Už nějakou chvíli mám předpřipravený tento příspěvek, ale až dneska se mi podařilo ho dokončit. Po návratu z Barcelony mám zase virtuální šuplík s fotkami narvaný k prasknutí, tak doufám, že to letos nějak všechno zvládnu zpracovat :-) Zkrátka do konce roku se tu na blogu bude cestovat. Ještě vás chci vzít na skok do Slovinska, ale nepředbíhejme! Jak už jsem psala v posledním příspěvku, z Porta jsme vyrazili do hor s malou, asi půldenní zastávkou v jedné nádherné soutěsce Passadicos do Paiva. Tato zastávka původně nebyla v plánu a já jsem malinko remcala, protože jsem si říkala, že hor a přírody si ještě užijeme dost. Ale stálo to za to! Byl to vlastně sedmý den naší expedice. Na tento výlet jsme dostali tip od dvou studentů, které jsme potkali v Sintře. Soutěska, kterou protéká řeka Paiva, je příjemnou procházkou po dřevěných chodnících, i když ta závěrečná pasáž byla velké stoupání. Jednosměrně jsme ušli asi 9 km a ten den bylo docela příjemné počasí a 23 stupňů. Ano, pamatuji si to, protože čerpám info z cestovatelského deníku :-)
Fascinováni všude přítomným eukalyptem. Byly ho tu celé háje, zřejmě uměle vysazené. Rozumíte, to, co u nás obtížně sháním každou zimu, tu rostlo jako plevel všude kolem.
Malá zastávka, kde se dalo v řece vykoupat. No a potom se taky dalo skákat do vody z takových těch klacků uvázaných na laně. Zastavovali jsme kvůli tomu asi třikrát, což už jsem nesla dosti nelibě, protože tohle nejsou aktivity, které bych zrovna vyhledávala. Ale budiž. Stejně, v okamžiku, kdy jsme zaznamenali přítomnost vodního hada, by mě do vody nikdo nedostal.
Jinak opravdu paráda a při návštěvě Portugalska vřele doporučuji navštívit. Bylo to rozhodně příjemnější než nejvyšší vrchol pohoří Serra de Estrela, kam pokračovala naše cesta. Nutno říct, že velmi strmě a klikatě, což způsobilo moji značnou nevolnost a tak jsme nakonec v rámci zachování mého zdraví zvolili trasu asi o 50 km delší, ale po dálnici a nemuseli jsme tak každý kilometr zastavovat :-) Východní část Portugalska mě vůbec překvapila bujnou vegetací, místy úplná džungle! To se změnilo až v horách, kam jsme dorazili později večer a znaveni cestou jsme uvítali služby **** hotelu. Ptáte se proč hotel? Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme na naší expedici využili hotelových služeb, protože v dané lokalitě prostě jiné vhodné ubytování nebylo. Ovšem cena za čtyřhvězdičkový hotel byla o hodně nižší než naše ubytování u oceánu, které ani zdaleka nemělo ty kvality. Takže jsme si hotel vlastně užili. Nejvíc asi já, protože 1) dobrý kafe kdykoliv se mi zamanulo, 2) snídaně formou bufetu a fakt bylo z čeho vybírat 3) každý den uklizený pokoj bez mého přičinění a konečně, když dorazíte utahaní z túry, velmi oceníte komfort poskytovaných služeb. A že jsem se mnohokrát cítila jako terén koza, o tom zase příště.
Fajn podzimní dny mějte!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat