čtvrtek 9. května 2019

Milán 10/2018

Tak jsem se konečně dokopala, abych trochu pohnula s fotkama z cest. Sice je to na úkor mého nočního čtení, ale někdy to dodělat musím. Nějak jsem se zasekla loni v říjnu na výletě do Milána a od té doby se to se mnou veze. Takže ... Začnu trochu obšírněji, ale k jádru věci se nakonec dopracuju. Kdo můj blog sleduje už delší dobu (píšu ho od roku 2011!) ví, jaké vztahy panují u nás doma co se cestování týče. Muž hory, já metropole a občas si vyměníme role. A  protože mám chlapa pořád pryč, aspoň jednou za rok ho chci mít jen sama pro sebe (4 dny obvykle bohatě stačí). A tak vyrážíme na společné prodloužené víkendy bez dětiček, které většinou spojíme s nějakou kulturou. Akorát nám ty společné cesty poslední dobou malinko haprují. Loni v říjnu jsme si naplánovali výlet do Milána a Bergama. Na druhý pokus to klaplo, pač ten první byl neplatný. Uletělo nám letadlo. A letošní výlet do Londýna, který se měl uskutečnit po Velikonocích, dopadl o něco hůř, protože jsme se otáčeli ještě před letištěm. Letadlo nám sice tentokrát neuletělo, ale když práce zavelí, chlap nezná bratra, natož vlastní ženu. Ano, s mým mužem je občas velká legrace, ale už jsem si za ta léta zvykla, pač když on to bere s humorem, já se z toho hroutit nebudu. Do Milána jsme nakonec odletěli o dvě hodiny později, protože jsme měli kliku a další let měl volná místa. Kdybychom ale neměli zaplacený lístky na koncert Davida Garretta, jistě bychom operativně zvolili jinou destinaci, protože poplatky za přebukování jsou  nekřesťanské a podstatně dražší než nové letenky. Koncert byl vlastně hlavní důvod návštěvy Milána a nutno říct, že David byl boží a celé Miláno vlastně taky.










 




V polovině října mělo město velmi příjemnou atmosféru. První cesta nás zavedla kam jinam, než k dominantně historického centra - Milánské katedrále. Byla ohromující, vlastně je ohromující. Katedrála Narození Panny Marie je pátá největší katedrála na světě a já jakožto milovník nejen sakrální architektury, jsem ji prolezla kompletně celou (ano, můj laskavý muž se mnou). Vůbec celé náměstí Piazza del Duomo je živé, ostatně je to Itálie. Dalším významným zastavením na náměstí je Galerie Viktora Emanuela II., což je proslulé obchodní cetrum.




Přiznám se, že víc než obsahem (rozuměj obchody světových značek) mě zaujala stavba jako taková. Autorem nádherné budovy je italský architekt Giuseppe Mengoni. Kromě obchodů luxusních značek tam najdete si luxusní restaurace a kavárny. Samozřejmě i další části centra Milána mají svoje kouzlo, např. Apple Store Milano.




A jak nejsu "jablíčkář", prodejnu Apple jsme si prošli, protože je nádherná architektonicky, zapuštěná do podzemí s krásnými vodotrysky nahoře. A večeře s výhledem na tuhle parádu byla prostě nejvíc. Dokonce si ještě pamatuju, že jsem měla spaghetti aglio olio e peperoncino, protože je miluju.



Za návštěvu určitě stojí i hrad Castello Sforzesco, kostel Santa Maria delle Grazie a nebo třeba vítězný oblouk Arce della Pace, který je v těsné blízkosti městského parku Parco Sempione. Kdo ale hledá typické úzké uličky a staré domy, v Miláně jich moc nenajde. Milán je poměrně mladé město a rozhodně mě víc uchvátila Neapol, to je místo, kde chci jednou trávit podzim a zimu.




Parco Sempione a příště Bergamo!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

4 komentáře:

  1. Baru, já si klidně na tvé fotky a zážitky z cest počkám i měsíce!Je vidět, že jste s panem Božským správná dvojka :-)Tak přeji i letos krásné cesty bez komplikací!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No nevím jestli správná, ale už to tak je :-) Děkuju!

      Smazat
  2. Barunko nádhera, Vy jste neskutečná.Ráda chodím na Váš blog a vždy to je zážitek.jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdepak, jsem skutečná, z masa a kostí :-) Těší mě, že sem ráda chodíte, tak doufám, že i nadále bude čím potěšit Vaše oko! Děkuju!

      Smazat