Z hlavního města Srbska jsme se přesunuli do hor. Já vám pořád nevím, co je pro mě víc, jestli hory nebo moře. Nejspíš oboje. Ovšem ty balkánské hory nám moc nepřejí. Loni stejně jako letos. Na místo určení jsme dorazili opět k večeru. Ubytování zde bylo možné jedno jediné a to Planinarsky dom. Stránky v angličtině nemají a stejně tak se tu anglicky nedomluvíte. Tak trochu konec světa. Ale nádherný! Když vyjedete autem nahoru a otevřete dveře, ucítíte úžasnou vůni horských bylinek a svěží vzduch. Paráda!
Už ani nevím, proč pan Božský vybral zrovna Besnu Kolibu, ale vypadá to,
že tady prší každý den. Přeháňka nás zastihla už při příjezdu a druhý den taky. Když jsme se po vydatné snídani vypravili zdolat vrchol Besne Kobile 1922 mnm, zastihla nás nad úrovní
lesa pěkná bouřka a tak jsme byli nuceni výstup ukončit a vrátit se dolů. I
když jsme byli vybaveni pláštěnkami a nepromokavým oblečením, suchou
nohou jsme nedošli. Takže moc fotek nemám, protože foťák jsem pečlivě zabalila do pláštěnky a batohu a statečně kráčela valící se vodou dolů. Samozřejmě, že po chvíli, co jsme se vrátili, bylo po bouřce. Jenže počasí se v horách mění velmi rychle a s dětmi se nedá riskovat.
Zdejší kopce jsou úžasně malebné a Besna Kobila je zároveň lyžařský
areál. Ovšem takový sto let za opicemi. Nicméně informace uvádějí, že
Planinarsky dom je určený pro "lepší " klientelu. Haha. I když jsme měli ten největší a zřejmě i nejlepší pokoj, ubytování bylo tak trochu hardcore. Ale to je tady v horách asi standart. Každé ubytování jsem si interně bodovala. Bělehradský byt měl 4,5 bodů z 5 jen proto, že parkování nebylo přímo před bytem. A tady jsem se nebála dát 2 body z 5. Myslím, že jsem celkem otrlá a dám ledacos, ale tohle bylo i na mě dost. A tak jsem si říkala: "Báro, to dáš! Nejseš přece žádná dámička! Je to jen na dvě noci!" No a dala jsem to. Pokoj nebyl taková hrůza, ložní povlečení bylo čisté a dokonce i vonělo, ale to, čemu tady říkají uklizeno, je pro mě bordel. Sprcha kapala, místo aby tekla a teplé vody nebylo na zbyt. No díky Bohu za to, že tekla teplá vůbec :-) A tohle jsou třeba ty drobné věci, které mě posunují dál a překonávám sama sebe. Posunuji svoje hranice, co všechno jsem ochotna pro zážitky vydržet. A není to vůbec špatné, protože potom si člověk mnohem víc váží toho, co má. Balkán je prostě takový. Divoký a nespoutaný a to mě na něm baví. A neberte to vůbec jako stěžování, pouze objektivní informace, které mohou někomu dalšímu posloužit.
Vykoupila nás nádherná příroda a laskavost místních. Opravdu nám udělali, co nám na očích viděli. I když jsme se domlouvali přes google translator, který umí překládat do cylirice. Holt tady je to cestovním ruchem zcela nepolíbené a to je na tom to krásné. Žádní turisté, byli jsme tu prostě sami. Jen jeden večer tu měla nějaká skupinka Srbů večírek, ale hned ráno zase odjeli. Snídaně tu chutnali po ránu venku naprosto úžasně. Co mě vadilo a vadí, na Balkáně všichni kouří! A hodně! A bez ohledu na to, jestli jsou tam děti a jestli zrovna jíte. Ale na to si člověk taky zvykne stejně jako na ty odpadky. Tady jich kupodivu moc nebylo, protože tu nebyli lidé. Ale byli tady kočky. Vítek si je oblíbil a pořád je krmil. No a já jsem se se těšila na pokračování a příjezd do Makedonie. Ale to zase příště, až udělám dalších část. Skopje bude stát za to. A protože jsem si velmi oblíbila makedonskou kuchyni, můžete se taky těšit na jeden tradiční recept.
Příjemné odpoledne!
Foto © Barbora Grünwaldová
Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.
Baru to bych jela hnedka s vami ;) Tyto odlehle konciny miluju. Turisticka centra nevyhledavam :D
OdpovědětVymazatMá to určitě svoje výhody. Ale i ta pulzující města mají něco do sebe! Raději mám ale taky místa, kde turistů není moc. Tak příští rok!
VymazatHory jsou nej;-). Krasny fotky. M.
OdpovědětVymazatA když je k tomu ještě kousek moře, je to nejvíc :-) Děkuju.
Vymazat