středa 16. dubna 2014

Vychovávat sportovce?

Rozhodně ano! A nemusí to být nutně sport, podle mě by měly být děti od malička vedeny k nějakým aktivitám. Na druhou stranu udržovat tělo v kondici od útlého věku není vůbec špatná věc. Obézních dětí kolem sebe vídám čím dál více. Takže pohybu fandím. O víkendech nebloguju, tak vám alespoň přináším střípky ze soboty, která u  nás byla jak jinak než sportovní. Jindy bych možná frflala, že je toho sportu až moc, ale teď se mi to náramně hodí, protože centimetry po obvodech nemají šanci :-) Sobotní dopoledne se běhalo ve Skalici nad Svitavou, tedy jen mužská část rodiny, ale odpoledních 31 km na kole jsme si užili všichni. 


 Budoucí atleti?


 Vítek běhá v kategorii nejmladších a náramně ho to baví, stejně jako úterní cvičení. Taková přípravka pro nejmenší. A paní učitelku Lenku zbožňuje úplně nejvíc.



 Spíš než běh je to v jeho případě legrační poskakování a řehtání se. 



 Marťa už to bere vážně. Ve svojí kategorii byl sice čtvrtý, za to měl starší soupeře. Baví ho to a to je teď nejdůležitější.


A největší atrakce nakonec. Opékání špekáčků kluci zbožňují. No a z kola mám fotky na instagramu. Jeli jsme Moravským krasem a byla to fajn vyjížďka. Jen to počasí je stále dost zrádné, odpoledne svítí sluníčko, ale večer už je pěkná zima.

Tak sportu zdar!

10 komentářů:

  1. Sportu zdar! S námi naši vůbec nesportovali, ale vždycky, když jsme si vymysleli nějaký sportovní kroužek, tak nás podpořili, ale pořád jsme to střídali a celkem jsme se v tom plácali (sestra a bratr). Kola jsme měli taky, ale tak maximálně na kroužení kolem baráku, což bylo k ničemu. Ale aspoň od nás byl klid :)))
    Zato jsme ale jezdili hodně na výlety. Po zámcích a zoologických a dalších pamětihosnostech. Takonec jsem tedy vynikala na základce alespoň v místním zeměpisu, strčila jsem do kapsy celou třídu :). V dějepisu ne, data jsem si nepamatovala, ale co kde je, to jo.
    A ke sportu jsem se dostala až ve dvacetidevíti letech. Zhubla jsem 10 kg a už jsem u toho zůstala. Pro jistotu :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já to měla jako dítě se sportem stejný a tak jsem si řekla, že aspoň u svých dětí tuhle věc udělám jinak. A výlety u nás taky fungují, však víš. Na Marťu jsem pyšná, protože ve škole má díky výletování velký náskok a přehled o různých místech i když zatím jen v rámci ČR a SR. Navíc to má vždycky s výkladem, což ho baví. Na zámky a hrady se mnou chodí zcela dobrovolně na prohlídky od tří let a je vždycky stejně nadšený jako já. A teď už to snad vypadá, že i Vitouš se ustálil a bude z něj fajn parťák na cesty, tak si to letos chceme užít. A těch 10 kg Ti závidím! Mně by stačilo už "jen" 6 kg, ale jde to ztuha. Nicméně co dva týdny to dám dolů centimetr po obvodech, váha mi strašně kolísá :-(

      Smazat
    2. Těch 10 kg šlo po "celoživotní" absenci pravidelného hýbání samo. Bylo to během půl roku pryč. Samozřejmě i s úpravou stravy. Teď už bych dala další kila jen stěží dolů. Jednak se to po pětatřicítce dost zpomalilo a jednak už ani nevím, co dalšího bych měla přestat jíst, už takhle jím ultra zdravě (včera jsem "oslavila" 14 dní bez čokolády! Moje malé výtezství...). Pokud ztrácíš centimetry, tak je to paráda a na váhu se vykašli, ona se ustálí na svém ideálu. Já tenkrát zhubla o tři velikosti. Bylo to šílený. Rodina měla podezření, že mám anorexii.
      Držím palce!

      Smazat
    3. Anorekticky jsem vypadala, když jsem měla 45 kilo a to jsem proto nic nedělala. Od 35 je to fakt boj o každý centimetr, ale já ho vyhraju! Díky :-)

      Smazat
  2. Hlavní je, že je to baví! .) Naši nás s bratrem hnali do sportu taky hned, u mě to byly prvně nějaké tanečky, pak aerobik a skončilo to u závodně hrajícího badmintonu. Závodně sice už nehraju, ale stále chodím hrávat a celkově si už nedokážu představit, že bych nic nedělala. Určitě jsem ráda za naše, kteří s námi jezdili na závody, na lyže, na kola a podporovali nás ve všem možném. .)
    Tví kluci budou určitě také rádi!! .)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anet, to doufám! Snad nás za to jednou nebudou nenávidět :-)

      Smazat
  3. ...takto začínají budoucí "Olympijští vítězové":-)
    Upřimně, já bych si dala nejraději jedno kolo špekáčků:-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No nevím, jestli to budou někdy dělat vrcholově a tlačit je do toho nebudeme. Ovšem ty špekáčky mám jednou za čas ráda i já :-)

      Smazat
  4. Líbí se mi takové společné akce :-) hlavně nenuceně, když to děcka baví tak je to nad zlato. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marti, nenutíme. Jen občas musíme vhodně motivovat, hlavně když jedeme na kole :-)

      Smazat