sobota 30. července 2016

Tirana - Albánie

Další zemí, kterou jsme navštívili, byla Albánie. Tirana jako hlavní město byl pro mě šok. Nebudu zastírat, že tohle bylo nejstinnější místo naší výpravy. Tirana je naprosto crazy a ve všem. Místy středověk. Neskutečný dopravní ruch, rozbité silnice, odpadky a zápach. Už když jsme projížděli Elbasanem ve střední Albánii, bylo mi jasné, že tahle země nebude jen tak. Přesto musím říct, že zanechala stopu a to velmi výraznou. Aneb jak říká pan Božský ... Zážitek nemusí být příjemný, hlavně, že je intenzivní. A Tirana taková opravdu byla.  Přespali jsme tu pouze jednu noc a to v té lepší části města, která prý byla za komunistů obehnána plotem a směli tam jen vyvolení :-) Tedy alespoň takové informace nám poskytl průvodce z agentury, přes kterou jsme měli rezervovaný byt. I bych mu věřila, protože opravdu pár přilehlým ulic bylo pěkných s relativně normálními podniky. Do jednoho z nich jsme zašli i na snídani. 







Podle těcto obrázků by člověk mohl soudit, že je to docela normální město. Nutno poznamenat, že těchto ulic je tu pouze tolik, kolik byste napočítali na prstech jedné ruky.  Upřímně Vám na prohlídku Tirany bude stačit jeden den. Nic tu není. Teda kromě odpadků, špíny, zápachu a děsného horka. Byla jsem z tohoto města opravdu vyjevená a tohle taky bylo jediné místo, kde jsem měla malinko krizi. No spíše než krize to byla morální kocovina a kladení si otázky, co tu vlastně dělám. Kdybych Vám ale měla napsat, jestli Tiranu navštívit, tak určitě ano! Je to prostě intenzivní zážitek, který v mnohém vypovídá o zaostalosti této země a naopak o našem blahobytu. Prostě pokud chcete tuto zemi více poznat, patří to k tomu. Ale stačí to jednou :-)





Přespali jsme tu pouze jednu noc. Jedno noční město stačilo. Hodžovu chátrající pyramidu v centru města nemám ani vyfocenou. Ta jediná v nočním městě nesvítila a asi vědí proč. Měla jsem z toho takový zážitek, že jsem nemohla v noci spát a celou noc jsem se převalovala v posteli. Ráno mě vysvobodila kavárna Mon Chéri, kde jsme si dali výbornou snídani a trochu jsme přehodnotili náš původní plán, navštívit Národní park Dajti. Bylo opravdu otřesné horko a tak jsme dali na doporučení průvodce z agentury, který nás poslal do podzemního nukleárního bunkru z roku 1970 - Bunk Art.





Noční Tirana. Centrální náměstí s mešitou, jeden svítící umělecký artefakt a to je vše. Temným uličkám jsme se raději vyhnuli. 



Podzemní nukleární bunkr z roku 1970, který nechal Hodža vybudovat na svoji ochranu a ze strachu před napadením Sovětským svazem, byl celkem dost zajímavou návštěvou. Ať už architektonicky, ale i z hlediska válečné historie. Na jednu stranu tady na Vás padne tíseň, kterou s sebou nesla doba a zatuchlá místa Vám opět připomenou, jak se máme u nás dobře a jak si toho nevážíme. Však to není tak dávno, co sem vojáci vozili jídlo, aby tu nepomřeli hlady. Bunkr je takové válečné muzeum a můžu Vám říct, že při jeho návštěvě jsem si o to víc uvědomila kam patřím a že je potřeba si naši kulturu bránit!



Klukům se prohlídka líbila moc, byly tu jednotlivé místonosti vybavené jako poválečná škola, vojenský kryt, byl tu ale také velitelský byt a další zajímavosti plus několik uměleckých instalací. Těch fotek z bunkru mám hodně, ale myslím, že by Vás spíš nudily než zajímaly.



 


V jedné z místností se promítal krátký utopistický film o Tiraně a i když měl anglické titulky, koukali jsme pozorně. Končil tím, že ona Hodžova slavná pyramida se rozletěla na tisíc kousků. Myslím, že Albánci nejsou na tuhle část historie zrovna hrdí a rádi by ji vymazali. 





Jsou tu také různé výstavky, jednou z nich byly i fotografie bukrů. Ty jsou v Albánii hned po Mercedesech hojne se vyskytující. Podle dostupných informací, které byly v bunkru uvedeny, bylo postaveno asi 162 tis. těchto bunkrů z plánovaných 250 tis. Jsou opravdu na každém kroku. 




Ale aby to celé nevyznělo, že Albánie je jedna smrdutá díra. To zase ne! Příště Vás vezmu na místo, které se Vám bude zaručeně líbit no a potom už se dostaneme konečně k moři. Což byl taky další důvod, proč jsme se tu nezdrželi déle, už jsme se viděli na pláži a v civilizované zemi. Nicméně není vyloučeno, že Albánii navštívíme ještě i příští rok, stále ji máme v hledáčku. A příště už Krujë - rodné město národního hrdiny Skanderbega.

Mějte krásný zbytek víkendu!




Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

6 komentářů:

  1. Podle fotek vypadá Tirana asi tak 100x lépe než Skadar (alias Skhoder) - aneb taky jsem byla v Albánii ;-). Procházka (i projížďka) městem vygenerovala jen ošklivé činžáky, obrovského partyzána, park, jednu mešitu... (nevrdím, že jsme prolezli město celé, to zas ne). Pěkná byla jen zřícenina pevnosti Rozafa. A horko bylo šílené. A nenarazili jsme ani na hezkou restauraci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve Skadaru jsme nebyli. Pouze loni na Skadarském jezeře, ale ze strany Montenegra. Sice jsme projížděli nedaleko, ale na Skadar už jsme neměli čas. Bohužel Albánii jsme měli tak letem světem, snad příští rok naplánujeme na delší dobu. A v té Tiraně, tohle jsou opravdu top ulice, jinak jak píšete vy. Jaká další místa v Albánii jste navštívila, smím-li se ptát?

      Vymazat
  2. My jsme vyloženě horští - byli jsem vlastně jen v horách - konkrétně v Thethu (což je moc pěkné horské údolí). Ve Skadaru jsme přespali cestou a strávili tam jeden den. Sice původní plán byl ještě pár dnů koupáním ve Velijopole (což je přímořské městečko asi 30 km od Skadaru), ale nelíbilo se nám tam (prach, moc lidí, rámus, hotely se nám taky moc nezdály... - prostě jsem si ověřili, že nejen rozpálená města, ale ani přímořská letoviska nejsou nic moc pro nás). Mám na blogu dvě krátká povídání (a pár fotek - byť ne zdaleka tak pěkných jako jsou vaše) o Thethu a o jednom výletě. Ještě se chystám přidat dva výlety a nějaké všeobecné povídání, ale nejsem moc rychlá...

    OdpovědětVymazat
  3. Takový trošku adrenalin....a proto i ten intenzivní prožitek. Mně stačilo jen projíždět Srbskem, Makedonií.... A letos zážitek z Izraele a a poté z Jordánska.... To se musí zažít. Děkuji za krásné postřehy a pohledy:-))galina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, to se musí zažít! A Vaše zážitky cest by mě teda zajímaly! Zaregistrovala jsem fotky, to musela být paráda!

      Vymazat