pátek 31. srpna 2018

Peklo v řetězech

Před více než rokem jsem se tomuto (přiznávám převzatému) slovnímu spojení děsně smála, jakože haha, mě nerozhodí nikdo a nic. Ovšem velmi brzy mě smích přešel a pravý význam jsem poznala záhy a v plném rozsahu. Byl to naprosto šílenej rok a fakt si nepamatuju, kdy jsem zažila horší. A trval a trval a trval ... Nebralo to konce a postihlo to komplet všechno, nejen partnerský vztahy, ale i práci, protože jak známo, všechno se vším souvisí. A že se vám nadpis příspěvku nehodí k tomuto jemnému obrázku? No to mně taky ne, ale v podstatě je výsledkem více než ročního osobního procesu. Ale jak známo, člověk si musí hrábnout na úplný dno, aby se měl od čeho odrazit. Jsem vděčná všem aktérům, kteří se tohoto představení zúčastnili, ať už těm, co mi nakopali zadek,  nebo těm, co mi naopak pofoukali bolístku. A že jsem si tu hubu namlátila řádně. Lekce byla tvrdá, jinak bych ji prostě nepochopila. Lidi jsou totiž hloupí a málo pokorní, mě nevyjímaje. A já bych to chtěla (u sebe) změnit. Moc.  Dneska už si troufám říct, že je tohle dějství za mnou. Hnůj mám vykydanej, ještě si umeju gumáky a očistím vidle. A potom už dojde tento obrázek naplnění. Slastně spočinu pod tatérovou jehlou a beze zbytku si vychutnám tu bolest. A proč to píšu? Protože to tak prostě mám. Tečka. Možná jistý druh exhibicionismu, co já vím. Stejně jsou tyhle příspěvky z kategorie "vostrá jako šmirgl" jednoznačně nejčtenější. A protože je dneska poslední den v měsíci a taky konec prázdnin, tak to beru jako onu pověstnou tečku. Nic nikomu nevyčítám, dokonce ani sama sobě ne. 




A strašně důležitý je taky odpustit. A tady si dovolím použít jeden moc pěknej citát americké spisovatelky Louise L. Hayové ... "Odpustit ještě neznamená, že schvalujete dané chování. Odpuštění probíhá ve vaší mysli, s tím druhým to nemá nic společného. Podstatou odpuštění je osvobodit se od bolesti. Odpustit neznamená dovolit druhým, aby vám svým chováním a jednáním dále způsobovali boles."  A nezapomeňte odpouštět taky sobě. Popasujte se se svými bolístkami co možná nejlépe, ale nikdy to nevzdávejte. Amen!


Co možná nejpříjemnější přechod na školní povinnosti přeju!


Jo a ještě musím dodat, že autorkou kresby je výtvarnice Markéta Jinochová alias Myyna a jsem strašně ráda, že do toho se mnou (zase) šla. Její empatičnost je neuvěřitelná. A já doufám, že tahle kérka už bude fakt poslední!





Obrázek podléhá autorskému zákonu. Jeho další užití není možné.

2 komentáře:

  1. Jak už člověk jednou začne, tak se blbě končí. Mě omezily je momentální nefinance. Tento rok se zkoušky po několikáté opravdu vrací a vypadá to, že už z nich možná vyjdu vítězně, nezhroucená. No, hodně štěstí nám přeju. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já bych to malinko upravila, už nelze skončit. Chápu, že každej nemá to zázemí, který mám já, no na druhou stranu taky málokdo ví, že tomu nebylo vždycky. Byly roky, kdy jsem týden před výplatou kupovala polívky v pytlíku a suchý rohlíky a na dovolený jsme jezdili do kempů pod stan. Dneska mám podporu, ale o tom přece to partnertství má být, že jo? Není to soutěž ani závod. Jeden umí tohle, druhej zajistí ono. Tak to podle mě má fungovat, jen si to člověk musí poskládat v hlavě a bez výčitek. Myslím, že doba je zrychlená a i tyhle zkoušky chodí víc a mnohem tvrdší a poslední rok je toho důkazem. Tak držím pěsti a víte jak to je?

      Na konci vždy vše dobře dopadne.
      A jestli to dobře nedopadlo,
      tak to potom ještě není konec.

      — John Lennon

      Smazat