pondělí 5. února 2018

365 - 5. týden

Člověk míní ... známe to všichni. Tak žádný Krakov ani Osvětim, o kterém jsem psala minule, se nekonala. Asi příliš všeho, všechno rychlý, ba přímo zběsilý a tak to prostě mělo být. Já už drobná varování neberu na lehkou váhu, protože pět let nazpět jsem byla zastavena vyšší silou dost natvrdo (zase v autě) a protože jsem ani tenkrát neuposlechla varování, dostala jsem za uši ještě mnohem víc.  Takže dvakrát lehce nabouraný auto během posledních dvou týdnů mi bylo jasným signálem, že takto teda nee. K tomu neplatná zelená karta, kterou pro výjezd do zahraničí stejně potřebuju a spoustu dalších průšvihů, který tu raději ani nebudu vypisovat. Ne, prosím, nelitovat. Potřebovala jsem zase dostat lekci. Ovšem závěr týdne už byl zcela podle mého gusta a já doufám, že se konečně uklidním a budu zase moct volně dýchat.


29/365 ... 29.01.2018


Snažím se hledat krásu tam, kde ji třeba ostatní nevidí, tady však nenacházím nic ..... Relaxační zóna, nám. Republiky, Blansko.


30/365 ... 30.01.2018


Říká se, že na posranýho i hajzl spadne, ale já tvrdím, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A hlavně, nic netrvá věčně, že jo? Někdy je fakt potřeba výrazně zpomalit, nechat věci plynout a třeba se ráno jen tak projít kolem řeky. Svitava, Sv. Čecha, Blansko.


31/365 ... 31.01.2018


První vysvědčení ... horké čokolády a lega není nikdy dost. Kavárna CoCo, Blansko.


32/365 ... 01.02.2018



Ve čtvrtek po obědě jsem se nutně potřebovala projít a vyčistit si hlavu. No nevím, jestli to byl zrovna nejlepší nápad jít do pískovcového lomu, protože od bahna a kudlibabek jsem byla komplet celá. Lom Dolní Lhota.


33/365 ... 02.02.2018


No tak si kupuju kytky samo, no ... Květinářsvtí Myrtha, Blansko.


34/365 ... 03.02.2018


Tak dlouho jsem jezdila kolem, až jsem konečně v sobotu zastavila. Viz. předchozí příspěvek ... Kostel svatého Josefa, Senetářov, arch. Ludvík Kolek.


35/365 ... 04.02.2018


ČKD Blansko. Milí, kdyby někdo z vás mohl zajistit foto prohlídku alespoň venkovního areálu, byla bych nesmírně vděčná a kdyby šlo nahlédnou i do fabriky, byla bych navíc i neskutečně šťastná. Přece jen lézt ve čtyřiceti přes plot a ještě si nechat natrhnout zadek nějakým hlídacím psem, po tom už moc netoužím.


Toť vše. Mějte pohodový start nového týdne!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

3 komentáře:

  1. Paradoxne fotky surových a industriálnych miest ma najviac ukľudňujú, myslím, že to je aj poslanie fotenia.
    Lom najviac:-)

    OdpovědětSmazat
  2. Jsem šťastná, že mi někdo rozumí, moc takových lidí není. Já to vnímám stejně. Děkuju!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ani nevieš, akú mám radosť a opäť prezerám Tvoj e-shop, ak nie mne, tak synovi do jeho nového bytu:-)

      Smazat