pondělí 31. října 2016

Kolašin - Černá Hora

Konečně. Poslední zastávka naší balkánské expedice dokončena. Kolašin. Malé horské městečko, kde jsme strávili dvě noci v pronajatém apartmánu. Kolašin, byť se může jevit jako malý a bezvýznamný, mě upoutal dvěma vzpomínka. Obě architektonické, kupodivu, protože jako lyžařské středisko 1450 mnm mě zase tak nezaujal. První stavba, která mně doslova vyrazila dech, je památník vystavěný na počest padlých z dob prezidenta Tita ve stylu brutalismu. Pro někoho škaredá masa betonu a železa, pro mě perfektní čistý architektonický styl. Památník mají na svědomí architekti Bogdan Bogdanović a Gradimir Medaković a má symbolizovat sebevědomí a sílu tehdejší socialistické republiky. Najdete ho v centru Kolašinu. Hned vedle něj potom stojí další, pro mě líbivý objekt a to luxusní hotel Bianca Resort & Spa. Ne, tady jsme bohužel nebydleli, zde jsme pouze využili krásného wellness a strávili tu jeden tuze příjemný večer. 





Památník padlých. Masa betonu a železa, pro mě pastva pro oči.



 

Bianca Resort & Spa. Převaha Japonců a Rusů. Japonci velmi ukáznění a milí, Rusáky nekomentuji. Ti, co mají peníze, se s prominutím chovají jako hovada. Kolašin jsme v podstatě vybrali náhodou, protože odtud bylo blízko na Biogradsko jezero. 





Jinak lyžařské středisko bylo pusté a prázdné (divný takto v létě, že?), staré báby tu sbíraly byliny, lesní jahody a maliny. Jeden by řekl, že tu lišky dávají dobrou noc. No a tady jsme zakončili letní balkánskou expedici. Z Kolašinu jsme potom pokračovali do srbského Bělehradu, kde jsme přespali ve stejném bytě jako na začátku naší cesty, abysme to nemuseli jet na jeden zátah. To je potom člověk zbytečně otrávený a unavený, lepší si dát jednu noc navíc v klidu a pohodě.




Za tuhle expedici jsme ujeli více než 3400 km. Vzpomínky, které nám nikdo nevezme a spoustu krásných zážitků. Já měla letošní rok vůbec podle svých představ docela cestovatelský. Na jaře Rumunsko a Bukurešť, v létě Balkán a na podzim Španělsko a Barcelona. Letos už to sice na žádnou velkou cestu nevypadá, ale splnila jsem, co jsem si předsevzala. Aneb jak říká Dalajláma: „Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ A tím se chci řídit i pro příští rok. Zatím máme v hlavě spoustu plánů, ale definitivní rozhodnutí padne až v lednu, kdy začneme opět plánovat. Ve hře jsou místa, která už jsme sice navštívili, ale bez kluků (Bulharsko, Rumunsko, Řecko), taky nás stále láká Bosna a Hercegovina i Albánie, no a taky zvažujeme projet Portugalsko. Sama jsem zvědavá, kam nás vítr zavane. Každopádně se těším moc, protože cestování mě baví ze všeho nejvíc a i když se ráda vracím domů, ještě raději poznávám nová místa, mentalitu a kulturu jiných zemí. A jsem moc ráda, když mi někdo napíše, že se vydal podle našeho cestopisu na nějakou výpravu. Tak snad Vás Balkán bavil a třeba se i stal pro někoho další inspirací. Příště pokračujeme Barcelonou.

Cestování zdar!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

2 komentáře:

  1. Inspirativní, krásné... já necestovala podle svých představ, ale sledovala tvé cesty a fotky, díky za to, Báro. Taky si dávám předsevzetí. No a taky se těším na chystané fotky hezkých interiérů. :-)
    Hodně zdaru.
    Marketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak není vždycky posvícení, to chápu, ale dá se na tom pracovat ;-) Ráda sdílím a děkuju! Interiéry budou co nevidět :-)

      Vymazat