vyměníme Balkán za Sicílii. Uvidíme.

      Smazat