pondělí 24. června 2013

Čas zastavit se ...

... alespoň na chvíli. První letní den pro mě nezačal zrovna příjemně. I když počasí bylo letní, ba co více přímo tropické, stalo se mi něco, co by mě mělo vést minimálně k zastavení se a zamyšlení. Myslím, že jsem docela aktivní člověk, nerada si stěžuji, že něco nejde a když něco opravdu nejde, snažím se najít jiná řešení. Jsem prioritně matkou dvou dětí tč. stále na mateřské dovolené, k tomu pracuji, studuji, ráda fotím, čtu a sportuji, zbude-li čas. Není toho moc, ale ani málo. Nicméně všechno, co zvládám, považuji za naprosto samozřejmé a běžné a nepřipadá mi, že dělám něco zase tak moc navíc. Ano, někteří lidé na to mají jiný názor, ale já prostě nevím jak mám zpomalit. Co mám vypustit a čeho se mám vzdát? Poradíte mi někdo, prosím? Pro mě je tohle životní tempo normální a nevím jaké jiné by mělo být. V pátek jsem bourala, bohužel ne jen sama sebe a auto. Dnes je pondělí a já už zase cítím nutkání sedět, byť s límcem na krku, bolavými zády a zalehlýma ušima u pracovního emailu, s otevřeným diářem a mobilem v ruce. Ten pocit, že prostě musím. Zakázala jsem si to! Budu celý tento týden odpočívat, jestli se to tedy se dvěma dětmi vůbec dá a každý den po obědě, když mladší živel zavře alespoň na dvě hodinky oči, budu odpočívat i já. Budu jíst oblíbené oříškové oplatky, pít milované ristretto a třeba si jen tak číst ženské časopisy. Po velmi dlouhé době jsem si jeden koupila, i když mám pocit, že mě vůbec nic neuteklo, protože je tam pořád to stejné. 




Každopádne alespoň rozhovor s Vandou Hybnerovou stojí za přečtění nebo zajímavý článek v rubrice vztahy na téma úklid. A tipy na cestování, ty čtu vlastně nejraději.




A samozřejmě potěším oko oblíbenými proužky, kterých už mám stejně plnou skříň. Ale o to vlastně ani tak nejde, jde o to, že musím dokázat umět vypnout. Umět říct ostatním ne, teď prostě nemůžu a nechci. Umět si to srovnat v hlavě, zhodnotit proč se mi to stalo.



Tak a teď jsem díky tomutu příspěvku, focení a psaní přišla o svoje dvě hodinky času, které po obědě mám. I když to kafe, oplatek a články jsem zvládla taky. Ale měla jsem potřebuju to ze sebe dostat ven. Ne pesimisticky, spíše optimisticky a barevně. A moc bych uvítala názory lidí podobného ražení jako jsem já, jak Vy relaxuje, jak vy umíte zpomalit nebo vypnout?


Mějte všichni pohodový začátek týdne!


18 komentářů:

  1. Báro, ty jsi teda rychlík , jen co vložím příspěvek, už mám komentář od tebe :-)
    Hned jsem otevřela i tvůj blog a k poslednímu tvému příspěvku mám potřebu se vyjádřit více, tak ti zkusím poslat email.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To proto, že jsem zrovna blogovala :-) Děkuju! Budu moc ráda.

      Smazat
  2. Báro, hlavně, že to byly "jen" plechy, a ne životy. Snad budete mít límec brzy dole, a ostatním se snad nic horšího nestalo! Rozhodně se nenechte do ničeho nutit! Možná hlava říká "zabrzdi", ale pokud to tak necítíte, tak prostě jen buďte obezřetnější. Nenechávejte oblíbený parfém na speciální příležitosti, nečekejte na neděli na zákusek, nekupujte časopisy, když je nechcete číst. I když i onen jeden rozhovor s Vandou může stát za to si jej koupit.
    Držím palce, ať to dobře ustojíte, s chladnějším počasím vychladíte horké myšlenky, brzy se uzdravíte, a najedete zase do svého oblíbeného tempa, které Vám vyhovuje a které jiní obdivují.
    A příště pozor na cikánky (mrazí mě v zádech, ta příhoda je fakt "šílená"!)
    Pěkný začátek týdne!
    PS: proužky taky můžu :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucko, děkuju moc! Máte pravdu, všechny, které jste mi napsaly :-) Jen s tou cikánkou jsem si říkala, že ji příště zkusím vyhledat. Nevím proč, snad jen abych jí to řekla. Tempo už mi chybí, ale pauzičku si chvíli přece jen dám, alespoň na rehabilitace. Pěkný týden a díky za zastavení!

      Smazat
  3. Ahoj Baru, myslím, že jsme na tom podobně. Nedokážu se zastavit a odpočívat, chci každému vyhovět... Mám v hlavě spoustu nápadů, které chci zrealizovat a spoustu lidí to nechápe. Dělej to, v čem jsi spokojená... Vlastně před měsícem jsem také bourala. Bylo to malé znamení přibrzdit, jak v životě, tak v autě... Jedu zase na plné obrátky, ale mám to ráda... Měj se hezky a hlavně, že se Ti nic nestalo. Držím palce :-) Papa. Monika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moni, děkuju. Já jsem vždycky dělala, co mě baví. A máš pravdu, měla bych to dělat i dál. Já těch "znamení" dostala poslední dobou víc, ale třeba to má znamenat jen to, že mám zastavit v tom, co dělám a jak to dělám, dát se dopořádku a vrhnout se směrem jiným, o kterém už nějakou dobu přemýšlím. Díky, jsem ráda za každou Tvoji návštěvu!

      Smazat
  4. Baru,na to musím reagovat.Naprosto tě chápu,pořád ti to "šrotuje"v hlavě, proč, nač, kdyby, je to znamení? Taky jsem měla taková období v žitově. Ale věřím,že všechno i život musí být v rovnováze,jednou jsi prostě nahoře, jednou dole.A to "dole" mě jaksi vždycky posílilo, takže bych řekla, že platí, že všechno zlé je pro něco dobré.Taky věřím, že člověk nemůže mít všechno. Něco má, něco mu chybí.
    Ty jsi obdivuhodná chytrá žena, která zvládne tolik věcí a dělá je ráda, že si myslím, že to vypnutí je pro tebe trest. Dělej, to co chceš, jakým tempem chceš, ale hlavně, jak to cítíš vnitřně sama.Neboj, ty si to umíš srovnat v hlavě. To ví všichni, kdo čtou tvé blogy. A nezapomeň na nejlepší medicínu pro ženu=něco hezkého si koupit! Jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, i já věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Akorát mě štve, že s tím momentálně nedokážu konkrétně naložit. Vždycky jsem chtěla zvládat všechno, postupně jsem slevila, protože jsem pochopila, že to prostě nejde a taky nejsem superman. Nicméně tentokrát tam ten vztyčený prst vidím, tak asi jen musím určit priority a prostě zvolnit tempo. A něco hezkého si koupit ... hmm ... třeba nové auto :-D To by se mi teď fakt hodilo :-) Moc děkuju a měj se krásně!

      Smazat
  5. Dobrý den..pro začátek...objevila jsem váš blog nedávno a přidala sledovaček.
    Já myslím, že správná cesta k relaxaci je napsána hned vpravo nahoře...B.G dělám to co mě baví ... a já za sebe se moc těším, že vás bude bavit focení :o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aranel, děkuji za přízeň! Tak focení mě jen tak neomrzí, to Vám můžu slíbit :-) Však i dneska jsem musela vzít foťák do ruky, je to součást terapie :-) A vlastně i blogování mě baví, tak jsem snad na správné cestě. Někdy v tom člověk hledá zbytečné složitosti. Mějte se krásně!

      Smazat
  6. Dobrá otázka. Já si pořídila velký diář, kam jsem si kupodivu nepsala úkoly, ale to, kdy nebudu dělat nic. Stejně to nepomohlo, potřebovala jsem udělat mnohem radikálnější krok no a teď mám před sebou čistý list papíru a tužku. Stačí se ztišit a přijde to samo;-). Držím palce!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zajímavý pohled, Šárko, s tím diářem by to u mě asi taky neklaplo, nemám ráda nepopsané stránky :-) Nedělat nic mi přijde jako promrhaný čas. Měla jsem pocit, že jeden radikální krok už jsem udělala, když jsem loni zavřela eshop. Jenže obratem jsem si našla práci jinou, opět v kosmetickém oboru. Každopádně kdybych věděla jak se ztišit, ráda vyčkám! A ty jsi asi trefila hřebík na hlavičku ... ztišit se, to se pokusím udělat! Děkuju za návštěvu a ať se Ti na ten čistý list krásně píše :-)

      Smazat
  7. Po pracovním úrazu, jsem byla nucena hodně zabrzdit. Tělo se vzpamatovalo, mohu se sama pohybovat!!! Fyzicky omezena jsem musela "třídit", co je důležité pro život a mojí rovnováhu. Je to moc těžké, ale podařilo se a nelituji, nemám dojem, že jsem o něco přišla. Sporty a velké úklidy, nahradily umělecké sklony a zahrada, manžel i děti se přizpůsobili. Pak nastal úraz vztahový a ten mě naučil říkat ne, ale zase za podpory manžela a dětí. A "obětování" nám přineslo nádherné vztahy a štěstí z každého dne, kdy jsme všichni spolu. Já se raduji, že ti moji nejdražší jsou šťastní ale hlavně zdraví:-D
    Škoda, že často musíme dojít k "rozumu", až po bolestné zkušenosti.Ale lépe pozdě, než nikdy.

    Přeji ti brzké uzdravení a moudré rozhodování:-)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lezarts, já jsem po první bouračce 12 let nazpět, kterou jsem nezavinila já, nebyla pohyblivá 3/4 roku. Trvalé následky si nesu dodnes. Tenkrát jsem úplně přehodnotila priority, protože jsem byla opravdu ráda, že jsem přežila a následky jsou jen takové jaké jsou. V podstatě mám veliké omezení, a proto chodím nordic walking (jedno z málo, co můžu a zvládnu). Vztahový úraz jsem absolvovala hned dvakrát, no díky za to, že mám rodinu a opravdové kamarády. Takže tohle je pro mě asi jen takové tytyty Baruno. Nicméně po přečtení všech těchto komentářů jsem dospěla k závěru, že žádné rozhodnutí dělat nebudu. Nechám to prostě jen volně plynout. Děkuju za zastavení a povzbuzení!

      Smazat
  8. Zajímavý článek. Já se pořád brzdila a brzdila a brzdila, ale současně s každou brzdou jsem roztáčela další a další kola nových věcí. A když jsem byla v nejlepším, stal se mi pracovní úraz, o kterém jsem na blogu sepsala už tolik řádků, že ho mám pocit že celý čeký blogový svět ho zná z lícu i z rubu.

    I když jsem nemohla psát oběma rukama, psala jsem blog na několik stránek jedním prstem a dělala jsem řadujiných věcí, jenom ne odpočívala. A pak to přišlo. Rozsvítilo se mi až po té, co úraz a jeho následky tak nějak splynuly s mým životem. Tempo jsem zpomalila uplně přirozeně, užívám si života, žiju tišeji a kupodivu slýchám čím dál tím častěji nové a nové věci, které bych v plném tempu kosmickou rychlostí minula a které by mě, viděno dnešní optikou, strašně chyběly. Můj život se kompletně převrátil a já nestačím zírat, co všechno se stane, když člověk přepne na režim "slow down". Jakkoli to vřele doporučuju, tak sama vím, že to musí přijít samo a nutit se ke zpomalení je jako jít pěšky plynule dolů po horské dráze. V určitých fázích života se prostě musí počkat, až ten vozíček sešupajdí sám dolu do klidného stádia a člověk se nadechne a může zakřičet nastupovááát! A pak se vozík rozjede, jenže mezitím někdo milosrdný přehodí vyhybku a trasa se překvapivě změní. Je uplně jiná než ta předchozí, ale je to vítaná změna. Užívej si to, co má přijít, to přijde :)


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No vidíš Jani a já Tvůj příběh neznám, protože jsem Tvůj oblog objevila až nedávno. Budu to muset napravit. A mám to přesně jako ty :-) Jednu věc utnu, další dvě nové rozjedu :-) Jsem moc ráda, za všechny příběhy, které mě sem píšete a jak vidím, nechám tomu opravdu volný průběh. Ztiším se a počkám až to klapne a přepnu se do režimu "slow down". Což se možná právě teď stalo. Moc hezky jsi to napsala! Děkuju za milá písmenka! Je pravda, že taky věřím na to, že co má přijít, zkrátka přijde. Krásné léto!

      Smazat
  9. Nádherné fotografie, sem k Vám se já chodím odreagovat. :-)
    Hezký víkend, Katka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Katko, moc děkuji. To mě velice těší! Jste tu vítána. Krásný víkend i Vám.

      Smazat