středa 1. srpna 2018

Bulharsko - Sofie

Konečně pokročíme dál. Jak jsem psala minule, Bulharsko jsem si tak trochu vymrčela já, konkrétně Sofii, pač mám ráda ty metropole a chtěla jsem tuze moc kouknout právě tam. No zajížďka to nebyla, vlastně to bylo skoro po cestě, takže chlap souhlasil. Bohužel se nám to celé malinko pošouplo jinak, než jsem si plánovala, protože na hranicích jsme trčeli víc než tři hodiny a ještě hodinový časový posun k tomu způsobil, že jsme do Sofie dorazili s pětihodinovým zpožděním a rovnou vyfasovali flastra za pozdní check in. No nedalo se nic dělat, jsou věci, které prostě neovlivnítme. Tím se nám celý pobyt o fous zkrátil, navíc jsme přijížděli do Sofie za vydatného deště a předpověď byla nemilosrdná, takže ve hře bylo i to, že prostě pojedeme až do Řecka. Naštěstí jsme zůstali dvě noci a i přes několik dešťových přeháněk jsme si prošli město. A když pršelo nejvíc, zalezli jsme do restaurace a hodovali, protože bulharská kuchyně je výborná a velmi levná. Všechny zásadní památky jsou koncentrovaný blízko sebe, takže to nebyl až takový problém to zvládnout v poměrně krátkém časovém úseku. Asi nejvýznamnější památkou je katedrála sv. Alexandra Něvského. Z té se mi fakt tajil dech a myslím, že by se tajil i těm, kteří nejsou architekturou a památkami posedlí jako já. Miluju totiž kostely, katedrály, kláštěry a všechny další sakrální stavby. Mají neskutečnou atmosféru a myslím, že i ten největší neznaboh tu bude cítit nějakou zvláštnost a pocit pokory. Možná se vám zdá, že jsem poslední dobou až příliš osobní (*vysvětlím na konci příspěvku), ale tak teda rovnou přiznám, že většinou skrývám slzy. I když jsem člověk, kterej normálně skoro nebrečí (bohužel pro mě), tahle místa mě vždycky totálně dostanou a někdy to prostě nejde udržet a já mám pocit, že všechno dává smysl a tak to pustím. Možná pocit sounáležitosti, možná už jsem úplnej magor, těžko říct.






Tady mě opravdu zamrzelo, že nemám zrcadlovku a širokáč, protože Fujina to nepobrala, asi byla taky úplně paf. A taky poprvé jsem podvodně fotila, protože poplatek za focení uvnitř ktedrály byl nesmyslně drahý a tak jsem usoudila, vnímaje okolí fotící na mobil, že se tam v tom davu fotografů ztratím. No neztratila, pán na mě doběhl dřív, než docvakla spoušť a tak jsem se omluvila, že nemám zaplacený focení a že to teda schovám. No škoda. Jinak katedrála vznikla na počest ruského cara Alexandra II. , díky kterému Bulharsko získalo nezávislost. Kousek od katedrály je kostel sv. Sofie. A tam jsme si zašli do podzemí, což byl ten nejlepší nápad, protože kostel je původně ze 6. století a i když prošel mnohými přestavbami, tam dole se dochovaly původní části. A tady jsem si to focení zaplatila, i když v té tmě z ruky se toho moc nepovedlo, ale je to jednoznačně nejlepší zážitek z celé Sofie a hlavně to prolízání bavilo i kluky. 





Moc fotek typu myself z dovolené nemám, rozhodně ne víc než deset a tady jsem se prostě vyfotit  musela, chápete? Když jsme potom ukončili prohlídku a pokračovali jsme dál, byla jsem z toho tak rozněžnělá, že jsem i nějaký peníz té žebračce hodila, ale bylo mi děsně blbý si ji vyfotit zblízka. A ona byla šťastná a bylo to krásný ... Jo a  podle tohoto kostelu získalo město svoje jméno. Dalším místem, který byste neměli při prohlídce Sofie vynechat, je mešita Banja Baši.





Jediná mešita ve městě, která slouží svému účelu. 




Další krásnou památkou je obrovská a nádherná synagoga.  Je největší v Evropě! Ovšem marně jsem se pokoušela dostat dovnitř. Jak jsem se později dozvěděla, dovnitř se dostanete pouze na pozvánku nebo doklad, že patříte ke komunitě. No škoda, ale i zvenku stála za to, jen jsem bohužel neměla vhodný sklo k focení.




A na každým kroku totální kontrast architektury. A to mě na tom dost baví. Pravda, někdy je to velká divočina, ale Balkán prostě divokej je, Sofii nevyjímaje. Rotunda sv. Jiří a postkomunistický hotel v pozadí jsou toho důkazem.




Dokonce tu narazíte i na  práci českýho architekta! Pomník národního hrdiny Vasila Levski je dílem Václava Koláře, který tu postavil i další významné budovy. Jinak je tu spousta dalších zajímavých kostelů a jistě i dalších míst, kam už jsme se nedostali. Každopádně myslím, že dvě noci v Sofii jsou tak akorát. Takže se můžeme pomalu přesunout do Řecka. Zatím máme z minulosti projetý ostrov Rhodos a Krétu, no na pevnině jsme ještě nebyli a Soluň, kde jsme strávili další dvě noci, se mi líbila moc. Tak o té příště! Jo a ještě vám dlužím to *vysvětlení, proč jsem poslední dobou tak osobní. Použiju k tomu jeden citát, protože se mi prostě líbí a naprosto vystihuje podstatu věci. 

"Uvažujte chvíli o tom, kolik energie je potřeba na ukrývání něčeho před sebou a před světem. Zkuste si vzít kousek ovoce, třeba grapefruit, a noste jej s sebou v ruce celý den. Držte jej tak, abyste ho neviděli, a dejte pozor na to, abyste ho ukryli i před ostatními lidmi tak, aby jej nemohli vidět. Po několik hodinách si uvědomte, kolik energii jste vydali. A tohle musejí naše těla dělat celé dny. Až na to, že neskrývají jen jeden kousek ovoce, musejí se vypořádat se všemi kousky ovoce, které se pokoušíte skrýt před sebou a před světem. Když konečně dovolíte těmto pravdám o sobě vyplout na povrch, budete volní. Budete moci všechnu tu přebývající energii vynaložit na svůj osobní růst a na dosažení svých nejvyšších cílů. Jsme tak nemocní, jako jsou naše tajemství. Tato tajemství nám znemožňují být svým autentickým já. Ale když se usmíříte sami se sebou, svět vám bude zrcadlit stejný mír. Když budete v harmonii sami se sebou, budete i v harmonii se všemi ostatními".  

(z knihy Temné stránky hledačů světla od Debbie Fordové)

Já s sebou prostě nechci vláčet tolik ovoce. A mám jednoduchou radu pro ty, kterým můj přístup a vyjadřovaní nesedí. Jednoduše nesledujte. Mimochodem, když jsem u toho vyjadřování ... vím, že dělám chyby, někdy jsou to jen překlepy a chápu, že ruší, přesto děkuji anonymnímu komentáři za upozornění na chybu, byl to opravdu překlep. Díky!


Přežijte vedra ve zdraví!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

6 komentářů:

  1. To je taková krása... jak profifota, tak vyjadřování, který mi maximálně vyhovuje. Vyhledáváme asi podobné destinace asi z podobných důvodů (my loni Bulharsko, letos Balkán obecně),hlavně letos jsme měli teda dost podobnou cestu, jak už to delší dobu sleduju (my hodně low cost) a pod všechno se tady můžu podepsat. Jak pod upřímnou Albánii (taky to teď zpracovávám), tak pod to dojetí z těch sakrálních staveb (a taky jsme si nemohli pomoct a konzervovali tu krásu i přes zákaz), z těch almužen... jen teda neumím tak hezky fotit :-). Těším se na pokračování! Katka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Katko, to vůbec nejsou profifota, to je všechno focený kompaktem, pač už mě nebaví se tahat se zrcadlem. Ale děkuju! Koukala jsem na blog, Meteoru jsme taky letos dali, velká paráda! A Albánie byla úplně nejvíc, chci se tam vrátit. K té se dotanu až později. A Skopje a Ohrid jsme byli 2016. Makedonie se mi vůbec líbila moc. Ještě mě moc láká Bosna, tou jsme projížděli 2015 tuším a tu jsme si slíbili, že ji dáme příští rok. Pořád je co objevovat ...

      Smazat
    2. myslela jsem to tak, že je vidět oko profíka ;-). Do Albošky se chci vrátit taky, než tam budou davy. A Bosnou jsme jeli nakonec, to bude poslední část - Mostar je jedno z nejhezčích měst, jaký jsem kdy viděla.

      Smazat
    3. Mostar a Serajevo ... exotika na příští rok :-) Díky!

      Smazat
  2. Báro, zdravím, vezmu to stručně: pecka!
    ( souzním )
    jinak bych sem nechodila, že jo.
    pa Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat