pondělí 25. června 2018

Slovinsko 2018 - zastávka Graz

No tak jo, slíbila jsem, že budu psát. Nejdou mi z tabletu z cest vkládat fotky do bloggeru, nechápu proč, tak to nechávám až na teď. A taky ... já ty fotky prostě nestíhám zpracovávat. Dala jsem si limit na Slovinsko 50 fotek,  ale pravidla a cíle jsou od toho, aby se porušovaly, že jo? Tak uvidíme, jak to dopadne. Každopádně to malinko rozdělím, protože sama nemám ráda, když roluju a nemůžu se dorolovat konce. Takže ... doma to máme tak ... můj chlap moc dobře ví, že když jsou jen samý hory a kopce, prskám. A protože je dost inteligentní, snaží se mi vyjít vstříc a já zase těma kopcema vycházím vstříc jemu. Takže obyčejnej kompromis. No ale na Olymp s nima letos fakt nepolezu. Většinou to funguje a když je toho sportu a hor moc, tak to prostě bojkotuju knížkou a dobrým cafem. Proto mi letos před Slovinskem slíbil malou zastávku v rakouském Grazu, protože jak věděl, návštěvou jednoho slovinského města by mě neuspokojil. Protože do Slovinska jezdíme převážně kvůli němu, pač se tam účastní závodu Race Adventure Slovenia a abyste si nemysleli, že je to jen takovej malej blázen do sportu, tak je to docela slušnej šílenec, protože letos se umístili druzí a pouze o půl bodu jim uniklo zlato. Nechápu to, ale respektuju, že to má každej jinak. Já sakrovala už jen při jedné vyjížďce na kole Logarskou dolinou a tudíž nechápu, že je někdo schopnej dělat tyhle časově a fyzicky neskutečně náročný adrenalinový závody, kde rozhodně není jen kolo, ale x dalších disciplín. Ale každej zažíváme adrenalin jinak. Takže něco málo z Grazu ...




 


Paradoxně se už dávno nehoním za památkama, ale spíš zajímavostma a atmosférou. Úplně nejvíc mě v Grazu uchvátily tunely. Prní fotka vypadá jako ze Star Wars, že? A přitom je to rychlovýtah, který vás vyveze nahoru na vyhlídku na město.  Tunely byly vyhloubené za II. světové války  a měří skoro 5 km. Ony i ty vyhlídky nebyly vůbec špatné, ale fakt vás nechci nudit k smrti. 





Takže jsme si prošli takový menší okruh, nahoře nad městem si mladší synek "ukopl" kus nohy, takže to slízl i chlap, pač ho naváděl ke skoku na kamennou zídku a fakt to vypadalo jednu chvíli na přeraženou nohu. No ale když máte doma tři chlapy, tak si postupně zvyknete.



Za způsobený stres jsem měla slíbenou kavárnu, jak jinak. A když takto narazíte na café, kde dělají filtr, je to záležitost téměř blažená. Ještě rok nazpět jsem vykřikovala, že tu vobarvenou vodu, ve které někdo vymáchal špinavý fusakle, pít rozhodně nebudu a jak mi teď chutná! Takže vše bylo odpuštěno a hurá do Slovinska. Stay tuned, bude pokračování!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

2 komentáře: