sobota 2. června 2018

Rosa Coeli

Začíná moje milované období. Období trajdání. Miluju to a je to jeden z důvodů, proč nepotřebuju a nechci barák. Furt se nás někdo ptá ... a vy nebudete stavět? Ne, nebudeme! Raději budu cestovat a kupovat krásný obrazy, než sedět doma na zadku a opíkat špekáčky u baráku. No dobře, nebo grilovat. Holt každej to máme jinak. Nevím, co bych v tom baráku dělala, když jsme pořád někde. Dneska jsme měli krásnej kultuní den.  Bylo teda horko k zalknutí, ale místo válení se u vody jsme vyrazili za kulturou. Sice v rodinném oslabení, protože jak je u nás zvykem, sport se stále snaží být v přesile, ale já se nevzdám! Takže jen s Vítkem a v doplněném počtu o naše kámoše, jsme se vydali na další moje oblíbené místo. Magický klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích, resp. to, co z něj zbylo. Fakt úchvatný klášter, který musíte vidět! Já už tu o něm psala pár let nazpět, ale jsou místa, kam se ráda vracím a navíc už si můžete dát prohlídku i s průvodcem a dozvědět se tak něco z historie. Zvládnou to i děcka, úplně v klidu. A trocha novejch informací jim nemůže být na škodu, pač ta škola je fakt všechno nenaučí a obecnej přehled je třeba! No a protože je to nedalo Blanska, cca hodinku jízdy autem, zvládli jsme odpoledne ještě vernisáž v Galerii města Blanska. Milan Knížák a jeho 30 portrétů. Výborný, doporučuju! Výstava trvá tuším do konce června. 






 Na těch fotkách to bohužel nevystihnu, ale genius loci tam tryská ze všech koutů, fakt!



V minulým životě byl asi holub. Jak jsou někde holubi, pořád je pronásleduje a když je nemůže pronásledovat, aspoň sbírá peří.








 Už nevím, ve kterým příspěvku nebo kde jsem to psala, ale psala jsem, že chci mít z každýho pěknýho místa či výletu jednu fotku. Jednu použitelnou. Prý už mám ty pózy nacvičený. Ale ne, nemám. Jen nemám ráda fotky typu sýr a sem se mi koukej. A taky bych prosila fotku nezvětšovat. Mám tam všechno dámy, co některé z vás jistě hledají. Křečové žíly, jizvy, metličkové žilky, celulitidu i podkožní tuk navíc. Takže můžete být klidné. Jen se potřebuju touto cestou přehoupnout někam jinam. Přestat se odmítat a přijmout tu ženu takovou, jaká je. A dokud to nepřijmu a nezpracuju, nemůžu fotit ženy. O tom chystám další příspěvek bez servítek, protože jsem nedávno slíbila, že vysvětlím, proč teď nefotím svatby a lidi.



Rozkošný, magický, nesdělitený. Prostě Rosa Coeli. Zajeďte si na výlet!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

6 komentářů:

  1. Nádhera. Ivca

    OdpovědětVymazat
  2. Baru, všechno, co na sobě popisuješ, mám taky :-D (a to jsem o něco mladší). Ale nenapadlo by mě teda si kvůli tomu zvětšovat fotku, to někdo dělá? ;-D Každopádně o tom sebepřijetí mi mluvíš z duše, není to nic jednoduchého... Krásné fotky a nejspíš krásné místo, moc se mi líbí ta šestá. Měj se krásně a užívej ;-)...
    V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si piš, že dělá :-) Mávám a děkuju!

      Vymazat
  3. U nás je zas obvyklá otázka: "A kdy si budete kupovat něco svýho???" (byt) Nikdy. Prostě nikdy. Tečka.
    Já jsem se nepřijala. Odmítám se, dělám, že nejsem. Možná proto kreslím. To je jedno.
    Zdravím holuba. Já musela být sýkorka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto Ti rozumím! A neodmítej se, vím, jak lehce se to říká a těžce dělá, možná proto fotím :-) Pozdrav vyřídím! Díky.

      Vymazat
  4. Ten kláštor je..... uužasný! Milujem taketo zrúcaniny, stopy dávnych čias, dôkazy minulosti, kameň, ktorý sa skrýva v tráve. To si musím nájsť, kde to je!

    OdpovědětVymazat