V neděli jsem konečně
dočetla Žítkovské bohyně. Myslela jsem si, že to zvládnu dříve, ale celý minulý
týden jsem za normálního fungování bojovala s pořádnou virózou a až tady
na horách se mi udělalo líp. Asi ten čerstvý vzduch, sluníčko a sníh.
Ale zpět ke knize. Jsem asi poslední, kdo tento bestseller přečetl až teď, ale
kniha mě oslovila natolik, že si do knihovničky pořídím i druhou knihu Kateřiny
Tučkové - Vyhnání Gerty Schnirch.
Celá kniha Žítkovských bohyní je
od samého začátku až do konce zahalena tajemstvím. O čem pojednává snad nemusím ani psát.
Předpokládám, že už ji všichni knihomolové četli. Sice na mě místy působila
jako taková pohádka pro dospělé, ale milá, čtivá a tajuplná. Každopádně jak
jsem tu již psala, splnila moje očekávání v podobě odlehčené četby. I přesto, že příběh končí smutně, ale to se dalo očekávat tak nějak od začátku.
Vždycky jsem měla z nějakého nepochopitelného důvodu ráda pohraniční oblasti. Ale Starý Hrozenkov a Drietoma mě vždycky úplně fascinovaly a vlastně ani neměly pořádně čím! Jsou to malé vesničky odtržené tak nějak od světa, mezi kopci a přesto mě přitahují. Že bych už teď věděla proč a čím? No každopádně tudy projíždím několikrát za rok stejně jako minulý týden, ale letos se konečně vydám prozkoumat oblast Žítkové a okolí Starého Hrozenkova více podrobně. Už máme na jaro naplánovaný výlet. Mám tu s sebou další dvě
knihy, tak jsem zvědavá, kolik se mi podaří přečíst!
Mějte krásný den!
Foto: Barbora Grünwaldová
Knihu nepoznam, ale drietomu a hrozenkov ano... Cestou z vychodu na zapad a opacne....
OdpovědětVymazatA pozdravujem lomnicak... Uz ste tam hore boli?
Na Lomničáku jsme byli předloni. Letos to v plánu nemáme, myslím, že jednou to stačilo. Využívámě slunečného počasí k lyžování. Tatry jsou naše srdeční záležitost.
VymazatPohraničí je totiž tajemné... komplikovanými osudy, například. Já miluju Sudety. Všechny ty opuštěné vily v lesích, továrny a bunkry. Je toho tam spousta. A můj táta, ten to přímo vyhledává. Má to blízko, já na to nemám bohužel čas.
OdpovědětVymazatŽítkovské bohyně jsem nečetla, ale hodně o nich slyšela. Já jsem s tím čtením teď na pěst, řekla bych.
Valašské Klobúky a Starý Hrozenkov jsou místa kde se odehrává děj moje asi nejmilejší knížky z dětství: Gabra a Málinka. :) Nečetlas ji jako malá? Vždycky jsem se tam chtěla podívat.
Jasně, že četla, to je naprosto kultovní knížka! My tama projíždíme celkem často, ale teď se fakt těším, že si tam vyrazíme na prodloužený víkend někdy z jara.
Vymazatobě knihy jsem četla a na výlet tam se také chystám...:-) užívej si...:-)
OdpovědětVymazatTak třeba se tam potkáme! :-) Díky!
VymazatJá jsem obě knížky dostala loni na narozeniny a naprosto mě uchvátily, každá svým specifickým způsobem ... přečetla jsem je jedním dechem. A do Hrozenkova se taky chystáme na výlet, ještě jsem tam nikdy nebyla, tak snad to teď na jaře klapne :)
OdpovědětVymazatTak to se nedivím, jsem zvědavá, jestli se mi bude líbit i ta druhá stejně jako bohyně. Užijte si výlet!
VymazatČetla jsem, ale snad ještě lepší je audiokniha :-)
OdpovědětVymazatPohraničí je zajímavé samo o sobě!
Kousíček od hranic na Severu Čech jsem u babičky trávila dětství :-)
Pro mě má největší kouzlo papírová kniha. A asi to tak zatím i zůstane :-) Dětství v pohraničí to musela být paráda.
VymazatUž delší dobu po té knize pokukuji, asi jsi mě přesvědčila, že jak najdu čas přečtu si ji! Přeji i nadále pohodovou dovolenou s tvými "Anděli" na horách:-D
OdpovědětVymazatUrčitě neváhej. Andělé jsou k neutahání. Včera celý den lyžovačky, večer ještě lezecká stěna jako bonus a hádej, kdo odpadl jako první :-D Díky!
VymazatBohyně jako takové se mi líbily, hlavní příběh byl poutavý, ale vadilo mi to prolínání a závěr.....
OdpovědětVymazatMomentálně se chystám na Zmizet od Soukupové, Rybí krev od Hájíčka a na nočním stolku se mi neustále Murakami, můj oblíbenec..... To jenom kdybys chtěla typ na čtivo :)
Lucko, mně se to prolínání právě líbilo a závěr byl pravda takový z ničeho nic a trochu rychlý. Rybí krev mám na seznamu též, ale jinak mám asi sedm knih na přečtení, tak zatím mám co číst. Díky!
VymazatKateřinu Tučkovou jsem taky četla, Žítkovské bohyně mě rozhodně nezklamaly! ale víc se mi asi líbilo Vyhnání Gerty Schnisrch.
OdpovědětVymazatJinak recenzi na Jiřího Hájíčka mám na svém blogu... Rybí krev taky doporučuji. A Petra Soukupová je taky skvělá, hlavně K moři....
Gerta na mě čeká příští týden :-)
VymazatBaru, zdravím Tě do hor a díky za tip na knihu. Nemám sice moc času na čtení, ale napíšu si ji taky do seznamu.
OdpovědětVymazatOdpočívej a užívej si poslední kousky zimy.....
Díky, Jani. No počasí je i tu spíše jarní, ale sníh zatím aspoň na sjezdovkách je. Knihu si kup, určitě nebudeš litovat.
VymazatTak poslední nejsi, já ji taky nečetla, ale hodně o ní slyšela ...Musím se taky do toho čtení dát jako ty:-) Pa Baru a užívej si hor a sněhu a sluníčka!
OdpovědětVymazatDěkuju! Jo, čtení je fajn, letos jsem si dala za úkol se k němu vrátit. Zatím mě to jde dobře. Už jsem tady přečetla další knihu. O ní příště.
VymazatBaru, tak tato knížka mě naprosto dostala loni na Vánoce a letos jsem pokračovala Žítkovským čarováním, což jsou úplné pravdivé příběhy a opravdu některé pasáže v bohyních jsou přesně podle pravdy. Krásnou dovolenou. Monika
OdpovědětVymazatMoniko, díky! Žítkovské čarování? To zní výborně!
VymazatBohyně jsem četla vloni v porodnici a naprosto mě kniha dostala! Teď čtu Gertu. A je to taky síla!
OdpovědětVymazatGertu mám objednanou, jak se vrátím domů, hned běžím pro balíček. Už se těším, až se začtu.
VymazatDobrý podvečer,tak já jsem první četla Vyhnání Gerty to byla neuvěřitelná kniha neskutečně mě dostala.Pak jsem s velkým nadšením zasedla na Bohyně a ty mě nedostaly.Za mě zdlouhavé a bohužel mě tato kniha nebavila.Nu škoda hlavně,že jste si knihu užila.Pěkné lyžování Katka P.
OdpovědětVymazatTak to jsem možná udělala dobře, že jsem zvolila opačné pořadí. Děkuju, Katko.
VymazatKnížku neznám ostuda jedna :-O.. Já jelikož pocházím z Hané a dětství jsem prožila takřka na Jižní Moravě tak k pohraničí moc blízko nemám. Popravdě jak poznávám okolí Liberce tak spíš mám z těchto míst úzkost, tady je toho plno po odsunutých Němcích, opuštěné továrny, spoustu obydlí podél Černé Nisy. Pořád si tak nějak nemůžu na toto zvyknout takové opuštěná místa bez kořenů... lidi jsou si tu odcizení ne tak otevření jako u nás :-)
OdpovědětVymazatJá jsem asi dovná, ale právě tyhle divná opuštěná místa miuju. Taky jsem vyrůstala na Jižní Moravě a žiju tady pořád a právě proto mě to asi o to víc přitahuje. Teď jsem tu v Tatranské Lomnici objevila dva takové úplně vybydlené a opuštěné domy, resp. vily, ale manžel tam se mnou nechce vlízt, prá špatná technický stav a kdesi cosi a sama se bojím, protože jsou to ruiny a kdyby to na mě spadlo, už mě nenajdou :-) A Liberec mám moc ráda, hlavně Ještěď, budeme si muset naplánovat nějaký výlet, ale máme to daleko.
VymazatMně se knížka teda líbila moc, ale tu audioknihu mám ještě o o trochu raději, protože se u toho krásně něco dělá, třeba šije a příběh plyne a plyne. Konec se mi teda taky uplně nelíbil, ale na druhou stranu mám smutný příběhy ráda. Gerta se mi líbila asi ještě o trochu víc. A Žítkovské čarování jsem si koupila při poslední cestě domů, ale už jsem měla těžkej kufr do letadélka (halt ty látky) a tak jsem ji zatím nechala doma. A pohraničí miluju všechno, něco na těch krajích je ...
OdpovědětVymazatJani, já s k vymoženostem typu audiokniha ještě nedopracovala. Miluju papír a čtení knihy je moje soukromá chvilka. Většinou je to teda večer, ale je to čas jen pro mě. Třeba k tomu ale časem dojdu taky, i když tu vůni papíru nenahradí nic. Žítkovské čarování mi doporučovala o pát příspěvků výše Monika a mě to nedalo a ještě jsem si ji přiobjednala a čeká na mě u nás v knihkupectví. Těším se, až si v pondělí zaběhnu pro balíček :-) No a Gertu chválí každý kdo ji četl ještě víc než Bohyně, tak se mám na co těšit! S pohraničím to mám stejné.
Vymazat