pátek 15. listopadu 2013

Co je štěstí?

Zdravím všechny svoje milé čtenáře a s omlouvou a vysvětlením, proč nepublikuji, vkládám tento krátký příspěvek. Občas se člověk zmítá v bludném kruhu života a tak jsem se v něm ocitla i já. Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento příspěvek pustit do světa či nikoliv, protože nemám ráda "depkaře" a sebelítostivé lidi, kteří si neustále na něco stěžují. Buď je moc zima, nebo moc teplo, nebo je podzim, nebo nebo nebo ... Já říkám, že kdo chce, tak si důvod ke fňukání vždycky najde. A proto vlastně nevnímám tento příspěvek jako negativní, ale naopak. Alespoň já to tak mám, že když se ocitnu na pokraji svých duševních sil (ty fyzické se dají vždycky obalamutit), zmobilizuji poslední síly, které ve mě jsou a vrhnu se na jednu věc, kterou v daný okamžik vyhodnotím jako priorotní. Takže jsem se teď vrhla všemi silami do pracovních povinnotí a nezbývá mi čas na blogování. Nedělám žádné vánoční dekorace, nepletu ani nefotím. Snažím se přežít, protože jsem otevřela jednu ze svých tajemných skříněk, že by snad 13. komnatu? A rozhodla jsem se toho kostlivce, co se schovává už několik měsíců uvnitř, zkrátka jednou pro vždy vyhnat. 



Člověk je zmítám různými životními událostmi a ne vždy se mu vede. Na každém blogu si čtu jak jsou všichni strašně happy, všechno se jim daří a vychází, všichni se milují a chystají Vánoce. Někdy mě to přijde jako strašlivé kliší až přetvářka. No mě se teď zkrátka nedaří v životě tak jak bych chtěla a už tento "výlev" citových emocí mě hodně pomohl. Už se nebojím ani obálek s červeným pruhem, protože za těch posledních 5 měsíců, co mě jejich přítomnost "obšťastňuje",  jsem si jaksi zvykla řešit ony nepohodlné životní situace. Nebojím se, protože vím, že na konci každého tunelu je světlo. A dřív nebo později na konec toho tunelu dojdu!


Je tomu už víc něž rok, co mi jedna planeta dosti drze vstoupila do mého znamení zvěrokruhu a dovolila si připravit mě dvou a půl leté období, kdy se mi zkrátka bude dařit méně. Prý mám být ráda, že je to jen dva a půl roku. A věřte nebo ne, ono to fakt funguje! Nepamatuji si přesně co je to za planetu, snad Saturn a jak se tomu období říká, snad saturnovské, ale opravdu to začalo loni v říjnu a drží se mě to jako klíště. Vím, že někdy holt schody nevedou do nebe a když už vedou nahoru, není jejich zdolání zrovna jednoduché.


A proto si stále říkám, co mě nezabije, to mě posílí! A pokud mě čeká ještě další rok a půl stagnace a překážek jako že asi jo, tak ať se záškodníci neradují, já to prostě dám! A kdyby se tu našel někdo, kdo astrologii rozumí, ráda si nechám vysvětlit onu záhadnou planetu, co mi zamíchala kartami  :-) No vidíte, zase tak krátký příspěvek to nebyl, že? Některé fotky už jste možná viděli na blogu dříve, ale patří k mým oblíbeným, tak snad potěší i Vaše oko. Kdo dočetl až sem, má ode mě pochvalu za statečnost a třeba ho potěší i 15% sleva na všechno zboží, které mám na Fleru. Stačí při nákupu pouze zadat slevový kód.

Přeji všem krásný pohodový víkend a kdyby měl náhodou někdo Saturna taky v patách, hlavu vzhůru!

35 komentářů:

  1. Hezký den, Váš článek mně mluví z duše v tom,že všichni ,teda skoro, co píší kolem mě jsou v pohodě,mají šikovný a chytrý děti, vnoučata, vše dobře nakoupí,jen sem tam něco málo se nezadaří. Já to mám teda úplně naopak,nepíšu blog,ale brouzdám a hledám rady a zkušenosti do života.Opravdu jen vydržet,vydržet a bojovat.Líbil se mně na facebooku výrok převzetý od Freuda : "Předtím,než si diagnostikuje depresi a nízké sebevědomí,ujistěte se prosím,že nejste obklopeni blbci ". Přeji hodně sil,lepší vliv hvězd Alča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ali, díky! Já se za klasického depkaře vůbec nepovažuji, naopak! Nikdy jsem nebyla ten typ, co brečí do polštáře, ale někdy se z toho vykecat, není na škodu. Spadlo to ze mě jako deka. Ne, nejsem šťastná a konečně jsem si to přiznala. Takže přesně jak píšete a asi je nás takových víc, bojovat! Přelézt přes všechny ty klacky a překážky, upadnout na zem, ale zvednout se a jít dál a přežít všechny ty životní oděrky. Díky za návštěvu a podporu!

      Smazat
  2. Ahoj Baru, jsou lepší období a horší období. Ty horší prostě člověk musí přestát. Pro mě osobně byl hrozný loňský rok. Přála jsem si jen ať už ten rok skončí. Do náročného procesu prodeje starého bytu mojí tehdy 5ti leté dceři zjistili cukrovku. Rok skončil, ale cukrovku má na celý život... Ale tak jako mnoho dalších dávám na blog jen pozitivní věci, tu horší stránku si nechávám pro sebe. Takže vydrž, bude líp!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Katko, díky! Já jsem váhala několik týdnů jestli ano či ne. Nakonec ano. Proč? Když jde do tuhýho, jsem introvert, zavřu se celému světu a okolí, ignoruji je a mluvím jen sama se sebou :-) Tohle mi přineslo fakt úlevu a světe div se, ani ne hodinu po zveřejnění tohoto příspěvku mi v mailu od mého právníka přistála celkem pozitivní zpráva. Nemusí pršet, stačí, když kape :-) Děkuju moc a užij si víkend!

      Smazat
  3. chcela som napísať niečo veľmi múdre....a niekoľkorát som to zmazala, lebo neviem nájsť tie správne formulácie...tak iba že ...vydržať....

    OdpovědětSmazat
  4. Odpovědi
    1. Ty jsi prostě úžasná, ale to už vím dávno. Děkuju!

      Smazat
  5. Baru, je to tak, jak píšeš. Všichni mají své kostlivce, já bych mohla povídat....Ale jak píše Katka, taky se snažím na blogu psát pozitivně, protože v tom normálním životě má starostí každý až nad hlavu, tak si říkám, že jim třeba aspoň chvilku přinesu lepší náladu.A měla jsem o tebe starost, co se děje....Pokud jsou tvé starosti právního ražení, tak bych ti třeba mohla poradit, léta jsem pracovala v naší justici, takže vím, jak to tam chodí.......napiš mi na mail!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, jsi moc hodná. Zásadních životních průšvihů mám hned několik a jak se říká, na po@ i haj@ spadne :-) Jeden z nich je právního ražení, ale mám svého právníka, který už mě nějakou dobu zastupuje a jsem přesvědčena o tom, že výborného. Přesto děkuji za nabídku. Každopádně jsem nechtěla nikoho ze čtenářů otrávit, vím, že každý má svých problémů dost, ale nechci být pořád ta pohodová a usměvavá Bára, teď jsem prostě taková jaká jsem, protože tohle jsem opravdu já. A jsi moc hodná, že sis vzpomněla. Díky!

      Smazat
    2. Taky tě za to, že jsi tak upřímná moc obdivuji, já bych to asi nedala ....A vůbec nikoho jsi neotrávila, naopak, tvé vyznání aspoň mě přimělo k zamyšlení, jestli to naše plkání o dekoracích má vůbec cenu......Ale možná je to pro mnohé z nás únik od starostí, takže je to asi taky v pořádku. Tak hodně štěstí a ať to všechno dobře dopadne. A kdyby něco opravdu ti ráda pomůžu!

      Smazat
    3. Jani, myslím, že určitě má! A věřím, že pro většinu blogerek je to únik do jiného světa a právě relax. A určitě nejsem jediná, kdo řeší více či méně zpackané věci, ale můj blog je tak nějak ze života a tohlo je momentálně jeho součástí. Ale něco pěknýho sem určitě zase vložím. Jsi milá a moc děkuju, neodmyslitelně patříš do mého virtuální života.

      Smazat
  6. Držím Ti palce ... jako vždy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že nevím, kdo mi ty pěsti drží :-) Přesto děkuju!

      Smazat
  7. Někdy je prostě fajn ty emoce pustit ven, já je pouštím poslední dobou celkem často a bez toho bych asi pukla. Někdy to musí skončit a pak bude líp!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem v tomto celkem introvert a potom taky, koho by zajímaly nějaké věčné nářky. Tak jsem to pojala takto :-) Díky za podporu.

      Smazat
  8. Baru, moc na tebe myslím... Vím, když člověku není dobře, tak není nálada na cokoliv a blog jde samozřejmě stranou. Na svůj blog se snažím psát hlavně pozitivně, je to pro mne trochu jiný svět a zjistila jsem, že i relax. Kdybys potřebovala pomoci. Napiš! Posílám pusu a určitě bude líp ♥.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moni, to já taky, ale dneska jsem prostě dostala chuť být tím, kým doopravdu jsem. Blog je pro mě taky relax a určitě v tomto duchu hodlám pokračovat, i když mi není zrovna do ejchuchu. Moc si toho vážím a děkuju Ti! Užij si víkend.

      Smazat
  9. Bari,
    držím palečky ať se tvé planety brzy srovnají a ty přestaneš klouzat dolů po mléčné dráze .... myslím na tebe a nezoufej .... po každém zatmění příjde zase úplněk ....pa, pa Marki

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marki, díky za přízeň! Dolů to jedu pěkně, nahoru je to horší :-) Ale máš pravdu, jen tomu člověk občas musí pomoct. Měj se krásně!

      Smazat
  10. Milá Baru! Četla jsem tento příspěvek asi 3x a přemýšlela.
    Ano, tohle je ten pravý život-starosti, problémy, depky a kdo říká, že to nemá, tak fakt lže. Dalo by se o tom povídat, rozebírat, ale je to k ničemu, musí se řešit a něco změnit.Tak držím pěsti a pokud můžu jakkoliv pomoct, ráda pomůžu. Neboj, bude líp......

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hurá, tak ještě žiju :-) Ano, máš pravdu, tohle je život a proto o tom píšu. Nesnáším ty umělé úsměvy a přetvařování, že se vlastně nic neděje. Když je mi na nic, tak je mi na nic. Moc Ti děkuju, nejen za stálou čtenářskou přízeň! 4.12. jedu do Jeseníku, zamávám Ti, až budu projíždět Hanušovicemi :-)

      Smazat
  11. Přicházejí šťastné i smutné chvíle, krásná i nelehká období. Piště o všem, o hezkých věcech, ale i o smutku, pokud to tak cítíte. Blogy mě moc baví a pomohly mi žít můj reálný život.Rozhodně mají smysl. Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Martino, někdy se o tom smutku špatně píše. Ale psát budu, to zase jo, jedna z mála věcí, který mě ještě baví.

      Smazat
  12. Barboro,
    život není pořád růžový. Jste strašně šikovná, chytrá, hezká..vy se s tou momentální nepřízní určitě snadno poperete. Přeji, ať je to co nejdříve (a na hvězdy nevěřte)!
    Táňa

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Táňo, to už jsem zjistila kdysi dávno :-) Nevím jestli snadno, ale poperu. Děkuju!

      Smazat
  13. Baru, moc ti držím pěsti! A kdyby ses potřebovala vykecat i naživo, nejsme od sebe tak daleko .) Ani nevíš kolikrát jsem na blogu mazala příspěvek s ne úplně pozitivním nábojem. Ovšem nejsou starosti jako starosti. Bude líp! Věřit v tohle je nad všechny planety a díky tomu nás jen tak něco neskolí!.)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Renčo, jsi milá, děkuju! Věřím, že takových blogerek je víc, co mají chuť občas napsat, že je všechno na hov@. Ale já, i když se to nezdá, jsem v těchto věcech dost introvert. Dusím to v sobě .... ehm ... skoro rok! Jen se k tomu během té doby přidaly další události. Tohle byl asi můj poslední výkřik do tmy :-) Mluvím o tom jen sama se sebou a před okolím raději utíkám. Vím, že bude líp, planetami jsem se snažila to jen tak odlehčit, aby se to vůbec dalo číst, ale pravda to je! :-) Děkuju!

      Smazat
  14. Díky všem za podporu a omlouvám se za smazání posledních komentářů, které jsem ve snaze publikovat, zřejmě vymazala, protože je nikde nemůžu najít. Alespoň jsem po dvou letech blogování zjistila, že některé komentáře automaticky spadají do spamů a proto nebyly nikdy publikovány. Omlouva všem!

    OdpovědětSmazat
  15. příspěvek mne určitě "neotrávil", ba naopak..je ze života, pravdivý a moc dobře napsaný...bohužel i tohle patří k životu :-( každý máme toho nějakého kostlivce, 13. komnatu.....ale já Ti Baru přeji hodně sil do bojování, lepší náladu a ať toho "kostlivce" co nejrychleji vyženeš ze svého života a už se nikdy nevrací...Bára

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Baruško, díky! Je jich tam hodně a momentálně můžu říct, že ještě nikdy jsem se necítila tak odhodlaná a nabuzená jako teď. Ještě se budou dít věci. Ale dotáhnu to, i když se to nebude líbit všem. Udělám prostě takovou generálku svýho života. I auto po pár letech potřebuje seřídit, zkontrolovat a vyměnit součástky, že jo? :-) Krásný víkend!

      Smazat
  16. Báro, přeji hodně sil ať se s problémy popereš co nejdřív, hlavní je hledat si v každém dni co nejvíc pozitivních věcí...mně to pomáhá. Mám za sebou období, kdy šlo všechno ale opravdu všechno na levačku...naštěstí já v sobě věci moc dusit nedokážu a tak všechno většinou začerstva řeším...ale samozřejmě ani to není vždycky výhra :-)))...občas je dobré něco nechat uzrát , ale každý je nějaký a tak přeji hlavně tu sílu najít si i během špatných dnů světlé chvilky...oni budou přibývat, myslím, že tak jako se nabaluje smůla, tak je to i se štěstím :-). Přeji krásné dny!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucko, děkuju! Něco jsem nechala už přezrát, ale to neva, všechno se dá řešit. Dneska mám celé odpoledne sama pro sebe, tak běžím, ať si je užiju podle svých představ. Díky moc!

      Smazat
  17. Baru,
    také jsem introvert a někdy si říkám, je na mě toho moc !
    Na blog se snažím psát pozitivně a osobní věci moc neventilovat.
    Naopak některé blogy a ten tvůj k nim rozhodně patří mě v takových chvílích dobíjejí baterky:-)
    Mám i pár spřízněných duší, u kterých vím, že se můžu vypsat a ony mě podrží :-)
    Momentálně jsem šťastná a vše na co jsem si kdy jen pomyslela najednou mám !
    Ale i já řeším a asi ještě dlouho řešit budu svoji minulost i tu právní stránku :-o
    Stojí nás to mnoho financí a nervů,...
    Drž se !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Za normálních okolností introvert nejsu, jen když jde do tuhýho :-) Taky jsem se vždycky snažila psát pozitivně a vlastně i tuhle moji zpověď tak vnímám! Já jsem ráda, že jsem to ze sebe "vypotila" a že tomu všemu konečně čelím. Tak doufám, že na můj blog nezanevřeš, i když pár kostlivců tu ještě vytáhnu. Když generálka života, tak pořádná! To je prostě život, mám štěstí, protože jsem zdravá a mám dvě zdravé, krásné a chytré děti, ale šťastnám šťastná nejsem. Tak si užívej to stěstí plnými doušky, moc Ti to přeju a v pondělí na Tebe (vás) budu myslet! Ili, děkuju moc!

      Smazat