pondělí 23. července 2018

Srbsko - Bělehrad, Niš

Tak pokud je tu někdo, koho minula záplava fotek na Instagramu, mám pro vás další i s povídáním o naší letošní expedici Balkán. Nejprve ale odpovím na otázku, na kterou se všichni ptají ... proč právě tato destinace, proč Balkán, v podstatě chudé země, plné odpadků, špíny a tak trochu divočiny. Prostě mě to bere. Nejezdím na dovolenou proto, abych se opálila a mohla s kámoškama u kafe porovnávat, která je víc, ale abych poznala jiné země, jiné mravy a jinou mentalitu. Záměrně píšu poznala, protože "pochopit" to všechno už jsem dávno vzdala. Ano, ta mentalita je jiná než naše, přesto, že je to stále Evropa. Možná takové menší dobrodružství pro mě, protože ležet jen na pláži mě neba. Mám pocit, že někde hluboko uvnitř sebe mám balkánský kořeny, ale to jsou jen moje pocity, protože jinak si nedovedu vysvětlit, co mě tam tak táhne. Dalším podstatným důvodem je fakt, že za pár let, možná desítek let, už budou tato města a destinace vypadat úplně jinak a já je chci zažít ještě syrový. Tohle byla naše třetí balkánská expedice a pořád je co objevovat. Sice jsme toho projeli už dost, ale pořád ne tolik, abych se tam ráda nevracela. Za další je to moje osobní challenge. Teda aspoň Albánie byla, ale o tom se rozepíšu až v části albánské. Člověk si tím posune osobní hranice, vystoupí aspoň na malou chvíli z komfortní zóny a aspoň na chvíli je tak nějak víc svobodný. U nás mi to tak nejde. Nakonec jsem po návratu i ty vlnitý vlasy zase narovnala, prostě mě to zase dostalo zpět. Žijeme sice v krásné a bohaté zemi, navíc bezpečné, ale plné přetvářky a pokrytectví. Tam to tolik necítím, cítím se tam víc free. Tak proto Balkán. Mám ho prostě ráda. Tři roky nazpět jsem navštívila Srbsko poprvé a už tenkrát se mi tuze líbilo.  Předloni opět a zase jinak. Letos jsme v Srbsku strávili celkem čtyři noci, z toho dvě v luxusním hotelu v Bělehradě, protože můj chlap potřeboval vyřešit něco pracovního, tak nám poskytl komfortní dvoudenní relax, který jsme samozřejmě spojili s prohlídkou města. Takže šatičky, botičky, dámička. No další dvě noci jsme potom strávili na horách, u velmi pohostinné srbské rodiny a s dámičkou byl konec. O horách ale až v příštím příspěvku. Teď zpět k Bělehradu. Město, které mě okouzlilo už dávno. Je to úžasná pulzující metropole plná chutí a vůní a takovýho toho opravdovýho života, kde si nikdo na nic nehraje. Dechberoucí architektura, kde polorozpadlé baráky žijí s těmi novými a báječně si rozumí. Prostě Balkán. Ten buď milujete nebo nenávidíte, nic mezi tím. Je syrovej a upřímnej. A možná právě proto ho mám ráda, asi jo, to bude ono! Bělehrad je na jednu stranu moderní město plné luxusních obchodů a na straně druhé plné žebráků. Je multikulturní a to se mi moc líbí. I tady už potkáte japonského turistu! Srbové jsou milý, ale velmi hrdý národ. Místy až paličatý? Takže za mě vás do Bělehradu určitě pošlu, protože má co nabídnout.  Takže pár fotek z Bělehradu a fakt jenom pár, protože kromě rodinných jich ani víc nemám, fotím čím dál méně :-) 










Největší atmosféru měla čtvrť Skadarlija, odkud je poslední foto. I když nejvíce turistická, ale stará, voňavá, plná zvuků a chutí a na zemi kočičí hlavy, který tak miluju. Vtipný bylo pozorovat dámy v botách na podpatcích, jak po dlážkách bravurně balancovaly. Mimochodem Srbky jsou moc pěkný ženský, šik a udržovaný, alespoň tedy v Bělehradě. Rudá rtěnka a podpatky jsou na denním pořádku. Tož tak. Cestou z Bělehradu při přesunu do hor jsme navštívili historické město Niš, které sice průvodce opěvuje, ale pro mě bylo malinko zklamáním. Asi velká očekávání. I když jak jsme se později dozvěděli od našich domácích v horách, skladba obyvatel se město od města taky liší a Niš je prý plný laskavých lidí na rozdíl od Bělehradu. No asi tak jako u nás, taky můžeme vnímat rozdíly mezi jednotlivými městy. Niš je jedno z nejstarších dochovaných měst na Balkáně vůbec a je rodištěm císaře Konstantina. Jsou zde zajímavá archeologická nelaziště, no mohla by být v lepším stavu. Třeba takové pozůstatky římského domu ... u nás by to bylo ohraničené a tady tím můžete libovolně prolízat. My jsme zvládli projít centrum a navštívit Nišskou pevnost.







Nišská pevnost s nejstarší mešitou, pozůstatky římského domu, proložené modernou. Velký kontrasty na každém kroku, hlavně si podle mě zatím moc neuvědomují, co za skvosty mají a ta péče podle toho vypadá.






A trochu balkánského "designu" nakonec.  K tomu všemu si přidejte snad čtyřicet stupňů teplotu, takže nakonec už vás zajímá jen klimatizovaná hospoda a kus žvance, pochopitelně lokálního. Na jídlo máme štěstí, rádi ochutnáváme místní speciality a zásadně chodíme tam, kde sedí nejvíc lokálů. Srbská kuchyně je teda dost těžká, je to maso s masem, což mně osobně až tak nevadí, pač já maso můžu, ale ne na dlouho. Není nad kuchyni středomořskou, kterou jsem si užila v Řecku a v Albánii.  Tak to je něco málo k městům a přístě nejvyšší vrchol Srbska, což byl pro mě tentokrát velký zážitek.

PS: omlouvám se za překlepy a chyby, zkotroluju si to po sobě až ráno :-)



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

2 komentáře:

  1. Děkuji za inspiraci a krásné fotky. Přes Bělehrad vždy jen projíždíme, no vidím, že by bylo dobré někdy i zastavit a město si projít. Lucie

    OdpovědětSmazat