Erika

Nenapadá mě, jak jinak nazvat tento příspěvek. Prostě Erika. Velmi milá paní, se kterou jsem se seznámila na prohlídce Löw-Beerovy vily v Brně loni v srpnu. No jo, koho taky chcete potkat na takových místech, než člověka kulturně založeného, se sklony k umění. Ani nevím, jak k tomu všemu došlo, ale Erika se stala mojí váženou zákaznicí, za což jsem nesmírně vděčná. Těch stálých si cením o to více, že se opětovně vracejí. Nejhezčí na tom všem je, že se mi poslední dobou dějí samé pozitivní a příjemné věci, chodí ke mně samé krásné poklady a zrovna Erika na tom má svůj podíl. Možná už jste na mém instagramu registrovali nádhernou lampu ze 30. let, kterou mi sama nabídla, že prý u mě bude v těch nejlepších rukou. A od Eriky taky pochází kniha fotografií Jana Lauschmanna Umělecká fotografie. Je i s věnováním! Tedy ne pro mě, pochopitelně, ale pro majitele, kterými tenkrát byli manželé B. A já jsem z těchto věcí nesmírně šťastná, protože jsou to věci s příběhem a ty já miluju nejvíc. A byla by velká škoda, kdybych i tuto lampu neměla nafocenou. Že by další sběratelská úchylka? Kdepak, však sami koukněte jaká je to kráska. Ke knize samotné se ještě dostaneme.

Není rozkošná? Co na ni říkáte? Já jsem z ní pořád úplně vedle a i když ji mám doma už nějaký ten pátek, pořád z ní mám obrovskou radost. To takový pan Božský už méně, protože nám doma neustále svítí minimálně tři lampy a další různá osvětlení a to jsem ještě z krabice nevytáhla světelné vánoční koule :-) Pořád chodí a pořád zhasíná a mě by v ten moment čerti sebrali.

Tohle úžasné vajíčko má i svůj příběh. Pochází ze 30. let a představte si, že touto lampičkou si svítil v jednom z brněnských bytů na Botanické ulici spisovatel Čestmír Jeřábek. Je zcela původní,  dokonce má i keramickou objímku. Prostě poklad. Většina lidí si asi bude myslet, že jsem se právě pomátla, vyvádět kvůli jedné staré lampičce, ale pro mě je to neskutečná radost, tzv. až na kost :-)

 

 A tohle je radost č. II.  - Jan Lauschmann a jeho Umělecké fotografie. Významný fotograf dvacátých a třicátých let,  působící mimo jiné i v Brně, chemik a člen časopisu Fotografický obzor. Chápete mě, že jo? Kromě krásných fotografií, které obdivuji, je mi velmi symatický i jeho náhled na fotografii jako takovou. Odcituji malý úryvek z knihy:  "Jan Lauschmann patří ke generaci, která vstoupila do české fotografie po první světové válce a v opozici k předchozímu dění určila její nový styl. Odmítla dekorativnost secese, symbolismus motivovaný literaturou i všechny výtvarné techniky přibližující vzhled fotografie malířským či grafickým dílům a s postupujícím poznáním, že síla fotografického média a jeho jedinečnost spočívá v jeho těsném sepětí s realitou, hledala nové cesty. Bojovala o čistotu a nezávislost fotografie". Není to krásné? Vždyť co si budeme povídat, dneska spousta fotografií je grafickým dílem a mnohdy i výtvarným. Nemám nic proti gustu, ale fotka má být prostě fotkou a nikoliv omalovánkou a konečně se dnes už pomalu někdo začíná zabývat tím, do jaké míry je ještě únosná postprodukce fotografií ve Photoshopu. Asi jsem v tomto ohledu příliš velká konzerva a stará škola, protože miluju fotky Jaroslava Funkeho, Jindřicha Štreita a další starší ročníky. Tak tolik ke knížce, kterou si neustále listuji a má svoje čestné místo u nás doma. Eriko, mnohokrát děkuji!

 Asi nelze přehlédnout, že jsem do fotek zakomponovala svoje nové vizitky, protože z nich mám stejně velkou radost. Konečně vytištěny! Konečně mám v pořádku všechny varianty loga, které používám, konečně je mám ve všech standartních formátech a konečně se rodí moje nové webovky. A když už jsem u těch radostí, které mě za posledních pár dnů potkaly, musím zmínit ještě jednu. 

 
 Letos jsem výstavu v plánu neměla, ale zájem ostatních mě potěšil a tak přece jen pár mých fotek můžete najít v blanenském kině. Díky projektu Blanensko ve fotografiích, za kterým stojí sympatický pár Andrea a Honza, tu budou viset až do konce listopadu. Pokud půjdete kolem, nakoukněte. A konec chlubílkovství, je čas se zase pustit do práce.

Prima den vinšuju.

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.