První ferrata

Mám jeden velký zážitek, o který se chci podělit. Pro mnohé z Vás bude možná něčím naprosto běžným, ale pro mě to bylo poprvé. Ani nevím, jak jsem se do toho nechala uvrtat, ale kývla jsem svým chlapům na to, že s nimi polezu ferratu. Tak jsme dnes dopoledne vyrazili na Vír. Hned pod přehradou jsou ferraty dvě. Když jsem viděla, co se po mě chce, ostentativně jsem roztáhla piknikovou deku pod skálou, aby bylo jasné, že já fakt nahoru nelezu. Ovšem ani ne o hodinu později už mě strojili do sedáku. Říkala jsem si, že když to dal starší syn, zvládnu to snad taky. Ovšem já jsem bez jakéhokoliv tréninku, na lezecké stěně jsem byla jednou a to před více než rokem a ve výškách trpím závratěmi. No kdyby jen závratěmi. Ztrácím schopnost pohybu, takové to, že se najednou nemůžete pohnout tam ani zpět a když je mi fakt ouvej, přestávám dýchat. Vším jsem si na svojí první ferratě prošla a jediné štěstí bylo, že je v podstatě jednosměrná. Zpátky už to nejde a tak mi vlastně nic jiného nezbylo. Strašně jsem držkovala, dokud mi stačil dech. Na vrcholu jsem se rozkřikovala, že tohle už nikdy v životě. A s odstupem pár hodin musím přiznat, že to byl krásný zážitek. Možná už jen to, že jsem překonala sama sebe a možná, že to vlastně ani není poslední ferrata. Možná ..... A jestli si tohle bude číst pan Božský, tak doufám, že na Vánoce nedostanu ferratový set!

M + M ostřílená lezecká dvojka. Už mají natrénováno a já nemám v plánu se jim rovnat.

Mobilová koláž. Moc pořádných fotek nemám, protože lézt nahoru s foťákem nešlo. Každopádně pokud někdo zvažujete něco takového podniknout, Via ferratu pod vírskou přehradou můžu doporučit. Zvládne ji každý začátečník, když už i já! Dokonce ji bravurně vylezl i náš pětiletý Vítek, který byl z nás tří začátečníků nejlepší. Prostě ty malé děti nemají takové zábrany. 

Přeju krásný podvečer a příjemný start do nového týdne!

Foto © Barbora Grünwaldová

Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.