Dva měsíce zpět (téměř na den!) jsem tu slibovala zápisky z letní cesty a vidíte, jak to dopadlo? Skončilo to u Salzburgu. No jo, zážitků je moc, času naopak málo a jeden neví, co dřív. Ale když už jsem to rozjela, tak zkusím navázat, aspoň v kostce, protože naším letošním objevem byla jezera v severní Itálii. Jak jsem uvedla v minulém příspěvku, další naše cesta vedla do Riva del Garda, což je město ležící u největšího jezera - Lago di Garda. Zde jsme strávili čtyři noci a v podstatě každý den jsme navštivili jiné jezero. Pro mě jednoznačně největším zážitkem bylo Lago di Teno. A proto začnu u něj. Nebylo sice tak dobře přístupné jako Lago di Garda, ale o to kouzelnější. Je malinké, ukryté mezi kopci a ta voda je fakt tak kýčovitě modrá. Nijak jsem to barevně nesytila ani nepřikrášlovala. No a na rozdíl od Gardy tady nefoukalo, takže jezdit tu na paddlebordu byla naprostá paráda, stejně jako podstatně méně turistů, než na Gardě. Pravda, tahat to sem denně bych ale nechtěla. Každopádně pokud budete někdy poblíž, určitě se na Teno zastavte, třeba i jen procházka kolem něj nebyla nikterak náročná a stála za to.
Lago di Teno
Samozřejmě Gardský jezero je taky krásný, i když tu denně sprchlo a každej den po 13 hod. začalo foukat a někdy dokonce tak, že nás plavčík vyhnal z vody ven. Na druhou stranu to ale byla docela slušná příprava na paddleboarding na moři, na kterej jsem se strašně moc těšila, protože na Gardě jsem dostala svůj jednoznačně nejlepší dárek ever. Paddleboard. My na tohle moc nehrajeme a nemít na prstýnku, kterej stejně nenosím, vyryto, že jsme se brali 16.07.2009 tak ani nevím, jak dlouho spolu jsme. Kytky od mýho chlapa nevyžaduju stejně jako romantický večeře a jiný dárky, ale tyhle kytky, který jsem dostala jako design na paddleboardu, ty mě fakt dojaly. A navíc, neuvadnou! Aspoň do té doby, dokud se na tom prkně udržím :-)
Já těch fotek od jezera vlastně ani moc nemám, tak spíš jen tak pro dokreslení a možná víc jich najdete na mým instáči.
Krásný bylo i jezero Lado di Ledro. Tady jsme ale na supu nejezdili, tady jsme se vydali jen tak na vejlet a užít si večeři při západu sluníčka. No tak jo, kousek romantiky tam možná někde je :-)
A protože všichni moji muži lezou, nechyběla ani nedaleká via ferrata. Vlastně je to ta rokle na fotce vlevo dole. Tohle je disciplína, která mi vůbec nedělá dobře a stačilo mi, když jsem si to vyzkoušela pár let nazpět a zjistila, že tohle prostě nee. Takže mi kluci vymysleli samostatnej výlet. Výšlat na Castello di Drena, hrad, na kterém jsme se měli potkat poté, co oni zdolají ferratu a já zcela nenáročnou procházku, jak mi bylo řečeno dole.
Začátek byl vskutku nenáročný, kamenná cesta obklopená olivovými háji, kdo by to nechtěl. Jenže příjemná a nenáročná byla jen doté doby, než se předem mnou vztyčila kolmá skalní plošila se zavěšeným lanem. Bohužel to nešlo jít jinudy, navíc sama někde v kopcích s neuvěřitelným talentem ztratit se i s mapou v ruce, jsem prostě nehodlala riskovat a nezbylo mi nic jinýho, než po tom laně vylízt nahoru. Velkým štestím bylo, že jsem tam byla opravdu sama, tudíž nikdo nebyl svědkem, jak peprný slovník občas mám. No a když jsem se konečně vyplahočila na ten hrad, zjistila jsem, že před chvílí skončily návštěvní hodiny a klika prostě nepovolila. Ale zase ty výhledy cestou nahoru, co jsem měla (viz předchozí fotka), stály za to.
Sestup už byl společný a tak jsem jim cestou dolů odpustila, co na mě ušili. O to víc jsem si to užila ve Florencii, která byla dalším cílem naší expedice. O tom zase příště, doufám, že dřív než za dva měsíce :-)
Užijte si podzimní dny a krásnej víkend!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat