čtvrtek 24. dubna 2014

Čertův hrádek nebo Výrovka?

Klidně obojí! Je to totiž fajn výšlat z Olomučan po zelené, na který jsme se vydali v pondělí odpoledne. Samozřejmě až poté, co se koledníci vrátili z pomlázky. Opět jsem objevila další místo v okolí, kde jsem ještě nebyla.






Takto vypadal Čertův hrádek kdysi, dnes už je to jen pár kamenů a děr do země. Nicméně k hrádku se váže pěkná pověst, která se pirátům líbila, takže to měli i s pohádkou.



Jen je potřeba jim to řádně podat. A koho nezaujme pověst, určitě se mu naskytnou zajímavé výhledy na město.  Tohle je sice pohled na ne zrovna pěkné sídliště Písečná, ale holt i to k městu patří. A určitě doporučuji zajít si ještě kousek dál po zelené na Výrovu skálu. Jezdím kolem ní po silnici už pár let, ale nahoře jsem byla až teď. 






 Poslední úsek stezky na Výrovku je sice malinko náročnější pro menší děti, ale u nás to proběhlo hladce. Máme doma turistu, takže ujít pár kilometrů i v terénu pro něj není problém. Před námi nezůstane žádná díra či skála neprozkoumaná :-)




 Mně výšky vadí poměrně dost. Občas mě dokonce přemůže taková ta strnulost, že člověk není schopen udělat krok dál. Takže tohle pro mě byl opět nad výkon. Ta červená šmouha dole je auto na silnici. Místní určitě Výrovku dobře znají no a my, co jsme už taky místní se nestačíme divit, kolik krásných míst v blízkém okolí tu je.



No není tohle prostě paráda?

Foto © Barbora Grünwaldová  

Fotografie podléhají autorskému zákonu. 

středa 23. dubna 2014

Kaolínový lom Seč

Víte kterou funkci na bloggeru mám nejraději? Plánované publikování! Vlastně ho využívám už nějakou dobu nazpět, ale o to víc se mi hodí, když mě skolí nějaký bacil jako právě teď. Často od vás dostávám milé emaily, které mě vždy moc potěší a občas taky dostanu tip na nějaké krásné místo v okolí. Stejně jako tomu bylo v tomto případě. Lom Seč v Rudici mám takřka za rohem, ale vůbec jsem o něm nevěděla. Asi to bude tím, že nejsem místňák, ale tzv. naplavenina. Za tento tip děkuji paní Lidě M., která mi nedávno poslala jeden moc milý email. A tak jsme se v sobotu dopoledne vypravili na průzkum. Najdete tu nejen kaolínové jíly, ale i červenohnědé železité písky a pískovec. Nádherná barevná kompozice! Má to jeden drobný háček. Při vstupu do lomu je cedule s nápisem vstup zakázán, ale rozhodně jsme nebyli jedinými návštěvníky. I když do zdrojové fotografie zasahuji co možná nejméně, tady se přiznávám, že jsem další výletníky na několika fotkách musela nechat zmizet. Ale to jen proto, aby vaše virtuální prohlídka byla ničím nerušená. Jinak jsou fotografie bez úprav. Více geologických informacích o lomu Seč najdete zde. A teď už se pojďte kouknout.









V lomu už se netěží. Dá se dokola celý obejít a v několik místech můžete sejít dolů. Nenáročná procházka v krásném koutu přírody CHKO Moravský kras vám vyjde tak akorát na malý dopolední výlet. A když k tomu přidáte dětem i jednoduchý výklad, máte pro ně hned zajímavou naučnou stezku. V lomu je i jezírko, což bylo samozřejmě velkým lákadlem pro naše piráty.







Akorát na ty vymáchané rukávy se ten písek potom dost lepí :-)







Myslím, že všichni členové rodiny si tu přišli na své. Takže pokud zavítáte do CHKO Moravský kras, rozhodně nezapomeňte na Rudici. Protože mimo známého a krásného Rudického propadání tu najdete nejen tento krásný lom Seč, ale taky třeba větrný mlýn a kapli sv. Barbory, ale o té až někdy příště.

Užijte si dnešní den a já se opět vrhám do boje s bacily.


Foto © Barbora Grünwaldová 

Fotografie podléhají autorskému zákonu. 

úterý 22. dubna 2014

Ze zákulisí příprav

Řekla jsem si, že je konečně na čase, abych měla některou výstavu zdokumentovanou od začátku do konce. Příprava výstavy nemusí být vůbec tak jednoduchá jak se může na první pohled zdát. Je to spousta dílčích úkolů, lehké nervozity a napětí než vypukne samotná instalace. A i ta může být lehce adrenalinová. Třeba když nemáte rovné zdi a tak podobně. Na vyměřování a zatloukání hřebíků mě příliš neužije. Naštěstí jsem na to měla báječné pomocníky. Tak jestli chcete nakouknout, jste vítáni!


Všechno je potřeba nejdříve proměřit a vyměřit, což není zrovna moje oblíbená činnost, takže za pomoc vděčím především mému mužskému týmu!


Já už jsem jen dávala rámy na svoje místo. 


I plátna se podařilo nakonec zavěsit, i když s omítkou to nebylo vůbec jednoduché. A hlavně, prosím, neometat ty pavučiny!


Vysoké stropy, poničená omítka a hlavně Genius loci! To je přesně to místo, kde jsem se chtěla prezentovat. Vím, že se tento prostor může zdát malinko nezvyklý, ale myslím, že s mými fotografiemi si docela rozumí. Pamatuji si přesně na okamžik, kdy jsem z úst vypustila tenkrát ještě zbožné přání  vystavovat na zámku svoje fotky. A vidíte, sny se plní! Zámek Letovice je magnet, který mě již několik let přitahuje.


 První část je hotova, poslední část fotografií dokončím tento týden a potom už se budu těšit na všechny návštěvníky. Ano, možná je v tom kus drzosti, ale kdo se bojí, nesmí do lesa! Není úplně jednoduché jít s vlastní kůží na trh, tak mi, prosím, držte pěsti. Na druhou stranu ... kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Krásný den všem!

Foto © Barbora Grünwaldová 

Fotografie podléhají autorskému zákonu.  

pondělí 21. dubna 2014

Instalife 16/2014

Přestože je dnešní den sváteční, začínám týden pravidelnou pondělní koláží a přeji všem příjemný start do nového týdne. I když byl minulý týden hodně akční, koláž je spíš umírněná a minimalistická. Baví mě to aprílové počasí, kdy déšť střídá sluníčko. A na co se můžete těšit tento týden na blogu? Nechám vás nakouknout do zákulisí přípravy výstavy, vezmu vás na virtuální výlet do jednoho pěkného lomu a taky zodpovím pár všetečných otázek, které jsem přebrala jako štafetu tagu "V peřinách".


1. Déšť za oknem 2. Zámek Letovice, moje přechodné působiště 3. Ořezat! 4. Hraní v písku 5. Paspartování 6. Self-portrait 7. Kaolínový lom 8. Abstrakce 9. Zase prší

Prima den a ženám přeji co nejmenší výprask!


Foto © Barbora Grünwaldová 

Fotografie podléhají autorskému zákonu. 

pátek 18. dubna 2014

F jako Friday!

Krásný pátek všem! Protože malinko nestíhám a protože finišuji výstavu, tak jsem si tentokrát připravila jedno tematické "F". Ne že bych to chtěla odfláknout, ale přijde mi to aktuální, protože momentálně rámuju a rámuju a odškrtávám poslední body v diáři, které ještě do zahájení musím stihnout. Tímto se omlouvám všem květinovým a ovocným fanouškům, příští pátek to napravím! Užijte si báječný prodloužený víkend a hlavně Velikonoce.

čtvrtek 17. dubna 2014

Kraslice v hedvábné košilce

Jak už jsem avizovala v úterý, mám pro ty z vás, kteří na Velikonoce přece jen nějakou tu výzdobu dělají, ještě jeden velmi jednoduchý tip. Stačí vám kousek hedvábného papíru, vyfouknuté vajíčko a stužka či provázek. A přiznám se, že já jsem výrobě pouze přihlížela. Kraslice dělal Marťa a s nápadem přišel ze školy, kde je také na velikonočním jarmarku vyráběli. A mně se tyhle kraslice líbily, tak je máme i doma.





Vyfouknuté vajíčko se jednoduše zabalí do hedvábného papíru a převáže stužkou nebo provázkem. Stačilo už jen nastříhat nádherný kdoulovec a jako každý rok jsem vytáhla moji nejvíc oblíbenou drátovanou ošatku slépku. Je to takové lehce minimalistické a hlavní aktér z toho měl velkou radost.



Žasla jsem, jak to má vyladěné do posledního detailu. Protože když se blíže kouknete, stužka na zavěšení ladí s rámem obrazu a tu si vybral z několika možností sám. Detaily dělají celek a na tom je kus pravdy.





Takže nakonec jsme zvládli výzdobu i upéct perníčky a posledním hrdinským počinem bude mazanec.

Mějte prima den!

středa 16. dubna 2014

Vychovávat sportovce?

Rozhodně ano! A nemusí to být nutně sport, podle mě by měly být děti od malička vedeny k nějakým aktivitám. Na druhou stranu udržovat tělo v kondici od útlého věku není vůbec špatná věc. Obézních dětí kolem sebe vídám čím dál více. Takže pohybu fandím. O víkendech nebloguju, tak vám alespoň přináším střípky ze soboty, která u  nás byla jak jinak než sportovní. Jindy bych možná frflala, že je toho sportu až moc, ale teď se mi to náramně hodí, protože centimetry po obvodech nemají šanci :-) Sobotní dopoledne se běhalo ve Skalici nad Svitavou, tedy jen mužská část rodiny, ale odpoledních 31 km na kole jsme si užili všichni. 


 Budoucí atleti?


 Vítek běhá v kategorii nejmladších a náramně ho to baví, stejně jako úterní cvičení. Taková přípravka pro nejmenší. A paní učitelku Lenku zbožňuje úplně nejvíc.



 Spíš než běh je to v jeho případě legrační poskakování a řehtání se. 



 Marťa už to bere vážně. Ve svojí kategorii byl sice čtvrtý, za to měl starší soupeře. Baví ho to a to je teď nejdůležitější.


A největší atrakce nakonec. Opékání špekáčků kluci zbožňují. No a z kola mám fotky na instagramu. Jeli jsme Moravským krasem a byla to fajn vyjížďka. Jen to počasí je stále dost zrádné, odpoledne svítí sluníčko, ale večer už je pěkná zima.

Tak sportu zdar!