čtvrtek 21. května 2015

Ještěd - stavba století

Dočkali jste se! A přiznám se, že kvůli zpracování tohoto příspěvku jsem si uklidila i pracovní stůl a uvařila si čaj do konvice od Pelcla, aby to bylo alespoň trochu důstojné. Protože tahle stavba si to zaslouží. Není moc takových, které bych milovala stejně jako Ještěď. A i když jsem tu byla už několikrát, spala jsem tu poprvé. Pro někoho možná nic neobvyklého, pro mě splněný sen. Drobnostma si člověk dělá radost, že jo? A prásknu na sebe i to, že se mě vůbec nechtělo chodit ven, jak moc jsem si to tam užívala. A okolnosti mi k tomu nahrávaly, takže mě tentokrát ani nevadilo, když si pan Božský oblékl běhací věci a skoro tři hodiny jsem ho neviděla. V klidu jsem s foťákem  prolezla všechna zákoutí a každý kousek jsem si náležitě užila. Nevím proč to tak mám, ale nedokážu popsat ten pocit štěstí a sounáležitosti, kterej tam vždycky mám. Obdiv a respekt ke všem lidem, kteří se na této fenomenální stavbě podíleli. A začněme pěkně od začátku. Tedy né tak úplně, začneme historií současné stavby. Byl to rok 1966, tři roky poté, co vyhořel první ještědský hotel. Zadání architektonické soutěže znělo jasně. Televizní věž a restaurace s hotelem. Soutěž vyhrál se svým jedinečným projektem architekt Karel Hubáček. Nebyl však jediným, kdo se na této stavbě podíleli a proto bych ráda uvedla další jména a stručná fakta. To prostě musí být!





Základní kámen byl položen 30.7.1966 a slavnostně otevřen byl 21.9.1973. Hlavní architekt - Karel Hubáček, který získal za ještědský vysílač prestižní ocenění Perretovu cenu. Statika celé stavby - Zdeněk Patrman, návrhy interiérů hotelu a restaurace - Otakar Binar, vzduchotechnika  a vytápění (důležitá věc, pač se tu nedá větrat) - Otta Valouch.  A tak bych mohla samozřejmě pokračovat. Např. akademický malíř Stanislav Libenský a jeho žena, sochařka Jaroslava Brychtová, kteří se podíleli na uměleckém dotvoření Ještědu. Karel Wünsch - sklářský designér, který navrhl ještědský soubor skla a keramiky.

Interiér Ještědu je tak nadčasový, že je to až k nevíře. Ale pojďme ještě pár faktických informací. Celý objekt je založen na 1 m tlusté kruhové železobetonové desce o průměru 13,4 m. Na hlavní nosný dřík je připojena konstrukce hotelu a plošiny pro parabolické antény a je krytá laminátovým pláštěm. Celá stavba je potom vysoká 90 m. v roce 1998 byla vyhlášena kulturní památkou. A teď už k samotnémi hotelu, restauraci a kavárně.







 
Hlavním vchodem se dostanete do hotelové haly, kde je recepce a odkud se můžete vydat buď do restaurace nebo do hotelové části. Začněme restaurací. Ta má čtyři části, které jsou vzájemně propojené. Restaurace - poměrně velká, menší kavárna, kde se ubytovaným hotelovým hostům podává snídaně a kde si můžete v klidu a nerušeně vychutnat večeři s úchvatným výhledem. A když máte to štěstí jako jsme měli my, koukáte u skleničky vína na zapadající slunce. No a pokud nejste ubytovaní, usadit se můžete v restauraci, kde ten západ sluníčka uvidíte taky :-) Na kavárnu navazuje reprezentační salónek, který se podařilo vrátit do jeho původní podoby. A poslední částí je bar. Všechny prostory jsou v průběhu roku využívány a věřte, že když jsem si chtěla v klidu nafotit salonek, musela jsem si počkat, protože se tam střídala jedna oslava za druhou. A teď už obrazem.





 A tady vidíte, že fakt nekecám. Počasí nám opět vyšlo na jedničku.

Ještě teď mě trochu bolí za krkem, jak jsem chodila celou tu dobu se zakloněnou hlavou.

Hlavní část restaurace pojme 120 míst + parket, ale na akcích rautového typu se sem vejde až 300 lidí. No vyzkoušet na vlastní kůžu bych to ale nechtěla.


 Kavárna pro 50 osob. 











Salónek navazuje na kavárnu, je určený pro 14 osob a má pevně zabudovaný stůl + svoje vlastní sociální zařízení. Byl vrácen do svojí původní podoby z roku 1973. Křesla, která vidíte, jsou replikami těch původních. Ke spolupráci byl přizván Otakar Binar, který je autorem původních interiérů. V této podobě můžete salonek vidět od roku 2013. Je překrásný a mým dalším malým snem je, mít tu někdy, u nějaké pro mě zvláštní příležitosti, malou oslavu. 


 



Poslední část - bar pro 20 osob. Tohle je jediné místo, které jsem si nestihla úplně vychutnat, protože po lahvince vína k večeři, už nebylo místi na další drink. Ale aspoň jsem si tam zašla a kochala se. Mimochodem víte, proč těmto prostorům dominuje oranžová barva? Čtete dál, dozvíte se více. Teď se ale musíme vrátit do recepční haly, odkud vede úchvatné mramorové schodiště do prvního hotelového patra. Tak tady bych stála snad ještě teď, jak působivé schodiště to je. Omámená a snad i smyslů zbavená .... V prvním patře jsou zavěšena známá vajíčková křesílka, která jste mohli vidět i na Praque Design weeku, kdo jste ho navštívili. Celý prostor je opět a jak jinak než geniální. Zajímavavým prvkem je i mříž svařená z nalezených kusů oceli, kterou má na svědomí Jaroslav Klábště.














Druhé hotelové patro je přístupné vnitřním schodištěm nebo výtahem. V hotelovém pokoji jsem si připadala tak trochu jako ve velkém letadle.





Co k tomu dál dodat. Je toho opravdová spousta, o čem by se tu dalo dál psát. Kříž na Ještědu, Rohanův kámen, Marťan a mnoho dalšího o jednotlivých osobnostech, díky kterým se můžeme touto nádherou kochat. Ještě vám ale musím říct, proč je interiér restaurce laděný do oranžova. Nebo to někdo z vás ví? Já to totiž nevěděla. To je dílem akademického malíře Karla Wünsche, který dělal vše od textilu až po věci ze skla, včetně ubrusů a ložního prádla a mimo jiné dělal i prohnutou zrcadlovou stěnu a již zmíněnou kolekci ještědského nádobí, které se prý začalo ztrácet hned první den otevření a do měsíce ho museli stáhnout z provozu a používalo se jen v salónku, kde se dalo lépe uhlídat. Lidi kradli ve velkém. Sám Karel Wünsch říká, že při návrhu vycházel z pradávných časů, kdy pračlověk seděl pod sklaním převisem, který tu symboloizuje betonový dřík a rozdělával si oheň, na kterém opékal maso. Proto je restaurace koncipována tak, že nikdo nesedí zády k obvodovému skleněnému plášti, stejně jakoby neseděl pračlověk čelem k jeskyni, ale naopak, aby si chránil záda. A oranžová symbolizuje onen zmíněný oheň. Opravdu je toho strašně moc, o čem by se dalo v souvislosti s Ještědem psát.




Tak a nakonec bych vám ráda představila velmi limitovonou edici vybraných fotografií na gata desce ve formátu 50 x 50 cm v barevném i černobílém provedení. Velmi limitovaná = deset fotografií od každého motivu. Ještědská série je pečlivě vybraná a zvolená tak, aby všech devět fotografií bylo možné vzájemně kombinovat a vy si je mohli poskládat tak jak se to líbí a hodí vám. Jediné, co nebudu tentokrát měnit ani na přání, je formát a barevné provedení. Celou sérii můžete najít zde. Věřím, že se vám prohlídka Ještědu líbila a pokud jste tam ještě nebyli, rozhodně to napravte, protože Ještěd je prostě jedinečný. A kdo dočetl až sem, převelice děkuji ♥

Krásný den!



Fotografie podléhají autorskému zákonu. Jejich užití bez mého souhlasu není možné.

18 komentářů:

  1. Krásné fotografie, moc se ti povedly Tak mě to zase nalákalo tam vyšlapat ;). Už se těším s Růženkou na první výšlap. Já mám Ještěd nejraději v zimě, vždycky je tam sníh. A když se vytvoří mlhový opar a nahoře svítí sluníčko, všechno se tam leskne v ledu a krystalky pokrývají kov je to jako v nebi +:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, já jsem nikdy neměla štěstí na Ještědu na takové krásné počasí jako letos. Vždycky byla mlha taková, že nebylo vidět vůbec nic, tak jsem ráda, že jsem si ho konečně užila na jaře. Ale je pravda, že ta zimní krajina s Ještědem má hodně co do sebe.

      Vymazat
  2. Bezva, letní výlet s přespáním je jasný! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z Prahy to máte kousek, spaní doporučuju :-)

      Vymazat
  3. Bezva fotky! Vloni nám to nevyšlo, letos už je zapsáno v pořadníku.....

    OdpovědětVymazat
  4. tPekné detaily a koľko štýlov dokázali spojiť,možno pre tie detaili...také futuroindustrial :)
    Spomenula som si,že v detstve som so zájazdom ROH z maminej roboty navštívila Liberec a Ješted...na tie miesta si spomínam hmlisto,tuším na Ještede aj bola hmla :)...ale na čo si spomínam presne,že som bola ,,otrávená,, a otravná ...asi som to mame pekne ,,spríjemnila ,, !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a dneska by to bylo asi všechno jinak :-)

      Vymazat
  5. To je krása! Ten nábytek, ta světla, ty dekorace, ty linie, ty tvary, ty detaily!!!
    Tohle fakt musím vidět naživo! Co nejdřív! :-)
    Díky za bezva fotoreportáž...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno je to úchvatný, já z toho budu ještě dlouho čerpat :-) Rádo se stalo!

      Vymazat
  6. Děkuješ? A za co? Já to zhltla:-) - krása (nebeská)! Už se tam tááák těšim.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No občas to dá zabrat, přelouskat tu moji slohovku :-) Tak si to tam pořádně užij! :-)

      Vymazat
  7. má to úžasnú atmosféru

    OdpovědětVymazat
  8. Báro , skvělá reportáž a detailní :-)) Taky mám v seznamu, ale můj muž tam byl nedávno na pracovní cestě, tak mám asi smůlu ....:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, taky jsem u ní seděla v noci skory tři hodiny :-) Děkuju!

      Vymazat
  9. Díky za krásné fotky. Miluju tu horu i tu stavbu! a mám to štěstí, že z dálky ji můžu vidět každý den. Měli jsme tam svatební noc... těším se na další tvoje putování, vždycky je inspirativní

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to trochu závidím! :-) A svatba na Ještědu potažmo svatební noc ... no potřetí už se vdávat asi nebudu, takže taky závidím :-))) Děkuju!

      Vymazat