Umělecký kovář Radomír Bárta

Musím se s vámi podělit o jeden velmi příjemný zážitek. Občas napíši na blogu o někom, koho považuji za zajímavého nebo mě nějakým způsobem motivuje a inspiruje. I když pana Radomíra Bártu jsem až do dnešního dne osobně neznala, dneska můžu s jistotou říct, že je dalším impulzem v mém životě. Měla jsem tu čest navštívit ho osobně v jeho bezmála tři sta let starém žondru v Sebranicích. Odkaz na žondr si určitě rozklidněte, je to velmi zajímavá a ojedinělá stavba! Už jako dítě jsem toužila nahlédnou dovnitř a dneska se mi to splnilo. Foťák jsem samozřejmě měla s sebou a tak doufám, že za laskavého souhlasu pana Radomíra se mi alespoň částečně podaří přenést kousek té úžasné atmosféry a jiného světa i vám. 

Moc děkuji za laskavý souhlas s publikováním fotografií. Snažila jsem se o citlivý výběr s respektováním soukromí. Za zprostředkování rovněž děkuji designérce a mojí kamarádce Lejce Fouskové. Pan Bárta nám ukázal nejen svoji tvorbu, která mimochodem není jen tak obyčejné umělecké kovářství, pod kterým si třeba můžete představit bránu nebo zábradlí, ale je originální a výtvarně pojatá. Jeho plastiky mě rozhodně nenechaly chladnou. Nevím, jestli mě víc dostal žondr nebo právě jeho tvorba, potažmo zcela odlišný svět, ve kterém pan Bárta žije a kam jsem se mohla alespoň na chvíli "uchýlit" z běžné reality. Díky za ten únik, zanechal ve mě hlubokou stopu a já doufám, že jsem v Sebranicích nebyla naposledy. 

 Vonělo to tu ohněm a železem a obrovskou mužskou sílou, která dokáže z tak drsného materiálu, který kombinuje například se sklem nebo kameny, vytvářet něco tak křehkého jako jsou květiny!

Jeho dvorek prostě kvete a rostou tam stromy. Ocelové, rozumějte! Nezapře ani lásku ke kamenům a sklu, které si rovněž sám opracovává. 

Tahle kombinace je pro mě úplně nejvíc. Nad velikostí některých plastik se tají dech. Vznikají podle malých modelů, které potom mistr zpracuje v požadovaném měřítku a mnohdy "slepí" z mnoha dílů. Jeho tvorba se prodává po celém světe a přitom je to člověk velmi skromný a pokorný. Pokora je také znát ve zpracování, přestože je ocel tak syrová, působí neskutečně jemně. A samozřejmě, že nás vzal i k sobě domů. Žondr je památkově chráněný a probíhá jeho rekostrukce a pan majitel s ním má velké plány.

 

 

 

Tak to je ona, nezvyklá stavba na dřevěných trámech, které si musí všimnout každý, kdo projíždí kolem. Pravda, ještě velký kus práce ho čeká, ale rozhodně to bude stát za to. Ta představa, že je objekt tři sta let starý a jeho historie sahá až do středověku, ta nemůže nechat v klidu snad nikoho. Jen houšť takových nadšenců! A jestli jste i vy příznivci tohoto řemesla a umění, neváhejte kouknout přímo na stránky pana mistra. Pracuje i na zakázku a už samotná návštěva tohoto místa je opravdovým zážitkem!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.