čtvrtek 7. prosince 2017

Lublaň

Krátce předtím, než jsme odcestovali do Portugalska, navštívili jsme ještě Slovinsko. S téměř půlročním zpožděním se tedy dostávám k tomu, abych zpracovala alespoň pár fotek. Nepůjde to po sobě ale chronologicky. Začnu tím, co mám nejraději a co je mému srdci nejblíže. Jsem prostě štatlař a je mi v tom dobře. Mám sice ráda hory a přírodu, ale momentálně to mám takto a nechci to kvůli nikomu a ničemu měnit. Možná, že mě to jednou přejde, možná ne. Miluju prostě města, kavárny, metropole, kde to žije. Potom ale potřebuji tu svoji ulitu, kam si zase zalezu pro kousek toho klidu, to jo. Ve Slovinsku jsme bydleli v horách, na krásné chalupě vysoko v kopcích. Přesto jsem toužila navštívit Lublaň a tak jsme jednoho dne vyrazili na celodenní výlet. Na prohlídku města nepotřebujete mnoho času, je to město malé, ale malebné, s kouzelnou atmosférou, na které má velký podíl slovinský architekt Josip Plečnik.  Tak pojďte nakouknout, Lublaň za to určitě stojí!






Hauptmanův dům z roku 1873, který jako jeden z mála přečkal zemětřesení. 





Na prohlídku města jsem byla samozřejmě řádně připravena. Nakonec jsem ale původně 28 bodový seznam toho, co chci vidět, seškrtala, protože bylo velmi horké počasí a Vítek zatoužil po výletu lodí, což se nakonec ukázalo jako výborný nápad. Na lodi příjemně foukalo a viděli jsme město z jiného úhlu. Jako bonus jsme se opalovali a nemuseli v tom horku tolik chodit. Seznam mám samozřejmě schovaný, stejně jako pohlednice, vstupenky, účtenky a všechny jiné drobnosti, které mají svoje místo v cestovatelském deníku. Ráda se k tomu vracím, pročítám si zápisky a koukám na fotky z polaroidu. 




Slavné Trojmostí od Plečnika. Nádherná záležitost a hlavní symbol Lublaně. Jde o trojici mostů přes řeku Ljublanici a řekla bych, že právě z vody vyniká mnohem více než z náměstí. 





Po osvěžující plavbě jsme se vydali na prohlídku města. Všechno je od sebe kousek, nic není daleko, takže se to dá projít v relativně krátkém čase. Z lodi jsme zamířili na hrad.






Z hradu jsou krásné výhledy na město, hlavně potom na Nebotičnik, místní mrakodrap, na který jsem se těšila nejvíc, protože co je víc, než úžasný výhled na město s šálkem kávy v ruce? :-) Dovnitř hradu jsme nešli. Ty tam jsou časy, kdy jsem musela podle průvodce prolézt všechny významný baráky ve městě, navštívit všechna muzea a výstavy. Stále jsem lovec, ale teď už spíše zážitků. Ráda courám městem jen tak. 





Cestou z hradu jsme se zastavili u Kašny tří kraňských řek, protože je překrásná. Zářila a lákala už z dálky. Život jí vdechl slovinský sochař Francesco Robba a jak sami vidíte, je to čistý baroko. Hoši se tu řádně vymáchali, někteří víc, než byli schopni psychicky zvládnout a tak jsme za hurónského řevu pokračovali dál městem. Ze Slovinska mám asi tak tři fotky. Tohle je jedna z nich. No co už, zvykla jsem si, protože to, co u nás jeden miluje, druhý nesnáší. 





Náměstí bylo zavlažované, takže kdo chtěl, mohl se tu příjemně osvěžit. V Lublani je velká spousta cyklistů. Kola jsou všude. Ovšem my, kavárenští povaleči, dáváme přednost plíživé chůzi a kochání se výhledy na krásy města, neustále ve střehu, jestli náhodou nepotkáme nějakou zajímavou kavárnu. 





Poslední zastávkou ve městě byl Nebotičnik - mrakodrap z roku 1933. Nahoru nemusíte pěšky, dostanete se tam pohodlně výtahem a nahoře vás přivítá nádherný výhled na město a hrad.  Kavárna nechybí, takže se tu můžete kochat do nekonečna. Tady taky vznikly hned dva motivy mých diářů. Schodiště uvnitř mrakodrapu a dlažba pod ním. A zde prohlídka města končí. Příště už budou jen zelené kopce a hory. 

Fajn den!


Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

2 komentáře:

  1. Báro,
    jako vždy - milé svěží lákající k návštěvě - děkuji!!
    Zuzana

    OdpovědětSmazat
  2. Krásná připomínka na letošní návštěvu Lublaně v červenci 2017. Jen ten Nebotičnik jsme nestihli, zato jsme ale dali knihovnu Josipa Plečnika. Nevím proč, ale Lublaň mi trochu evokuje Brno :-) Díky za připomenutí!
    Eva

    OdpovědětSmazat