Další krátké pokračování Portugalska 2017. Opět v horách, tentokrát jen malý kousek pod nejvyšších vrcholem pohoří Serra Da Estrela - Torre - 1993 mnm. Na vrchol se dá velmi pohodlně vyjet autem, protože tady horská turistika moc nekvete. Nicméně ono to není až tak úplně špatné, protože to počasí v horách se velmi rychle měnilo a na nejvyšším vrcholu bylo opravdu hnusně. Silný vítr, mlha a 10 stupňů nás přinutilo se vrátit do nižších poloh.
Cestou nahoru se dá všude zastavit a kochat se nekonečnými výhledy. Kamenný památník v horách, uměle vytvořené přehrady a pěkná odpočívadla.
Torre 1993 mnm a nic tam. Placatej vrchol a větrná hůrka. Počasí 6.7.2017 tam bylo opravdu chladné, pouhých 10 stupňů. Jediné místo v Portugalsku, kde sněží. Takže hurá dolů.
Během malé chvíle jsme zažili větrno, mlhavo i slunečno a ve stejný den i koupání v horském jezírku. Teplota v rozmezí 10 - 17 stupňů byla na červenec nic moc, ale to jsou prostě vysoké hory. Už za pár dnů jsme si to vynahradili na nejkrásnějším evropském pobřeží Algarve.
Z tohoto výstupu a následného sestupu mi je zle ještě teď. Vodopád Poco Do Inferno, kam jsme vyrazili z malého městečka Manteiga. I když to tak nevypadá, byla to pořádná rokle. Nejdřív se vydrápat nahoru, přežít závrať a potom zase zpět, byl výkon hodný odměny. Fakt jako terén koza. Někdy to mám s tou mojí smečkou vážně těžký, navíc je to pořádná přesilovka a tak jsem si řekla, že tyhle výpravy už zkrátka podnikat nebudu. Není třeba se stále k něčemu hecovat. Příště počkám dole.
Koupat se v horských jezírkách může být sice velkým lákadlem, pokud ovšem za pár dnů nelehnete s angínou. Ale tatínci ví vždycky všechno nejlíp.
Výhled od hotelu. Počasí slibovalo krásný den, což ale nemusí být pravda na dlouho. Ke slovu přišly i pláštěnky těsně před cílem. Tím byla tentokrát Ďáblova ústa - Covao Dos Conchos. Cesta tam vedla krásnou krajinou a díky střídajícímu se počasí a mrakům, jsem si někdy připadala jako v měsíční krajině.
Krása střídá nádheru. Tady ještě sluníčko.
Nad Ďáblovými ústy. Bylo jasné, že nás cestou dolů nejspíš chytne déšť, přesto jsme se rozhodli pokračovat. A taky že jo. Než jsme slezli dolů, museli jsme vytahovat pláštěnky. Dole ale přestalo na chvíli pršet a tak jsme si mohli vychutnat krásná Ďáblova ústa a široko daleko nikde nikdo. V Portugalsku je horská turistika teprve v plenkách.
Covao Dos Conchos. Místo, které určitě stojí za návštěvu. Tohle byla poslední horská výprava a příště už pobřeží Algarve, Atlantik, sluníčko a koupání.
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat