sobota 8. února 2014

Frišta

Tak jsem se konečně prokousala Deníkem Anne Frankové. Není tak čtivý jako román, přece jen je to deník, ale někdy je lepší číst pomalu a mezi řádky. Vyplácí se to. A hned jsem vzala do rukou knihu Frišta. Ta je tedy prudce čtivá! Myslím, že mi budou stačit dvě noci a není co řešit. Napsala ji novinářka Petra Procházková, která získala hned několik ocenění. V knize popisuje příběh ženy, která je  napůl Ruska a napůl Tádžička jenž se provdala do Afganistánu. 





Rozvrácená společnost po pádu Tálibánu, v níž se snaží najít svoje místo a spojit zvyklosti západní civilizace a východní kultury, tvoří děj tohoto románu. Knihu ještě nemám dočtenou, ale už teď vím, že ji zařadím mezi ty, které si rozhodně ještě jednou přečtu.




Jakmile dočtu Frištu, ráda bych si přečetla Červené dlaždice a potom snad konečně odlehčím téma Žítkovskými bohyněmi. A co právě čtete vy?

Příjemnou sobotu všem!


Foto: Barbora Grünwaldová

23 komentářů:

  1. Tak já zrovna několik věcí ... docela dost mě svým obsahem překvapila knížka Tvořivé myšlenky - žít po proudu, koupila jsem si jí protože byla kapesní a teď se k ní ráda vracím. Žádný megaobjevy, ale je to velmi uklisňující čtení. A v čtenářském klubu teď čteme "The language of flowers", což je o holce z dětského domova, která dospěla a musí se nějak vyrovnat se životem ... moc se mi to líbí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, titul mi nic neříká. Kouknu na net až budu na pc.

      Vymazat
  2. Teď jsem dočetla od Alice Munroové Nepřítel, přítel,ctitel, milenec, manžel. Výborné povídky o ženách, pěkné počtení. Předtím jsem četla Robina S. Sharma Tajné dopisy mnicha, který prodal své ferrari. Tak to už se mi líbilo méně, je to nenáročné, trošku pohádkové čtení. Žitkovské bohyně se mi líbily velmi, četla jsem je se zájmem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Táňo, děkuji za tipy. Na Žítkovské bohyně jsem už zvědavá :-)

      Vymazat
  3. To jsem docela zvědavá, jak se povede "odlehčit" téma knihou Žítkovské bohyně........

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že po přečtení V šedých tónech bude tohle rozhodně "lehčí" téma ;-)

      Vymazat
  4. Žítkovské bohyně jsem shltla tak jakoVyhnání Gerty, já právě dočetla Mafie v Praze a začala číst A hory odpověděly, Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem na ně zvědavá! Ale hezky popořadě. Dnes dočtu Frištu a zítra začnu Červené dlaždice. A potom konečně ty bohyně! :-)

      Vymazat
  5. Ahoj Baru,Žitkovske bohyně jsem nečetla, ale kolegyně je teď čte a byla dost zdrcená sílou lidské krutosti. Pravda nevím, jak to budeš cítit v kontextu své předchozí četby. Já jsem se potěšila naposledy vánočním dárkem knihou od Marty Davouze Dům v Bretani. Pro někoho možná příliš jednoduché. Pro mě odpočinkové, snové a inspirující. Holt někdy se člověk může opravdu zamilovat až v padesáti ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I odpočinkové knihy jsou třeba! Já relaxuji u Viewegha. Teď mě ale chytla vlna válečné literatury. Však potom napíši jaké byly Žítkovské bohyně, ale myslím, že knihu V šedých tónech jen tak něco nepřekoná, alespoň pro mě. Pasáže, kde je popisována smrt novorozeněte a zastřelení její matky jsem obrečela stejně jako ty části, kde vyhazují mrtvoly z vlaku cestou na Sibiř do pracovních táborů nebo umírají děti. Tohle je podle mě největší lidská krutost a zvěrstvo, co bylo za války pácháno. Je to hodně silný příběh.

      Vymazat
  6. Je fakt, že někdy je i pláč osvobozující a očistný. Možná to teď tvoje duše má místo psychoterapie. Já se takhle vybulela ve čtvrtek, když dávali na ČT 2 životopisný film o Charlesi Darwinovi. Doporučuji, ale je to taky smutné, ovšem s dobrým koncem. Člověk si pak říká, díky za tu dobu, ve které žijeme!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, člověk by si měl víc vážit a hlavně nezapomínat.

      Vymazat
  7. Právě jsem dočetla Zpověď od Arnošta Lustiga. Přežil Terezín, Osvětim i Buchenwald, zažil Mengeleho, a popisoval, jak tento "lékař" postavil tisíce žen před stejnou volbu jako onu pověstnou Sophii z románu Wiliama Styrona. Prostě systematicky a cíleně pracovali na tom, aby lidi ponížili a dali jim pocítit, že jsou nic, že jsou méně než prach, a aby tomu ti lidé sami uvěřili a nakonec prosili o smrt jako vykoupení z bolesti. Tomu se snad ani nedá říct krutost, těžko to jakkoliv nazvat. A když pak vidím ty mladé vyholence, jak hajlují anebo slyším lidi, jak si stěžují na dobu, tak mám chuť je donutit, aby si něco takového přečetli. Lustig přežil jen díky tomu, že ho nezlomili, byl mladý a chtěl žít, a v každém momentě volil život. V tom je pro mě obrovské poselství této knížky a veliká naděje v sílu jednotlivce a ducha v jinak pokřivené společnosti! Bohyně jsou nepřekonatelné, to je pro mě kniha roku 2012! Úžasnou tradici léčitelství uchovávaného v horách nezničily ani čarodějnické procesy, ani nacisté, ale povedlo se to komunistům a "moderní době". Chtěla bych se na Žítkovou podívat. Kateřina Tučková napsala i Vyhnání Gerty Schnirch, což je také silné válečné téma, navíc se to odehrává v Brně, Kuřimi, v okolí Dolních Dunajovic, čili v krajinách nám dobře známých a blízkých. Člověk na tom dobře pochopí, jak křehká je naše svoboda a v jak dobré době žijeme! Užívejme si to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tipy, Lejko! Vyhnání Gerty Schnirch už mám na seznamu, připisuji ještě Zpověď od Arnošta Lustiga. To bude asi hodně silný příběh.

      Vymazat
    2. Zvláštní je, s jakou lehkostí to všechno popisuje. Měl opravdu velmi bohatý život. Hezkou neděli!

      Vymazat
  8. Baru, skoro Ti až závidím, jak "jedeš".. Mám tím na mysli, jak rychle stíháš číst. Já se snažím číst, když jen můžu, ale tak rychlá nejsem, snad časem, až raubíř povyroste! Knihy, které čteš jsou zajímavé a moc mě lákají, ale momentálně bych je nedala. Na škole jsem tento žánr hltala, ale teď ty mateřské hormony přeci jen pracují na plné obrátky. :-) Ani ty Žítkovské bohyně jsem nedočetla (ale to bylo už v těhotenství). Na odlehčení doporučuji Miláčka od Maupasanta. ;-)
    Ale těším se na další Tvé tipy na knihy, snad se k nim jednou zase dopracuji. Hodně chvály jsme četla na Pražskou zimu od Madeleine Albrightové. A co mě v poslední době opravdu chytlo a zhltala jsem to za dva dny? Kniha Ženské příběhy. Zrovna jdu objednávat druhý díl.. Bomba!!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, naprosto chápu! Já jakmile jsem otěhotněla, byl s tímto žánrem konec. Po sedmi letech se k němu znovu vracím a po přibližně stejné době mám konečně na čtení čas a užívám si to! Bylo asi na čase si tu mateřskou začít užívat :-D Sice čtu většinou v noci, ale to mi neva. Děkuju za tipy! Momentálně mám seznam šesti knih, co chci přečíst, ale Madeleine Albrightovou píši na seznam!

      Vymazat
  9. Ahoj Baru, žítkovské bohyně jsem nečetla, ale žítkovské čarování jo. Trošku jsem z toho byla zklamaná, že se mohlo jít více do hloubky, navíc si myslím, že tenhle fenomén nevymřel. U jedné takové jsem "náhodou" byla totiž sama :-). Jinak je to milé a hladivé nakonec, takže jsem jsem přesto dočetla s chutí. Hezký nedělní večer!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, to musel být zajímavý zážitek! No už se nemmůžu dočkat až se začtu, teď chci přelouskat Červené dlaždice a potom jdu na to. Tak mi potom někdy musíš "povyprávět" .-)

      Vymazat
  10. A abych nebyla se svými příspěvky tak deprés, tak na čtení doporučím ještě momentálně čerstvě přečtený poklad od Ladislava Špačka: Deset let s Václavem Havlem. Je to velmi veselé, odkrývá spoustu humorných příhod s panem prezidentem a po této knížce ho miluju ještě víc :-) A brečí se až nakonec, ale jinak - s úsměvem a nadějí. A teď čtu aktuálně Johna Updikea: Čarodějky z Eastwicku - super! Můj oblíbený film na papíře. My máme v Česku bohyně ze Žítkové a v Americe mají normální čarodějnice, praktiky jsou však velmi podobné:-) Na něco jsou ty nemoci dobré - člověk zaleze do pelechu a čte a čte :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě to vůbec není deprés! Tu knížku L. Špačka máme snad i doma, musím kouknout! A Čarodějky z Eastwicku si nechám po bohyních. Akorát budu muset začít chodit do knihovny, protože to čtení leze do peněz :-) Já jsem včera četla do půl jedné, těším se, že si počtu příští týden na horách.

      Vymazat
    2. Baru, uděláme zápůjčky mezi sebou. Kupování opravdu strašně leze do peněz. Půjčování jsem zavedla s kamarádkami a funguje to skvěle. Jen si nepamatuju, kterou knihu u koho mám :-) Budu si muset zavést zápůjčkový sešitek :-) Příjemné poležení přeji!

      Vymazat
    3. Poležení už bylo příjemnější, jsem úplně KO, Martin pryč a kluci mě moc nešetří :-) Ale se zápůjčkou souhlasím, já už nesmím kolem knihkupectví ani projít, vždycky mě to naláká dovnitř :-) Tak mi pošli seznam, co budu mít, ráda půjčím!

      Vymazat