Tak konečně! Popojedem! Ostatně co taky dělat v tomto počasí, než zavzpomínat na letní cestování, kdy sluníčko příjemně pálilo a moře bylo ještě teplý. Pro ty z vás, co Vánoce zrovna neprožívají a pečení cukroví nepatří mezi jejich hobby, je to ideální. Takže Itálie. S kamarádkou Bárou jsme zjistily, že si na cestách (a nejen tam) vyhovujeme. A tak jsme po Amsterdamu usoudily, že se můžeme společně toulat Evropou, protože ani jeden z našich manželů tyhle cesty moc neprožívá a naše nadšení pro metropole nesdílí. Tak si je užíváme spolu. Ale tentokrát to byl tak trochu jinej level cestování a to musím hned na začátku vysvětlit. Na tuhle výpravu jsem byla přizvána a vlastně jsem poprvé v životě nemusela vůbec nic řešit ani plánovat, jen abych byla včas na letišti. A to v tomto případě klaplo, narozdíl od naší funny story v říjnu, kdy jsme letěli s mužem do Milána. Ale o tom až později. Bára má dva fajn kamarády Radka a Tomáše, takže jsme do Itálie letěli ve čtyřech. Ano, vím, na co se chcete zeptat a tak vám rovnou odpovím. Nikdo s tím neměl problém, všichni jsou s tím srovnaní včetně našich manželů, takže pokládám za zcela zbytečné se k tomu více vyjadřovat. Dva na dva a my jsme se měly jako královny. Nemusely jsme nic plánovat, řešit dopravu ani výlety, nemusely jsme dokonce chystat ani snídaně. Ty totiž kluci chystali nám a jaký! Prostě vejlet typu nic neřeš a o nic se nestarej. Kluci už tu jednou byli a tak bylo vše naplánováno. První den jsme jeli, resp. se plavili na ostrov Capri. Základnu jsme měli v Neapoli a cesta na Capri lodí trvala už nevím přesně jak dlouho, asi tak hodinku a půl. Cena za lístek tuším kolem 40 eur a byla to velká loď. Ovšem ostrov nasadil laťku hodně vysoko. Byla jsem tu poprvé a protože kluci jsou cestovatelé, nikoliv turisté, tak jsme to taky tak pojali. Takže žádné fronty na lanovku, která vás vyveze nahoru na vrcholek ostrova, ale pěkně jsme si celý ostrov obešli a fakt to byla pecka! Hlavně nikde nikdo.
Těch parádních výhledů jsem se nemohla nabažit, ale i druhá strana ostrova byla nádherná. Počasí v září bylo pořád horký a na závěr nechyběla samozřejmě koupačka. Dokonalý! Pokud se někdy vyskytnete poblíž, určitě si na Capri udělejte minimálně vejlet, protože to vážně stojí za to!
Bára a Bára, krásný domy a uličky a malinko přecpané hlavní náměstí. Výhledy pořád a stále. PS: tomu slonovi se vůbec nic nestalo, je to pouze maketa a přiznám se, že nevím, proč tam byl a pokud to někdo ví, pište!
Pláže z druhé strany ostrova nebyly zrovna dobře přístupné, ale o to krásnější. Poplatek za vykoupání byl ale nehoráznej, pokud se pamatuju dobře, tak 26 eur za jednoho člověka, takže jsme to vyhodnotili tak, že se vykoupeme až na zpáteční cestě na veřejné pláži. Jo, je tu malinko dráž, spoustu jachet a plachetnic a drahých pláží, ale dá se tu koupat i zadarmo. Kafe je tu o něco málo dražší než v Neapoli, ovšem chutná stejně dobře.
Za sebe musím říct, že mě ostrov uchvátil. I když mně se prý líbí všude, tak se mnou je to těžký. Nebo naopak jednoduchý! Na Capri jsme strávili celý den a zpáteční cestu mám ještě v živé paměti, protože i když jsme se nevraceli žádnou kocábkou, ale pořádnou lodí, trochu to houpalo, no ... trochu víc a je mi jasný, že ze mě mořeplavec nikdy nebude. Naštěstí to dobře dopadlo a pohotovostní igelitovej pytlík nebyl potřeba. Takže tolik Capri a příště nás čekají Pompeje!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat