pondělí 27. července 2015

Národní park Durmitor

Krásný začátek nového týdne. Konečně se dá naplno dýchat a je tak trochu svěžeji! I já mám pro vás dnes jeden fresh příspěvek. Naše cesta Balkánem se blíží pomalu ke konci. Poslední dva dny dovolené jsme strávili v horách, v národním parku Durmitor. Vápencové pohoří patří k dinárskému systému a díky převládajícímu vápenci tu můžete vidět četné krasové jevy v podobě jam, závrtů, jeskyní, ponorů a proláklin. Léto je tu suché a krátké, zimy dlouhé a sníh tu můžete vidět ve vyšších polohách ještě v červenci, stejně jako jsme ho viděli i my. Kromě vysokých vrcholů jsou tu oblíbeným cílem i ledovcová jezera, kterých je to opravdu hodně. K jednomu z nich se příště vydáme i my, ale dneska se pojďte pokochat těmi nádhernými kopci. 




 



Tenhle úsek jsme pro nepřízeň počasí zdolali expedičním vozem, protože první den jsme přijeli do zatažených a deštivých hor.  A taky jsme nebyli na takové počasí dostatečně vybaveni. Samozřejmě, že jsme měli softshellové bundy a oblečení do hor, ale ve dvou tisících metrech bylo pouhých 11 stupňů a velmi silný vítr a na výšlap to chtělo rukavice i čepici. Takže jsme se jen pokochali několika zastávkami s kouzelnými výhledy. V horách se velmi rychle mění počasí, takže s malými dětmi neradno riskovat.




Vítr foukal tak silný, že jsem si musela držet kapuci, ale nemít fotku z tohoto nádherného místa, jsem si odpustit nemohla. Zajímavé je, že Marťa umí fotit lépe než jeho tatínek. Na první dobrou, narozdíl od pana Božského, který vždy spustí salvu minimálně dvaceti fotek a obvykle se nedá vybrat ani jedna. Takže díky, Marťo!




Spousta oveček se pásla všude kolem. V jedné z chatrčí jsme kupovali ovčí sýr. 7 euro za kilo čerstvého sýru bez chemie a dalších konzervantů a prasáren, která do jídla nepatří, mně přijde jako symbolická cena, když člověk vidí, co za dřinu to je. Jak šťastní byli obyvatelé chatrče, že jsme si koupili hned dvě kila.  Pamatuju se, že tak dobrý sýr jsem jedla naposledny před deseti lety v rumunských horách. Naprosto vstřícně nás pozvali do jejich obydlí. Kluci stáli jako opaření. Čtyři děti, z toho tak tří až čtyř měsíční mimino, které pilo beztak ovčí mléko z lahve. Stařičká žena hlídala děti, zatímco rodiče pásli dobytek. Žádná kvanta hraček, tablety, mobily ani televize. Prostě hardcore! Asi by mě nechali fotiti i v chýši, ale bylo mi to trapné. Trapné vůči nim, protože pro ně je to běžný způsob života, pro nás podívaná. A tak jsem si to s pokorou a vděkem za to, jak dobře se máme, tentokrát odpustila. Opět jsem si uvědomila, že jsem strašně šťastná a vděčná za rodinu, kterou mám a za úžasný život, který spolu žijeme. Sem bych lidi povinně posílala na exkurze!

 



Bydleli jsme na krásné planině nedaleko Žabljaku, který je nejvýše položeným městem Černé Hory . Leží v centrální části pohoří a je výchozím bodem pro túry do hor. Výhled jsme měli na kopce i planinu. A protože se nám počasí umoudřilo, mohli jsme vyrazit k jednomu z ledovcových jezer a tam vás vezmu zítra. Těšte se, byla to paráda!

Příjemný start nového týdne!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

12 komentářů:

  1. Ty hory....to je nádhera.
    A jak to mají lidé z těch chatrčí daleko do civilizace?
    Krásné fotky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, já to říkám pořád, že kopce jsou prostě nejvíc. Já sice nejsem vyloženě přírodní typ, bez měst a kultury a památek bych být nemohla, ale tyhle vyjížďky do přírody mám strašně ráda. Nejbližší město nebylo moc daleko, je to zmiňovaný Žabljak, ale víc než město je spíše taková osada, kde je hospoda, dva kiosky s potravinami a pár domů. Jinak tu odchytávají turisty a nabízejí jim výlety do hor (rafty, kaňoning apod.) Nevím, zda tahle rodina byla ze Žabljaku, ale mnohdy je to tak, že oni tráví v horách od jara do podzimu a potom ženou dolů a v zimě žijí ve městech. Děkuji!

      Smazat
  2. Jo! Kopce jsou nejvíc!!
    To je N Á D H E R A....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsou! Sledovala jsem vaše cestování, prima jste se měli! Já mám Slovinsko taky moc ráda a doufám, že se tam brzy vypravíme i s klukama.

      Smazat
  3. To je krása! Nádherné fotky...bydlet bych tam nechtěla, ale na výlet je to paráda! :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já bych v horách nějaký čas vydržela, kdyby bylo poblíž město, kam bych mohla jezdit. Ale trvale bych tu bydlet taky nemohla. Děkuju!

      Smazat
  4. Tož to je krása.......miluju přírodu,zamlada jsem hodně jezdila přes víkendy na vandry.teď už se držím zpátky,ale láska k přírodě...ta je navždy.
    máte pravdu,lidé by měli vidět,jak se žije jinde,aby si jinak vážili všeho,co mají.postupně nás pohlcuje moderna a technika,nemáme ponětí o úplně obyčejných věcech.....skromností počínaje,vděkem konče. můj tatínek byl fotograf amatér,sám se vypracoval a pro mnoho lidí zůstává legendou.zemřel před 12lety,ale ta jeho nádherná tvorba přetrvává.proto oceňuji Vaše fotografie,velmi se mi líbí.tak Vám přeju hodně objektů,které budou těšit lidi kolem Vás.z Moravského Slovácka-Helena.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Heleno, moc děkuji za milá slova, potěšila mě moc! Kéž by i po mě zůstal nějaký odkaz v podobě fotografií, které si lidé budou rádi prohlížet. Ani já nejsem profesionální fotograf a nikdy jsem to o sobě netvrdila. Nemám na to vystudové žádné školy, prostě fotím. Váš kraj mám moc ráda, líbí se mi, jak žijete tradicemi, to už se tady všude nevidí. Krásný zbytek léta a děkuji!

      Smazat
  5. Díky za skvělý dokument, už asi vím, kam se vypravím příští rok :-) Moc pěkně tam je !

    OdpovědětSmazat
  6. Moc krásné hory. Užívám si ten váš výlet po balkánských zemích s vámi.

    OdpovědětSmazat