pátek 17. ledna 2014

V šedých tónech

Dnes to nebude ani o módě ani o bytových doplňcích, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. I když šedé tóny jsou moje oblíbené jak na oblečení tak i v interiéru. Dnes to bude o knize se stejným názvem ... V šedých tónech. Napsala ji Ruta Sepetysová a je to válečný román z prostředí 2. světové války. Přiznám se, že válečnou literaturu příliš nečtu, ale tahle kniha mě zaujala v nabídce Albatrosu, kterou jsem nedávno listovala, tak jsem si ji musela koupit. Hned po přečtení prvních řádků vás to zaručeně vtáhne do děje a jen tak nepustí.



 Příběh je o patnáctileté Lině, které byla i s rodinnou deportována do pracovních táborů na Sibiři. Co ji drží při životě a pomáhá bojovat je mimo jiné i výtvarné umění, které chtěla původně studovat. Osud jí ovšem zvolil jinou cestu. Kreslí, co vše zažila, kreslí, protože doufá ... Víc vám ale prozrazovat nebudu, přečtěte si sami. Určitě to stojí za to.




Sama jsem kdysi hodně četla o holocaustu. Několikrát jsem přečetla Deník Anne Frankové, ale třeba i Obyčejné muže od Christophera R. Browninga, což je opravdu hodně silné čtení. Po prvním těhotenství jsem tyhle knihy vůbec nemohla číst a to mi vydrželo poměrně dlouho (7 let). Nicméně si myslím, že občas by si měl každý něco podobného přečíst, abychom věděli, resp. měli alespoň malé tušení o tom, co je nedílnou součástí naší historie.

Mějte pohodový den a stejně tak celý víkend!


Foto:Barbora Grünwaldová

11 komentářů:

  1. Určitě je nutné číst příběhy z dávné, ale především nedávné historie, protože historie se opakuje. A opakuje se proto, že lidé jsou vlastně pořád stejní - stejně uvažují, mají stejné pohnutky pro své činy - jen žijí v jiné době. Křehkost naší svobody je třeba si denně připomínat a radovat se z ní. Včera jsem sledovala ČT24 - připomínka Jana Palacha 69 a Palachova týdne v lednu 89. Policajti s obušky, vodní děla - obdivovala jsem tu statečnost lidí, co šli do ulic. Když dnes cítím, jak lidi rezignovali, jak jsou zlomení, a přitom vlastně všechno mají, je mi z toho smutno. Denně se snažím radovat z maličkostí - z toho, že mi dá nějaký chlap přednost ve dveřích, že můžu jít cvičit, že mám šikovné děti a práci, která mě baví! Máme se dobře a naše životy jsou barevné! :-) Přeji všem hezký den!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Krásně napsané, tak výstižně bych to nezvládla! Problém je podle mě právě v tom, že se máme až moc dobře a neumíme si vážit a radovat se z maličkostí.

      Smazat
  2. Bohužel, člověk je nepoučitelný:-(! A pod příspěvek Lejky se mohu téměř na 100% podepsat. Ta rezignace je ničivá síla!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem asi ještě pořád přílišný optimista, ale pravda je, že chyby se opakují.

      Smazat
    2. Já jsem taky optimista, jinak bych furt nezakládala v Blansku ty pomníky - v prosinci Havlovi a v lednu Palachovi :-) Pořád čekám, že ti lidi, co jdou kolem, se na mě přestanou blbě dívat a zkoumat, co u té lípy dělám, ale přijdou za mnou a budeme si povídat :-) Rezignace je opravdu ničivá a nejhorší je, že dneska už ani nemá smysl se upalovat, není žádný vnější nepřítel - nepřítelem jsme si sami. Důležité je, že to vím a taky vím, že jaký si to udělám, takový to mám - a v tom je velká TVOŘIVÁ síla! No nic, konec filosofování, letím pro děcka do lidušky a u té příležitosti se stavím k pomníku :-) A pro zlepšení nálady doporučuji humoristicky román Poslední aristokratka od Evžena Bočka. Smála jsem se u četby nahlas! Hezký podvečer!

      Smazat
    3. Blansko je v tomhle specifické. Jsem tu necelých 9 let a na tuhle sociální stránku města jsem si stále nezvykla. Humoristický román si ráda přečtu hned, jak dočtu tuhle.

      Smazat
  3. Baru děkuji za tip, já pro změnu tuto válečnou literaturu s historií či faktu miluju. Moje nejoblíbenější je Příběh obyčejného člověka od Borise Polevoje. Hezký víkend

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi jako můj pan Božský :-) Ten v podstatě nic jiného nečte, obdivuju jeho přehled.

      Smazat
  4. Taky jsem ještě optimista a věřím, že lidi nejsou zlí, i když někdy je to na hraně pesimismu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, já už jsem se tolikrát spálila a hlavně opakovaně! Takže jsem taky tak trochu napoučitelná, ale od jisté doby už jsem opravdu obezřetná. Pěkný víkend!

      Smazat
    2. Baru, v této písni je o optimismu a jeho "zdrojích" vše: http://www.youtube.com/watch?v=dlAzkVqEX3A, a ještě v podání neuvěřitelně sexy Milana Lasici. Stojí za to si ji poslechnout, když má člověk depku. To je nová krev do žil, aspoň pro mě :-)

      Smazat