úterý 5. června 2018

O focení a tak vůbec

Slíbila jsem vysvětlení, proč už vlastně nefotím svatby a lidi. Tak tady je. Když to hodně zkrátím, než to zase  rozpitvám, je to o mém vnitřím nastavení a debordelizaci, která je už nějakou dobu v běhu. A začnu z trochu jiného soudku, ale dopracuju se k těm svatbám, slibuju! Všimli jste si někdy, jak moc je poznat na nezadaných ženách, že jsou nezadané? No vlastně to někdy pozoruju i u těch zadaných. Selfíčka, selfíčka a zase selfíčka. Jako jo, chápu, že chceme mít každá nějakou pěknou fotku z pěknýho místa, z  výletu či akce, ale proboha, stačí snad jedna! I já jsem si řekla, že jak se nerada fotím, tak chci mít z výletu jednu přijatelnou fotku, protože čím se jako budu kochat ve stáří? :-) Ale ty záchvaty, co probíhají mnohdy na sítích, to je krutý! Jednu zleva, druhou zprava, pro jistotu ještě tak ze tři k tomu. Dámy, ruku na srdce, máte tohle zapotřebí? Nemají tyhle orgie naopak opačný efekt? No já nevím, ale jak to tak sleduju, bejt chlapem, tak v některých případech raději zdrhám.  To je ale jen můj osobní úhel pohledu a možná dělám úplně stejný hovadiny, protože mám třeba úchylku na nohy a kafe, který dost často fotím na instagram. Možná i četnost mých myself fotek není zase tak zanedbatelná poslední dobou, ale dám jednu, ne pět. Potřebuju se touto cestou přehoupnout někam jinam, ale to už jsem psala minule. A tady je zřejmě i kámen úrazu, dokud se nepřijmu a nezpracuju si téma ženy, nemůžu je ani fotit. V posledních příspěvcích typu "vostrá jako šmirgl" si nelze nevšimnout, že s tímto tématem bojuju. Resp. už nebojuju, snažím se to vybalancovat, tak snad mi letošní rok Venuše bude přát a někam se posunu. A s tím souvisí i to focení lidí. Nejen žen, který mně opravdu chybí, ale i svateb, který mně naopak nechybí vůbec. Jednak jsou to víkendy, který chci trávit jinak a za další, nechť se nikdo neurazí, protože je to můj osobní problém, já se s tím svatebním cirkusem prostě moc nedokážu ztotožnit. Řekla bych mnoho povyku pro nic? Taková hra na něco, ale prostě to musíme udělat, protože se to tak dělá. Jenže já nejsem leklá ryba.





Svoji druhou svatbu, ale vlastně i tu první, jsem pojala naprosto free. Neměla jsem žádnou vizážistku ani kadeřnici, prostě jsem ráno vstala, dala si panáka na kuráž, namalovala jsem se a učesala úplně normálně, bo žádný klamání spotřebitele :-)  Je fakt, že mně asi chybí uvnitř trochu ta princezna, ale já nelpím na věcech, které mně osobně přijdou nedůležité, jen proto, že se to tak dělá. Rebela uvnitř jsem zamaskovala do bílých šatů nad kolena a mám pouze několik fotek pořízených vlastně za pochodu. Fotografa jsem samozřejmě měla, pač fotky miluju, ale nepotřebovala jsem fotit tisíc nesmyslů kolem, chtěla jsem si to hlavně užít, protože i fotky můžou časem vyblednout, ale vzpomínka zůstane. Pokud vám ji teda nesebere pan Alzheimer. Rozumíte mi trošku? Prostě pro mě je to zbytečnej humbuk, mám to zkrátka nastavený jinak. A z pohledu fotografa ... svatby jsou obrovská zodpovědnost, jenže mnohdy je to zodpovědnost za pouhou iluzi. A za iluze já zodpovídat nechci. Stejně tak ty ženy. Chybí mi, ale ještě se k tomu vrátit nemůžu, pač ještě nejsem hotová uvnitř já. Chápete? Nechci fotit umělé výplody něčí fantazie. Nemám ráda ty stylizace do něčeho, mám ráda syrovost, přirozenost, tak jak to píšu tady. Nechci vytvářt iluze. Chci fotit ženy, které se umí přijmout takové, jaké ve skutečnosti opravdu jsou.  Možná jsem na půl cesty, možná kousek dál. Až tam dojdu, tak se uvidí. Zatím to mám takto a proto nemůžu fotit ani ženy, ani svatby. Ale k ženám se doufám vrátím, jen jinak, než jsem byla zvyklá. Protože za objektivem bude stát taky jiná žena. Dneska se mnou sice zacloumaly puntíkované šaty s krajkou, ale to ještě nic neznamená.  Tak snad jsem to vysvětlila srozumitelně a rozhodně jsem se tímto příspěvkem nechtěla nikoho dotknout. Je to ve mě. Pracuju na tom. Nechci být pořád jen vostrá jako šmirgl, ale někdy ta květina nemá holt příležitost vykvést tak, jak by si sama přála, protože vyrůstá na tvrdé, kamenité půdě.

Na zdraví všech princezen!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

10 komentářů:

  1. Baru,rozumím ti!Já také nesnáším pózy! Nebo,že se tak něco má!Když vidím svatbu,říkám si,jen aby Vám to vydrželo na celý život !Dneska to vůbec není samozřejmé.Ja také život druhý pokus😉Jen se svědky a fotografkou a jejím mužem a bylo to 👌! Fotky miluji,sama 📷 neumim,ale můj muž Ano☺Baru,buď taková,netuctová!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni veškerou energii soustředí na svatební cikrkus, ale když potom přijde krize, okamžitě to vzdávají. No a vše podstatné už jsem napsala. Děkuju a měj se krásně!

      Vymazat
  2. Děkuju! Jsem ráda, že tohe všechno neděsí jen mě (přesně: selfíčka, klamání spotřebitele, zodpovědnost za iluze,... ještě bych přidala, že forma leckdy bohužel musí předčit obsah), jen jsem to asi neuměla tak dobře vyjádřit, tak jsem možná někoho naštvala ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda, že v tom nejsem sama! Už jsem si připadala divná! A krásnou schránku bez obsahu snad ani nemusím komentovat. Na to jsem zapomněla, ale to už bych byla asi hodně drsná.

      Vymazat
  3. Ahojky Barunko,jsem na tom stejně.. stále mnohé nechápu..spíše to svádím na tuhle dobu- ale je to jen lidmi!!
    Mám také problém přijmout sama sebe, s kg navíc.. nedokonalostmi,chi se mít ráda!!
    říkám si každý den...snad to půjde!!
    Buďte SVÁ
    krásné dny Danka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno máme v hlavě ... Tak držím pěsti. Nám všem :-)

      Vymazat
  4. Jestli nám tu někdo mentálně nestárne :) Insta špatný, místo svateb klídek.... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluju anonymní, co nemají koule na to se ani podepsat, natož se pochlubit vlastním insta :-)

      Vymazat
  5. Baru, právě za to Tě obdivuji. Jdeš svou cestou, máš svůj názor...
    Pamatuji si trochu Tvé svatební fotky z MMB....
    Těším se moc na Tvé další fotky.....budou cestovatelské?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo, pač je to jedna z věcí, bez kterých nevydržím. I když jsem se na začátku roku dušovala, že letos na cesty vyrazím "nalehko" jen s Fujinou, už spekuluju, že vezmu zrcadlo aspoň s jedním sklem :-) Tak uvidíme. Nějak to dopadne. Minimálně snad bude dál 365ka, pač si s sebou beru tablet, abych měla kde zpracovat. Jani, děkuju a přeju krásný léto! Zkusím letos blogovat online, jestli se mi bude chtít :-)

      Vymazat