pondělí 19. září 2016

Olbram Zoubek v Letovicích

Konečně jsem se dočkala. Sochy Olbrama Zoubka samozřejmě znám a několikrát už jsem jeho výstavu navštívila, ale potkat mistra samotného se mi poštěstilo až v pátek odpoledne v Letovicích. Tam se totiž v zámecké jízdárně konala vernisáž jeho putovní výstavy, kterou jsme s klukama navštívili. A já jsem byla natolik smělá, že jsem mistra oslovila. Moc jsem ho chtěla pozdravit a vzdát mu svůj hold, protože kolikrát za život se mi to ještě podaří? No byla jsem z toho úplně dojatá a když mi políbil ruku jako pravý gentleman, podlomila se mi kolena. A i když jsem původně foťák vůbec brát nechtěla a na poslední chvíli hodila do kabelky jen pevnou padesátku, nakonec jsem si to neodpustila. Fotografů, kteří se předháněli v tom, kdo urve nejlepší záběr, tam byla spousta, tak jsem si cvakla aspoň pár snímků pro sebe, jen tak pro radost, protože Olbram Zoubek je prostě moje srdeční záležitost. A pro Vás mám malou reportáž. Výstava trvá až do 30.10., takže kdo to máte blízko, určitě si zajděte. Je na co koukat!









Báječný doprovod mi dělali tito dva fešáci, protože železo se má kout, dokud je žhavé a co se v mládí naučí, se jim rozhodně bude hodit. Jsem moc ráda, že už s nimi můžu vyrazit na podobné kulturní akce a hlavně Marťa, že už se sám zajímá. Vítka tedy zprvu více zajímal rautový stůl s řízkama  než sochy, ale poté, co uspokojil svoje chuťové buňky, věnoval se i prohlídce a napodoboval sochy. Oba byli vzorní. Když jsem v jedné chvíli jen tak pro kontrolu vykoukla z davu, který obklopoval pana Zoubka, abych letmo zjistila, že se u rautového stolu nedějí žádné nepřístojnosti,  Vítek mi nadšeně  oznamoval, že si ještě přidal a že talířek vrátil mezi ty ostatní. Je prostě úžasnej. A i když brát je na tyhle akce vyžaduje vysvětlování, jak se chovat ve společnosti a že právě ten použitý talířek už se mezi ty čisté nevrací, beru kluky moc ráda. A jsem na ně pyšná, když vidím, že se umí chovat a že se to (občas ) obejde bez veřejného vztekání a rvaní. Někdy nám to sice ujede, třeba když zrovna nechci koupit suvenýr, ale i tak už je to paráda. Sice doba návštěvy ještě neodpovídá zcela mým představám, ale aspoň tu hodinu už Víťa vydrží. 












Pan Olbram Zoubek letos v dubnu oslavil 90. let. Na fotce je svojí ženou Marií, která mu dělala doprovod.






Přehlídka živých soch :-) Vítek napodobuje a já zase musela, protože Olbram Zoubek ♥






Pro mě to bylo úplně snové odpoledne. Nejen práce je životní náplní a je potřeba si dělat pěkné dny, i když zrovna nevíte, kde vám hlava stojí. Bez toho to prostě nejde a vůbec si nedovedu představit, že bych byla o tohle ochuzena. Pořád tajně doufám, že Marťa půjde jednou v nějakých alespoň lehce uměleckých stopách, protože výtvarně nadaný je, o tom teď už žádná. Ještě rok ho necháme v ZUŠ a potom popřemýšlím o nějakém užším a hlubším studiu, které nám bylo doporučeno. Taky to s námi nemají jednoduché. Já kultura, pan Božský sport. Aspoň to mají pestré a vyvážené. Co si jednou zvolí, bude jen jejich věc. 

Přeji všem krásný začátek nového týdne a nezapomeňte do 21.9. hlasovat pro nejhezčí fotku!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

8 komentářů:

  1. Odjakživa som ním bola uchvátená a myslela som si, že budem mať jeho sochu....
    Sochy aj ľudia, najmä tvoji:-) pekné prepojenie:-)
    A prepojili ste sa štýlovo, chlapci košele, ty malé, pekné, čierne...:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já taky stále doufám, že jednou třeba, v pracovně, bych mohla nějaký kousek od Olbrama Zoubka mít :-) S příchodem podzimu zase vytahuju černou, šedou a zemité barvy. Děkujeme!

      Smazat
  2. Baru,
    Olbrama Zoubka jsem moc neznala a až vloni na jeho výstavě v Litomyšli mě oslovil jeho hlas a i jeho dílo !
    A, že jsi ho osobně oslovila.
    To jsou zážitky na které se nezapomíná!
    A ti tvý kluci jsou úžasní!
    Moc se mi líbí jejich foto mezi sochami.
    Na Vítkovi je vidět, že je spíš sportovně založený, ale i on se dokáže na výstavě zabavit ;-)
    Je super, že je s panem Božským vedete všetranně, jeden k umění a kultuře, druhý ke sportu a oba k cestování, to se jim v životě rozhodně neztratí!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Říkala jsem teď nebo nikdy. A později bych si to vyčítala. Navíc myslím, že mistr je na to zvyklý. Vítek je právě ten, který toho sportu má méně. Do všeho jde s rozvahou, na kole začal jezdit až letos na jaře a je prostě malinko pozadu oproti Marťovi. Lyže snad zlomíme konečně letos. Ale nutit ho prostě nemá smysl, to je potom ještě horší.

      Smazat
  3. Krasa, velika akce velikeho autora a jeho velikeho dila. Obdivuji, ze se to da zvladat i s detmi, u nas zatim ne:-). Hezky den. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Podle mě se to dá zládnout vždycky, akorát teď už to zvládáme důstojně :-) Neboj, taky to jednou přijde, jen se to musí trénovat od mala. Jednou jsem někde četla, že do 7 let se utváří osobnost dítěte, tak si říkám, že těmito akcemi nic nepokazím, i když je mi jasné, že na Vítka je to ještě moc věcí najednou. Ale třeba Maxima Velčovského už si pamatuje velmi dobře. Než se naučil jeho jméno, říkal mu "pán se zakudlanýma vlasama" a už chápe, co k němu přiřadit. Z toho mám pochopitelně radost, stejně jako ví, že Olbram Zoubek dělá moc velký sochy :-) A doma jim občas ukazuju něco v knihách nebo na netu. Určitě jim z toho v hlavně něco zůstane.

      Smazat
  4. Skvělá reportáž a ty fotky!!!!Úžasné. Musí to být zážitek se setkat přímo s panem Zoubkem.A ta černobílá
    fotka pana Zoubka mezi sochami, ta je úplně luxusní!
    A moc Vám to všem sluší!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, jsi milá, fotky jsou rychlovky od pasu :-) Ale zážitek to byl, to zase jooo, já tahle setkání dokážu ocenit a jsou pro mě víc než kabelka nebo nový boty :-)))Moc díky za Tvoji přízeň, vážím si toho.

      Smazat